Venom a Viper: Vrtulníky Bell UH-1Y a AH-1Z jako řešení pro Armádu ČR

„AW139 je vrtulník vojenský, kdežto Venom je vrtulník válečný.“ Tuto mimořádně výstižnou větu pronesl jeden český armádní pilot, když jej požádali, aby srovnal dva hlavní kandidáty na budoucí univerzální helikoptéru Armády ČR, tzn. italský AgustaWestland AW139 a americký Bell UH-1Y Venom. Jak piloti a jiný personál, tak důstojníci generálního štábu již dali najevo pevné přesvědčení, že s českými znaky chtějí vidět nejvyspělejší verzi legendárního vrtulníku, který se proslavil nad Vietnamem. V optimálním případě by ji doplnil její bitevní „bratranec“, tedy vrtulník AH-1Z Viper, poslední verze slavné Cobry.

Bell UH-1Y Venom původně vznikl pro americkou námořní pěchotu, ale s trochou štěstí by mohl brzy obléknout i barvy české armády

Modernizace legend z Vietnamu

Těžko by se hledal nějaký fanoušek letectví, který by neznal vrtulník UH-1 Iroquois, jemuž se tak ale říká jen vzácně, jelikož pro všechny je to „Huey“. (Mimochodem, ta přezdívka vznikla z původní podoby oficiálního označení, které znělo HU-1.) A téměř shodné popularitě se těší i AH-1 Cobra, první specializovaný bitevní vrtulník v historii, který v podstatě definoval novou kategorii techniky, jejíž základní znaky se od jeho vzniku nezměnily. 

Tento poněkud neobvyklý záběr může posloužit i jako názorný důkaz, že vrtulníky UH-1Y a AH-1Z mají společných asi 85 % součástí

Oba stroje si vybojovaly slávu v nešťastné vietnamské válce, která (bez ohledu na politické názory kohokoli) prokázala obrovské schopnosti armádních helikoptér. Slavný UH-1 začal jako víceúčelový stroj zejména k dopravě vojáků a zásob, jenže postupně získával stále silnější výzbroj, až se stal i výkonným prostředkem palebné podpory. Speciálně pro roli „létajícího dělostřelectva“ vznikl AH-1, jenž k účinným zbraním přidal pancéřování a průběžně modernizovanou sestavu senzorů, které mu dovolily ničit „měkké“ cíle i tanky ve dne, v noci a za každého počasí. 

Tričko s motivem legendárních Hueys od První jízdní z období vietnamské války najdete v našem eshopu DixieGear

Oba typy si oblíbila též americká námořní pěchota, pro niž ale (kvůli důrazu na spolehlivost nad mořem) vznikly nové verze se dvěma motory jako UH-1N Twin Huey, AH-1J SeaCobra a AH-1W SuperCobra. Pro „mariňáky“ to dlouho byli spolehliví „tahouni“ vzdušné mobility a palebné podpory, ale jejich technologie neúprosně stárnuly, a tudíž byl v roce 1996 zahájen program H-1, který přivedl na svět dvě kompletně přepracované verze UH-1Y Venom a AH-1Z Viper, díky oněm písmenům známé také jako „Yankee“ a „Zulu“. První prototyp AH-1Z vzlétl 8. prosince 2000 a přibližně za rok, přesně 20. prosince 2001, se přidal první UH-1Y.

Už před několika lety začala společnost Bell ukazovat, jak by mohly vypadat stroje UH-1Y Venom a AH-1Z Viper ve službách Armády ČR

​
Vrtulníky UH-1Y a AH-1Z v ostrém nasazení proti afghánským povstalcům.

Prioritou je maximální odolnost

Ačkoliv při letmém pohledu vypadají velice podobně jako jejich předchůdci, ve skutečnosti se odehrály zásadní změny, které dramaticky zvýšily výkony a možnosti obou strojů a významně zredukovaly náklady na logistiku. Už z podstaty „expediční“ námořní pěchota totiž stála mj. o zjednodušení provozu a údržby svých vrtulníků, a tak společnost Bell Helicopter vytvořila své nové helikoptéry s ohledem na maximální kompatibilitu. UH-1Y a AH-1Z tudíž dostaly stejné motory, nosné i vyrovnávací rotory, ocasní nosníky, architekturu avioniky, ovládací systémy a vybavení kokpitu, a proto je okolo 85 % všech součástek obou typů shodných. 

Vrtulník UH-1Y Venom dnes a denně prokazuje své schopnosti i v Afghánistánu

Pohon zajišťují dva turbohřídelové agregáty General Electric T700-GE-401C, z nichž každý dává výkon 1150 kW (krátkodobě až 1360 kW), a proto oba stroje dosahují rychlosti kolem 300 km/h a nabízejí i pozoruhodnou obratnost. K tomu vedle silných motorů přispívají i úplně nové čtyřlisté nosné rotory s kompozitovými listy, které vydrží i zásah z kanonu kalibru 23 mm. Tím se dostáváme k další důležité věci, a sice k odolnosti, neboť námořní pěchota chtěla helikoptéry, jež zvládají i intenzivní bojové nasazení. Právě z toho pramení ona poznámka českého pilota, protože řada lidí si neuvědomuje, že na armádní vrtulníky se poměrně často taky střílí. 

Kontrola systémů před dalším bojovým startem bitevního vrtulníku AH-1Z Viper, nejmodernější varianty legendární „vietnamské“ Cobry

Je tedy důležité, aby byly vždy maximálně spolehlivé, odolaly poškození a chránily osádku. V tomto mají „Zulu“ a „Yankee“ excelentní statistiky, protože v Afghánistánu a Iráku se nejednou vrátily ve zdánlivě strašidelném stavu, avšak stejně byly schopny letu a zabezpečily „mariňákům“ přežití. Mohou se totiž chlubit takovou úrovní ochrany a jištění důležitých systémů, jaká je u vojenské úpravy civilního vrtulníku (jako AW139) takřka nedosažitelná.

Kromě UH-1 Huey najdete v eshopu DixieGear i doprodej posledních kusů z limitované série s motivem bitevní Cobry z Vietnamu

Supermoderní přístroje a zbraně

Velikou výhodu UH-1Y oproti jeho předchůdcům reprezentuje fakt, že má standardně výbavu pro operace v noci či za nepříznivého počasí, a sice senzorový blok AN/AAQ-22 BRITE Star, který se nachází pod přídí a kombinuje přístroj nočního vidění, infračervené čidlo a laser, jenž může sloužit coby dálkoměr či zaměřovač. Ještě lepší sestavou senzorů se pak může pochlubit bitevní AH-1Z, který má v přídi senzorový blok Lockheed Martin AN/AAQ-30 TSS, k čemuž se může v případě nutnosti přidat i milimetrový radiolokátor AN/APG-78 Longbow. Skutečně špičkovou technologickou úroveň obou typů dokazuje i „skleněný“ (tzn. zejména velkoplošné displeje využívající) kokpit a supermoderní přilby Thales Top Owl, jež fungují i jako přilbové zaměřovače a které mají oba členové osádky. 

Na konzoly u bočních dveří víceúčelového vrtulníku UH-1Y lze umístit i 7,62mm kulomety GAU-17/A Minigun se šesti hlavněmi

A jelikož jsou to bojové vrtulníky, pochopitelně musejí nést také nějakou výzbroj. UH-1Y má po bocích konzoly, na které se většinou montují pouzdra pro neřízené rakety Hydra 70 FFAR ráže 70 mm, ovšem k dispozici už je též laserem naváděná verze APKWS II. Na horní straně každé konzoly je ještě lafeta pro boční kulomet, a to 7,62mm M240D, šestihlavňový GAU-17/A Minigun nebo „půlpalcový“ GAU-16/A. 

Salva neřízených raket ráže 70 mm při zbraňových zkouškách helikoptéry UH-1Y

Pokud jde o AH-1Z, ten má pod přídí otáčivou věžičku s 20mm kanonem M197, kdežto po bocích se nalézají masivní nosníky pro raketovou výzbroj. Nejčastěji nosí dvě 19hlavňové raketnice pro rakety Hydra 70 FFAR a dvě čtveřice protitankových raket AGM-114 Hellfire (max. dosah až 8 km). Poněkud méně známým faktem ale je, že na okraje těchto nosníků lze umístit kolejnice pro celkem dvě protiletadlové střely AIM-9 Sidewinder.

AH-1Z Viper dokazuje, že potenciál legendární „Kobry“ není zdaleka vyčerpán.

Úspěchy i na mezinárodním trhu

Námořní pěchota převzala první „Yankee“ v srpnu 2008 a celkem provozuje 92 kusů, zatímco bitevník „Zulu“ byl zaveden do služby v září 2010 a bylo postaveno 52 vrtulníků. Oba typy se samozřejmě dočkaly intenzivního bojového nasazení v Afghánistánu a Iráku, kde musely čelit nejen palbě nepřítele, ale i extrémnímu klimatu. Je třeba zdůraznit, že těmto výzvám vyhověly víc než dobře a rozptýlily pochybnosti všech, kdo říkali, že konstrukce „Hueye“ a „Kobry“ už jsou překonané a že do US Marine Corps by se měly zavést naprosto nové designy helikoptér. 

Bitevníky AH-1Z Viper poskytují námořní pěchotě efektivní podporu ze vzduchu 

Největší síla UH-1Y a AH-1Z ovšem spočívá právě v tom, že propojují maximálně osvědčené základní konstrukce a nejmodernější technologie motorů, elektroniky a zbraní. Ostatně i proto se dostaly do pomyslného „hledáčku“ dalších ozbrojených sil ve světě. To se týká hlavně typu AH-1Z, který už si připsal kontrakt od Pákistánu a uchází se o objednávky v Maroku, Thajsku či sousedním Polsku. Vrtulníku UH-1Y si pak povšimla Armáda České republiky, jež si hodlá pořídit dvanáct víceúčelových strojů pro dopravu a palebnou podporu vojáků, odsun raněných a další úkoly. 

Arzenál vrtulníku AH-1Z zahrnuje 20mm kanon M197, 70mm neřízené rakety a řízené rakety AGM-114 Hellfire a AIM-9 Sidewinder

Průběžně se ale mění názor na to, zda si objednat i speciální bitevní helikoptéry, resp. co přijde na místo Mi-24. Na ministerstvu sice znějí hlasy, že tyto úkoly zvládne UH-1Y s výzbrojí, ale většina expertů to odmítá a prosazuje názor, že k tuctů Venomů se má zakoupit zhruba stejný počet Viperů. (Pro tuto kombinaci se nedávno rozhodlo Rumunsko.) Vedle toho je nutné zdůraznit, že nákup UH-1Y by měl i ekonomický přínos, protože firma Bell by v tom případě rozšířila své pražské servisní středisko, a pochopitelně by to byl i jasný signál směrem k Americe, jejíž Kongres už kontrakt předběžně schválil.

UH-1Y Venom na to možná nevypadá, ale nabízí pozoruhodnou obratnost.

Jaký je „Yankee“ na vlastní oči?

O snaze USA a firmy Bell Helicopter uspět v České republice hovoří i fakt, že UH-1Y Venom patřil mezi premiéry letošního ročníku Dnů NATO na ostravském Letišti Leoše Janáčka. Bylo to vlastně i jedno z hlavních lákadel, takže „Yankee“ rychle obklopily davy návštěvníků, které v dopoledních hodinách téměř znemožnily pořízení nějaké lepší fotky. Naštěstí jsem se potom (jako publicista) dostal na firemní prezentaci ve VIP zóně a posléze jsem měl možnost hovořit přímo s chlapy od US Marine Corps a s pracovníky společnosti Bell. Díky jejich pozoruhodné vstřícnosti jsem si nakonec směl Venom prohlédnout, prolézt a vyfotografovat, jak jsem chtěl.

Vrtulník Bell UH-1Y Venom se české veřejnosti poprvé představil v září 2018 na ostravském Letišti Leoše Janáčka, kde se konaly Dny NATO

Jaké tedy byly mé dojmy? Na dálku je to prostě „Huey“, ale jakmile nehlédnete do kokpitu, je hned jasné, že tohle je špičkový stroj z 21. století. Obrovské LCD panely a takřka „kosmicky“ vypadající přilby Top Owl nedávají prostor pro pochybnosti. Zvenku to vypadá, že do UH-1Y se toho moc nevejde, ale uvnitř je překvapivě dost místa, takže opravdu věřím, že kromě dvou členů osádky se tam naskládá (ačkoliv asi ne příliš pohodlně) oněch oficiálně udávaných deset vojáků, případně tři tuny nákladu. 

Kokpit UH-1Y působí stroze a odolně, ovšem současně jasně ukazuje, že se jedná o opravdu vysoce vyspělý kousek vojenské techniky

Od „mariňáckého“ pilota jsem se dozvěděl zajímavou věc o bočních kulometech. Dají se totiž zafixovat a pak s nimi střílí pilot rovně vpřed, ale firma Bell již vyvíjí novou lafetu s možností dálkové změny směru palby (jako Miniguny na „Irokézech“ ve Vietnamu). „Yankee“ by mohl obdržet i řízené rakety Hellfire, pokud by takový požadavek od uživatelů přišel. Lze tedy jedině doufat, že na ministerstvu obrany (konečně) zvítězí zdravý rozum a že americký UH-1Y Venom oblékne i české barvy.