Seržant Kouma: Hrdina od řeky Naktong zničil stovky nepřátel svým tankem Pershing

V Severní Koreji přituhuje, mnozí věští, že bude válka, takže není od věci se podívat na příběh, který se odehrál v roce 1950 právě v Koreji. Tehdy malá skupina tanků a obrněnců odrazila masivní ofenzivu Severokorejců. V bitvě na řece Naktong se vyznamenal seržant Ernest R. Kouma, který stál v epicentru celého podivuhodného a smrtelně nebezpečného boje.

Ernest Kouma se narodil ve městečku Dwight v Nebrasce do farmářské rodiny. Většinu svého života strávil právě na rodinné farmě, a nejspíš by to tak zůstalo, kdyby v roce 1940 nenarukoval do armády jako tankista. Po té, co prošel výcvikem, byl zařazen do 9. obrněné divize. Právě s touto jednotkou se také v září vylodil na plážích v Normandii a v říjnu už byl se svým tankem v první linii kdesi na lucembursko – německých hranicích, kde měla zelenáčská jednotka hlídkovat.

Sherman M4A3 (76mm) 9.obrněné divize na cestě k Bastogne, prosinec 1944

Tank M4A3 Sherman pravděpodobně ze stavu 9th US Armored Division zapadlý v bahně během německé ofenzivy v Ardenách v lednu 1945

Zkouška ohněm v Bastogne

Příslušníci 9th Armored Division na náměstí západočeského městečka Loket

Jenže válka poklidnému hlídkování příliš nepřeje a tak už zanedlouho Kouma a spol. zápasili na život a na smrt u Bastogne, kde odráželi zuřivé německé útoky a snažili se koupit čas pro výsadkáře ze 101. výsadkové divize, aby vybudovali obranný perimetr. Kromě tvrdých bojů v bitvě v Ardenách Kouma také zažil překročení Ruhru a dobytí mostu u Remagenu. Zúčastnil se dobývání několika německých měst a konec války ho zastihl s celou divizí na jihu Československa.

Lehký tank M24 Chaffee od 9.obrněné zachycený těsně před koncem války kdesi v Německu

Nevíme nic o tom, že by se Kouma v těchto bojích nějak zásadně zapsal do historie, nebo se jakkoliv proslavil. Byl to stále jen jeden z tisíců bezejmenných tankistů, kteří prošli peklem druhé světové války. Na rozdíl od mnoha ostatních se ale Kouma rozhodl v armádě zůstat. A to mu otevřelo bránu k účasti v dalším válečném konfliktu – válce v Koreji.

Dobová mapka trasy, kterou urazila 9.obrněná divize během svého nasazení v Evropě za druhé světové války

Výbušný poloostrov

O téhle válce se moc nemluví a málokdo dnes ví, o co v ní vlastně šlo. Do povědomí dnešních lidí se dostala snad jen populárním seriálem MASH, který ukazuje spíše tu humornější stránku války, byla-li vůbec nějaká. Korea byla po druhé světové válce a porážce Japonska, které Koreu okupovalo, rozdělena na dvě poloviny. Severní byla pod patronátem Sovětů, jižní část byla pod správou Spojených států. Osmatřicátá rovnoběžka tvořila hranici obou států a už z podstaty věci bylo jasné, že se obě poloviny země začnou odcizovat a začne mezi nimi narůstat nepřátelství.

Velký vůdce Kim Ir-sen vysvětluje severokorejským vojákům, jak nejlépe rozmístit dělostřelectvo. Pašák.

Severu vládl komunistický vůdce Kim Ir-sen, na jihu byl demokratický režim premiéra Li Syn mana, který ale ve skutečnosti měl k demokracii poměrně daleko a dnes by byl zřejmě označován za autoritáře nebo rovnou diktátora. Jižní Korea měla podporu také OSN, Severní Korea zase kromě Sovětského svazu měla velkého spojence v Čině. Místo sjednocení obou zemí, o kterém se formálně mluvilo, se množily pohraniční incidenty a celá oblast byla jedním velkým sudem prachu. Jen vybouchnout.

Komunistické propagandistické plakáty mají své zvláštní kouzlo. Na tomhle se soudruhům generál MacArthur vyloženě povedl (ta plazící se postavička vpravo dole)

Vrchní velitel jednotek OSN v Koreji, generál MacArthur v reálu

K výbuchu došlo, když se Severokorejci rozhodli, že je načase zlikvidovat slabý vládnoucí režim na jihu a obsadit celou zemi. Měli silnější a lépe vyzbrojenou armádu, takže jejich postup byl velmi rychlý, Jihokorejci přišli o své hlavní město Soul a stahovali se dále na jih k přístavu Pusan. OSN se ale velmi rychle rozhodla zasáhnout (dovedete si to představit dnes?) a vyslala ozbrojené síly mezinárodní koalice na obranu Jižní Koreje. Jádrem sil OSN byly americké divize, mezi nimi i 2. pěší. Součástí této jednotky, která se plavila do Koreje ze Spojených států, byl i seržant první třídy Ernest Kouma jako tankista 72. tankového praporu.

Kvalitní dobové záběry amerických tanků z korejského bojiště. Kromě Pershingů uvidíte i Shermany a Chaffee

Mapka Pusanské kapsy

Po příjezdu do Koreje na konci srpna 1950 byly všechny jednotky ihned odeslány do bojů o přístav Pusan. Právě kolem tohoto přístavu vedla obranná linie jednotek OSN. Velel jim starý známý Douglas MacArthur, který velel celkem 140 tisíc vojákům koalice. Proti nim stálo 95 tisíc Severokorejců, kteří měli jasný cíl – prorazit perimetr, obsadit přístav Pusan a tím de facto zvítězit v celé válce. Byl to boj o všechno.

Z těchto mapek je krásně vidět, jak se frontová linie během konfliktu posunovala

Pershingy v moři nepřátel

Kouma se byl poslán s malou jednotkou obrněnců na obrannou pozici u řeky Naktong. Jednotka obsahovala dva tanky M26 Pershing a dva obrněnce M19 s protiletadlovými kanony. To vše doplňovaly dvě roty pěšáků. Nikdo netušil, že za řekou jsou tisíce Sevrokorejců odhodlány překročit řeku a rozpoutat boj, který do dějin vejde jako druhá bitva na Naktongu.

Američtí vojáci v obrané pozici na břehu řeky Naktong

Noc byla temná, slyšet bylo jen štěkot strážních psů, kteří cítili nebezpečí. Z druhého břehu se ozvaly výstřely minometů a šrapnely začaly dopadat všude kolem. Když přehradná palba skončila, byla stále noc a kvůli mlze nebylo vidět na druhý břeh řeky. Kolem půl jedenácté se mlha trochu zvedla a Kouma zjistil, že nepřítel mezitím pokládal přes řeku pontonový most. Byl skoro hotov. Ihned zahájil palbu z tanku a most během několika minut zničil.

Protiletadlový tank M19 postavený na podvozku lehkého tanku M24 Chaffee disponoval silnou výzbrojí. Dvojice automatických 40mm kanonů Bofors doplněná 12.7 kulometem M2 byla ovšem častěji než proti letadlům používána k likvidaci živé síly nepřítele.

Jenže Severokorejci most nepotřebovali a pět stovek z nich se dralo přes řeku. Velení odvolalo pěšáky do zázemí, takže Kouma a jeho čtyři stroje byli to jediné, co stálo masám nepřátel v cestě. Začala zběsilá palba. Pershingy i M19 pálily z kulometů do řad nepřátel, které se jako moře valily k nim. V průběhu boje se k tankům dostalo několik vojáků, kteří Koumovi řekli, že severně od něj se nepříteli podařilo také prorazit a valí se na něj další nepřátelé. Obránci jsou mrtví nebo v zajetí. Bylo zle, opravdu zle.

Krásný barevný záběr na těžký tank Pershing z korejského bojiště

Kulomet, granáty a nakonec pistole

Kulomet ráže .50 v rukou sgt.Koumy odvedl svou práci na výbornou (ilustrační foto jiného tanku než byl Koumův M26)

Kouma pálil z .50 kulometu na věži svého tanku. Severokorejci byli všude kolem, házeli na jeho tank granáty. Na pancéřové boky tanku dopadaly kulometné střely z nedalekého srázu. Kouma byl nakonec bez munice do kulometu. Střílel z věže z pistole a házel granáty. Druhý Pershing i oba halftracky na tom byly podobně. Podle některých zdrojů nakonec odjely do zázemí, podle jiných zůstaly na místě, ale byly poškozené. Kouma odmítal dlouho opustit pozici, protože věděl, že je v podstatě jedinou překážkou, která stojí v cestě Severokorejcům. Za ním byla jen pěchota, která by byla přívalem smetena.

Novodobě kolorované fotka tanku M26 Persing od 9.obrněné divize pořízená během obranných bojů na řece Naktong

Víc killů než Audie Murphy

Emblém 72th Tank Battalion

Kouma byl v průběhu boje dvakrát zraněn. Jednou to bylo ve chvíli, kdy se k tanku blížili vojáci v amerických uniformách. Kouma si pozdě všiml, že to jsou převlečení nepřátelé. I přes svá zranění se mu podařilo nabíjet kulomet, dokud bylo čím. Nakonec se musel po devíti hodinách boje druhý den ráno stáhnout do zázemí. Severokorejci s denním světlem útok přerušili. Když Kouma odjížděl, na bojišti ležely nekonečné zástupy mrtvol. Bylo to jako žeň obilí. Neskutečný masakr, který byl později oficiálně vyčíslen tak, že Koumovi bylo připsáno zabití 250 nepřátel. To je více, než kolik zvládl za druhé světové války slavný Audie Murphy.

Dvojice Pershingů doprovázená Shermanem se 105mm dělem kdesi v Koreji

Kouma v zázemí nařídil přezbrojit svůj Pershing a hodlal se vrátit zpět na frontu. Místo toho ale dostal rozkaz nechat se odvézt do nemocnice. Tam po ošetření sice ještě jednou žádal, aby se mohl vrátit zpět do boje, ale bylo mu to povoleno až po třech dnech. To už druhá bitva na Naktongu skončila a Severokorejci byli odraženi. Válka však naopak teprve měla nabrat na obrátkách.

Američtí pěšáci v zákopech u řeky Naktong

Jenže Kouma dostal příkaz odletět do Spojených států, kde mu prezident Harry Truman předal Medaili cti. V Bílém domě byl takto vyznamenán společně s dalšími dvěma pěšáky od 2. pěší divize. Do Koreje už se nevrátil, dostal úlohu instruktora a také pracoval jako armádní náborář. Přestože setrval v armádě dalších dlouhých 31 let, od bojů v Naktongu už nikdy do žádné války nezasáhl.