Když na sebe chcete připoutat pozornost, je starý Cadillac s ploutvemi, ideálně pak ročník 1959 s “raketkovými” zadními světly, ideální volba. Ale možná, že vám sériová dávka extravagance nestačí a chcete víc. Chcete šokovat. Toužíte vidět spadlé čelisti a slyšet fascinovaná vyjeknutí. Potřebujete něco naprosto šíleného. A my jsme pro vás našli pár upravených ploutváků, které se o to postarají. Začneme zlehka, ale budeme přitvrzovat.
Největší ploutve v historii automobilismu. Caddy ročník 59. Tahle vypadá originál.
Pohřebák
Cadillac z roku 1959 je vážně extravagantní auto. Rozmáchlé křivky, obrovské ploutve, které začínají těsně za dveřmi, rostou do téměř metrové výšky a jsou ozdobeny světly ve formě raketek. Ale teprve když mezi ploutvemi ční vysoká nástavba, která z něj udělá jakýsi monstrózní a makabrózní kombík, stane se 1959 Caddy opravdovým pekelníkem. A pokud jste fajnšmekři, chcete kousek s třícestným vysouváním rakve. A s protisměrně otevíranými dveřmi, které vytvoří otvor tak velký, že by jimi snad proletělo malé letadlo. Třeba tento exemplář od slavného úpravce Superior.
A nebo tenhle naprosto neuvěřitelný stroj, který upravili kdesi v Řecku. Více fotek najdete ZDE.
Auto na kytky
Pohřební auta ale zná skoro každý. Ale co takhle černý Cadillac předělaný na cosi, co vypadá jako obrovský a nepatřičně elegantní pick-up? Když ho uvidíte poprvé, dost možná nebudete vůbec chápat, k čemu to jako má být dobré. Odpovědí je, jak jste asi uhádli, převážení květinových darů, případně květinových darů a prominentně vystavené rakve - taková auta (zvaná "flower cars") se používala (a používají) na těch opravdu velkých pohřbech a ve svých flotilách je mají velké pohřební ústavy.
Krotitelé duchů
Když Ivan Reitman v roce 1984 natáčel film Krotitelé duchů, byl Cadillac z roku 1959 laciné, jen trochu výstřední ojeté auto. Samozřejmě, hezky zachovalý kabriolet Eldorado Biarritz nebo i pěkné kupé se pořád prodávaly za slušné peníze. Ale stará, rozhrkaná sanitka? Ta tehdy ještě vypadala jako auto, které by si mohli dovolit začínající, finančně strádající Krotitelé duchů. A my už se asi nikdy nedozvíme, kolik ambulancí Cadillac z roku 1959 se od té doby změnilo v repliky ECTO-1.
Raketový koncept
A teď zase na opačný konec spektra. Koncept Cadillac Cyclone dovedl téma raketového věku, které dominovalo už standardnímu Cadillaku ročníku 1959, ještě mnohem dál. Vypadal jako něco mezi stíhačkou, raketou a kosmickou lodí z tehdejší sci-fi. Jeho kabina byla zakrytá skleněnou bublinou, která se odsouvala dozadu jako u stíhačky a odsuvné dveře byly elektrické. Do výroby se ale samozřejmě nedostal.
Monstrum z Šíleného Maxe
Jak řekl produkční designér filmu Mad Max: Zběsilá cesta: “Ve světě, kdy nikdo nemá ani jediný kus ničeho, je jasná věc, že Immortan Joe by měl hned dva Cadillaky z roku 1959.” A tak místo plánovaného monstra s jednou karoserií snadného Cadillaku a dělovou věží na střeše postavili monstrum hned ze dvou. Gigahorse, jak ho nazvali, váží deset a půl tuny a pohání ho hned dva big blocky o objemu 502 kubických palců (8,2 litru) a celkovém výkonu přes 1 000 koní. Původně oba přenášely výkon přes jednu převodovku od GM, ale ta se musela repasovat každý den a tak byla nahrazena velkým Allisonem z náklaďáku.
Italský elegán od Pininfariny
V padesátých a šedesátých letech bylo populární kombinovat na tehdejší dobu supermoderní americkou techniku s uhlazeným italským designem. Obvyklým řešením bylo nacpat do italského auta americký motor. Někdy však došlo i na to, obléci celé americké auto do italské karoserie. U Italů se karosovaly vzácné Cadillaky Eldorado Brougham, ale vzniklo také několik pozoruhodných konceptů. Jako třeba dvojčata Skylight Coupe a Convertible z roku 1958, které vytvořilo v roce 1958 taktéž studio Pininfarina.
Ladná Jacqueline
Prvními koncepty Skylight se Pininfarina snažil hlavounům od Cadillaku předvést svoje schopnosti a ukázat, jak by mohla vypadat další spolupráce. Proslýchalo se, že americká automobilka chce ukončit pro Italy velmi lukrativní program výroby modelu Eldorado Brougham. Posledním pokusem nadchnout Američany pro spolupráci bylo elegantní, moderně vyhlížející kupé, pojmenované Jacqueline, po manželce čerstvě zvoleného amerického prezidenta Kennedyho. Představeno bylo v říjnu 1961 na autosalonu v Paříži - ale ani publicita nepomohla a žádné další Cadillaky se v Itálii dalších několik dekád nevyráběly.
Milionový custom
Tahle “padesátdevítka” byla prvním výtvorem od legendárního stavitele customů Johna d’Agostina, který se prodal za víc než milion dolarů. Na první pohled si asi všimnete prapodivné střechy, která by se dala nazvat “tříčtvrtečním landauletem”, ale na ten druhý byste viděli i křišťálové popelníky, bronzové “kočárové spony” na bocích a další detaily, které posunuly Cadillac z úrovně “extravagantní luxus” do polohy “velkolepá rozmařilost!”.
Vojta Dobeš
Automobilový novinář, který o amerických autech nejen píše, ale také s nimi jezdí. S oblibou provokuje svými názory nejen na auta.
