Fanoušci amerických aut, letadel nebo ponorek mají jistě ve své filmotéce ohmatané obaly DVD, na které rozhodně prach nesedá. Ale jak jsou na tom milovníci železnice? Mají si co promítat?
Až do nedávna to nebylo nijak slavné. Vlaky se sice čas od času ve filmu vyskytly a někdy hrály i docela důležitou úlohu, ale spíše sloužily hlavně jako atraktivní kulisy různým akčním filmům (o nichž si povíme příště). V roce 2010 došlo k první větší nápravě. Do kin vtrhnul majestátní nákladní vlak, který řídil zkušený mašinfíra akčních hitů Tony Scott (Top Gun, Poslední skaut, Krvavý příliv, Nepřítel státu, Spy Game). Pořádně se opřel do rychlostní páky a filmem Nezastavitelný (Unstoppable) vzal diváky na opravdu ďábelskou jízdu.
Námět podle skutečné události
Když sháněli filmaři vhodný námět pro film z prostředí železnice, nemohli přehlédnout látku, která se ke zfilmování nabízela více než lepé děvy německým turistům za výlohou amsterodamských nevěstinců. V roce 2001 došlo na seřadišti v Ohiu k nepochopitelné chybě strojvedoucího, díky níž mu ujel plně naložený nákladní vlak se 47 vagóny (viz můj článek zde na Radiu Dixie). Bez obsluhy urazil více jak sto kilometrů, než se jiné posádce povedlo připojit se s lokomotivou na konec vlaku a zbrzdit soupravu tak, aby jiný strojvedoucí mohl naskočit na řídící lokomotivu a vlak zastavit. Každý, kdo se o události doslechl, si jistě pomyslel, že si to přímo říká o zfilmování Hollywoodem.
Přípravy: scénář se psal dva roky
Měli pravdu, předsedo. Ale jen částečně. Událost to sice byla zajímavá, ale v „surovém“ stavu by vydala pouze na nějakou větší reportáž nebo maximálně dokumentární díl ve stylu Leteckých katastrof. Na akční trhák ještě nestačila. O filmové podobě zmíněného incidentu se nicméně uvažovalo už od roku 2004. Producentka Julie Yornová se někdy v roce 2007 obrátila na scénáristu Marka Bombacka, protože už znala z dřívějška jeho práci. Bomback psal například akční scény Bruce Willisovi ve čtvrtém dílu Smrtonosné pasti. Na scénáři Nezastavitelného pracoval dva roky a dle jeho slov to bylo poprvé, kdy dodal studiu scénář, který byl bez připomínek přijat.
Poté, co režírování odmítl mj. režisér Martin Campbell (Zlaté oko, některé díky Profesionálů), se k hotovému scénáři dostal původem britský režisér Tony Scott. Ani on k němu neměl žádné větší připomínky, pouze chtěl, aby se udělalo pro film více rešerší. Spolupráce obou pánů a pečlivá příprava se vyplatila. Na základě skutečné události vzniklo téměř sto minut filmu, které jsou využity beze zbytku. Běžný divák se nenudil ani na okamžik, fanda železnice vrněl blahem a fanda americké železnice prožíval divácký orgasmus.
Příběh vlaku, který se vymkl kontrole
Will Colson (Chris Pine) nastupuje první den do práce jako vlakový vedoucí. Jak už to v americkém filmu bývá, právě řeší rodinné vztahy a hrozí mu rozvod. Nicméně tušíme, že na konci filmu si díky hrdinným skutkům opět padne s manželkou do náručí a vše se urovná.
Současně s Willem poznáváme ostříleného a zkušeného strojvůdce Franka Barnese (Denzel Washington), ke kterému je Will přidělen. Ten sice nemá problémy s manželkou, protože umřela, ale s jednou ze svých dcer, protože (jak už to v amerických filmech bývá) zapomněl na její narozeniny. Ale tušíme, že na konci… znáte to.
Will a Frank si vyzvednou všechny potřebné dokumenty pro jízdu. Připojí lokomotivu (s číslem 1206) k nákladnímu vlaku a vyráží k určenému cíli. Mezitím si na jiném seřadišti posunovač všimne, že je výhybka pro odjíždějící vlak špatně nastavená. Obtloustlý strojvedoucí usoudí, že souprava jeden natolik pomalu, aby stačil vyběhnout z kabiny a výhybku přehodit. Nastaví nezávislou brzdu, kdy lokomotiva brzdí motorem. V opuštěné kabině se však mezitím páka brzdy přehodí a zůstane tak zařazená pouze rychlostní páka. Vlak s lokomotivami č. 777 a 767 zrychluje a strojvedoucí již nestačí naskočit zpět.
Přichází na scénu poslední významnější postava filmu, sympatická dispečerka Connie Hopperová (Rosario Dawson). Když jí nešťastníci informují, co se stalo, předpokládá, že samostatná brzda stále funguje a souprava, jedoucí rychlostí maximálně nějakých 15 km/h, se za chvíli sama zastaví. Z toho důvodu zavolá traťového technika v terénu, aby dojel s autem k pět mil vzdálené výhybce a přehodil ji na slepou kolej.
Když tam však dotyčný dorazí, zjistí, že vlak už dávno projel. Jede tím pádem mnohem rychleji, než předpokládali. To už si všichni s hrůzou uvědomují, že mají opravdu problém. Souprava se dvěma lokomotivami a 39 vozy, mezi nimiž je osm cisteren s roztaveným fenolem (vysoce hořlavá toxická látka), se nekontrolovatelně řítí krajinou. Za pomoci všech možných záchranných složek se rozebíhají mediálně hojně sledované pokusy o zastavení akce. A to ještě Frank s Willem netuší, že se vlak řítí proti nim…
Realizace: hledání vhodných lokalit nebylo jednoduché
Tony Scott původně zamýšlel natáčet v Montaně – chtěl mít ve filmu hory a otevřené pláně. Pak ho ale napadlo, že v těch otevřených prostorách by chyběl pocit nebezpečí. Zdálo se mu vhodnější natáčet v Pensylvánii, v jejích hlubokých lesnatých údolích.
Nejprve ovšem bylo třeba najít vhodné lokality. Filmaři potřebovali trať, na které by mohly vlaky dosáhnout až osmdesátikilometrové rychlosti a kterou by štáb mohl nepřetržitě používat po dobu jednoho měsíce. Zpočátku bylo hledání velmi obtížné. Všechny vhodné tratě byly denně používané.
Nakonec našli filmaři útočiště u menší železniční společnosti Western New York and Pennsylvania Railroad. Každý den mezi osmou a dvacátou hodinou dostali k dispozici celou trať. Tamější železničáři tak museli pracovat pouze v noci. Vlaky ve filmu však řídili skuteční strojvůdci. Buď na dálku pomocí skříňky s ovladači, nebo ukrytí ve speciálním prostoru v čele lokomotivy tak, aby viděli na trať, ale nebylo vidět je.
Režisér Tony Scott: „Můj záměr byl natočit všechno co nejrealističtěji. Pak přidat kaskadéry a co nejméně digitálních efektů. Mám tedy skutečné lidi na skutečných vlacích. Žádné počítačové triky ani modré nebo zelené pozadí.“
Režisér hned v počátku odmítl ve filmu výrazněji využívat počítačové triky nebo modely vozidel. Chytří kluci za předraženými PC si tentokrát moc neškrtli, na řadu přišla poctivá a nebezpečná dřina kaskadérů, různě upravená kolejová vozidla, táhla hydraulická zařízení, která posloužila například ke zručně natočenému vykolejení dvojice lokomotiv. Natáčení podobného filmu bylo tím pádem velice náročné na logistiku, choreografii a sladění všech možných profesí.
V Pensylvánii se nakonec natáčelo od září do Vánoc roku 2009. Některé scény byly natočeny také v Ohiu.
Filmaři měli vlastní železnici
Ve většině filmových příběhů, kde hraje železnice důležitou roli, figurují z pochopitelných důvodů fiktivní železniční společnosti. Ani u Nezastavitelného tomu nebylo jinak. Také všechna jména měst, kterými vlak bez obsluhy projíždí, jsou smyšlená.
Pro film bylo pronajato celkem jedenáct lokomotiv, které se měly stát flotilou fiktivní Allegheny and West Virginia Railroad (AWVR). Čtyři lokomotivy typu AC44CW byly pronajaty od společnosti Canadian Pacific (CP) a přebarveny na červeno-žluto-černý nátěr AWVR. Stroje s čísly 9777 a 9782 si zahrály nezbednou lokomotivu 777 (odkaz na splašenou lokomotivu CSX 8888 z roku 2001 je zřejmý) a mašiny s původními čísly 9758 a 9751 zase 767.
CP 9782 ještě před kompletní proměnou v AWVR 777
CP 9751 než se zcela proměnila v AWVR 767
Hrdinnou mašinku typu SD40-2, ve které jede Will a Frank a která nakonec pomůže k zastavení vlaku, našli filmaři v lokomotivním depu železniční společnosti Wheeling & Lake Erie (WE). Nátěr původní lokomotivy s číslem 6353 nahradili výrazným modro-žlutým designem, který měl představovat starší barevné schéma AWVR. Z dalších strojů si filmaři postavili například speciálně upravenou lokomotivu se širokou plošinou vepředu, na které byly kolem celé kabiny položené kolejnice pro kamerový vozík. Kamera tak mohla zvenčí rotovat a snímat herce. Tímto způsobem byla natočena spousta dialogů mezi oběma hlavními představiteli.
představitelka AWVR 1206 na „civilním“ snímku...
... a uprostřed přerodu v AWVR 1206
Výběr typů lokomotiv nebyl náhodný. Režisér Scott chtěl, aby jediný „záporák“ filmu, splašený vlak 777, byl tažen výraznými a robustními lokomotivami, což stroje typu AC44CW jsou. Vlaku všichni přezdívali Bestie a Scott dokonce nechal ke zvukům lokomotivy 777 lehce přimíchat i archivní zvířecí zvuky, aby tak vyvolal ještě větší pocit nebezpečí z neřízeného vlaku. Naproti tomu jeden z nejprodávanějších a nejspolehlivějších typů SD40-2 použitý pro lokomotivu 1206 vypadá jako krotká a pokojná mašina. Navíc natřená v pozitivní modré barvě…
Kromě lokomotiv měl štáb k dispozici pětadvacet vagónů pro soupravu 777, plus další rezervní vozy. „Měli jsme v podstatě vlastní železnici,“ říká vedoucí výpravy Chris Seagers.
vlak ve filmovém Stantonu, ve skutečnosti městečko Bellaire v Ohiu
Poslední přípravy na filmování ale nakonec probíhaly velice narychlo. Vlaky se dotíraly dokonce ještě noc před začátkem natáčením a nebyl ani čas je vyzkoušet. Navíc jejich strojvedoucí nikdy natáčení nezažili.
Herec Denzel Washington se uměl přimluvit, ale také si stát za svým
Pro Denzela Washingtona to byla už pátá spolupráce s režisérem Scottem. Před Nezastavitelným například spolu proháněli vagony v newyorském podzemí a zatápěli Johnu Travoltovi (Únos vlaku 1 2 3). Právě on Scottovi doporučil scénář a také se u něj přimluvil za Chrise Pinea. Ten se později vyjádřil, že zprvu nemohl uvěřit, že bude točit se Scottem a Washingtonem a spolupráce si velmi považoval.
Studio tlačilo na Denzela Washingtona, aby slevil čtyři milióny dolarů ze své obvyklé gáže dvaceti miliónů. Herec se však urazil a od projektu odstoupil. Studio nakonec jeho požadavkům vyhovělo. Předtím zkoušeli něco podobného i na Scotta (o tři milióny).
Herec Chris Pine (Will): „Už od třetí stránky scénáře je vlak v pohybu!“
Oba herci dělali některé kaskadérské kousky sami. Washingtona údajně zastupovalo sedm kaskadérů, Pine dělal sám více kaskadérských kousků než jeho starší kolega, ale jak později řekl, není žádný hrdina a kaskadér už vůbec ne. I on rád využil služeb dubléra např. v riskantní scéně naskakování z auta na jedoucí vlak.
Oběma hercům to však zřejmě spolu klapalo a na výsledku je to znát. Tvoří sympatickou dvojici, v níž má každý své problémy, které ale musí ustoupit stranou společné záchranné akci (no, nic nového). Jak sám Pine podotýká, třetím hercem (a hlavním hrdinou) je v podstatě onen splašený vlak.
CP 9758 a CP 9782 – obě herečky hrající AWVR 767 a 777 na „civilním“ snímku. Aneb za honorář zasloužené „nové šaty“.
Chybám a nepřesnostem se nezabránilo
Producentka Nezastavitelného říká, že ve filmu není nic, co by nebylo založeno na skutečných událostech nebo na fyzikálních zákonech a zákonech pravděpodobnosti. Už víme, že Tonymu Scottovi velice záleželo na rešerších. Sám několikrát tvrdil, že vše ve filmu je založeno na (různých) skutečných událostech. Nicméně ani tak se tvůrci neubránili chybám a nepřesnostem. Řadu byste jich našli v sekci „Goofs“ na stránce filmu na serveru IMDb.com. Aniž bych se tam díval, mohu sám uvést hned tři příklady.
Za prvé, podle obdržených dokumentů mají Will a Frank vyzvednout 25 vozů. Nicméně o pár scén dál říká na seřadišti Frank Willovi, že měl připojit jen 20 vozů. Will uraženě odpovídá, že tedy těch 5 někde odpojí.
Za druhé, v průběhu dalšího děje posádka zjišťuje, že se na ně v protisměru řítí vlak bez obsluhy. Frank nechce uposlechnout pokynu dispečera, aby uhnuli na nejbližší odstavnou kolej, protože je dlouhá údajně jen 750 metrů a jejich vlak by se na ni nevešel. Nicméně v jedné z dalších scén říká dispečer Frankovi, že jejich vlak je 200 m dlouhý. Na odstavnou kolej by se tedy měli vejít třikrát.
Za třetí – připusťme na chvíli, že má dispečer pravdu a souprava s dvaceti vozy měří 200 m. Když si odmyslíme 21 m dlouhou lokomotivu, zbyde na vozy délka 179 m. Na jeden vůz by tak připadlo zhruba 9 m. To je asi 29 stop, jenže běžné americké nákladní vagony nejsou kratší než nějakých 40 stop a vozy použité ve filmu rozhodně kratší nevypadají.
Fiktivní AWVR začala jezdit i v simulátorech
Nezastavitelný se natolik zapsal do fandů americké železnice, že zanechal svůj otisk v hned několika železničních simulátorech.
Splašený vlak vyráží (simulátor Trainz)
Zakrátko po uvedení filmu do kin se v Trainz Railroad Simulator (TRS), Microsoft Train Simulator (MSTS) nebo Train Simulator 2016 objevily červeno-žluto-černé modely 777 a 767 v barvách AWVR. Nechyběla ani slavná modro-žlutá lokomotiva s číslem 1206. Někdo šel ještě dál a vytvořil i několik nákladních vagónů se znaky této společnosti, včetně dvou osobních vozů, které se ve filmu krátce objeví.
flotila AWVR v simulátoru Trainz
stroje AWVR ve filmu
Majitelé zmíněných simulátorů se mohli na některé z desítek dostupných scenérií (map, tratí) prohánět třeba právě s oním „splašeným“ vlakem. Vznikly dokonce scénáře, které se snažily maximálně přiblížit filmu a předepisovaly hráči zastavit s modelem lokomotivy 1206 vlak bez strojvůdce. Dokonce vznikla fiktivní historie firmy AWVR, kterou sestavil jeden z fanoušků. Lokomotivy se objevily také coby kostičky stavebnice typu Lego nebo modely do elektrického kolejiště.
AWVR 777 v Train Simulatoru 2016
Celkový dojem, hodnocení
Nezastavitelný je svižně natočeným akčním snímkem. Krátké prostřihy do dispečerského centra jsou střídané častou rotací kamery kolem vlaku nebo jednotlivých postav. Tony Scott si libuje ve využívání leteckých záběrů a používání kamerových jeřábů umístěných na souběžně jedoucím autě. Kamera se vlastně pohybuje neustále a posiluje dojem napjaté atmosféry. Na rozdíl od některých našich tvůrců, kteří si myslí, že se musí kamera hýbat a třást i při komorní scéně u šálku čaje, to zde nepůsobí rušivě a je to plně na místě.
Film sice po scénáristické stránce nijak nápaditý není, jenže právě umění mistra akčního žánru z něj dělá velkolepou podívanou. Majestátní lokomotivy duní, houkají, kolem létají vrtulníky různých televizních štábů a záchranářů, ujíždějící vlak sledují desítky blikajících vozů hasičů a policistů. V efektním střihu odlétávají nabouraná auta, vykolejují lokomotivy, postavy běhají po vagonech. To vše je posazeno do krásných barev sychravého pensylvánského podzimu a za účasti herců, kteří nezklamou.
Nezastavitelný bude asi dlouho „Number One“ pro fandy železnice, a nejen té americké. Bohužel, Tony Scott už žádný další film nenatočí. Kvůli těžké nemoci zvolil zhruba dva roky po premiéře filmu dobrovolný odchod z tohoto světa.
I tak pane Scotte, děkujeme za ty akční pecky jako Nepřítel státu nebo Poslední skaut. Já děkuji i za Nezastavitelného. Zaplnil jste jím bílé místo na mapě vlakových filmů pro nás, příznivce železnice. Díky vám i my máme „svůj film“.
Zdroje:
wallpaper.moviemaze.de, imdb.com, rrpicturearchives.net
Richard Spitzer
Mým koníčkem vždy byly železnice, a po návštěvě USA dostalo mé hobby konkrétnější směr. Baví mě také detektivky, psaní a focení.
