Generál Patton lovcem banditů na Divokém Západě aneb Obrněná auta a letadla proti Pancho Villovi

Od roku 1911, kdy byl po téměř třiceti letech vlády svržen nenáviděný diktátor Porfirio Diaz, připomínalo Mexiko jeden velký hořící bordel. U moci se střídali idealističtí revolucionáři, ambiciózní generálové i bezohlední guvernéři, ale všichni měli společné jedno. Ruce až po lokty od krve. Vzájemné spory řešili popravčími četami a šibenicemi a zároveň se všichni oháněli revolučními hesly o spravedlnosti a o osvobození prostého lidu. V kulisách westernových filmů probíhala brutální občanská válka všech proti všem.

Chladnokrevný zabiják národním hrdinou

Francisco Villa, nazývaný „Pancho“, byl od mládí násilník a chladnokrevný zabiják (prvního muže zabil již v šestnácti letech) a postupně se z bandity přepadávajícího bohaté rančery, které okrádal o dobytek a občas obdaroval nějaké ty chudé, vypracoval až mezi generály mexického prezidenta (či lépe diktátora) Carranzy. Nechyběla mu odvaha i určité taktické vojenské nadání, dokázal si získat i jistou lidovou podporu, což vyvrcholilo založením vlastní politické strany a dokonce se mu podařilo načas získat i sympatie vlády Spojených států.

Bandidos v celé své kráse. Chybí už jen Karel Effa. Pancho Villu najdete přímo uprostřed snímku

Jeho boj proti vojskům prezidenta Carranzy (který byl mimochodem naprosto stejný nebo možná i větší grázl než Pancho) skončil řadou porážek, prezident USA Wilson nakonec uznal „legálně“ zvoleného prezidenta a Villu označil (naprosto oprávněně) za zločince, který ohrožuje bezpečnost jihozápadní části USA. Rozzuřený Pancho Villa přísahal Spojeným státům krvavou odvetu. Zahájil ji v lednu roku 1916.

Zabíjet Američany není moc dobrý nápad

První americkou obětí Villových bandidos bylo 17 důlních techniků chladnokrevně postřílených v mexickém městě Santa Isabel. V březnu 1916 se pak pětisetčlenný oddíl mexických „bojovníků za svobodu“ vydal drancovat, loupit a vraždit k americké hranici. Obrovskou vlnu veřejného rozhořčení a odporu v USA vzbudil přepad farmy amerických osadníků, kde bandité muže povraždili a ženy znásilnili a poté uškrtili. S výjimkou jedné z Američanek, kterou poté, co jí před očima zavraždili manžela, unesli, devět dní znásilňovali a nakonec zabili. Bylo jen otázkou času, kdy dostane americká armáda rozkaz proti vraždícím a rabujícícím Villovým hordám zasáhnout.

Poslední kapkou bylo přepadení malého pohraničního města a vojenského tábora Columbus v Novém Mexiku. Při útoku lehlo popelem několik budov a bylo zabito 18 Američanů. Velením nad trestnou výpravou do Mexika, která jako primární úkol měla dopadnout Pancho Villu, byl pověřen brigádní generál John J. Pershing. Muž, který se později ověnčil slávou jako velitel American Expedition Forces na francouzských bojištích první světové války. Pro trestnou výpravu byl shromážděn expediční sbor o síle 10.000 mužů, který byl složen z jednotek 7,8,10 a 11 kavalerie, dělostřelectva, národní gardy států Texas a Arizona a v neposlední řadě také 1st Aero Squadron.

Těžce vyzbrojené bojové motocykly Harley-Davidson

Koně, benzín a kulomety

Americký sbor nemohl k přepravě po území Mexika využít železnici a tak kromě tradičních jezdeckých koní a potahů tažených koňmi a mulami bylo rozhodnuto využít novinku - auta a motocykly. Výpravy se ve stavu jednotek generála Pershinga zúčastnilo více než 500 náklaďáků třinácti různých typů od osmi různých výrobců, přes padesát obrněných a obdobně specializovaných vozidel a tucty osobních aut a motocyklů. Mechanikům a opravářům se z toho muselo dělat špatně a o problémech se zásobováním náhradními díly snad ani není třeba mluvit. Mimo to vyzbrojil „Black Jack“ Pershing své muže kulomety Hotchkiss M1909, puškami Springfield M1903 a slavnými Colty M1911.

Hi-tech roku 1916

Na mexickém nebi

1st Aero Squadron byla založena v roce 1913 a při svém prvním bojovém nasazení v Mexiku plnila roli průzkumníků. Základnu měla v Columbusu, New Mexico, kam dorazila s 8 letouny Curtiss JN-3, 10 nákladními auty a 6 motocykly Harley Davidson. Dvojplošníky Curtiss JN-3 zvané "Jennies" odlétaly v období od 15. března do 15. srpna 1916 540 misí, průměrná délka mise byla 36 mil. Jejich úkolem bylo kromě průzkumné činnosti udržování spojení mezi Pershingem a jednotkami, které pronikly na 700 mil do Mexika.

„Jennies“ létaly se svým poddimenzovaným motorem o výkonu 100 Hp tak nízko, že se staly často cílem účinné palby ze země. Svou daň si vyžádaly i technické poruchy strojů, takže počet letuschopných letounů neustále klesal až na nulu. Svou průkopnickou práci ale létající aparáty odvedly, svou užitečnost prokázaly dostatečně a obstály i v podmínkách improvizovaného polního provozu.

Americký JN-3 Jennie při přistání někde hluboko v Mexiku

Partyzánská válka

Pershingových 10.000 mužů se tedy na koních, pěšky, v kabinách letadel, sedlech motocyklů i na korbách pufajících, rachotících a smrdících vehiklů vydalo 16.března 1916 do severomexického státu Chihuahua pomstít smrt svých spoluobčanů a dopadnout Pancho Villu. Výprava, která vstoupila do dějin pod názvem „War on Wheels“ či častěji „Punitive Expedition“, se tak stala dalším hráčem na poli mexické občanské války. Trumfy ovšem držel v ruce nepolapitelný bandita Pancho Villa.

Severní Mexiko bylo pro vedení partyzánské války přímo ideálním terénem. Téměř pusté území s několika malými městečky, rozeklané třítisícovkové pohoří Sierra Madre s bezpočtem hlubokých kaňonů, neudržované prašné a blátivé polní cesty místo silnic, nemožnost obstarat v terénu potraviny, krmení pro koně ani vodu, ozbrojení civilisté vynořující se zdánlivě odnikud a po úspěšném přepadu mizící v pustině. Zásadním problémem bylo pro americké jednotky zásobování a spojení a tyto potíže narůstaly úměrně tomu, jak se expediční jednotky vzdalovaly od hranice USA. Členem osobního štábu generála Pershinga byl i třicetiletý poručík jezdectva a budoucí generál US Army George Smith Patton Jr.

poručík George S.Patton Jr., 1916, Mexiko

Lovecký instinkt poručíka Pattona

V průběhu tažení se objevily zvěsti, že se v okolí městečka Rubio zdržuje velitel Villovy osobní stráže plukovník Julio Cárdenas. Do honu na tohoto Panchova přítele a spolubojovníka se zapojil i poručík Patton. Při prohlídce haciendy San Miguelito ležící pár mil od Rubia, byla objevena Cárdenasova rodina (manželka, malá dcera a strýc), ale hledaný plukovník stihnul uprchnout do blízkých hor.

Obrněná vozba US Army poprvé v boji

14. května byl Patton pověřen vedením zásobovací výpravy, která měla obstarat krmivo pro koně. Pod svým velením měl deset vojáků, dva mexické průvodce a tři osobní automobily Dodge. Při průjezdu městečkem Rubio narazili na šedesátičlennou skupinu nepřátelsky vypadajících Mexičanů, mezi kterými jeden z Pattonových průvodců (bývalý příslušník Villových jednotek) poznal své bývalé spolubojovníky. To byla známka, že hledaný plukovník bude opravdu někde nablízku a George se rozhodl pro ještě jednu bleskovou návštěvu již dříve prohledané haciendy. Jeho lovecký instinkt nezklamal.

Posledních pár kousků z limitovné edice originálních triček DixieGear s motivem nejslavnějšího amerického generála George Pattona najdete v našem eshopu.

Gunfight na haciendě

Patton rozmístil své muže kolem celého statku, který svým čtvercovým půdorysem, plochými střechami a masivními zdmi připomínal spíš pevnost než zemědělské stavení, a spolu s jedním ze svých vojáků se vydal k masivní vstupní bráně. Vtom se rozrazila vrata a z brány tryskem vyrazili tři jezdci pálící z pušek a revolverů. George neváhal a vmžiku do nich vyprázdnil bubínek svého coltu ráže 0.45. Jezdcům se podařilo vrátit na dvůr, ale z této pasti se museli pokusit uniknout a tak se dva z nich znovu vyřítili ven. Patton mezitím naštěstí stačil přebít a pod jedním z banditů se mu podařilo zastřelit koně. Mexičan se sice zpod padajícího zvířete vyprostil, ale o pár vteřin poté ho usmrtila série ran z amerických pušek a revolverů stejně jako druhého z banditů.

Pancho Villa v čele svých bojovníků

Nicméně třetí jezdec se již neobjevil a v rozlehlém stavení se mohly skrývat desítky dalších povstalců. Ze střech a oken se mohla každou vteřinou rozburácet smrtící palba. Patton se proto rozhodl vylézt po poraženém kmeni na jednu z plochých střech a obsadit tuto ideální střeleckou pozici jako první. Už byl skoro nahoře, když vtom se kmen zlomil a George zůstal viset ve vzduchu drže se za ruce obruby střechy a to přímo před jedním z oken. „Kdyby tam v tu chvíli byl muž s šavlí, přeseknul by mě vejpůl“, vzpomínal později Patton. Dopadlo to nakonec dobře, když se vytáhl na střechu, zjistil, že je prázdná a žádné nebezpečí odtud nehrozí. Mezitím jeho mexický průvodce Holmdahl zahlédl muže, který vyskočil z okna a prchal pryč. Na výzvu se sice zastavil a zvedl ruce, ale když se průvodce k němu přiblížil, tasil revolver a začal z něj zběsile pálit. Holmdahl tasil taktéž a muže zabil jediným výstřelem.

Mrtví bandité jako lovecká trofej

Další bandité naštěstí v haciendě nebyli, Američané objevili už jen několik civilistů a rodinu plukovníka Cárdenase. Plukovník sám byl oním jezdcem, pod kterým Patton zabil koně na počátku přestřelky, o čemž svědčilo mimo jiné i krásně stříbrem vykládané sedlo a honosná šavle. Patton nařídil přivázat mrtvá těla na kapoty aut a urychleně vyklidit pole. Nebylo na co čekat, v dálce se totiž objevila asi šedesátičlenná skupina rychle se blížících jezdců směřující přímo k haciendě.

Příjezd Pattonovy kolony s krvavými loveckými trofejemi zdobícími zaprášené automobily Dodge vzbudil v městečku Rubio i na Pershingově velitelství pořádný rozruch, generál nešetřil chválou a ukořistěné sedlo a šavli si směl Patton ponechat jako suvenýr. Dnes již těžko můžeme s jistotou říci, zda některý z banditů opravdu padl díky Pattonově kulce, ale jisté je, že bez odvahy a rozhodnosti mladého poručíka by celá akce mohla dopadnout podstatně hůře.

Generál Pershing a jeho štáb

Tajemství Pattonových revolverů

A ještě jednu zkušenost si George Patton do svého dalšího života odnesl. V nebezpečných situacích nikdy neodkládal ostře nabitý revolver. V divoké přestřelce na haciendě San Miguelito unikl smrti jen o pověstný vlásek. Ve chvíli, kdy znovu nabíjel svou jedinou zbraň a byl tak vydán napospas nepřátelské palbě, mu těsně kolem hlavy proletělo několik kulek a na tuto zkušenost nikdy nezapomněl. Nošení dvou pověstných revolverů (Colt .45 a Smith & Wesson .357 Magnum) s rukojeťmi zdobenými slonovinou, v dobách druhé světové války považované za nemístnou frajeřinku extravagantního generála, mělo svůj hluboce racionální základ právě v dobách války s mexickými bandity. Ale Pattonových revolverech zase někdy příště...

Pancho Villa jako hrdina komiksu z padesátých let

Osud Pancho Villy – bourák značky Dodge

A jak to dopadlo s Pancho Villou a s americkou expedicí do Mexika? Neslavně. Proslulého banditu, který se v očích prostých venkovanů stal jakýmsi novodobým Robinem Hoodem, se polapit nepodařilo a americké jednotky se v lednu 1917 vrátily do USA. Generála „Black Jack“ Pershinga, čerstvě povýšeného nadporučíka George Pattona i celou Ameriku čekala mnohem větší výzva. Válka v Evropě. Zkušenosti s nasazením moderní techniky, ať už to byly letadla, obrněné automobily, kulomety, radiostanice, motocykly nebo náklaďáky, se už za pár měsíců měly v praxi ověřit na bojištích Velké války.

Dobová karikatura z amerického tisku to vystihuje poměrně přesně

Pancho Villa se sice stal mexickým národním hrdinou, ale štěstí mu to nepřineslo. V roce 1923 byl spolu se svými tělesnými strážci doslova rozstřílen sedmnácti neznámými ozbrojenci, o jejichž totožnosti se dodnes spekuluje. Svou smrt našel v automobilu značky Dodge, podobném tomu, na jehož kapotě přivezl George Patton tělo jeho pobočníka plukovníka Cárdenase.