S živým hraním je to na levačku nejen u nás, ale samozřejmě i v USA. Muzikanti tak aspoň mají dost času na natáčení desek, prohrabávání archívů a podobné bohulibé činnosti. Už aby to čínský svinstvo šlo do prdele! Na úvod si dáme song, kterej se stal pro vidláckou část Ameriky přímo kultovním. Jestli si někdo může oprávněně říkat outlaw redneck songwriter, tak je to Creed Fisher.
"If You Have A Right To Burn My Flag (Then I Have A Right To Kick Your Ass)"
Land of the free, home of the brave
Have you ever asked yourself how'd it get that way?
Times are a changin' El Presidente has lost his mind
Everything is upside down and that just ain't right
You don't like the country
You don't like our flag
I bet you think we don't give a damn about that
There's a million pissed off rednecks just like me
And we're all sick of this bull shit on T.V.
I guess you didn't know you don't mess with General Lee
If you have the right to burn my Flag
I have the right to kick your ass
You don't like our traditions
You say we done you wrong
Why don't you pack up your bags
And take your ass back home
This is my home, but son I'm mad as hell
And son I think whopin' your ass is worth a few nights in jail
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 56 - Nešlapte nám po vlajce, šmejdi!
Creed Fisher – Vidlácký písničkář znovu zasahuje
„Zkus pošlapat nebo zapálit mojí vlajku, synku. Ale pak se připrav na to, že ti pěkně nakopu prdel…“ Tohle v žádném mainstreamovém country rádiu v USA neuslyšíte. Texasanu Creedu Fisherovi je to ale úplně šumák. Sám s kytarou nebo v čele svého Redneck Nation Bandu brázdí Ameriku už přes deset let, desky si vydává sám a ze svých názorů nikdy neuhnul ani o fous. Bez sebemenší mediální podpory se jeho songy staly virálními hity, jeho alba se pohybují v čele streamovacích hitparád (iTunes Country Chart apod.) a s návštěvností svých koncertů nemá problém. Důvod? Je prostý. Fisherovy písně jsou esencí hlasu té tradiční, normální Ameriky.
Creed Fisher (v klobouku) a jeho Redneck Nation Band. Good Ol´ Boys jak vyšitý…
Mísí se v nich to nejlepší z honkytonkové kultury, psanecké country waylonovského střihu i řízného jižanského rocku, ale to podstatné tkví v textech. Hrdost na svou zemi, vlajku, historii, způsob života, na to, že i když to není lehké, tak se dokážu postarat o svou rodinu tak, jak nejlíp umím. Písně o lidech, kteří pro svou zemi nasazovali život a teď živoří jako bezdomovci. O hrdinech obyčejného života, hasičích, policistech nebo obyčejných chlapech odvedle, kteří „jen“ dokázali udělat tu správnou věc, když bylo potřeba. Úspěch Creeda Fishera je především v tom, že mu dokážete bez problémů uvěřit, že to, co zpívá, skutečně žije. Žádný kalkul a vymakaný marketing. Tady jsem a takhle to vidím. Ber nebo nech bejt. Jestli na někoho pasuje označení „redneck písničkář“, tak je to Creed Fisher. Pusťte si jakoukoliv z jeho 8 desek a pozorně poslouchejte. Zatím ještě můžete…
Creed Fisher – Go Out Like Hank
28.1.2021
Fishdog Records
http://www.creedfisher.net/
Je nejvyšší čas na revoluci. Ale tu naší. Vidláckou. Triko s motivem Redneck Revolution 3 najdete v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz. Stačí kliknout na ten vobrázek nebo SEM. A pokud místo banja a winchestrovky dávate přednost elektrickým kytarám a větší palebné síle, na reedici motivu Redneck Revolution 4 počkejte měsíc nebo dva. Najdete ho ZDE.
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 56 - Nešlapte nám po vlajce, šmejdi!
The Barlow – Výlet po Coloradu
The Barlow jsou vlastně úplně obyčejná kapela. Pár kámošů ze střední, co přes den tvrdě makají v práci a po večerech a o víkendech dělají to, co je baví. Muziku. To, co je odlišuje od spousty podobných partiček, je zvuk. Možná je to dané tím, odkud tihle hoši pocházejí a kde žijí. Colorado, to jsou vysoké hory, skály, průzračný vzduch a daleké obzory. I lidé, co tady uprostřed Skalistých hor žijí, jsou tímhle prostředím nějak ocejchovaní a tohle všechno je v písních The Barlow slyšet. Rocková sóla elektrických kytar vás nepotopí do hlubokého bahna louisianské delty, ale vynesou někam nahoru, na místo, kde se právě rozpouští ranní mlha a prosvítá tam slunce, ostré jako tóny steelkytary hostujícího Zachary Moultona z legendárních honkytonkových hrdinů, kapely Mike and The Moonspies. Nápaditě vystavěné vokální harmonie výborně ladí s texty písní o životě na cestách, o obětech, výzvách i snech, které život „on the road“ s sebou přináší.
Na rozdíl od současné „spotřební“ country, která se rozmělňuje v často bezúčelných fúzích s rapem či metalem, se na druhém albu The Barlow pohybujeme v příjemném a uchu lahodícím prostoru vykolíkovaném na jedné straně současným honkytonk a red-dirt soundem made in Texas, na straně druhé pak countryovějšími polohami sedmdesátkových southern-rockových klasiků jako Marshall Tucker Band či Outlaws, citlivé ucho nepřeslechne ani místy až bluegrassový fundament, ze kterého ostatně veškerá takhle muzika pochází. Takže fajn. A nejlíp uděláte, když si nové album The Barlow pustíte v autě. Tam sedne přesně tak, jak má. Vzhůru do Colorada!
The Barlow – Horseshoe Lounge
8.1.2021
Vlastní náklad
https://thebarlowband.com/
Jeffrey Foucault – Míň je někdy víc
Kdybych nedávno na Spotify nepátral po soundtracku k motorkářskému TV seriálu Sons Of Anarchy, asi by na mě nové album Jeffreyho Foucaulta nikdy nikde nevyběhlo. Do oka mě trknul hned jeho stylový obal a po pár taktech úvodního singlu There´s A Destruction On This Land (starý gospel Reverenda Gary Davise) jsem měl jasno. Další utajená perla v té nepřeberné hromadě americké muziky objevena. Už sám název desky napovídá, že jde o písně, které se z nejrůznějších důvodů nevešly na některé z tuším třinácti Foucaultových alb natočených za jeho dvacetiletou hudební dráhu, songy ohrané před americkým i evropským publikem při nekonečných šňůrách s kapelou či jen tak sólově se soustavou kytar či občasnými spoluhráči, prostě kousky, které by bylo škoda nechat ležet někde pod stolem.
Žánrově je tahle muzika nezařaditelná. Roots songwriting? Vzal to čert. Analýzy, jestli je Foucaultova tvorba víc blues, folk, country nebo rock, nechme povolanějším, důležitější je podle mě pocit, který ve vás jeho písně vyvolají a zanechají. Je to upřímné, nápadité, barevné, bez jakéhokoliv kalkulu a střelby na první signální, not je spíš míň než víc, ale minimalismu a akustické nudy se není třeba obávat. Na to je Jeffrey Foucault příliš poctivý a talentovaný. Kaleidoskopické střípky a jemné útržky příběhů a pocitů se v jeho písních mísí do čehosi, co bychom mohli s klidem nazvat poctivé americké písničkářství. Hodně příjemná a neagresivní záležitost vybízející k poslechu jeho starších desek. Už se těším, co v nich časem objevím…
Jeffrey Foucault – Deadstock: Uncollected Recordings 2005-2020
1.12.2020
Blueblade Records
https://jeffreyfoucault.com/
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 56 - Nešlapte nám po vlajce, šmejdi!
Playlist:
Creed Fisher – Stomp My Flag, I´ll Stomp Your Ass
Creed Fisher – My Fightin´ Side
Creed Fisher – That Girl Right There
Creed Fisher – Go Out Like Hank
The Barlow – Hard Lovin´
The Barlow – Horseshoe Lounge
The Barlow – Homesick Gipsy
The Barlow – Call It A Win
Jeffrey Foucault – There´s A Destruction On This Land
Jeffrey Foucault – Real Love
Jeffrey Foucault – Real Hard Thinking
Jeffrey Foucault – Here Comes Rainer
Martin Pešek
Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.
