V prvním díle naší exkurze po bojištích americké občanské války s názvem Vynálezy americké občanské války, díl první: Pušky, kulomety, děla a granáty jsme při pátrání po technických novinkách, které měly v tomto konfliktu svou premiéru nebo první opravdu reálné bojové nasazení, zůstali pevně na zemi. V tomto druhém díle se podíváme na moře, do vzduchu, rozdráždíme železného oře a nakoukneme dokonce i pod vodní hladinu.
Železnice v mnoha rolích
Americká občanská válka bývá často nazývána „železniční válkou“, neboť tento druh dopravy v ní sehrál skutečně zásadní úlohu. Byl to také jeden z faktorů, který pracoval ve prospěch Severu, který disponoval daleko delší a hustší železniční sítí. Prezident Abraham Lincoln navíc použil kombinaci odměn a výhrůžek vůči železničním společnostem Severu, aby je přiměl k podpoře válečného úsilí Unie, která tak mohla používat železnice k přepravě vojáků a zásob, což velmi přispělo k přesvědčivým výsledkům mnoha bitev.
Velitelé totiž někdy mohli doslova přes noc mnohonásobně posílit své jednotky na bojišti, nehledě k tomu, že doprava po železnici vojáky samozřejmě nijak neunavovala, takže na rozdíl od pochodujících mužů mohli takřka okamžitě nastoupit do boje. Při delších bitvách železnice zajišťovala systematický přísun zásob a odsun raněných.
Unionistická lokomotiva jménem Generál Haupt
Kromě toho byly na koleje umisťovány zbraně a objevily se první prostředky, které by mohly být označeny za předchůdce pozdějších obrněných vlaků. Jako kuriozitu lze dodat, že už tehdy se objevovaly nápady na obrněná vozidla mimo železniční tratě, v podstatě jakési nesmělé úvahy o něčem, co by mohlo vést k tankům.
Další velkou výhodou Severu byl téměř jednotný systém rozchodů kol vlaků, zatímco železniční síť Jihu byla nejenom mnohem kratší a řidší, ale navíc složená z mnoha tratí s různými rozchody od konkurenčních společností, jež se leckdy nechtěly podřídit žádostem armády.
Slavná lokomotiva General v Southern Museum Of Civil War and Locomotive History v Kennesaw, GA, USA
O důležitosti železnice svědčí i to, jak důsledně se obě strany snažily likvidovat kapacity protivníka v tomto oboru. Seveřané i Jižané nasadili záškodníky, kteří poškozovali koleje a vlakové soupravy, a jakmile Seveřané začali obsazovat území Jihu, důkladně ničili tamní železniční síť. Uvádí se, že právě rozsáhlé nasazení železnic za občanské války hodně zapůsobilo na Prusy, kteří následně ve velkém měřítku použili vlaky během vítězné války proti Francii v letech 1870-1871.
Obrněné bitevní lodě
Opravdu zásadní zlom znamenala americká občanská válka také v námořním boji. Fakticky to byl konflikt, jenž definitivně ukončil období dřevěných plachetnic a přivedl na scénu moderní bitevní lodě s parním pohonem a ocelovým pancířem. Zrodil se pojem „ironclad“, což doslova znamená něco jako „železný obrněnec“, ustálil se však jako vlastně technický termín pro nový druh válečných plavidel, která měla parní stroj, ocelové pancéřování a děla schopná odpalovat výbušnou munici. Všechny tyto prvky pochopitelně existovaly už dříve, ale teprve „ironclads“ je propojily a dosáhly převratného efektu.
Bitva u Hampton Roads v představě dobového malíře
V Evropě se podobné lodě objevily už o několik let dříve, ale k prvnímu bojovému nasazení došlo v Americe. Jižané ukořistili fregatu Merrimack, přejmenovali ji na CSS Virginia a kompletně přestavěli. Na trupu vybudovali novou nástavbu, chráněnou ocelovými pláty a nesoucí dvanáct děl čtyř různých ráží. Toto plavidlo se pak mělo pokusit prolomit námořní blokádu Seveřanů, která znemožňovala Jižanům zahraniční obchod.
Mělo se tak stát v bitvě u Hampton Roads, která začala 8. března 1862. Virginia tam zaútočila na dřevěné plachetnice Unie, dvě z nich zničila a vypadalo to, že by se Jižanům mohlo podařit blokádu prolomit. Hned následující den však Sever nasadil do boje svoji připravovanou tajnou zbraň, revoluční válečné plavidlo USS Monitor. Jeho tvůrcem byl mimořádně nadaný švédský inženýr John Ericson, jenž postavil loď zcela odlišnou od všeho, co dříve existovalo. Monitor měl velice nízký plochý trup (připomínající žehlicí prkno) a na něm otáčivou válcovou věž se dvěma 280mm kanony. Celá loď byla pochopitelně chráněna ocelovým pancířem.
Porovnání obou protivníků - CSS Virginia je ta větší.
Monitor se 9. března 1862 střetnul s plavidlem Virginia. Ačkoli z taktického hlediska byla bitva remízou, protože obě lodě se vzájemně poškodily a stáhly se, strategicky šlo o jasné vítězství Seveřanů, protože blokáda nebyla proražena. Jižané už poté Virginii do boje nenasadili, zatímco Ericson začal konstruovat další obrněnce, větší a výkonnější než Monitor.
Na konci občanské války se nacházelo ve službě nebo ve stavbě 58 amerických „ironclads“. Bitva u Hampton Roads jasně prokázala zastaralost plachet a dřevěné konstrukce a všechny vyspělé státy světa pak přešly ke stavbě „železných“ plavidel s parním pohonem.
Slavný souboj Monitoru a CSS Virginia a americkém TV filmu Ironclads z roku 1991. Kvalita nic moc, ale ke koukání to rozhodně je.
První útoky ponorek
První lodě schopné pohybu pod hladinou se objevily dlouho před občanskou válkou (dokonce již za americké války o nezávislost v roce 1776), avšak skutečně prakticky použitelná plavidla přišla až v 60. letech 19. století. Na rozdíl od většiny dalších technických vynálezů, ve kterých vedl spíše průmyslový Sever, se ponorky staly oblastí převahy Jižanů. Tento zdánlivý paradox byl důsledkem výše zmíněné blokády, kterou námořnictvo Unie „škrtilo“ Jih, jenž tedy hledal nástroje k proražení tohoto obklíčení.
Roku 1863 zhotovil jižanský inženýr T. Stoney ponorku CSS David, která však byla poháněna parním strojem, takže nad vodu vyčníval komín. Palivo představoval černý antracit, jenž hoří bez kouře, takže se plavidlo mohlo v noci přibližovat ke svému cíli relativně nepozorovaně, i když spíše než o „pravou“ ponorku šlo vlastně o ponorný útočný člun. Výzbroj tvořilo tzv. tyčové torpédo, de facto nálož umístěná na dlouhé tyči, která byla připojena k přídi a nedaleko cíle uvolněna. 5. října 1863 zaútočila ponorka CSS David na seveřanskou loď, kterou poškodila, ale sama utrpěla škody a část posádky byla zajata.
CSS David - ponorka na páru v modelové podobě. To vpředu je, prosím pěkně, nálož na tyči.
Druhou známou jižanskou ponorkou byla CSS H. L. Hunley, kterou postavil James McClintock. Měla délku kolem 12 m a uvnitř seděl kapitán a sedm mužů, jejichž základním úkolem bylo otáčení klikami, neboť ponorka měla ruční pohon; výzbroj tvořilo opět tyčové torpédo. Dne 17. února 1864 vyrazila H. L. Hunley do boje a potopila seveřanskou loď Housatonic, ale do přístavu se nevrátila a byla pohřešována až do roku 1995.
Nalezl ji tým námořních archeologů, který vedl známý autor dobrodružných románů Clive Cussler; o pět let později byla ponorka vyzvednuta. O přesné příčině ztráty se dosud vede debata; možná plavidlo poškodila exploze jeho torpéda, možná byla špatně vypočítána zásoba kyslíku a posádka se udusila. Ale bez ohledu na to patří operaci konfederační ponorky H. L. Hunley velice důležité místo v dějinách válek, protože šlo o první případ, kdy ponorka zničila nepřátelské plavidlo.
V tomhle klipu můžete krásně vidět, jak to v CSS Hunley vypadalo při bojové misi. Sedli byste si do toho?
Pro úplnost se dá dodat, že i námořní síly Severu disponovaly ponornými plavidly (např. ponorkou Alligator), ale ta sloužila hlavně pro průzkum a odstraňování podvodních překážek.
A ještě jeden modýlek - USS Alligator. Jak z verneovky nebo z filmů Karla Zemana
Balony nad bojištěm
Také balony existovaly a létaly dlouho před vypuknutím nepřátelství mezi Unií a Konfederací a byly nasazeny např. v revolučních a napoleonských válkách na přelomu 18. a 19. století. Šlo hlavně o horkovzdušné balony, které měly několik zásadních výhod proti balonům s vodíkem. Horký vzduch byl mnohem bezpečnější, zatímco vodík byl prudce výbušný. Horký vzduch se pochopitelně získával snáze než vodík (ten se musel vyrábět na tehdejší dobu hodně náročnou reakcí kyseliny sírové se železem) a horkovzdušný balon se navíc jednodušeji ovládal.
Během občanské války nasadily balonové jednotky obě strany a zřejmě nebude překvapivé, že Jižané dávali přednost jednodušším horkovzdušným balonům, kdežto průmyslově vyspělý Sever měl větší množství balonů s vodíkem. Přes zmíněné slabiny má totiž vodík proti horkému vzduchu jednu velkou přednost, a to větší nosnost. Vodík může zvednout 4,5krát více než stejný objem horkého vzduchu.
Napouštění pozorovacího balonu vodíkem
Balony byly především průzkumnými prostředky, které velitelům umožnily „vidět za kopec“ a udělat si lepší představu o rozložení nepřátelských sil v terénu, kromě toho se však vyskytly i občasné pokusy o jiné využití, které předznamenaly budoucnost vojenského letectva. Balony občas shazovaly propagandistické letáky a zkoušelo se i shazování výbušnin, tedy jakýsi pravzor leteckého bombardování. Další předzvěstí budoucnosti byla skutečnost, že si vzduchoplavci svoje balony občas zdobili rozmanitými osobními znaky, podobně jako to ve 20. století dělali bojoví letci se svými stroji.
Unionisté se na výzdobě balonů vyřádili...
Pokud jde o komunikaci se zemí, posádky balonů zpočátku signalizovaly rukama či shazovaly psané vzkazy, později se však úspěšně otestovalo i telegrafní spojení. A je příznačné, že s nástupem balonů se začalo rodit rovněž protiletadlové dělostřelectvo; obě strany si samozřejmě uvědomovaly význam balonů pro protivníka, a proto byly zaznamenány první pokusy o sestřelení balonů.
Telegraf, fotografie a medicína
Další oblastí, v níž Sever projevil technickou převahu nad Jihem, byl telegraf. Občanská válka byla prvním konfliktem, ve kterém byl elektromagnetický telegraf s Morseho abecedou použit ke komunikaci v ozbrojených silách. Ostatně není divu, jelikož telegraf byl americký vynález, i když slavný Samuel Morse nebyl jeho původním autorem, protože spíše převzal a zdokonalil výsledky práce Josepha Henryho.
Na začátku občanské války bylo na území USA přes 80 000 kilometrů telegrafních linek a první zprávy o vystoupení jižních států z Unie a o zahájení bojů mezi federálními a konfederačními jednotkami přišly telegraficky. Trochu groteskní je ovšem způsob, jímž firma American Telegraph Company reagovala na rozdělení země: Jednoduše se rozdělila na dvě divize, z nichž jedna působila na Severu a druhá na Jihu; každá pracovala pro „svou“ vládu.
Pokládání kabelu vojenského telegrafu
Stejně jako v případě železnic však Konfederace nikde nepřevzala kontrolu nad telegrafními linkami pro vojenské účely, a proto Unie mohla tento vynález využívat podstatně efektivněji. Pro úplnost lze také dodat, že vojenské zprávy posílané Morseho telegrafem už se začaly šifrovat.
Občanská válka byla i prvním konfliktem s širokým použitím fotografie; deset let před počátkem války totiž objeven způsob výroby kopií z negativů na skleněných deskách, což otevřelo cestu k masivnímu rozšíření fotografií. Fotoaparáty tak používali špioni, posádky balonů i novináři. Objevila se dokonce i technologie, jež předznamenala pozdější mikrofilmy, a to pořizování špionážních fotek na miniaturní skleněné destičky, jejichž plocha činila jen asi dva čtvereční milimetry.
Kompletní výbava polního chirurga. Amputace byly tehdy často jediným způsobem, jak nebohého vojáka udržet při životě. Brrr.
A jako poslední obor, v němž občanská válka výrazně zapůsobila, se dá uvést zdravotnictví. Vznikly specializované a profesionální zdravotní sbory, etablovala se i praxe třídění raněných podle závažnosti, začala se ve velkém používat anestézie (šlo hlavně o éter a chloroform) a některé moderní léky, mj. morfium proti bolesti či chinin pro zmírňování horeček.
Sever provozoval rovněž nemocniční loď Red Rover a zaměstnal na ní profesionální zdravotní sestry. Pro budoucnost mělo obrovský význam i to, že se vojenští zdravotníci začali posuzovat jinak než bojující vojáci; občanská válka tímto předznamenala současný specifický status vojenských lékařů z hlediska válečného práva.
A tady už se amputace chystá. Pacient má (jako jeden z mála) štěstí, je omámen éterem nebo chloroformem.
Shrnutí a zhodnocení
Předcházející odstavce ukázaly, jak zásadní změny přinesla americká občanská válka v oblasti vojenské techniky. Tento přínos se poté logicky odrazil i v taktice a strategii, což se týká např. nástupu zadovek a využití železnic. Není divu, že tyto změny posléze velmi ovlivnily válčení v Evropě.
Někdy se uvádí opravdu dost podivný výrok, který o občanské válce pronesl slavný pruský generál Helmuth von Moltke: „Nějaké potyčky ozbrojených band mě nezajímají.“ Ale fakta jasně hovoří o tom, že tento přehlíživý postoj byla jen póza, protože Prusové (stejně jako řada dalších evropských zemí) měli v Americe řadu pozorovatelů, kteří pečlivě sledovali dění a podávali zprávy. Ostatně právě Prusové se zřejmě naučili nejvíce, což dokázali během války proti Rakousku (1866) a Francii (1870-1871) svou výraznou technickou i taktickou převahou.
Na reenactingových akcích v USA můžete v akci vidět i repliky vojenských balonů.
Revoluční byl samozřejmě vliv prvního střetu obrněných bitevních lodí, který více než cokoli jiného prokázal, že éra dřevěných plachetnic je nenávratně pryč, a do historie se nesmazatelně zapsal první úspěšný útok ponorky. Je ovšem dosti příznačné, že ve velké většině technických objevů a vynálezů dominoval Sever, na jehož straně byly mnohem větší průmyslové kapacity, což do značné míry předurčovalo konečný výsledek celého konfliktu.
Obrněnec CSS Virginia - předzvěst nových časů
Jedinou nadějí Jihu bylo vtáhnout do války evropské mocnosti, zvláště Velkou Británii, která Konfederaci poskytovala určitou podporu (mj. pro ni stavěla válečné lodě) a v některých chvílích o vojenském angažmá skutečně uvažovala, nakonec se ovšem rozhodla nezapojit se. V takové situaci neměl Jih příliš šancí, přestože měl nepochybně lepší důstojnický sbor. Lze říci, že jižanský generál Lee, který byl asi nejlepším taktikem v občanské válce, po čtyři roky oddaloval víceméně nevyhnutelnou porážku Jihu.
Americká občanská válka předznamenala mnohé pozdější konflikty právě tím, že vítězství slavila technická a logistická převaha Severu. Jeho ekonomický potenciál mu totiž dovolil vést dlouhý „vyčerpávací“ boj, na který Jih zkrátka neměl kapacity. Závěrem lze proto konstatovat, že americká občanská válka svým průběhem i konečným výsledkem reprezentuje cosi jako „prototyp“ moderní totální průmyslové války.
Lukáš Visingr
Vojenský a bezpečnostní analytik, publicista, konzervativní vlastenec, sionista a milovník života, který chce vidět smrt politické korektnosti.
