Americana Express 13: Geniální producent T-Bone Burnett

Americana Express 13: Geniální producent T-Bone Burnett

T-Bone Burnett, zásadní osobnost hudebního stylu americana, oslaví za pár dní své pětasedmdesátiny. V písních, které napsal nebo produkoval, uslyšíme také Jerryho Lee Lewise, Willieho Nelsona, Jeffa Bridgese, Roberta Planta a Alison Krauss nebo Rhiannon Giddens.


Dolů

Kytaristovi a producentovi T-Bone Burnettovi, který zanedlouho oslaví své pětasedmdesátiny, se během půlstoletí na scéně podařilo něco téměř neuvěřitelného – vybudovat kariéru, která je pozoruhodná jak svou rozmanitostí a zásluhami o hudbu skrz naskrz americkou, tak i komerčním úspěchem. Třináct cen Grammy a dalších 18 nominací hovoří samy za sebe.

Jeho příběh se započal 14. ledna 1948, kdy se v St. Louis ve státě Ohio narodil jako Joseph Henry Burnett III. Když byly chlapci čtyři roky, rodina se přestěhovala se do Fort Worthu v Texasu. 


Burnett začal hudbu vnímat už od mala díky starým gramofonovým deskám svých rodičů. Poznal tak Louise Armstronga, Counta Basieho, Duka Ellingtona, Ellu Fitzgerald, Mahalii Jackson i Colea Portera. Začaly ho přitahovat písně, které ho zaváděla na netradiční místa, a už od prvních hudebních krůčků necítil žádné nutkání držet se jednoho žánru. V rádiu poslouchal Peggy Lee, Hanka Williamse i Beatles, ovlivnil ho Buddy Holly, uctíval Johnnyho Cashe. Uchvátila ho hudba Howlin' Wolfa, Skipa Jamese, Stanley Brothers a Jimmyho Reeda.

O hudbě se dozvídal také díky svému příteli Stephenu Brutonovi, jehož otec byl jazzový bubeník. V jeho obchodě s hudebninami v areálu Texaské křesťanské univerzity strávili chlapci mnoho víkendů. Burnetta nadchla živá verze písně Wrought Iron Rag od dixielandové skupiny Wilbur de Paris & His New New Orleans Jazz a s Brutonem se tajně vkrádali do klubů, aby si kapelu poslechli.


Wilbur de Paris & His New New Orleans – jedna z prvních velkých Burettových hudebních inspirací

Tehdy vzal Burnett poprvé do ruky kytaru a hudbě propadl definitivně. Fascinován Beatles, které uviděl v The Ed Sullivan Show, založil s Brutonem kapelu. Po absolvování střední školy v roce 1965 společně trávili spoustu času v Sound City, nahrávacím studiu ve sklepě rozhlasové stanice, kde Burnett fascinovaně sledoval natáčení muziky. Pod jménem Jon T. Bone napsal svou první píseň Free Soul pro skupinu The Loose Ends. Tato parta vydala v letech 1966 a 1967 několik singlů, jež byly převzaty do celostátní distribuce společnosti Bell Records, do hitparád ale žádný z nich nepronikl. 


Burnettovi rodiče se rozvedli, když byl na střední, a otec, s nímž žil, zemřel v roce 1967. Krátce navštěvoval Texaskou křesťanskou univerzitu, pak studia zanechal, začal pracovat jako umělecký a repertoárový (A&R) agent a otevřel si vlastní nahrávací studio ve Fort Worthu. Zde se jedním z jeho klientů stal i Legendary Stardust Cowboy, průkopník stylu psychobilly. Vedle toho hrál Burnett v řadě místních bluesových kapel a někdy v té době přezdívku z dětství T-Bone začal psát před své příjmení… 

Počátkem sedmdesátých let přesídlil Burnett do Los Angeles a najednou jakoby se mu otevřel hudební svět.  Dostal možnost produkovat desku Delbert & Glen (1972) Delberta McClintona a Glena Clarka a začal spolupracovat s Ry Cooderem a Leonem Russellem. Burnett tehdy bydlel přímo vedle Burta Bacharacha (věhlasného autora řady slavných pop songů i filmových melodií, držitele Oscara za hudbu k filmu Butch Cassidy a Sundance Kid). 


T-Bone zcela vlevo vedle hlavní hvězdy Rolling Thunder Revue Boba Dylana

Netrvalo dlouho a Burnettovi jeho kytarové schopnosti vynesly pozvání na turné Boba Dylana Rolling Thunder Revue (1975). Pobyt v této bláznivé karavaně složené z osobností jako Ronnie Hawkins, Joni Mitchell, Joan Baez či Ramblin' Jack Elliott ho značně ovlivnil a posílil jeho oddanost třem základním bodům, kterých se pak držel po celou svoji kariéru: síle společenství, vizi, že možné je vše, co si zamaneš a svérázně pojatému křesťanství. 

Skupina Alpha Band, T-Bone uprostřed

Skupina Alpha Band, která vznikla v červenci 1976 z Rolling Thunder Revue, se objevila na hudební scéně s velkými očekáváními. Kapela po pouhých několika týdnech existence podepsala smlouvu s Clivem Davisem a Arista Records za závratných 6 milionů dolarů a Davis o ní mluvil jako o jedné z nejdůležitějších kapel té doby. Zvuk Alpha Bandu čerpal z tradičních amerických hudebních stylů, ale nesl i prvky popu a rocku. Skupina, jejíž jádro tvořili zpěváci a autoři T-Bone Burnett a Steven Soles plus multiinstrumentalista David Mansfield, natočila tři umělecky velice kvalitní, nicméně komerčně zcela neúspěšná alba – Alpha Band (1976), Spark In the Dark (1977) a Statue Makers of Hollywood (1978). Zpětně se to může jevit jako velká škoda, protože jejich nadčasová muzika rozhodně stojí za poslech i dnes.


Následovalo účinkování v legendárním propadáku Heaven's Gate (1980) a hudební veřejností téměř zcela ignorované sólové album Truth Decay. A i když byl Burnett v roce 1982 vypískán jako předskokan na rozlučkovém turné skupiny Who, čekala ho veskrze úspěšná osmdesátá léta. Ne sice přímo jako frontmana či autora písní, ale jako muže, který stojí kdesi v pozadí a tahá za nitky hudebního byznysu. První úspěch v nové roli přišel roku 1984, když produkoval skupině Los Lobos kritikou vysoce ceněné album How Will the Wolf Survive? Následně se podílel se na albech řady kolegů a jeho přístup si pochvalovali mimo jiné Roy Orbison či Elvis Costello. Podařilo se mu získat pověst tvůrce, který dokáže spojit různorodé talenty a vytvořit charakteristický zvuk, v němž se prolíná drsnost a přímočarost s tajuplně zasněnou atmosférou.


Na pódiu s Elvisem Costellem v roce 1984

Ač bez výraznějšího ohlasu, přesto však vytrvale pokračoval Burnett i ve své písničkářské kariéře. Proof Through the Night (1983), první a zároveň také poslední album T-Bone Burnetta pro Warner Bros., nabídlo  ambiciózní pohled na stav Unie a doby, zosobněný svéráznými postavičkami. Mezi hosty se v písních objevují Pete Townsend, Mick Ronson, Richard Thompson, bratři Williamsovi a Ry Cooder. Na akustickém folkovém albu T-Bone Burnett (MCA, 1986) jeho bluesové balady (River Of Love, Oh No Darling) kořeněné stylem tex-mex stále odkazovaly k hudbě Boba Dylana z poloviny 70. let.



Písničkářka a manželka T-Bone Burnetta Sam Phillips

Po vydání sólového alba Burnett souhlasil s produkcí alba The Turning pro úspěšnou křesťanskou písničkářku Leslie Phillips. Album získalo široký ohlas u duchovních i světských kritiků, zároveň ale bylo její poslední otevřeně náboženskou nahrávkou. Začala vystupovat jako Sam Phillips a s Burnettovou pomocí získala smlouvu s vydavatelstvím Virgin, u něhož vydala v roce 1988 přelomové album The Indescribable Wow. Před nahráváním jejího dalšího LP Cruel Inventions se v roce 1991 Burnett a Phillips vzali a on posléze produkoval i její pozdější počiny, včetně Martinis & Bikinis z roku 1994 a Omnipop z roku 1996. Rozvedli se v roce 2004, kdy vyšel její poslední projekt, na němž se podílel Burnett, album A Boot and a Shoe. Ten se zanedlouho poté v roce 2006 oženil s režisérkou, scenáristkou a producentkou Callie Khouri


Vedle T-Bone Burnetta sedí brilantní kytarista Marc Ribot

T-Bone Burnett na koncertě v půli 80.let

Přestože Burnett vedl úspěšné projekty, jako třeba mistrovské album Elvise Costella King of America z roku 1986 a produkoval Royi Orbisonovi hvězdně obsazenou poctu A Black & White Night, pokračoval ve své sólové kariéře.  Stejně jako jeho předchozí počiny i deska The Talking Animals z roku 1988 získala nadšené reakce recenzentů, ale mimo okruh svých oddaných příznivců opět nenašel širší publikum. S přibývající produkční činností skládal méně a méně a teprve v roce 1992 vydal pokračování, drsné The Criminal Under My Own Hat. V té době už byl ale Burnett jedním z nejplodnějších a nejvýraznějších producentů a pomohl na svět jedinečným nahrávkám, jako byly Costellův Spike, August and Everything After kapely Counting Crows, Bringing Down the Horse od Wallflowers nebo Revival písničkářky Gillian Welch.


Mezitím se začala rozšiřovat také Burnettova spolupráce s filmaři. Svůj otisk zanechal například na biografickém filmu Great Balls Of Fire (1989) o životě Jerryho Lee Lewise a zejména pak na kultovním snímku Big Lebowski (1998) s Jeffem Bridgesem v titulní roli. 

Dennis Quaid jako Jerry Lee Lewis - Crazy Arms (Great Balls Of Fire 1989)

Rok 2001 přinesl Burnettovi slávu, o jaké se mu do té doby nesnilo.  Jako skladatel a hudební producent byl požádán, aby se podílel na filmu bratří Coenů O Brother, Where Art Thou? a zároveň také produkoval soundtrack k tomuto filmu. Coenové po něm požadovali autentické nahrávky staré americké lidové hudby. Burnettovi se podařilo dát dohromady spolek klasických bluegrassových hudebníků i současných hvězd alternativní country, v nahrávkách se mimo jiné objevili John Hartford, Ralph Stanley, Emmylou Harris, Alison Krauss, Gillian Welch, David Rawlings a Chris Thomas King. Deska se rychle stala obrovským kulturním fenoménem, prodalo se jí téměř devět milionů kopií a Burnettovi přinesla čtyři ceny Grammy. Od té doby je Burnett považován za strážce a ochránce amerického hudebního dědictví. 


V květnu 2000 se umělci ze soundtracku sešli na speciálním koncertu v nashvillském Rymanově Auditoriu. Koncert včetně příprav a zkoušek v zákulisí zachycuje dokumentární snímek Down From The Mountain


V roce 2002 založil ve spolupráci s bratry Coenovými vydavatelství DMZ Records, které vydalo několik soundtrackových alb, jež Burnett produkoval nebo na nichž se podílel jako výkonný producent, včetně Cold Mountain, A Mighty Wind, Crossing Jordan a The Lady Killers


V roce 2005 spolupracoval s herci Joaquinem Phoenixem a Reese Witherspoon na jejich pěveckých rolích Johnnyho Cashe a June Carter Cash ve filmu Walk the Line. Reese Witherspoon, které film přinesl Oscara za nejlepší ženský herecký výkon, při předávání ceny poděkovala Burnettovi za to, že jí „pomohl uskutečnit její celoživotní sen stát se country zpěvačkou“


Alison Krauss, T-Bone Burnett a Robert Plant

V roce 2006 Burnett konečně vydal u Sony album nového původního materiálu The True False Identity a téhož roku vyšel také retrospektivní komplet 40 písní zahrnující celou Burnettovu kariéru Twenty Twenty: The Essential T-Bone Burnett
V roce 2007 produkoval album Raising Sand, na němž spolupracovala nečekaná a zdánlivě nesourodá dvojice – bluegrassová hvězda Alison Krauss a bývalý zpěvák Led Zeppelin, legendární rocker Robert Plant. Album mělo obrovský úspěch jak u posluchačů, tak u kritiky a získalo cenu Grammy za album roku.


O rok později se Burnett vrátil s projektem Tooth of Crime (vyšlo 2008 u Nonesuch Record), který vznikal celých dvanáct let. Deset písní na Tooth of Crime bylo původně napsáno k inscenaci stejnojmenné hry Sama Sheparda, která měla premiéru v roce 1996 (jedna píseň, Kill Zone, je zřejmě ještě staršího data, protože jako spoluautor je uveden zesnulý Roy Orbison. Deska zachycuje Burnetta jako vynikajícího písničkáře, třeba song Anything I Say Can and Will Be Used Against You hořce vtipným způsobem sděluje a vyjadřuje svůj hněv a znechucení ze směřování současné kultury.

People tell me I look like hell
Well, I am hell
I got a torture chamber orchestra
And a delirium hotel
I got a hallucination rattlesnake
To twist my skills through
You're my friend
But I'm gonna kill you

Lidé mi říkají, že vypadám příšerně
No, ale já jsem fakt příšera rovnou z pekla
Vlastním mučící komorní orchestr
A hotel Delirium
Mám halucinogenního chřestýše
k zvrácení svých zvyků
Jsi můj přítel
Ale já tě zabiju

(Anything I Say Can and Will Be Used Against You)


Hlavní roli ve filmu Crazy Heart ztvárnil skvělým způsobem Jeff Bridges

V roce 2010 získal Burnett několik ocenění za film Crazy Heart. Společně s Ryanem Binghamem se podělili o Oscara a Zlatý glóbus za píseň The Weary Kind. Song jim vynesl i Cenu kritiků a pro Burnetta Satellite Award od International Press Academy. Za hudbu získali Burnett a Stephen Bruton cenu od Asociace losangeleských filmových kritiků a Burnett získal cenu Fredericka Loeweho. 



Burnett byl i v následujících letech žádaným producentem, spolupracoval se starými známými (Costellovo album Secret, Profane & Sugarcane), začínajícími umělci (Grace Potter & The Nocturnals) i legendami (deska Willieho Nelsona s názvem Country Music, album Low Country Blues jižanského rockera Gregga Allmana). Velké uznání si vysloužil i za práci na albu The Union, na kterém se sešli Elton John a Leon Russell. Burnett také produkoval soundtrack k adaptaci románu Suzanne Collins The Hunger Games z roku 2012 a aby toho nebylo málo, spolupracoval také se skupinou The Civil Wars na soundtracku k dokumentu o jídle A Place at the Table z roku 2013.

V následujících šesti letech se Burnett intenzivně věnoval práci pro film a televizi, rozhlížel se po nových talentech a hudbě. A také dál produkoval nahrávky a soundtracky, nelze opominout ten k seriálu HBO True Detective (2015). Pokračovala i jeho spolupráce s bratry Coenovými, svůj otisk zanechal na filmech Inside Llewyn Davis a The Lady Killers


  

The New Basement Tapes

Dalším pozoruhodným Burnettovým projektem se stala britsko-americká hudební superskupina The New Basement Tapes složená z Jima Jamese, Elvise Costella, Marcuse Mumforda, Taylora Goldsmitha a Rhiannon Giddens. Skupina se také objevila v dokumentu stanice Showtime z roku 2014 Lost Songs (Ztracené písně), který zachycoval znovuobjevení Dylanových textů, sepsaných v roce 1967 během nahrávání alba The Basement Tapes z roku 1975. Dokument obsahuje také exkluzivní rozhovor s Bobem Dylanem a pojednává o zákulisí nahrávání a také o tom, jak přesně došlo k nalezení ztracených textů. A nechybí tu ani herec Johnny Depp, který se zastavil ve studiu, aby nahrál kytaru v písni Kansas City.


V novém tisíciletí si Burnett stále nacházel čas na produkování řady alb pro spřízněné umělce, mezi něž patřili John Mellencamp (No Better Than This), Punch Brothers (The Phosphorescent Blues), Cowboy Jack Clement (For Once And For All), Sara Bareilles (Amidst the Chaos), The Secret Sisters (Put Your Needle Down) nebo Rhiannon Giddens (Tomorrow Is My Turn). 


T-Bone Burnett zpívá The Long Time Now s the Punch Brothers a Jerry Douglasem  

V květnu 2019 byl Burnettovi udělen čestný doktorát v oboru múzických umění na Univerzitě Severní Karolíny v Chapel Hill. V témže roce Burnett přednesl hlavní projev na SXSW a představil své první sólové studiové album po deseti letech – první díl plánované trilogie The Invisible Light: Acoustic Space, na kterém se v šesti rozsáhlých skladbách s filozoficky pojatými texty k Burnettovi připojili jeho dlouholetí spoluhráči – klávesista Keefus Ciancia a bubeník Jay Bellerose.


Když v roce 2021 vyšlo album Raise the Roof, dlouho očekávané pokračování alba Raising Sand dua Alison Krauss a Robert Plant, v producentském křesle opět seděl Burnett. Ve stejném roce produkoval také EP We Are the Golden Ones slavného jazzového pianisty a skladatele Jona Batisteho


V roce 2022 Burnett představil nový nahrávací formát Ionic Originals, o němž prohlašuje, že nabízí lepší zvuk než kompaktní disky, vinylové LP desky nebo doposud používané digitální formáty. Nahrávky by měly být vydávány na ojedinělých discích, přičemž první verzí tohoto formátu se stala nová nahrávka Blowin' in the Wind Boba Dylana. Disk byl prodán v aukci v Londýně a vynesl přes 1,7 milionu dolarů. 


Staří psi pořád na scéně: Elvis Costello a T-Bone Burnett 

V srpnu 2022 vyšel u Verve druhý díl Burnettovy rozlučkové trilogie Invisible Light: Light Spells. Nezbývá než popřát T-Bone Burnettovi ještě řadu dalších neméně plodných let a těšit se na to, s čím příště překvapí…

Playlist
The Alpha Band – Cheap Parfume 
T Bone Burnett – Hold On Tight
T Bone Burnett – The Bird That I Held In My Hand
Jerry Lee Lewis, Dennis Quaid – Crazy Arms
Sam Phillips – I Need Love
Elvis Costello – My Mood Swings (From The Big Lebowski)
The Soggy Bottom Boys, Dan Tyminski – I Am A Man Of Constant Sorrow
Robert Plant, Alison Krauss – Sister Rosetta Goes Before Us
T Bone Burnett – Anything I Say Can And Will Be Used Against You
Jeff Bridges – Hold On You
John Mellencamp – Better Than This
Willie Nelson – Freight Train Boogie
Lera Lynn – The Only Thing Worth Fighing For
The Secret Sisters – Dirty Lie
Rhiannon Giddens – Black Is The Color
T Bone Burnett, Jay Bellerose, Keefus Ciancia  – Mother Cross (We Think, We Think) 

Evžen Müller

Evžen Müller

Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.

All articles of the author

Alison Krauss: Bluegrassová královna s andělským hlasem

Alison Krauss: Bluegrassová královna s andělským hlasem

Petr Mečíř , 27 gramofónků Grammy jen tak někdo nemá. Alison Krauss si je za svojí muziku rozhodně zaslouží. Nakonec machr jako Robert Plant by s nějakou rychlokvašenou hvězdičkou asi nespolupracoval…

Americana Express 10: Ray Wylie Hubbard – Lepší vládnout v pekle než sloužit v nebi

Americana Express 10: Ray Wylie Hubbard – Lepší vládnout v pekle než sloužit v nebi

Evžen Müller , Ray Wylie Hubbard, kultovní postava outlaw country a poněkud drsnější americany, ovlivnil celou generaci hudebníků a písničkářů nejen v domovském Texasu. Po 55 letech si konečně zahrál i v Opry.

Country Heroes 33: Will The Circle Be Unbroken

Country Heroes 33: Will The Circle Be Unbroken

Evžen Müller , Kapele Nitty Gritty Dirt Band se před 50 lety podařilo přivést do studia legendy country hudby a natočit s nimi album Will The Circle Be Unbroken, jednu z nejikoničtějších nahrávek americké hudební historie.