Když utíkáš před odstřelovačem, umřeš unavený: Snipeři ve Vietnamu, část 2.

V prvním díle naší exkurze na bojiště vietnamské války jsme se podrobně podívali na první dva ze čtveřice nejúspěšnějších odstřelovačů amerických ozbrojených sil - Staff Sergeanta Berta Waldrona od US Army a příslušníka US Marine Corps Sergeanta Chucka Mawhinneyho. Dnes nás čekají další mariňáci. A stejně jako Bert Waldron oba původem z Jihu. Je to všechno jenom náhoda?

Master Sergeant Eric R.England

Narodil se 8. prosince 1933 v Union County v Georgii. V pouhých 17 letech vstoupil do řad USMC (americké námořní pěchoty) a v roce 1952 se po dvou letech služby u tohoto sboru stal národním šampionem ve střelbě. Tento úspěch vedl k jeho 24 leté kariéře ve střeleckém teamu USMC a mnoha dalším vítězstvím v národních a mezinárodních soutěžích. Během války ve Vietnamu sloužil England u 3. divize námořní pěchoty. 

S 98 potvrzenými zabitími byl England třetím nejefektivnějším odstřelovačem této války za Aldelbertem „Bertem“ Waldronem (109 zabití) a Charlesem „Chuckem“ Mawhinneym (103 zabití) a dodnes spolu s nimi figuruje v první pětici nejlepších odstřelovačů amerických ozbrojených sil všech dob. England dosáhl svých úspěchů (několik jeho zásahů bylo provedeno na vzdálenost větší než 1km!) za pouhých 7 měsíců nasazení. Pak musel být totiž z Vietnamu kvůli velkým zdravotním problémům evakuován.

Díky tomu, že většinu misí prodělal „sólo“, počet pravděpodobných zabití se pohybuje kolem čísla 300. Sám England se o počtech svých zneutralizovaných protivníků příliš nešířil, ale tento odhad byl získán od bývalých důstojníků USMC, kteří ho dobře znali. Eric England se stal vysoce respektovaným specialistou mezi svými kolegy a jeho služba ve Vietnamu se stala předlohou pro knihu J.B.Turnera  Phantom Phu Bai. V roce 2006 byla v budově soudu v Union County odhalena jeho socha. Jedním z řečníků na této slavnosti byl bývalý guvernér státu Georgia a americký senátor Zell Miller, bývalý mariňák a osobní přítel Erica R.Englanda. 

Historie mariňáckých sniperů s řadou výborných archivních záběrů

Master Sergeant Eric R. England používal stejnou zbraň jako „Chuck“ Mawhinney - odstřelovačskou pušku M-40 a zaměřovač 3-9x Redfield. 
Jednalo se o komerčně vyráběnou pušku Remington 700, která byla upravena podle zadání Marines, v ráži 7.62×51mm NATO.

Narodil se 20. května 1942 v Little Rock v Arkansasu. Od dětství se učil střílet a snil o tom, že vstoupí do řad USMC. Tento sen se mu splnil ve věku 17 let v roce 1959. V roce 1966 byl nasazen do Vietnamu jako vojenský policista, ale okamžitě se hlásil k bojové jednotce. Jeho žádosti bylo vyhověno a byl zařazen do odstřelovačské čety 1. divize námořní pěchoty dislokované na Hill 55, jižně od Da Nangu.

Za svoji službu ve Vietnamu dosáhl 93 potvrzených zabití, o počtu pravděpodobných se dodnes vedou spory. Protože patřil mezi odstřelovače, kteří preferovali samostatné akce (stejně jako například jeho mariňácký kolega Eric England), konečný součet už se nedozvíme nikdy, ale vzhledem k jeho potvrzeným výkonům lze dovodit, že číslo 300 nebude nijak přehnané.

Vietnamci mu dali přezdívku „Du kích Lông Trắng“ (bílé pírko), protože za kloboukem toto pírko nosil po celou dobu služby ve Vietnamu. Na jeho hlavu byla vypsána odměna 30.000 $, ale nenašel se nikdo, kdo by si ji vyzvedl. Carlos Hathcock je také autorem hesla odstřelovačů „One Shot - One Kill“ a stanovil mnoho postulátů, kterými se řídí odstřelovači dodnes. 

Nejslavnější Hathcockova fotografie z ´Namu

Bílé pírko a generál

Časná rána a večery, to byla oblíbená doba kdy Hathcock vyrážel na „lov“. Říkával, že první a poslední světlo je nejlepší čas pro jeho práci. Úkol, který dostal, by zřejmě pro kohokoliv jiného znamenal jistou smrt, pro něj to však byla výzva. Byl na lovu opravdu velké zvěře - generála SVA. Po čtyři dny a tři noci se bez jídla a spánku plazil téměř po milimetrech více než 1500 yardů přes nekrytý prostor, než se dostal do blízkosti cíle. Tato akce byla jediná, při které sundal ze svého klobouku své bílé pírko, mohlo totiž prozradit jeho maskování. 

Po celou dobu, co se plazil do slova jako slimák, procházely v blízkosti hlídky SVA. Někdy dokonce tak blízko, že se bál, že na něj někdo šlápne.  Štěstí mu ale přálo a zůstal neodhalen. Slimáčím tempem se dostal až na střeleckou pozici. Zůstal tiše ležet a čekal. Generál vyšel na verandu a zívl. Hathcock zamířil přes optický zaměřovač a namáčkl prstem spoušť své pušky M70 připraven vystřelit, ale generálův pobočník se najednou postavil  před cíl. Hathcock dál mířil a čekal. V okamžiku, kdy pobočník uhnul a odkryl cíl, „Bílé pírko“ zmáčkl spoušť a generál padl s prostřeleným srdcem. Hathcock byl ve vzdálenosti 700 yardů od cíle a musel se rychle dostat pryč. Chvíli se plížil, pak se zvedl a přikrčen se dal na útěk. Nikdo si ho nevšiml a podařilo se mu dostat na místo, kde ho vyzvedl vrtulník. 

Příběh bílého pírka a vietnamského generála v podobě filmové. Doporučujeme!

Lov na Apačku

V blízkosti Hathcockovy jednotky operovala četa Viet Kongu, které velela sadistická bestie přezdívaná Apačka. To, že Viet Kong bral mrtvým mariňákům výzbroj a oblečení, bylo pokládáno za přijatelné, ale Apačka byla jiná. Pokud se tomuto sadistickému praseti podařilo zajmout mariňáka, uřízla mu oční víčka, vytrhala nehty, vykastrovala ho a takto zohaveného ho nechala jít k americkému táboru. To bylo něco, co si vzal Carlos Hathcock osobně.

Vydal se zabít Apačku dřív, než bude moct umučit další mariňáky. Jenže štěstí mu nepřálo, dlouho svůj cíl nemohl vystopovat, až jeden den on a jeho pozorovatel dostali šanci pomstít umučené. Ze střeleckého stanoviště pozorovali ze vzdálenosti 700 metrů četu Viet Kongu.  Vzhledem k tomu, že všichni byli oblečení stejně a na hlavách měli rýžové klobouky, nešlo rozeznat, jestli jde o ženu či muže. 

Najednou jeden z vojáků ustoupil z cesty a čistě ženským pohybem si dřepl na záchod. Pro Hathcocka nadešla jeho chvíle odplaty! Nezaváhal a Apačku střelil v této ponižující pozici. Jak později přiznal, byl to jediný případ, kdy do těla střelil pro jistotu ještě jednou.

Kulomet pro snipera

V blízkosti americké základny Hill 55 se pohyboval kurýr Viet Kongu. Bohužel vždy mimo dostřel Hathcockovy zbraně. Jenže, to by nebyl Carlos „Bílé pírko“ Hathcock, aby něco nevymyslel. Za pomoci zbrojního seržanta z jednotky Sea Bees„ Mořských včel“ upravil kulomet M2 v ráži .50 tak, že střílel pouze jednotlivými ranami. Navíc ho osadili odpovídajícím optickým zaměřovačem a dalekonosný zabiják byl na světě.

Improvizovaná odstřelovací zbraň z 0,50 kulometu. Hezká práce.

„Bílé pírko“ pak už jenom čekal, až se objeví kurýr a poslal mu pozdrav, který ukončil jeho činnost, ze vzdálenosti 2.460 yardů. Tuto vzdálenost potvrzeného zabití překonal až v roce 2002 kanadský odstřelovač Arron Perry v Afghánistánu.

Bílé pírko vs. Kobra

Cena za Hathcockovu hlavu, byla 30.000 $. Stejně jako ve filmu Nepřítel před branami, došlo i ve Vietnamu k souboji odstřelovačů. Odměnu za Hathcocka si chtěl vyzvednout vietnamský odstřelovač přezdívaný Kobra. Pohyboval se v blízkosti tábora Hill 55 a Hathcocka se rozhodl vylákat tím, že bude odstřelovat Američany ze základny. V jednom měl pravdu, Hathcocka ze základny skutečně vylákal, ovšem vyzvednout si odměnu? 

Vzájemný lov ukončilo slunce a příslovečná kapka štěstí. Kobra už měl Hancocka v zaměřovači, ale slunce se odrazilo od čočky jeho dalekohledu. Jeden záblesk Hancockovi stačil, vystřelil o zlomek vteřiny dřív a jeho kulka prošla skrz okulár dalekohledu do hlavy vietnamského odstřelovače. Jak Carlos Hathcock sám přiznal, v této chvíli mu stála smrt opravdu blízko!

I tenhle příběh můžeme skouknout na videu

Zachránil kamarády z plamenů

Dráhu Carlose N. Hathcocka jako odstřelovače ukončila 16. září 1969 u města Queson mina, na kterou najel, když řídil vozidlo Amtrac MLVTP-5. Hathcock původně vyvázl bez zranění, ale z hořícího vozidla postupně vytáhl sedm vojáků a utrpěl popáleniny na 90% těla, z toho na 40% popáleniny 3. stupně. Byl evakuován do Texasu, kde se dlouho léčil a prodělal 13 transplantací kůže. 

V řadách USMC sloužil dál jako instruktor odstřelovačů. Osud však k němu byl nemilosrdný, v roce 1975 se začala rychle zhoršovat jeho choroba (roztroušená skleróza) a v roce 1979 byl uznán služby neschopným. Zemřel dne 22. února 1999 a byl pohřben na hřbitově Woodlawn Memorial Gardens v Norfolku. 

Carlos N. Hathcock obvykle nesl jako svou primární výzbroj pušku Winchester Model 70 v ráži 30-06 Springfield. Je to v podstatě obdoba pušky M-40 s tím, že náboj 30-06 Springfield má nepatrně menší výkon (Springfield 30-06 má specifikaci 9.6g - 820m/s - 3.228J, 7.62×51mm NATO u M-40 má 9.33g - 838m/s - 3.275J ).

Zdroje:
http://www.snipercentral.com/snipers.htm#VIETNAM
https://books.google.cz/books?id=U9qR81lFUJcC&pg=PA55&lpg=PA55&dq=Eric+R.+England++sniper+story&source=bl&ots=tChY4d-HDU&sig=jO29iGbR0SZSKC6CykW8xSooavA&hl=cs&sa=X&ved=0CFEQ6AEwBmoVChMIwYfUzMSayAIVRjkaCh3X-ARY#v=onepage&q=Eric%20R.%20England%20%20sniper%20story&f=false
http://articles.latimes.com/1999/feb/28/local/me-12626
http://www.modernamericanheroes.com/2010/07/13/the-story-of-legendary-sniper-carlos-hathcock/