Jú, to je pták aneb Úvod do praktického ptáčkaření

Amerika, to nejsou jen poutavé příběhy, špičkové zbraně, nablýskaná auta, gigantické vlaky a skvělá hudba, to je i krásná příroda. Někdy divoká, někdy již člověkem výrazně ovlivněná, ale takřka vždy nádherná. Mezi nejoblíbenější součásti přírody patří ptáci, jejichž pozorování se u Američanů dlouhodobě těší velké oblibě. Pták (a to orel bělohlavý) koneckonců reprezentuje i jeden z hlavních symbolů USA a každý ze států má svého oficiálního „státního ptáka“, jako je např. slavný kardinál červený, kterého takto označilo dokonce sedm států. Dnešní článek tudíž bude trochu nezvyklý, protože se zaměříme právě na pozorování ptáků, tedy typicky americký koníček, jemuž se ale samozřejmě můžete věnovat i vy.

Kondor havranovitý (Coragyps stratus) Foto: Tomáš Grim

Tomáš Grim, profesor a ptáčkař na volné noze

Průvodcem nám v tom bude osoba z nejpovolanějších, a sice prof. RNDr. Tomáš Grim, Ph.D. (*1973), s nímž jsem se seznámil díky jeho výtečným veřejným přednáškám, na nichž vypráví o svých cestách (nejen) za pozorováním opeřenců. Vystudoval zoologii a dlouhá léta pracoval jako profesionální ornitolog na Univerzitě Palackého v Olomouci, avšak teď už je „ptáčkař na volné noze“. (Co to všechno znamená, nám za chvíli poví on sám.)

„Ptáčkaření“ přivedlo Tomáše Grima i do polárních končin. Foto: Helen Blake

Je spoluautorem vynikající slovenské Ornitologické príručky a knihy o kukačce, která vyšla ve čtyřech jazycích a získala cenu „Nejlepší ptačí kniha roku 2017“. Dnes se zabývá především popularizací vědy a přírody pro veřejnost, kromě toho neustále cestuje, a proto jsem rád, že mi věnoval trochu svého času, aby odpověděl na pár otázek o pozorování ptáků, které ho samozřejmě přivedlo i do Ameriky, ačkoliv… Ale to už raději nechám na jeho slovech a také na jeho fotografiích, které zachycují některé druhy ptáků typické právě pro přírodu v USA.

Datel zlatý (Colaptes aureus) Foto: Tomáš Grim

Hned na úvod bychom asi měli vysvětlit, co vlastně koníček zvaný pozorování ptáků znamená a jak se liší od vědy zvané ornitologie?

„Birding“, „birdwatching“, případně česky nejlíp asi „ptáčkaření“ je prostě pozorování ptactva. Celosvětově je to jeden z nejpopulárnějších a nejrozšířenějších přírodomilných koníčků, možná vůbec ten nejrozšířenější. Dokonce jsem zaslechl, že jde o nejrychleji rostoucí odvětví průmyslu. Ptáčkař totiž potřebuje dalekohled, fotografickou techniku a tohle a spousta dalších věcí (třeba doprava, průvodci, zájezdy apod.) může být docela drahá záležitost. A rozdíl oproti ornitologii? Birding je čistě volnočasová aktivita, hobby, „for fun“. Naopak ornitologie je věda, tedy výzkum, bádání, granty, statistika, odborné články. S tím se běžný ptáčkař vlastně ani nemá šanci moc potkat.

Kachnička karolínská (Aix sponsa) Foto: Tomáš Grim

Kdo je tedy „ptáčkař“ a kdo ornitolog?

Ptáčkař se po práci kochá, ornitolog v práci maká. Tyhle dvě aktivity nemají téměř nic společného, jak už jsem naznačoval. Když jdu do lesa dělat ornitologii, nesu třeba spektrometr, váhy, injekční stříkačky na odběr krve pro analýzu DNA. Ukaž mi ptáčkaře, který do lesa ponese spektrometr, váhy, injekční stříkačky… Dokonce ani to pozorování ptactva nemusejí ptáčkař a ornitolog sdílet: Typický ornitolog v lese nekouká kolem sebe, nemá na to čas, musí totiž koukat do budky nebo do hnízda. Na koukání po ptácích má čas až mu (a jeho výzkumnému, tzv. „modelovému“ druhu) skončí hnízdní sezona. Když dělám výzkum, ani s sebou většinou nenosím dalekohled, na birding není čas.

Slípka żlutonohá (Porphyrio martinica) Foto: Tomáš Grim

Za co se považuješ ty sám?

Obojí. Dvacet let jsem dělal výzkum na různých druzích ptáků u nás i v zahraničí, to byla práce, bádání, tedy ornitologie. Loni jsem z univerzity odešel, teď už jen tak ptáčkařím. Ostatně jako předtím ve volném čase.

Tyranovec rubínový (Pyrocephalus rubinus) Foto: Tomáš Grim

Pozorování ptáků k nám přišlo z Ameriky. Proč se vlastně zrodilo právě tam?

Celá tradice zájmu o přírodu je silně anglosaská záležitost. Nějaký zájemce o lidskou historii by sice mohl vytáhnout Aristotela a podobně, ale pozorování přírody a zvláště ptactva tak, jak jej známe dnes, má kořeny až v Anglii v 18. století. Odtud se „birdwatching“ šířil dál, celkem očekávatelně právě za Atlantik. Spojené státy jsou dnes velmoc nejen politická a ekonomická, ale (taky díky počtu obyvatel) i ptáčkařská. Dnes možná nejvíc ptáčkařů celosvětově žije právě tam.

Sojka chocholatá (Cyanocitta cristata) Foto: Tomáš Grim

A na to zas navazuje masivní produkce ptáčkařské i ornitologické literatury atd. Pro zajímavost, na prestižní seznam „100 nejvlivnějších časopisů v biologii a medicíně za poslední století“ se dostal i jeden ornitologický časopis, The Auk, a ten vychází taky v Americe. Měl jsem tu čest být jedním z redaktorů.

Papežík zelenohřbetý (Passerina ciris) Foto: Wikimedia

Z tvých přednášek vím, že jsi kvůli pozorování ptáků navštívil obrovskou spoustu míst, takže jsi určitě zavítal i do USA. Kde všude jsi tam „ptáčkařil“?

USA je tak trochu jedna z mých „slepých ptáčkařských skvrn“. Kromě Kalifornie jsem byl nějakou dobu na jedné z newyorských univerzit, ale při práci jsem moc času na ptáčkaření neměl. Ale bylo skvělé chodit do práce přes Central Park! Jeden z největších městských parků na světě přitahuje obrovské množství migrujících ptáků a já tam naštěstí byl na jaře, v tu nejlepší dobu. Každý den něco nového, zajímavého a s kulisou mrakodrapů… Neobyčejný zážitek!

Tyran bentevi (Pitangus sulphuratus) Foto: Tomáš Grim

Vím, že jsi byl i ve skutečné divočině. Antarktida, jihoamerické džungle, africké savany… Co z těchto exotických lokalit ti učarovalo nejvíc?

Stačí Top 100? :-) V zahraničí jsem trávil asi šest let a těch sedm desítek zemí je tak pestrý vzorek, že není snadné vybrat. Třeba Antarktida a hlavně okolní ostrovy byl mimozemský zážitek, nepojatelná měřítka… Největší slabost mám ale pro Jižní Ameriku. Tam je největší pestrost druhů, ekologických strategií, chování… Letos jsem měl v plánu zůstat v létě v Evropě, ale kamarád mě zrovna před pár dny pozval do And, kde bude přes léto celé dva měsíce. Svoje původní plány jsem ihned přehodnotil!

Strnadec bělohrdlý (Zonotrichia albicollis) Foto: Tomáš Grim

Znám od tebe také mnoho historek o bizarních, nebezpečných a humorných situacích. Můžeš se s našimi čtenáři podělit o některou z těch nejlepších?

Možná spíš historku s užitečnou pointou zkusím. Na první cestu mimo Evropu, to je rovných dvacet let dozadu, jsem celkem pochopitelně zamířil do Latinské Ameriky. To bylo v době, kdy v celém Mexiku byla údajně jediná internetová kavárna (tu jsme nenašli), letenky byly jen papírové… Ztrať ji a máš opravdový problém.

Čížek žlutý (Carduelis tristis) Foto: Tomáš Grim

Přes Mexiko jsme pokračovali do Belize přes Guatemalu. Pronajali jsme si loďku, která nás měla dopravit do mangrovů, jinak nepřístupných. Naše španělština se kromě číslovek, bohužel jen některých, košatěla do jediné fráze: „Dvě studená piva, prosím.“ To mělo nečekaný důsledek: Při domluvě ceny za loďku jsme se spletli o dvě nuly. To se ukázalo při placení, rybář po nás chtěl stonásobek domluvené sumy… Že nás veze nějak daleko, nám bylo podezřelé, ale museli jsme se jen dohadovat. Mapy v mobilu nebyly, ony totiž ani žádné mobily nebyly. Snad nikdo z mých známých tehdy neměl mobil, existenci kreditek jsme odhadovali jen z filmů…

Vlhovec červenokřídlý (Agelaius phoeniceus) Foto: Tomáš Grim

Hádka o cenu skončila, když nás obstoupilo několik dalších rybářů. Zbyla nám tak zanedbatelná hotovost, že jsme další čtyři týdny jedli jen ráno banány a večer sušenky, spali ve stanu a přepravovali se většinou stopem. Ne letiště jsem dorazil o (jak jsem pak doma zjistil) sedm kilo tělesné váhy lehčí. Zbyl nám pověstný jeden, čísly 1, dolar! Od té doby na cesty konám domácí přípravu poctivěji a zvláštní pozornost věnuju číslovkám.

Lesňáček lišejníkový (Setophaga americana) Foto: Wikimedia

Snad každý „ptáčkař“ má svoje oblíbené druhy opeřenců. Kteří jsou to pro tebe?

Nejvíc mě baví druhy, které mají nějak zajímavou biologii, chování, nějak vystupují z řady. Ale místo exotů, které by posluchačům asi jen zůstaly záhadou, spíš dám prostor zdánlivě obyčejným druhům. Třeba loni jsem v Botswaně v takovém nevzhledném a na první dojem nezajímavém buření našel „našeho“ sedmihláska hajního, sekundoval mu budníček větší.

Rybařík obojkový (Megaceryle torquata) Foto: Tomáš Grim

Tyhle úhápéčka, univerzální hnědí ptáci, sotva zaujmou, jen ten sedmihlásek zpěvem. Mě ale fascinuje, že oni letí řádově deset tisíc kilometrů, část roku tráví někde v městském parku tady u nás a druhou část roku potkávají slony, zebry a žirafy. A cestou vidí moře, pouště, deštné lesy… A všechna tahle odlišná prostředí zvládají. Naprostá pecka!

Kurlan chřástalovitý (Aramus guarauna) Foto: Wikimedia

Někde jsem četl, že birdwatching je „koníček chudých“, ale je to skutečně tak? Co vlastně pro provozování této aktivity potřebujeme?

Film Nadějný rok lze upřímně doporučit nejen milovníkům ptactva.

Jak se to vezme. Na jednom extrému můžu koukat na krmítko, jen se tak nezávazně kochat a ani pořádně netušit, která sýkorka je kterého druhu. Neutratíš ani za dalekohled, ani za atlas… Ptáčkaření zdarma. Na opačném extrému máš sběratele druhů, kteří soutěží často ad absurdum. Se všemi bizarnostmi s tím souvisejícími to věrně zobrazil film The Big Year, pojmenovaný podle jedné z disciplín. Kdo dělá „Velký rok“, snaží se napozorovat maximální počet druhů za jeden kalendářní rok. Česky film běžel z mně neznámých důvodů pod názvem Nadějný rok, což nemá v birderské hantýrce žádný význam či smysl.

Bez kvalitní fotografické výbavy to zkrátka nejde. Foto: Libor Vaicenbacher

A takový velký rok tedy není zdarma určitě. Už jen desítky leteckých přesunů… A lze jít ještě dál: Máš i globální ptáčkaře, kteří slídí po exotických ostrovech v Pacifiku, v oázách na Sahaře, po ledových oceánech a podobně… A to není koníček chudých, ale bez nadsázky milionářů: Už jen pobyt v nějakém „lodge“ v Amazonii tě přijde klidně na pár set dolarů na den, ani nemrkneš. Vidět tolik druhů, kolik viděli tihle „vrcholoví sportovci“, by tě nestálo miliony, ale desítky milionů korun. Birdwatching má mnoho podob. Ať si každý vybere podle svých možností a zájmů.

Vlhovec nachový (Quiscalus quiscula) Foto: Tomáš Grim

Co bys tedy doporučil zájemcům o ptactvo a jeho pozorování?

Možností je nepřeberně, žádná jiná skupina zvířat není tak populární jako ptactvo a tomu odpovídá i objem možností! Užitečné je začít třeba přes Českou společnost ornitologickou. Ta sdružuje amatérské i profesionální zájemce o ptactvo ve všech podobách. A zásadně pomáhá i ochraně ptactva, které je dnes i u nás silně ohroženo např. necitlivou zemědělskou politikou. Zrovna teď je aktuální petice „Vraťme život do krajiny“, kterou zaštiťuje právě ČSO. Je úžasné se ptactvem nejen kochat, nejen ho zkoumat, ale i pomáhat mu. Jinak bychom neměli co zkoumat a čím se kochat…