Poprvé na americkém fotbale

Nejsem zrovna sportovní fanoušek.Takže když jsem byl požádán, abych napsal reportáž o zápasu v americkém fotbale, řekl jsem si, že by to mohla být zajímavá zkušenost. A abych nezkazil efekt „čirého prvního dojmu“, dokonce jsem odolal své závislosti na Wikipedii a vyrazil na stadion bez toho, abych si předtím o tom podivném sportu cokoliv přečetl.

Barevná estráda

Přicházím na stadion a rozhlížím se, kam jsem to vlastně vlezl. Ošuntělá tribuna prozrazuje, že fotbal (americký ani normální) není v Pardubicích zrovna vrcholovým sportem, ale jinak všechno působí dost americky. Z repráků duní hlučný rock a na trávě pobíhá strašlivá spousta zelených a černých postaviček, hází si jakousi šiškou a předvádí podivné tanečky. Je jich vážně strašně moc.

Bojová porada

Žvýkám hot dog a zamyšleně sleduji, co se to tu vlastně chystá. Už od pohledu to vypadá jako show. Hráči v barevné výstroji vypadají jako akční figurky, na hřišti je nafukovací kůň, všechno je barevné, technicolorové a americké.

Zahraniční posila

Začínají se také trousit další diváci, a nevypadá to, že by jich mělo být zrovna málo. Tak nějak jsem čekal, že tu bude na tribunách sedět pár maminek, tatínků a kamarádů hráčů z domácího týmu, ale zase tolik jich přeci jen není. Zdá se, že na tuhle věc opravdu chodí lidi. Chlápek co mluví do mikrofonu rozebírá cosi o zahraniční posile týmu. Cože? Oni to hrajou profesionálně? Zvláštní...

Na hřišti se sice přestalo cokoliv dít a akční postavičky zalezly kamsi pod tribunu, ale chlápek s mikrofonem hecuje diváky, muzika duní a začíná se ozývat mocné troubení. Začínám mít chuť na další hot dog. Byl vážně dobrej.

Hosté se připravují vběhnout na hřiště

Protože na hřišti se pořád nic neděje, rozhlížím se po tribuně a přemýšlím, co se to tu vlastně chystá. Další zajímavý poznatek: je tu spousta lidí v dresech. A spousta žen. Tedy spíš dívek. Většinou mladých a téměř bez výjimky hezkých. Asi přišly obdivovat oživlé akční figurky.

Teď se dokonce objevuje slečna v dresu na jakémsi zvířeti. Vypadá to jako hnědá zebra bez pruhů - to bude kůň. Ohňostroj. Rachejtle. Ještě větší hluk. Vybíhá horda černých akčních figurek. Podle nadšení davu a toho, že lidé v davu mají stejnou barvu dresů usuzuji, že to budou domácí. Dav šílí. Po chvilce přibíhají i zelené akční figurky. Dav se neraduje. To budou hosté.

Začíná se tam, kde hráč upadne

Po sérii jakýchsi záhadných rituálů na trávníků začíná hra. Jeden tým má hnědou šišku a rozbíhá se proti druhému týmu ve snaze někam šišku přepravit. Přehazují si jí z ruky do ruky, nakonec chlápka s šiškou někdo srazí na zem a začíná se znovu, očividně z místa, kde upadl. Šišatý míč se dá nosit nebo házet. A taky se do něj občas kope, ale to jen málokdy. Zvláštní, když se to jmenuje fotbal. Ha! Brňáci (hosté) asi dali gól (nebo jak se tomu říká).

Žena na zvířeti, symbolu domácích

Snažím se naplno vnímat, co se to vlastně na hřišti děje. Vypadá to, že nejdůležitější ze všeho jsou yardy. Pořád se řeší, na kolika yardech (i když mi pořád není úplně přesně jasné odkud) se bude rozehrávat. Začínám chápat první věc – tahle hra je jako bitva, důležité je „dobýt území“.

Černá akční figurka chytá hozený míč, běží na opačnou stranu, než se běhalo doposud, a tam s míčem kdesi praští. Dav jásá a šílí. Čím víc se hra přesouvá na druhou stranu hřiště, tím je dav nadšenější.

Už to začínám chápat?

Konečně se v tom začínám orientovat. V místě, kam hráč doběhne a praští tam šiškou, se znovu rozehrává. Někdy se také kope na bránu, která vypadá jako písmeno H. Příjemně jednoduché a přímočaré.

Další zajímavé zjištění. V publiku je spousta slečen, které očividně přišly zcela dobrovolně a nikoliv jako doprovod pánů. Zdá se, že akční postavičky jsou skutečně oblíbené.

Tým Aligátorů (Brno) podruhé předvádí něco, čemu se říká touchdown. Výsledkem je skóre 13:0 a následně 14:0. Pořád netuším proč, ale už vím, že touchdown má asi něco společného s donesením šišky na druhou stranu hřiště. Pak se z nějakého důvodu kope.

Zelení panáčci (v popředí) se vrhají na černé panáčky

Konečně také zjišťuji, co znamená, že náš tým „přijímá“ - tedy že rozehrává ten druhý. My přijímáme v druhém poločase. Takže bychom v tomhle měli být asi lépe? Tak proč prohráváme 14:0? Není ta jednobarevná zebra nakonec spíš lama?

Dotahujeme

No nic, je na čase dát si zase hot dog. Zatímco ukusuji párek v pečivu, dobíhá náš hráč s šiškou na druhou stranu. Prý je to touchdown. Na tabuli se přičítá šest bodů. Potom se kope a náš hráč dává gól. Další bod. Je to 14:7 a já konečně začínám tušit, jak se tahle hra vlastně počítá. Všichni řvou, troubí, bubnují. Mám pocit, že jsem taky něco vyhrál, i když tu jen tak stojím a jím párek. Nadšení dlouho nevydrží, Alligators dávají další touchdown a proměňují kop. Je to už 21:7. Zatracená práce.

Při americkém fotbale se občas budete válet po zemi...

Těsně před koncem poločasu málem dáváme další touchdown, ale náš hráč je zastaven těsně před koncem hřiště. Prý úspěšná „interception“, či co. Budu se muset někoho zeptat.

Bitva dvou armád

Začíná druhá polovina zápasu. Nerozehrává se v půlce, ale na dvaceti yardech. Bůhvíproč. Zase se střídají párvteřinové úseky divoké akce s přeskupováním a řazením a novými začátky. U naší lavičky je jakási porada. Těžko říct, co vymysleli, ale asi to nebylo moc užitečné. Alligators dávají další touchdown.

Už docela dobře chápu, o co tu jde. Ne snad, že bych rozuměl košatým pravidlům a terminologii, ale na druhou stranu, na fotbal nebo hokej se taky můžete úspěšně dívat bez toho, abyste věděli, co je to buly nebo poznali malé vápno od velkého.

Se všemi těmi rituály, tanečky, barevnou výstrojí a bojem o území to vypadá jako bitva starých armád, ještě v době, kdy se místo atomovek používaly přerostlé kudly. Všechno je hlučné, barevné, jako nějaký domorodý rituál dvou soupeřících kmenů. A očividně tu hraje zásadní roli komplikované plánování a strategie.

Útoooooook!!!!!

Poprvé si všímám, jak moc jsou rozdělené úlohy. Každý hráč dělá něco, a dokonce se občas stane, že kvůli změně ve hře jde na hřiště vlastně komplet jiný tým. Ale za tou složitostí je to vlastně všechno úplně jednoduché. Zatímco ve fotbale se může stát, že jeden šikovný chlápek proběhne hřiště a dá gól, tady je to téměř nemožné – musíte se probojovat celým hřištěm. Otázkou tedy je, jak to bude vypadat na vyšší úrovni hry. Že bych si příště pustil Super Bowl?

Neodvratná porážka se blíží

V každém případě to vypadá, že na hraní amerického fotbalu potřebujete být hlavně silní, bojovní a nebát se do někoho narazit nebo se válet po zemi.

Nojo, už jsou zase skoro všichni na jedné hromadě. Hráč Alligators doběhl na konec hřiště, naši ho složili... ale stejně je to touchdown. Začíná být jasné, jak tohle dopadne.

Někde jsem slyšel, že složit se může jen hráč s míčem

Další zajímavé zjištění: nadšené fandění pokračuje i ve chvíli, kdy je úplně jasné, že Stallions (Pardubice) musí prohrát. Pokaždé, když se domácímu podaří „down“ o mizerných pár yardů vpředu, publikum šílí a nadšeně je podporuje. I když po dlouhé době pomalého postupu nepřichází vysněný touchdown, ale míče se ujímají Alligators a jediným mocným úprkem ho donášejí na další touchdown, nepřestávají pardubičtí nadšeně podporovat svůj tým.

Párkrát už to dokonce vypadá, že se povede z nepříliš slavného skóre 35:7 alespoň trochu dorovnat, ale nakonec už žádná akce nevychází.

Marné hledání zapálených aut

Týmy se loučí a fanoušci odcházejí, ale nikde není vidět vztek, nikdo nenadává, jak to ten či onen zase zvoral, ani si nestěžuje, že rozhodčí „pískali blbě“. A už vůbec si nedokážu představit, že by se tenhle dav šel s někým prát nebo zapalovat auta. Přitom hru prožívají – až do poslední chvíle bylo slyšet nadšené fandění, bubnování a troubení, jako by na výsledku závisel svět.

Ano, tak nějak domácí dopadli

Jednoduše to vypadá, že jsou fanoušci spokojení, že si užili dobrou show – tím se asi americký fotbal liší od toho našeho nejvíc. I já, který jsem tuhle hru viděl poprvé, a na začátku jsem netušil, co se vlastně na hřišti děje, jsem se nechal rychle vtáhnout mumrajem barevných postaviček a řevem do děje. Ne, fanoušek se ze mě asi nestane. Ale možná se ještě někdy přijdu podívat. A vy byste měli taky, protože je to přinejmenším zajímavá zkušenost.

Více informací o týmu a jeho příštích zápasech najdete na www.stallions.cz

Foto: Tomáš Šnírer (PhotoSnirer.cz)