Hot Rod Lincoln: Z limuzíny legendou rockabilly

Můj táta řek', „Synu ty dovedeš mě k chlastu, jestli nepřestaneš jezdit v tom hotrod Lincolnu.“

To jsou úvodní slova jednoho z nejznámějších automobilových songů vůbec. I po šedesáti letech si písnička Hot Rod Lincoln drží pozornost nejen publika, ale i dalších a dalších muzikantů, kteří nahrávají její další a další verze. A v myslích automobilových nadšenců zůstává zapsaná tak nesmazatelně, že přijde na přetřes kdykoliv automobilka Lincoln (nebo kdokoliv jiný) postaví jakoukoliv rychlejší verzi kteréhokoliv ze svých aut. Naposledy se tak dostala na výsluní před několika týdny, když Lincoln Motor Company představila čtyřistakoňovou verzi svého kompaktního sedanu Zephyr.

A jak to vlastně celé začalo? Nejspíš ve chvíli, kdy zpěvák Charlie Ryan někde sehnal celé šasi z předválečného Lincolnu Zephyr. To bylo někdy na konci čtyřicátých let. Automobilový průmysl už po několikaleté pauze, vyplněné stavbou bombardérů a tanků, zase chrlil miliony nových aut a ta stará začala být levná. Čtyřdveřový předválečný sedan ale nebyl zrovna cool. Tak co z něj udělat hot rod? 

Taková věc se samozřejmě snáz řekne než udělá, ale Charlie Ryan byl očividně velmi odhodlaný člověk. Začal shánět celou hromadu dalších dílů a pracovat na divokých úpravách. První z nich bylo zkrátit rám o celé dvě stopy, aby na něj bylo možné namontovat karoserii starého Fordu Model A z roku 1930, oblíbeného základu hotrodů té doby. Nejenže byla lehčí, ale především nevzbuzovala nežádoucí pozornost. 

Výsledek vypadal na první pohled jako vcelku běžný a relativně „krotký“ hot rod. Zůstaly kompletní blatníky, vysoká střecha a dokonce i kapota. Jen nápadně vpředu umístěný chladič poutal pozornost k na bocích otevřenému motorovému prostoru, který nepříliš dobře ukrýval dvanáctiválec „Flathead“ z Lincolnu modelového roku 1948. 

A právě s touto bestií prý závodil proti svému kamarádovi v Cadillaku sedan kdesi ve stoupáních a zatáčkách silnce I-95 nad městem Lewiston ve státě Idaho. Někdy v té době také Ryan uslyšel v té době neobyčejně populární song Hot Rod Race a rozhodl se na něj sepsat „odpověď. Přesunul tedy dějiště napůl reálného a napůl smyšleného závodu do Kaliforne a rozehrál příběh o poraženém Cadillaku, vyděšených spolujezdcích a lincolním hotrodu, který sice dokázal vyhrát, ale selhání motoru ho zastavilo a vehnalo do spárů policie. Z toho také pramení tatíkův povzdech, který se opakuje před začátkem písně a na jejím konci, když přichází vyplatit svého nezbedného syna ze šatlavy místního šerifa.

​

Původní verze Ryanovy písně by ale asi nestačila na to, abychom mluvili o „hot rod Lincolnu“ pokaždé, když se někdo u Fordu rozhodně dát do některého z produktů nejluxusnější značky koncernu silnější motor. Charlie Ryan byl typický „one hit wonder“ a jeho popularita a nejspíše ani schopnosti jakožto interpreta nestačily k tomu, aby se song stal opravdovým hitem.

Naštěstí si ho v roce 1973 všimla country-rocková partička Commander Cody and His Lost Planet Airmen. Jejich cover verze se dostala do první desítky hitparád v USA i Kanadě a inspirovala mnoho dalších interpretů, aby píseň převzali také. Mezi nejzajímavější z nich patřil třeba úžasný Junior Brown a song se objevil i ve filmu Burani z Beverly Hills.

A auto? Moderní legenda, ztracená někde v prachu času? Nikoliv! Hotrodový Lincoln stále existuje. Až do roku 2008, kdy Charlie Ryan ve věku 92 let zemřel, dokonce zůstal v rukou svého původního majitele. Potom byl zrenovován a 19. ledna 2013 byl prodán za 97 tisíc dolarů jistému Davidu Demangonemu, který s ním od té doby křižuje americké srazy a přehlídky a prodává dokonce i upomínkové předměty s tematikou slavného auta. A co je na tom všem nejlepší? Všechny výtěžky jdou na dobročinné účely. 

Příběh hotrodového Lincolnu tak nekončí. A vlastně ani nezáleží na tom, jestli tím myslíte song, původní auto a nebo další a další interpretace původní myšlenky. Kdo ví, třeba se konečně dočkáme i nového rychlého kupé Lincoln, založeného třeba na dnešním Mustangu...