Novinky Honzy Drnka: Druhý dech podruhé a Past na Bonaparta

Slavný spisovatel, mistr alternativní historie a náš redakční kolega Jan Drnek vydal v loňském roce knihu Orákulum, která popisovala odlišný průběh srpna 1968. Jeho úspěšnou „žabí“ sérii o jiné druhé světové válce rovněž nemusíme představovat a fandové si určitě vzpomenou také na trilogii Maxmilián či na knihu Druhý dech habsburské monarchie, ve které československé legie rozdrtily bolševiky a pomohly zachránit císařství. Právě tato publikace tedy nyní vychází v nové podobě, na své si ovšem přijdou také milovníci vzdálenější historie, protože Jan Drnek se v další novince vrací do přelomového roku 1805.

Československé legie v Rusku sehrály v první světové válce ohromně významnou roli, když ovládly celou Transsibiřskou magistrálu

Druhý dech habsburské monarchie

Byla rakousko-uherská monarchie skutečně „žalářem národů“ a mířila k neodvratnému konci? Usilovali téměř všichni Češi v čele s T. G. Masarykem o její rozbití? Jak vlastně vznikly legie v Rusku a proč nevyužily lákavou příležitost porazit krvavý bolševický režim? Pokud si tyto a další otázky pokládáte, možná už jste narazili na publikaci Druhý dech habsburské monarchie, jež předkládá provokativní, ale dobře promyšlené odpovědi. Mezi její hlavní hrdiny patří císař Karel I., známý i jako „Karel Poslední“, neboť právě on se vzdal vlády v Rakousku-Uhersku a tím vlastně ukončil existenci tohoto mnohonárodního soustátí.

Císař Karel I. byl ve skutečnosti až příliš mírným člověkem, který se navíc nalézal pod silným vlivem své manželky, císařovny Zity

V knize Jana Drnka však jedná jinak, mnohem efektivněji a prozíravěji, neboť autor poněkud změnil jeho osobnost. Skutečný císař Karel byl totiž zřejmě až příliš mírným a dobrotivým člověkem, jehož navíc ovlivňovala jeho manželka, císařovna Zita. V několika kritických okamžicích tedy jednal jinak, než patrně měl, což přispělo k pádu jeho říše, zatímco jeho alternativní podoba se rozhoduje správně. Ani nejlepší Karlovo úsilí by však možná nestačilo, a proto na scénu přicházejí politici a legionáři, kteří byli původně odhodláni císaře svrhnout, ovšem pod tlakem okolností musejí konat jinak. Kniha Druhý dech habsburské monarchie tak nabízí jiný závěr první světové války, po kterém by zajisté následoval také odlišný vývoj celého 20. století. První vydání z roku 2007 si získalo velkou popularitu a už je dlouho rozebrané, takže Jan Drnek připravil druhé, rozšířené vydání, a to opět v třebíčském vydavatelství Akcent. Jestliže jste tedy s Druhým dechem dosud neměli tu čest, nyní se nabízí ideální příležitost to napravit.

V bitvě u Lipjag (na fotografii rekonstrukce z roku 2020) dosáhli legionáři dalšího impozantního vítězství nad bolševickými armádami

Past na Bonaparta 1805

„Žabí“ série ukazuje jinou variantu druhé světové války, Druhý dech se vrací do první světové války a Maxmilián se odehrává v letech 1853–1867. Všechny tyto knihy Jana Drnka však pojí stejný motiv, a sice snaha „vrátit“ střední Evropu ke křesťanským konzervativním hodnotám a čelit různým formám liberalismu, nacionalismu a socialismu. Stejně je tomu proto také v další nové knize Past na Bonaparta 1805, která se vrací (jak název napovídá) do éry napoleonských válek, kdy se myšlenky liberalismu a nacionalismu šířily na bodácích francouzské armády. Ty přivedly ke zkáze Svatou říši římskou a položily základy pro další konflikty v 19. a 20. století. Mohlo to ale dopadnout jinak? Mohl být ambiciózní Korsičan včas zastaven?

Mezi hlavními postavami knihu Past na Bonaparta 1805 figuruje např. arcivévoda Karel, kníže Klemens Metternich či papež Pius VII.

V podání Honzy Drnka se rozvíjí „spiknutí“, do kterého se zapojují některé velké osobnosti té doby, mj. skvělý vojevůdce arcivévoda Karel, diplomat kníže Klemens Metternich či papež Pius VII., jenže tím hlavním účastníkem „konspirace“ je Bůh, protože účelem je koneckonců zachovat křesťanské pojetí světa. Stejně jako další díla Honzy Drnka můžete tuto knihu brát jako zvláštní publikaci o historii, jako napínavý román nebo jako provokativní zamyšlení o politice a filozofii, jež má s dnešní dobou společného daleko víc, než se může zdát. Vždyť se stačí podívat na turbulentní vývoj západní politiky v posledních letech, na excesy progresivního liberalismu a probíhající i doutnající válečné konflikty. S pohledem Jana Drnka samozřejmě nemusíte souhlasit, ale měli byste mu přinejmenším dát šanci a zamyslet se nad ním. Jestliže vás vyprovokuje k uvažování a vzdělávání, pak i tato jeho kniha splní své poslání.