Kupředu, Rough Riders!

Píše se 1. červen roku 1898 a oddíly Rough Riders, složené z farmářů, horníků a kovbojů ze čtyř různých amerických států pod vedením do té doby veřejností nepříliš známého plukovníka Theodora Roosevelta útočí proti zakopaným Španělům na vrcholku Kettle na Kubě. Toho dne vybojují Jezdci velké vítězství proti početnějšímu nepříteli. Americký tisk si toho samozřejmě všimne a hvězda Theodora Roosevelta, budoucího dvacátého šestého prezidenta Spojených států, vyletí závratnou rychlostí vzhůru. 

Asi nejznámější snímek zachycující budoucího prezidenta USA Theodore Roosevelta mezi jeho Rough Riders po vítězné bitvě na vrcholku Kettle Hill

Poslanec, rančer a zálesák

Theodore Roosevelt, dvacátý šestý prezident Spojených států amerických, se narodil 27. října 1858 v New Yorku. Již od raných let se profiloval jako silná osobnost, kterou jen tak něco nerozhodí. Důležitou vlastnost, díky které dosáhl tolika úspěchů, pracovitost, zdědil po svém otci, který tvrdě pracoval na svém businessu. Tak tvrdě, že zemřel ve svých 46 letech. Jeho firma, Roosevelt & Son, zpočátku dovážela do Spojených států tabulové sklo, později se zaměřila na bankovnictví. 

Mimochodem právě díky otci si vybudoval vztah k fyzické aktivitě a sportu jako takovému, rád vzpíral, boxoval, plaval a dělal gymnastiku. Jako malý trpěl Theodore silným astmatem, ale dokázal se s ním vyrovnat. Rodina malého chlapce podporovala a dávala si záležet na tom, aby měl kvalitní vzdělání. Po většinu svého dětství měl soukromé učitele, nikdy nenavštěvoval státní školy. Jednu dobu jej dokonce učila teta. 

Mladý Teddy v roce 1875

Theodore od mládí cestoval, ač nerad. Už během svých raných let procestoval Evropu, Egypt a Blízký východ. V letech 1876 až 1880 úspěšně studoval na Harvardově univerzitě a hned poté se oženil s Alicí Hathaway Leeovou a začal studovat na Columbia University, konkrétně se zaměřil na právo. Studia opustil po pouhém jednom roce kvůli touze pracovat pro stát. Ve věku 23 let byl zvolen do dolní komory parlamentu státu New York, kde sloužil do roku 1884.

Během studií na Harvardu se Teddy Roosevelt věnoval i boxu a zápasu

Rok 1884 byl pro Theodora velmi těžkým, ve stejný den tohoto roku (14.2.)  mu zemřela matka i manželka. Tehdy se Teddy rozhodl stáhnout do ústraní, do jeho oblíbené Dakoty, kde po další dva roky žil na svém druhém, nově vybudovaném ranči Elkhorn. Život na ranči byl všechno, jen ne nudný. Theodore se zdokonaloval v lovu, obzvláště rád lovil na břehu řeky Little Missouri. Choval dobytek a vydal několik knih: Hunting Trips of a Ranchman, Ranch Life and The Hunting-Trail a The Wilderness Hunter.

Na další zajímavosti ze zálesácké minulosti Teddy Roosevelta dojde zase někdy příště…

Zároveň se stal zástupcem šerifa. Známá je historka, jak pronásledoval tři zločince, kteří mu ukradli loď a chtěli se Theodora zbavit tak, že uniknou plavbou po proudu řeky Little Missouri. Chyba. Podcenit mladého Roosevelta se nevyplácí. Theodore je dopadl, ale místo tehdy běžného trestu – pověšení, je eskortoval do města Dickinson k řádnému soudu. Nad zločinci držel 40 hodin bez spánku stráž a vzhůru se udržoval tak, že si četl dílo Lva Nikolajeviče Tolstoje. Když dočetl Tolstoje, jednoduše si vzal knihu, kterou s sebou vezl jeden ze zlodějů. Theodore byl jednoduše muž zásadový a houževnatý. 

Theodore Roosevelt zachycený v roce 1884 na svém ranči v Dakotě

Osobnost Theodora Roosevelta je nepochybně zajímavá ze všech úhlů pohledů, popsat ji by zabralo desítky stran. Proto jsem se rozhodl, že Theodora, který se vracel zpět do civilizace, opustíme a přesuneme se do roku 1897, kdy byl devětatřicetiletý Theodore jmenován náměstkem ministra námořnictva ve vládě prezidenta Williama McKinleyho. Třeba někdy příště se zaměříme na roky, ve kterých například neúspěšně kandidoval na starostu New Yorku, nebo vedl New York Police Department a významně jej reformoval. 

Z ministerstva do čela drsných jezdců

John D.Long

Ministr námořnictva USA John D. Long byl nemocný a slabý, hlavní rozhodnutí přenechával na svém náměstkovi - Rooseveltovi, který jako znalec námořní problematiky prosazoval zejména značné posílení US Navy, zejména požadoval stavbu bitevních lodí. Za Roosevelta, respektive za Longa, byla například schválena stavba predreadnoughtu USS Iowa. Jako náměstek ministra námořnictva Johna Davise Longa nepůsobil Roosevelt příliš dlouho – rezignoval 10. května 1898. V tu dobu byly Spojené státy již 15. dnem ve válce se Španělskem. 

Predreadnought USS Iowa

Válku vyprovokovaly Spojené státy, jejichž zahraniční, respektive kontinentální politiku, ovlivňovala Monroeova doktrína. Ta spočívala ve snaze dostat evropské kolonie v jižní i severní Americe do své sféry vlivu. V té době rostl ve španělských koloniích nacionalismus a odpor vůči všemu španělskému. Nejvíce to vřelo na Kubě a Filipínách. Spojené státy vycítily slabost těchto kolonií a očekávaly brzký rozpad celého španělského panství. Jako formální casus belli posloužily národně-osvobozenecké snahy filipínských a kubánských nacionalistů, avšak pro domácí publikum postačila domněnka, že americkou loď USS Maine potopili španělští agenti. Výbuch na její palubě je dodnes předmětem sporů, doposud se jej nepodařilo uspokojivě objasnit. 

Španělsko-americká válka na přehledné mapě

Russell Alexander Alger, ministr války 

Mladý Theodore se chtěl co nejdříve dostat na frontu. Povedlo se mu to díky dobrým kontaktům. Velmi dobře se znal s ministrem války Russellem A. Algerem, který sám bojoval v občanské válce a moc dobře věděl, jak velká touha hnala Theodora Roosevelta na Kubu. Theodore byl dítětem štěstěny, Kongres zrovna schválil naverbování tří dobrovolnických pluků kavalerie a Russel Alger mu nabídl pozici velitele jednoho z těchto tří nových pluků.

Do tohoto dobrodružství šel s jedním z jeho blízkých přátel, vojenským chirurgem Leonardem Woodem. Roosevelt se o něm vyjádřil takto: „Každá jeho fyzická, morální a mentální vlastnost ho předurčovala k vojenskému životu a k vykonávání rozkazů. V neuvěřitelně namáhavých a obtížných taženích proti Apačům sloužil „na papíře“ jako chirurg, ve skutečnosti byl v čele oddílů, a to na více než jedné akci. Stejně dychtil po účasti ve válce jako já.“

Theodore Roosevelt s důstojníky Rough Riders - Roosevelt zcela vpravo, nalevo od něj plk. Wood

Rooseveltova cesta do čela Rough Riders byla složitější, protože pochyboval o svých schopnostech vést celý pluk. Napsal o tom: „Po šesti týdnech služby bych se cítil kompetentní k vedení pluku, ale nevěděl bych, jak jej vyzbrojit nebo jak ho dostat do první akce, ale řekl jsem mu (Algerovi), že  Wood je naprosto kompetentní k převzetí velení pluku. Pokud by jej udělal plukovníkem, mohl bych být podplukovník. Ministr Alger si myslel, že je to naivní akt sebeobětování, namísto toho, co to doopravdy bylo - ten nejmoudřejší tah, co jsem kdy udělal. … Generál mi řekl, že jsem bláhový a usmál se na mě. Slíbil, že to udělá, jak si přeji.“ A tak se stalo, že se Theodore Roosevelt stal podplukovníkem oddílu kavalerie, kterému později celé Spojené státy neřekly jinak než Rough Riders – drsní jezdci.

Dobové ztvárnění Rough Riders

Kavalerie bez koní

Ihned po svém jmenování začal plukovník Wood intenzivně pracovat na vytváření pluku. Zvolil San Antonio jako shromaždiště, pak začal v Texasu skupovat vyhovující koně a v neposlední řadě poslal telegramy guvernérům Arizony, Nového Mexika, Oklahomy a Indiánského teritoria, že hledá do svého pluku zdravé mladé muže, kteří jsou dobrými střelci a jezdci. 

Pplk.Roosevelt při náboru dobrovolníku v texaském San Antoniu

Mezitím Roosevelt sháněl pro pluk výzbroj, přičemž získal revolvery (Colt .45) a spolehlivé karabiny Springfield Model 1892–99. Všichni muži podstoupili v San Antoniu základní výcvik. Tak během krátké doby vznikl pluk, který byl tvořen farmáři, horníky, bankéři, šerify, indiány, kovboji a dokonce i vysokoškolskými sportovci (členové Ivy League – sportovní ligy 8 nejprestižnějších univerzit v USA). 

Do výzbroje Rough Riders se dostaly i dva kusy kulometů Colt M1895 přezdívaných „Potato Digger“

Dne 29. května 1898 se 1060 dobrovolníků s 1258 koňmi a mulami přepravilo vlakem do floridské Tampy, kde se připojili k pravidelné armádě čekající na nalodění. Do války nakonec odjelo jen 8 rot ze 12, v Tampě zůstala například Arizona Troop C pod velením Josepha L.B. Alexandera, New Mexico Troops H (George Curry) a I (Schuyler A. McGinnis) a také Indian Territory Troop M (Robert H. Bruce). 

Col.Leonard Wood, Lt.Col.Theodore Roosevelt a 1st US Volunteer Cavalry Regiment „Rough Riders“ v květnu 1898

Rough Rides přijíždějí do přístavu v Tampě i se svými koňmi. Na Kubu už se plavili bez nich

A co bylo nejhorší, Rough Riders se nalodili bez koní. Jednotka, která nikdy nebyla trénovaná na to, aby působila jako pěchota, se musela popasovat se svou novou rolí. Sám Theodore Roosevelt se také pořádně připravil, u firmy Brooks Brothers si dal ušít na míru světle hnědou uniformu se žlutým lemováním a na Kubu si vzal dvanáct (!) náhradních brýlí.

Col.Roosevelt v polní uniformě svých Rough Riders. Modrobíle puntíkatý šátek na krku ovšem součástí standartní výstroje zřejmě nebyl…

Rough Riders jdou do boje

První velká akce se odehrála 1.července 1898. Většina pravidelných jednotek Spojených států dostala rozkaz zaútočit na Španěly na kopci San Juan, což ale neplatilo pro Rough Riders. Ti totiž měli postupovat na vrch Kettle, blízko San Juanu. Ziskem Kettle Hill a San Juanu by získali Američané obrovskou výhodu, objevili by se přímo nad městem Santiago, odkud by mohli zaútočit na španělskou flotilu. 

Pohled z kopce San Juan po jeho obsazení americkými jednotkami

Samotné dobývání začalo nevinně, nejprve se rozeznělo americké dělostřelectvo, které se pokusilo zlikvidovat alespoň část jednotek na vrchu. Nebylo to příliš úspěšné a Španělé palbu opětovali, což se nelíbilo Rooseveltovi, protože jeho muži stáli přímo u svého dělostřelectva, na které zaměřili Španělé palbu. 

První část bitevní scény z americké TV-mini série Rough Riders z roku 1997…

Originální plukovní standarta 1st US Volunteer Cavalry Regiment „Rough Riders“ z bitvy na Kettle Hill 

Další věcí, se kterou nebyl Theodore spokojen, byla neschopnost generála Schaftera vyslat dopředu průzkum. Proto vyslal spojky ke generálovi. Po krátké době obdrželi Rough Riders rozkaz – obsaďte v koordinaci s pravidelnou armádou Kettle Hill. Bitva se stala poměrně jasnou záležitostí a „drsní jezdci“ si připsali během 20 minut velké vítězství, přestože Španělé měli početní převahu. Toto je jeden z mnoha příkladů, že kromě počtů vojáků musíte brát do úvahy i jejich bojovou morálku, kterou měli Rough Riders na obzvláště vysoké úrovni. 

… a zde její pokračování

Sám Theodore svým charismatem a zapálením strhl do útoku i jednotky, které rozkaz útočit nedostaly. Šel příkladem, na svém koni (jmenoval se Texas), kterého protlačil při nalodění v Tampě jen tak tak na palubu, se rozjel jako jeden z prvních dopředu. Během samotné bitvy osobně zastřelil jednoho nepřítele. Po bitvě se Teddy údajně vyjádřil, že by „raději vedl tento útok, než sloužil tři období v americkém Senátu“.

Brothers In Arms. Tato fotografie byla pořízena po návratu 1st US Volunteer Cavalry Regimentu zpět do Států.

Po dobytí vrchu se americká armáda zaměřila na obléhání Santiaga, kde kotvila španělská flotila admirála Cervery. Ta se 3. července pokusila probít z americké blokády, ale byla rychle poražena flotilou kontradmirála Williama T. Sampsona. Toto ale ještě zdaleka neukončilo obléhání, Španělé se drželi až 17. července, kdy kapitulovala posádka Santiaga, čítající 24 000 mužů. 25. července se americké jednotky přesunuly na Portoriko, kde si ale nevedly tak suverénně jako na Kubě před pár dny. 

Útok Rough Riders na obraze amerického malíře Morta Kunstlera

Španělé byli v těžké situaci. Byli zcela poraženi jak na zemi, tak na moři a nezbyla jim jiná možnost než žádat o mír. Dvanáctého srpna vstoupilo v platnost příměří, které ukončilo španělsko-americkou válku. Fakticky válka končí až podepsáním mírové smlouvy 10. prosince 1898 v Paříži. 

Znovupřehrávaný útok hrdinných Rough Riders na Kettle Hill byl vrcholným a nadšeně aplaudovaným číslem při představeních Wild West Show slavného Buffallo Billa v letech 1899 a 1900

Nepříjemným faktem je, že Rough Riders ztratili celkem 37% mužů, což z nich činí jednotku s největšími ztrátami během války. Nutno podotknout, že za tak vysokým procentem mrtvých nestáli jen Španělé, ale i nemoci, například malárie. 

Na tento dokument se doporučuji podívat i pokud zrovna nevládnete dokonalou angličtinou. Krásné dobové fotografie stojí za to.

Rooseveltovi muži se vrací 14. srpna do Spojených států. Měsíc po příjezdu do New Yorku se kruh uzavírá, 15. září je jednotka po vrácení vybavení a výzbroje zpátky vládě rozpuštěna. Po příjezdu se plukovník Theodore Roosevelt (povýšen byl při příjezdu na Kubu) nedočká ani vyznamenání, přesto, že je jeho úspěch tak opěvován. Dojde k tomu až v roce 2001, kdy mu udělí prezident Bill Clinton posmrtně Medaili cti. 

K osudům jednoho z nejoblíbenějších amerických prezidentů se v budoucnu ještě určitě vrátíme…

Aura válečného hrdiny nepochybně nakopla Rooseveltovu politickou kariéru, později se stává viceprezidentem a nakonec i dvacátým šestým prezidentem Spojených států amerických. Ale to je už jiný příběh.

ZDROJE:
Tindall, George B. & Shi, David E. - Dějiny USA
http://www.theodoreroosevelt.org/site/c.elKSIdOWIiJ8H/b.8344381/k.93E5/The_Soldier.htm
Theodore Roosevelt, An Autobiography by Theodore Roosevelt
http://www.biography.com/people/theodore-roosevelt-9463424
http://www.theodore-roosevelt.com/trsoldier.html
http://easthamptonstar.com/Lead-article/2/Pictures-Col-Teddy-Roosevelt-and-Rough-Riders-Montauk
http://www.truewestmagazine.com/the-great-mcginty/
https://www.americanrifleman.org/articles/2013/2/27/the-rough-riders-potato-digger/
http://www.artofmanliness.com/2013/08/01/outfitted-equipped-american-rough-rider/