Výsadkář Harrison C. Summers vystřílel za pět hodin celé německé kasárny

Patnáct německých dělostřelců sedí kolem dlouhého dřevěného stolu a snídají. „Je dobře, že nejsme na východní frontě, tady zásobování naštěstí funguje bezvadně,“ říká jeden a s gustem se pouští do svého krajíce chleba. „A co ty zvěsti o nepřátelských parašutistech,“ ptá se jiný. „Nesmysl, to jsou jen řeči. Chlapům někde asi tečou nervy. Rommel jasně řekl, že invaze hned tak nebude. Žádní nepřátelští parašutisté tu nejsou, můj milý Hubere,“ odpovídá sebevědomě velící důstojník. Nalévá si čaj, když se s hřmotem rozletí dveře. Za nimi stojí zaprášený parašutista s Thompsonem v ruce. Na setinu vteřiny se zadívá na ten neuvěřitelný výjev. Pak anglicky pronese: „Snídaně skončila“. A stiskne spoušť.

Improvizace v Normandii

Harrison C. Summers

Seržant Harrison C. Summers byl příslušníkem 101. výsadkové divize (101st Airborne Division), slavných Křičících orlů. Nechtěl být hrdinou, chtěl válku hlavně přežít. Když vyskakoval nad Normandii v sektoru pláže Utah, modlil se hlavně za to, aby se z Francie ještě někdy vrátil domů do Západní Virginie. Jenže věci nešly úplně dobře, jednotky seskočily všude možně, chlapi se promíchali, všude vládl zmatek a improvizace. Postupně se dařilo obsazovat jednotlivé body, ale vše mělo daleko k nějakému koordinovanému útoku.

Originální rukávová nášivka 101.výsadkové divize

Velitel 1. praporu 502. pluku podplukovník Patrick Cassidy měl zoufale málo mužů. Zato seznam jeho cílů na Den D byl dlouhý. Podařilo se sice obsadit St. Germain de Varreville, ale kolem bylo spousta dalších postavení nepřítele, které bylo třeba eliminovat. Předně bylo nutné obsadit silné postavení dělostřeleckých baterií, pak tu byla také menší obec Méziéres, ve které se měl nacházet další cíl označen jako W-X-Y-Z. Skupina budov sloužila jako kasárna Wehrmachtu. Cassidy nad celou věcí moc nehloubal. To W-X-Y-Z půjde vyčistit hlídka. Zavolal Summerse a přidělil mu patnáct mužů, aby nedaleké budovy vyčistil od Němců. Kolik jich tam je, to v tuto chvíli nevěděl, ale tak nějak tušil, že jich bude víc než patnáct.

Velitelská skupina 1.praporu 502. pluku 101. výsadkové divize kdesi v Anglii, 1944.

Výsadkář útočí na domy

Summers nebyl z úkolu ani trochu nadšený, ale to samé se dalo říct i o jeho přidělených spolubojovnících. Když zaujal postavení, aby mohl vniknout do první budovy, nikdo z nich se k němu nepřidal. Vykopl dveře a napálil dovnitř dávku. Čtyři Němci padli mrtví, zbylí prchali zadním vchodem do sousedící budovy. Summers se tedy přesunul k dalšímu domu a zase na něj, jak sám řekl „zaútočil“. Útok opět vedl k tomu, že Němci se dali před zběsile střílejícím výsadkářem na útěk. Summers tedy prošel domem a chystal se zjevně napadnout další.

Originální nášivky 502. výsadkového pluku (502nd Parachute Infantry Regiment)

To už ze skupinky okounějících spolubojovníků vystoupil vojín William Burt vyzbrojen lehkým kulometem BAR. Zjevně už se na to nemohl dívat, a tak se beze slova připojil k Summersovi. Začal pálit do oken třetího domu, zatímco Summers opět vykopl dveře a vpadl dovnitř. Němci už byli připraveni a spustili divokou palbu. Jenže Summers střílel jako ďábel. Šest Němců leželo po chvíli mrtvých a další ve zmatku prchali pryč.

Slavná fotografie generála Eisenhowera s vojáky 502nd Parachute Infantry Regiment, 101st Airborne Division těsně před nástupem do výsadkových Dakot. Anglické letiště Greenham Common, 5.června 1944.

Bylo na čase udělat si pauzu. Summers byl v těžkém emočním šoku, čekal hodně, ale rozhodně ne to, že bude sám dobývat dům po domu německé kasárny. Ostatní k němu přišli a nechápavě na něj zírali. „Půjdu s vámi,“ řekl kouřícímu vyčerpanému Summersovi nějaký kapitán. Summers přikývl. Pak zazněl výstřel a kapitán padl k zemi s prostřeleným hrudníkem. Němci měli v domech odstřelovače a nehodlali se nečinně dívat na výsadkářský debatní klub. Summers na nic nečekal a vrazil, bohužel opět sám, do domu, odkud padl výstřel. Zbylí vojáci se rychle ukryli za zídku a slyšely zvuky divoké palby. Za několik minut se z budovy vypotácelo několik Němců s rukama nad hlavou. Dalších šest leželo mrtvých na podlaze.

Proč tohle děláte?

Zase další pauza. „Proč tohle děláte,“ zeptal se Summerse vojín John Camien z New Yorku. „Sám nevím.“ „A co ostatní?“ „Těm se asi nechce bojovat a já je nutit nemůžu. Takže to musím udělat sám,“ odpověděl Summers. „Jdu do toho s vámi", řekl Camien. Znovu se objevil Burt s kulometem na rameni. Trojice vyrazila k dalším domům cíle s názvem W-X-Y-Z.

Chlapi od 101st Airborne s ukořistěným německým Kübelwagenem v ulicích města Carentan v Normandii.

Tři zlí muži čistí domy i skříně

Procházeli dům od domu. Summers se samopalem, Camien s karabinou a Burt s kulometem. Stále stejný průběh. Vykopnuté dveře, palba ze všech zbraní, mrtví nebo vzdávající se Němci. V jedné místnosti byla hodně velká skříň. Camien posunkem upozornil Summerse, že v ní zaslechl nějaký zvuk. Summers do skříně vypálil dávku. Dveře se otevřely a vypadl mrtvý Němec. Podobných obsazených skříní našli víc. Němci prchali, nebo se zoufale bránili. Summers několik zastřelil na schodech. S Burtem pak vyčistili celé horní patro, kde bylo asi deset Němců. Pak spatřili něco, co jim vyrazilo dech. V jednom domě v klidu snídalo patnáct dělostřelců, jakoby se nechumelilo. Byla to strašlivá jatka. Summers celou tu snídaňovou partu vystřílel do posledního muže.

Část domů z cíle W-X-Y-Z

Celé to zapálit a vystřílet

Zbýval před nimi poslední dům. Největší, zjevně hlavní budova, byla obsazená a z oken pálili Němci z pušek a samopalů. Tentokrát naštěstí přišli i ostatní. Na tohle by Summersovo trio nejspíš nestačilo. Kdosi měl bazuku a tou vystřelil na střechu domu. Začala ihned hořet. Burt odpálil světlici na kůlnu u domu, protože v ní očekával seno, které by mohlo chytnout. Jenže to nebyl seník, ale muniční sklad pro celou rotu. Ozvala se silná exploze a vzápětí začali první Němci vyskakovat z oken. Další sice ještě stříleli, ale jak se plameny blížily i k nim, budova se rychle vylidňovala. Někteří se vzdali, jiní se snažili jednoduše utéct. Summers a spol. je měli jako na střelnici. Stačilo mačkat spouště.

Wilbur Shanklin z 506th PIR / 101st Airborne zajímá německého důstojníka na křižovatce jižně od Turqueville, 7.6.1944. Povšimněte si M1 s nasazeným bajonetem. Foto ze sbírky F.Wozniaka.

Nic takového už nikdy neudělám

Když bylo zřejmé, že už v budově ani v cíli W-X-Y-Z žádní Němci nejsou, Summers se zhroutil. Seděl na zemi s cigaretou v ústech totálně vyčerpán pěti hodinami téměř nepřetržitého boje. Nejspíš mu vůbec nedocházelo, že téměř sám zlikvidoval kasárna se zhruba stovkou nepřátel. „Jak se cítíte, pane,“ zeptal se ho jeden z mužů. „Nic moc. Bylo to šílené. Jsem si jistý, že nic takového už nikdy neudělám.“

Originální barevná fotografie z pozůstalosti chirurga 2.batalionu 502nd PIR kapitána George Lage (první zleva) pořízená zřejmě v městečku St.Come du Mont v Normandii.

Medaile cti na hrdinu nezbyla

Podplukovník Cassidy mohl být spokojen, cíl byl obsazen. Když se ovšem dozvěděl, jakým způsobem k tomu došlo, uznale pokýval hlavou. Něco takového ještě neviděl. Summerse ihned navrhl na udělení Medaili cti, ale dodnes se neví, proč ji nedostal. Prý se ztratily dokumenty se žádostí. Dostal jen Záslužný kříž za vynikající služby a byl povýšen. I bez Medaile cti stal největší legendou u 101. výsadkové divize. Tak jako 82. měla svého Leonarda Funka, měla 101. Summerse. Prošel celé další evropské tažení. Byl raněn při operaci Market Garden i u Bastogne. Přežil a zemřel až v roce 1983 na rakovinu. Jeho spolubojovníci ho posmrtně navrhli na Medaili cti, opět neúspěšně.

Reenactory Dog Company, 502nd PIR, 101st Airborne Div. byste na tomto snímku od jejich druhoválečných vzorů rozeznali jen těžko.

Historik Stephen Ambrose, který se jeho životem detailně zabýval, o něm napsal. „Summers je legenda mezi výsadkáři. Seržant York druhé světové války. Jeho příběh je až příliš hollywoodský na to, aby se mu dalo věřit. Jenže to vidělo dalších deset mužů, kteří potvrdili jeho hrdinské činy.“