Nesmrtelný Cadillac: Podrobná historie auta, které můžete vyhrát na Dixie On The Road 2019

Na Konopáči na Dixie On The Road 2019 (což je kombinace oslav pátých narozenin Radia Dixie a srazu americkejch kár, motorek, hromady muziky, holek, piva, whiskey, bezva lidí a tak vůbec ) bude tombola a hlavní cenou v ní bude auto. Co může bejt víc než Cadillac? Odpovím si sám – nic. No, jedině snad ještě větší Cadillac. Ale zpět k tématu. 

Historie našeho tombolového Cadillaca DeVille z roku 1987 je natolik zajímavá, že si zaslouží samostatnej velkej článek. Už jen proto, abyste věděli, co má za sebou kára, ve který možná pojedete z Konopáče domů právě vy. A tak jsem se pustil do sepisování. Na pomoc jsem si přizval šéfmechanika Cadillac Klubu Česká Republika Marka Doubravu a dva z předchozích majitelů tohohle mazlíka – Honzu Théra zvaného Medwjet a mou drahou choť Romču. 

Originální tovární portrét. Pózuje Cadillac Fleetwood Sixty Special ročníku 1987. Od „normálního“ DeVille se na první pohled odlišuje větší délkou a vinylovým potahem zadní části střechy a zadních sloupků

První otázka logicky směřuje na člověka, kterému starých i nových Cadillaců prošly rukama desítky a desítky. Marku, jak to vlastně bylo se vznikem těhle malejch, předohrabovejch Cadillaců v osmdesátejch letech?

"Modely Seville, Eldorado a variace modelů Deville s předním náhonem a polorámem se samonosnou karoserií byly zcela novou platformou koncernu GM, která měla nastavit nové standarty v reakci na několik faktorů. Byly to emisní restrikce, dopady ropné krize a hlavně konkurenceschopnost vůči evropskému a japonskému automobilovému trhu. Nebylo ekonomicky udržitelné stále mrhat donekonečna zdroji, navíc tehdejší klasická velká americká auta poměrně rychle ztrácela na popularitě pod tíhou výše uvedeného importu vozidel z Evropy a Japonska. Lehké, rychlé, poměrně laciné evropské a japonské vozy s nízkou spotřebou doslova válcovaly americký automobilový trh. Bylo potřeba se tomu postavit.

Na továrním prospektu zobrazený Sedan DeVille z roku 1985 je prakticky totožný s naším tombolovým Cadillacem. Jen ta nešťastná 4,1 je pryč.

GM na to obratem reagovala právě výše uvedenou prémiovou platformou C-body. Ovšem již z tradice nebylo možné zákazníkům Cadillacu upřít prostornost, komfort a motorizaci. Nikdo by si v té době nekoupil Cadillaca s V6 nebo nedej Bůh se čtyřválcem. V8 byla prostě nutnost a tak vnikla platforma s motorizací V8, kde byl motor uložen napříč v provedení s předním náhonem! Na tu dobu naprosto převratné řešení a GM hrdě hlásala, že je první automobilkou, která ukládá motory V8 v předních náhonech napříč. 

Na tomto prospektu modelu Touring Edition z roku 1986 je pěkně vidět uložení osmiválce napříč

Začátky ovšem nebyly vůbec růžové. Hliníkové motory V8 o obsahu 4,1 osazené na tu dobu špičkovým vstřikováním paliva BOSCH monotronic (v USA označované TBI), s sebou vláčely zásadní provozní nedostatky. Trhaly se vahadla ventilů, motory měly problémy s chlazením a mazáním, což motorizace 4,1 (a to ať již montovaných do RWD nebo FWD modelů) démonizovalo natolik, že každý, kdo měl pod kapotou 4,1, se takového auta rád zbavil. 

Tak co? Kterýho? Vlevo zlatý Sedan DeVille, vpravo bílý DeVille Coupé a ten černý vzadu je Fleetwood Sedan. Vše ročník 1986

GM problémy poměrně rychle řešilo, ale bohužel za pochodu, takže po světě mezitím popolejzala hromada šrotu se 4,1. Motory se v záruce měnily na nové, vychytanější  4,1, až nakonec vývoj došel k vylepšenému a přepracovanému bloku o obsahu 4,5, kde se používalo vstřikování TBI a později vícebodové nepřímé PFI, což byl znatelný skok co do výkonu a spolehlivosti.  Nakonec se vývoj zastavil na v podstatě dokonalém 4,9 PFI, což je dodnes velice ceněná a spolehlivá motorizace. 

Ovšem tohle je mňamka. Coupé DeVille z 88 roku s bílým látkovým potahem střechy Cabriolet Roof. Ještě kdyby tak byla ta střecha skládací…

Všechny modely označované jako malé (tedy mid size), s předním náhonem FWD, Cadillacu jako značce otevřely cestu do Evropy a zejména pozdější modely směle konkurovaly zažitým prémiovkám jako bylo BMW série 5 či Mercedesům. Dokonce se tyto platformy svezly na vlně vyšších prodejů doma ve Státech díky masivní televizní kampani Cadillac Europen Styling. 

Výbava? Plná palba. Jsme přece u Cadillacu, ne?

Přesto se však FWD modely nestaly dlouho hlavním tahounem, přední náhon u Cadillacu se dlouho potýkal s nepochopením zejména u klíčové cílové skupiny kupujících, kde věkový průměr byl 55, spíš 65 let a výše. To ale Cadillac díky výše uvedené kampani dokázal změnit a přilákat právě mladší generaci zákazníků, kteří chtěli svůj dynamičtější Cadillac. Dříve zatracovaná a vlastně restrikcemi vnucovaná strategie se časem ukázala jako dobrý směr a přední náhony se v Cadillacích ukázaly jako vlastně né až tak špatné a s dále postupujícími léty už pak byla vyzdvihovány jako vynikající. Dnes jsou již „cadillačí předohrabky“ zcela běžně označovány jako klasický Cadillac 80. a 90. let. Vývoj prostě nezastavíš."

Fleetwood z roku 1985. Předohrabavá klasika.

Jakej máš ty osobně jakožto klubovej šéftechnik názor na tyhle auta? Dokážeš odhadnout, kolik jich tady u nás v ČR vůbec běhá? Má takováhle kára nějakej třeba investiční potenciál do budoucna?

"Jak čas ukázal, doby věčných posměšků na přední náhony Cadillaců už pominuly. Většina sběratelů či rádoby znalců je zatracovala, ale ti moudří, kteří věděli, co si pořizují, si teď mnou ruce. Ceny právě těchto opovrhovaných předních náhonů rostou a rostou neboť se jich po aukcích a volných prodejích pohybuje poměrně málo a to nemluvíme o odpovídajících stavech vhodných do investičních sbírek, ale „jen“ o vozech ve sbírkách provozních. 

Náš tombolový DeVille 87 a libeňský přístav

Koncem devadesátých let bylo možné poměrně velké množství takových modelů spatřovat i u nás na domácích srazech, povětšinou to ale byla vozidla povahy na denní ježdění, našlo se pár leštěnek, ale vozidel ve sbírkovém stavu bylo pomálu. Malé FWD sedany či coupé modely Cadillaců z této dekády se v současné době dají v ČR odhadnout cca na dvě desítky kusů. Takže můžeme s klidem tvrdit, že se skutečně jedná o exotické káry. 

Doma v Pardubicích těsně před polepem

Mám ve sbírce několik klasických Cadillaců se zadním náhonem, ale i několik s předním náhonem a právě třeba tyto FWD mám rád pro jejich bravurní obratnost a komfortní jízdní vlastnosti. Není tedy pochyb, že jistý potenciál zhodnocení takového vozidla je na místě, ale má to svá ale. To už ale jsme zcela u jiné problematiky. Je čistě na každém, jak dokáže naložit se svým autem. Třeba bude tento DeVille běžným vozem do denního provozu, nebo se stane autem pro nedělní výlety anebo se nový majitel rozhodne doladit ho do maxima a bude z něj uloženka. Každopádně bych novému majiteli popřál vždy vysokou kompresi ve válcích a hodně majlí bez nehod a poruch."

Kdo lepí, nezlobí aneb pánové z firmy Print-shop.cz v akci

Český „Mr.Cadillac“ Marek Doubrava se nám pěkně rozpovídal a je nejvyšší čas dát slovo Honzovi, který s tímhle DeVillem toho z jeho dosavadních majitelů najezdil asi nejvíc. Jak ses k tomuhle autu, Medwjede, vlastně dostal? Proč právě Cadillac?

"Já jsem začínal s Chevroletem Corsicou, začala se nějak sypat tenkrát a tak jsem pátral po něčem jiným a v Jičíně v bazaru stál tenhle Cadillac. To bylo v roce 2005. Tady ho měl pár let pán, co s ním moc nejezdil, občas někam na vejlet a z nějakýho důvodu ho dával pryč. Jako nový to auto bylo prodaný ve Švýcarsku, kde s ním jezdil tuším nějakej biskup, pastor nebo tak něco, to už si přesně nepamatuju. 

Jedna z poněkud zažloutlých fotek z dob, kdy DeVille řídil Honza Thér

Z původních 95.000 Kč jsem to uhádal na 80 tenkrát. Takže jsem byl třetí majitel. A proč Cadillac? Prostě protože Cadillac, no… Láska na první pohled. Nechyběl na něm jedinej znáček, lištička, prostě voňavka. Já původně jen chtěl něco novějšího a většího než ta Corsica, aby to odvezlo horský kolo třeba, no a dopadlo to takhle."

Uvnitř to i dnes vypadá prakticky stejně jako před patnácti lety

Kolik jsi s ním toho najezdil ty? Co jste spolu zažili, nenechal tě stát někde třeba?

"Člověče, já s tím autem jezdil furt, takže takovejch 60 tisíc kiláků jsem najezdil určitě. Za každýho počasí, klasickej daily driver. Auťák samozřejmě dostával veškerou možnou péči, originální díly a všechno dělali Marek s Kadlem v klubovým servisu, tak i možná proto jsem s ním neměl jedinej problém. Nikdy mě nevyšplouchnul nebo nenechal někde stát, to auto prostě furt makalo. Objezdil jsem spoustu srazů amerik a podobnejch akcí, rallye Cadillac Klubu samozřejmě, dokonce si kára zahrála i v nějakým filmu jako pouliční kulisa, prostě klídek a pohoda. Až pak v roce 2008 přišel ten průser."

Cadillačí Rallye si náš DeVille střihnul hned několikrát, pokaždé s jinou posádkou

Dáme teď slovo opět Markovi, který onu nešťastnou událost popisuje svým nenapodobitelným stylem takto:

"Vozidlo potkala i poměrně legrační eskapáda a to když se jeho majitel odstěhoval poměrně daleko od našeho servisu a nebylo zcela ideální dojíždět na takovou banalitu jako je výměna oleje v motoru k nám do Prahy. Bylo tedy domluveno, že olej a filtr zašleme a výměnu provede nějaká místní dílna, ve kterou má plnou důvěru. Důvěra v místní dílnu byla zhodnocena studenou koupelí zmíněného Cadillaca držkou v Jizeře. 

Vzhůru dolů! Ještě že tam zrovna neplula žádná paroloď…

Stalo se to prostě tak, že mechanik, který měl provést výměnu oleje, prostě vystoupil z Cadillaca a šel si otevřít vrata do servisu. Ale jaksi již pozapomněl zařadit parking. Cadillac se zařazeným neutrálem se ladně a aristokraticky důstojnou pomalou rychlostí odebral přes odstavnou plochu ke koupeli. Po cestě nic zásadního nepotkal, až na chatrné zábradlí, se kterým si hravě poradil a pak už si to zamířil rovnou do Jizery. Tam se zastavil o větší kameny, neboť vody v tu chvíli v řece zas až tak moc nebylo. Naštěstí. Bylo by totiž dost hloupé na pojišťovně uplatňovat škodu třeba na kajaku či raftu plujícím po Jizeře, kterého poškodil v důsledku nedání přednosti letící Cadillac. 

Toho mechanika přivázat řetězem za zadní nápravu a dát plnej…

Výsledkem této eskapády byla poškozená kapota, přední custom grille, přední lampa, nárazník a pravý blatník. Vzhledem k právním sporům nebyl, a to i opakované přísliby, viníkem Cadillac opraven, načež se majitel rozhodl vůz prodat."

Už to vypadalo, že z tohohle konkrétního DeVilla zbyde jen vzpomínka. Třeba takováhle. Na obrázku je 88 Sedan DeVille

Tolik šéfmechanik Cadillac Klubu Česká republika Marek Doubrava a teď je řada na mně. V době, kdy Medwjedův DeVille prodělal onen výlet do Jizery, se u nás doma sešlo několik věcí najednou. Já osobně jsem tehdy vlastnil a na denní ježdění používal prakticky stejný Cadillac, jen s luxusnější výbavou Fleetwood a především s podstatně spolehlivějším motorem 4,5 V8. Bylo to auto takříkajíc „na dojetí“, které se nevyplatilo dál opravovat, ani jsem to neměl v úmyslu neb jsem si právě u dovozce vyzvedl fungl nový Chevy Suburban. Do toho bylo potřeba řešit přibližovadlo pro mou ženu, respektive náhradu za již poněkud unavený Opel Tigra. Jak to dopadlo, už asi tušíte.

Ukázat mé ženě tuhle fotografii se slovy „Romčo koukni, tohle je tvoje nový auto!“, nebyl moc dobrej nápad…

Poškozeného DeVilla jsem od kámoše Medwjeda koupil a nechal u Marka v klubovém servisu opravit s využitím komponent z mého Fleetwooda. Motor, převodovka, plechařina, jen custom grille se nepodařilo opravit ani sehnat ten samý a tak jsme použili původní originální. Tigra šla do světa a Romana měla z ničeho nic jako dámský daily driver luxusní Cadillac. 

Hádanka pro znalce. Poznáte motor na téhle fotce? Je to 4,1 nebo 4,5?

„Oproti Tigře to bylo teda fakt něco úplně jinýho“, vzpomíná moje žena. „Chvilku trvalo, než jsem si zvykla, že to auto je prostě větší, co je vidět v zrcátkách, jak zaparkovat atd., s automatem jsem předtím nikdy nejezdila, ale na lepší si člověk zvykne rychle. Byla to taková pohodička. Jezdili jsme si s Nikolasem (to byl tehdy náš labrador) jako králové, v gaučíčku, chlapi nám kynuli a mávali, paráda. Prostě jsem sedla a jela, v létě nebo v zimě, žádnej rozdíl.“

Nikolas tohle auto fakt miloval. 

Během několika let, kdy byl DeVille součástí naší rodiny, proběhlo několik běžných servisů jako výměny tlumičů, kulových čepů, brzdových kotoučů, destiček, bubnů, výfuku. Zkrátka vše, co bylo třeba, Cadillac dostal a samozřejmě nikde jinde než v Horních Počernicích u Marka Doubravy. Vůz prošel i druhou menší havárií, kdy do vozidla nacouvalo jiné a způsobilo poškození jedné za zadních lamp a nárazníku. Vše bylo ale řádně vyměněno, opraveno a nalakováno.

Některý sousedi nás od jistý doby přestali zdravit.

Až jednou přišla chvíle, kdy nám auta začalo být líto. Táhlo mu už na třetí křížek pomalu a už by si zasloužil pořádnou garáž místo stání za každého počasí venku před barákem, vyjet si jen tak pro radost na výlet nebo na sraz a majitele, který ho bude s láskou opečovávat a hýčkat. Doma přistálo podstatně novější cadillačí CTSko a DeVille se stěhoval do Jižních Čech.

Ladie´s Daily Driver

Další osudy Cadillaca DeVille, kterým možná odjete z Dixie On The Road právě vy, necháme vyprávět zase Markuse. 

"Pán, co si od Romany vozidlo zakoupil, s ním za zhruba tři roky najel úžasných a necelých 2 000 km! Během té doby se u nás vozidlo objevilo na běžný plánovaný servis, kdy na něm byl vykonán běžný olejový servis a oprava brzdového vedení k zadní nápravě. Po celkové prohlídce byl bez závad předán k užívání majiteli.

Promiňte sníženou kvalitu obrazu, přece jenom je to třicet let…

Co se vlastně pak přihodilo a jak jeho pán poslal svého vysněného Cadillaca na druhý břeh, ze kterého již není návratu? Většina fatálních poruch je způsobena na takových vozech povětšinou samotnými majiteli a to povětšinou z důvodu jejich totální nefundovanosti či ignorance a v tom horším a smutnějším případu pak z vyděšení z nastalé situace. Jak se říká: nejhorší smrt je z leknutí . Zde to platilo na sto procent. 

DeVille se zataveným motorem na cestě zpátky domů do Pardubic

Celá věc započala zcela banální poruchou na okruhu chlazení motoru, respektive na vývodu topení. Při popojíždění v koloně za hustého městského provozu došlo k prasknutí gumového spojovacího členu dvou trubek chladícího okruhu a tím i masivnímu úniku vody z chlazení. Tento fakt řidič zaznamenal, zároveň ho bohužel i natolik rozhodil, že jeho další počínání právě potvrzuje výše uvedené rčení.

Doma v plné kráse. Naleštěnej, voňavej a hlavně zase vrčí!

Jakožto hrdý majitel starého Cadillacu (rozuměj starý vráány, co už má prostě nárok) měl neméně hrdě odstavit ihned svůj majestátní vůz na krajnici a s ledovým klidem anglického gentlemana zavolat nejdříve své milence a povyprávět jí, jak právě odvrátil čelní střet s autobusem plných prvňáčků, ale během úhybného manévru však poškodil svůj vůz. Následně by ji ujistil, že ani dětem ani autobusu ani jemu se nic nestalo, nicméně pod tíhou vzniklé situace se na romantickou večeři z pochopitelných důvodů nemůže dostavit. 

Před sídlem velvyslanectví Konfederace v Pardubicích

Po tomto telefonátu měl pak ještě zavolat manželce, že se mu vysralo auto a řeší odtahovku, takže musí děti ve škole vyzvednout ona a hlavně ať je doma něco teplýho k jídlu, protože je fakt trošku vytočenej. No a potom obvolat všechny kamarády, kdo by ho odtáhnul, a když ho všichni pošlou do TAM, neboť v bedně poběží fotbal (na kterej se fakt nedá koukat, protože ty buzny to fakt neuměj ), tak pak si prostě zavolat asistenční službu a ta až dojede, tak si udělat dooost coool selfíčko pod blikajícími majáky s komentem na instáči nebo ksichotknížce či jiný mediální debiltě. Hele, nejede mi kááára.  

Nebojte se, tenhle znak vám nikdo neukradne. Je totiž šroubovací. Takže máte o starost víc – po zaparkování ujít pár metrů a odšroubovat hood ornament.

No, ale tady se právě tohle nestalo. Ve vzniklé panice, kdy se hroutil svět, asfalt se pod umírajícím Cadillacem měnil v peklo, v dalších katastrofických obrazech se objevovali strašáci v podobě astronomických čísel za odtah či opravu, a do toho si kdejakej kašpar, co právě pospíchá z práce domů k bedně sledovat ten debilní fotbal, ještě zatroubí a pokřikuje, majitel zvolil plán: TO DOJEDU.  V oné větě vlastně není důvod spatřovat nic, co by nebylo reálné. Není vytyčeno kam, jak, za jak dlouho, ale hlavně co dojedu. Tak to dojel.  

Sakra, že bysme dali tomboly něco jinýho a dědka si nechali doma? 

Výsledek byl DOJETEJ motor do uvaření a to až, jak říkají mechanici, DO HOVEN. O kompresích nebylo možné mluvit, natož je ani naměřit, a tedy s průvanem ve válcích se strašáci v podobně průvanu ve šrajtofli stávali drsnou realitou. Tím už to vlastně bylo vyřízený. Výkupci kovů se začali slétat, ale nakonec (čemuž pomohla do jisté míry i náhoda) se objevil v roli zachránce Márty a tím bylo rozhodnuto o novém životě. Jestli dobře počítám, tak už třetím."

Interiér je čistej, nepotrhanej, nábyteček jak americkým obýváku. Tak to má bejt.

Takže jak je na tom, Máro, náš tombolovej DeVille v tuhle chvíli?

"Cadillac dostal totožný motor 4,5 V8 z Cadillacu Seville, který zastavila dopravní nehoda a nebyl opravován, nicméně motor a převodovka byly funkční. Před nehodou tachometr dárce ukazoval 181 tisíc kilometrů, což je na tento motor poměrně málo a můžeme se bavit o tom, že se nachází zhruba v polovině své konstruované životnosti. Proběhla tedy výměna motoru s kompletním olejovým servisem, přetěsnění sání, přetěsnění víka rozvodů, osazení novou vodní pumpou a běžnými komponenty jako jsou svíčky zapalování atd. atd.  Po tomto zákroku byla provedena zkušební jízda s celkovou prohlídkou vozidla.

Stav je odpovídající svému stáří a najetým majlím nebo kilákům. Vzhledem ke stáří vozidla a k tomu, co má se svými předchozími majiteli odkroucíno, není možné čekat vůni, ze který se vám hlava dvakrát votočí až si na kukáto sednete. Je to prostě stará dobrá kára, co má pravý ofiko notičky a nevypadá tak špatně, že by bylo potřeba se za ní stydět. 

Tyhle čtyři malý světýlka z Fleetwoodu 85 by našemu DeVillovi slušely, akorát sehnat je, toť problém.

Zcela upřímně mohu prohlásit, že když jsem to auto zase rozjel a jel se s ním projet, měl jsem nutkání Mártymu říct, že si ho nechám ve sbírce…. Rodil se mi v hlavě plán vyhandlovat to na fajnový CTSko, mám jich tu pár kousků, hele do tomboly taky dobrý ne? Tenhle malej Fleetwood má svoje kouzlo a kecy o tom, že je to předohrabný, se vždy rozplynou, když se v něm svezete. 

K tomu nějakej velkej klasickej custom grille od E&G…

Kdyby to stálo u mne v garáži, doladil bych mi custom grille, přední lampy, nejaký ty lištičky, dovoněl interiér a pár drobností a tradá štramák. Ale to bych Mártymu udělat nemohl… Ví jak vypadá Fleetwood a CTS. Ještě mě napadlo mu vypíchnout voči, ale jsem lidumil. Tak se s ním třeba zadavte." 

Vzpomínka na jednu z bezvadných Cadillac Rallye

Štastný výherce ovšem nedostane jen naleštěného Cadillaca s platnou technickou a bílými značkami, navíc mu k němu přidáme sadu zimních kompletů (tedy zimní pneu montovaných na originálních ráfcích), motorový olej a filtr na jednu  výměnu oleje v motoru a nějaké drobnosti jako náhradní startér. A k tomu všemu ještě roční předplacené členství v Cadillac Klubu Česká republika, aby mu náhodou nebylo smutno po kamarádech…

Jaro je tady a tak je potřeba v rámci propagace spojit příjemné s užitečným a obrazit pár akcí a srazů. Mimochodem letos v Jizbici jsme otestovali klimatizaci. Ice cold.

Tak a dost. Nějak jsme se rozpovídali. Naživo si náš (a možná za pár dnů i váš) Cadillac DeVille 1987 můžete okouknout v Plzni na Slavnostech svobody o víkendu 3.-5.května (amfiteátr za OC Plaza), následující vikend 11.-12.5. budeme na motorkářské Garage Party, kterou pořádá pardubický dealer značky Indian v Rosicích u Pardubic, ve středu 15.5. budeme celý den v obchoďáku, konkrétně v atriu Paláce Pardubice a o víkendu 17.-19.5. zase v Plzni v autokempu Bolevák na akci Ameriky v Plzni.

Tak na Konopáči nashle!

No a pak už to vypukne. Na Konopáči na Dixie On The Road se lístky do tomboly začnou prodávat v pátek 24.5. odpoledne, budou stát 200 Kč a losovačka proběhne v sobotu 25.5. mezi 21 a 22 hodinou večer. Ovšem pozor. Pokud se vylosovaný výherce nepřihlásí do 10 minut, má smůlu a losujeme dál. 

Takže přejeme šťastnou ruku, díky Markovi, Honzovi a Romče za pomoc při přípravě tohoto článku a za fotky a těšíme se, až si s novým majitelem (nebo majitelkou?) Cadillacu DeVille potřeseme rukou!