Hayes M1030: Dieselové motocykly ve službách americké armády

Motocykly představují sice nepříliš známou, ovšem vysoce užitečnou součást vozového parku armád. Americké ozbrojené síly ale již řadu let používají i něco hodně nezvyklého, co vzniklo jako reakce na požadavek většího dojezdu a používání standardního armádního paliva, kterým je nafta. Výsledkem je zvláštní motocykl poháněný dieselovým motorem, avšak tuto kuriozitu už lze nyní zakoupit i na běžném civilním trhu.

Motocykly ve vojenských službách

Stejně jako letadla a automobily přitáhnuly rovněž motocykly zájem ozbrojených sil již krátce po svém vzniku. Už během první světové války se tedy začaly používat zejména pro průzkum a kurýrní služby. Výjimkou samozřejmě nebyly ani ozbrojené síly USA, ke kterým roku 1917 směřovala asi třetina všech vyrobených motorek značky Harley-Davidson. Není také jistě bez zajímavosti, že prvním americkým vojákem, který vjel na půdu poraženého Německa, byl 12. listopadu 1918 desátník Roy Holtz právě na motorce Harley-Davidson. To všechno byl ovšem jen začátek dlouhé a slavné kariéry jednostopých motorových vozidel ve službách vojáků. 

První Američané v Německu - Roy Holtz a jeho Harley-Davidson

Do pozice zřejmě nejznámějšího uživatele této kategorie techniky se potom dostalo Německo, jež začalo provozovat motocykly značek BMW, Zündapp, DKW a NSU, často vybavené i velkou sajdkárou s kulometem. Tuto koncepci záhy okopíroval Sovětský svaz, do jehož výzbroje pak vstoupily neméně slavné motorky od značek Ural a Dněpr. Motocykly pochopitelně působily i v armádách USA a Velké Británie, tam ale až na výjimky nesloužily přímo pro bojové účely a nebyly vybavené sajdkárami s výzbrojí. 

Po druhé světové válce služba vojenských motocyklů pokračovala, třebaže se nikdy netěšila příliš velkému zájmu veřejnosti. Pro zajímavost zde ale můžeme zmínit i fakt, že vojenské motorky ve velkých počtech dodávala firma Jawa, jejíž typ 350 se stal nejrozšířenějším motocyklem Československé lidové armády, zatímco typ 250 byl ve vojenské podobě i exportován. 

Nesmrtelné třiapůlky jawy v barvách Československé lidové armády

Motocykly se v armádách prostě výtečně etablovaly, za což vděčí zejména pohyblivosti na silnici i v terénu, nenáročnosti, jednoduchosti, nízké hmotnosti a schopnosti plnit širokou škálu úkolů na frontě i v týlu. Oblíbili si je tak hlavně průzkumníci, spojaři, vojenská policie a samozřejmě speciální jednotky.

Jak vyřešit otázku paliva a dojezdu

Právě velký rozmach speciálních sil v západním světě, který se datuje zhruba od konce 60. let, byl i příčinou dalšího vzrůstu zájmu o vojenské motocykly. Pokud pomineme několik kuriozit (jako je speciální motocykl Rokon Trail-Breaker s pohonem obou kol), nejčastěji se jednalo o nepříliš upravené terénní motorky (kategorie „enduro“) od světoznámých značek jako Suzuki, Honda, Kawasaki či Cagiva. Klasickým příkladem je mj. komerčně běžně dostupný motocykl Kawasaki KLR250-D8, který byl v roce 1984 zařazen do výzbroje americké námořní pěchoty, letectva a speciálních jednotek. Oficiálním primárním účelem byla doprava zpráv, dokumentů a lehkých nákladů, sekundárním úkolem pak byl průzkum. 

Poměrně záhy se ovšem zjistilo, že motocykl má (navzdory všem svým výhodám) pro vojáky i jeden nepříjemný nedostatek, a to poměrně krátký dojezd. A druhý problém se týkal toho, že drtivá většina motorek samozřejmě používá benzinové motory, kdežto v armádách většiny vyspělých západních zemí se už dávno stalo standardem využívání pouze vozidel s dieselovými motory. Nabízelo se tudíž logické, ač na první pohled prapodivné řešení, a to opatřit motocykl dieselovým motorem. 

Tak takhle zní dieselová motorka. Respektive její motor.

Nejednalo se o úplně bezprecedentní případ, neboť motocykly spalující naftu už se v historii objevily, ačkoliv spíše sporadicky, nejméně jeden typ od indické firmy Royal-Enfield však byl i v malém počtu zařazen do britské armády. Americké ozbrojené síly bez zbytečného povyku oslovily vědecký a průmyslový sektor s dotazem, jestli by bylo možno vyvinout moderní dieselový motocykl, a zanedlouho se dočkaly kladné odpovědi. Firma Hayes Diversified Technologies ve spolupráci s univerzitou Cranfield prezentovala naftovou variantu motorky Kawasaki KLR650. Pentagon neskrýval nadšení a rozhodl se pro přijetí do výzbroje.

Zajímavý pohled do zákulisí vývoje a výroby dieselových mototocyklů Hayes

650 km na jednu nádrž. A to není zdaleka všecko...

Americká armáda již využívala i základní benzinovou variantu tohoto motocyklu pod jménem M1030. Celé oficiální označení zní „Motorcycle, Military, 2-Wheel, M1030“ a oficiální vstup do služby přišel v roce 1991. Základem je japonský typ Kawasaki KLR650, jenž byl prodáván od roku 1987 a pro vojenskou službu byl pouze minimálně upraven. 

Zásadní zlom nastal roku 2001, kdy byl představen motocykl M1030M1, v němž byl původní motor nahrazen odlišným jednoválcem značky Hayes, který má objem 611 kubických centimetrů. Jde o čtyřtaktní diesel s nepřímým vstřikováním a kapalinovým chlazením. Jeho výkon závisí na typu paliva a motor je optimalizován pro standardní naftu, s níž produkuje cca 22 kW (30 koní), což postačuje pro nejvyšší rychlost přes 150 km/h. 

Američtí vojáci se svými neobvyklými motocykly M1030M1 rádi chlubí

Pozoruhodný je maximální dojezd, neboť při rychlosti kolem 90 km/h dovede „tisíc třicítka“ urazit na plnou nádrž víc než 650 kilometrů, což proti původní komerční benzinové podobě znamená prakticky dvojnásobek. Aby toho nebylo málo, motorka je navíc prachotěsná a do jisté míry vodotěsná, jelikož umožňuje brodění do hloubky přibližně 61 cm. Další vojenskou specialitou je světlomet, který dovoluje instalaci infračerveného filtru, takže motocykl je vlastně „kompatibilní“ s infračervenými brýlemi pro noční vidění, pro které může jeho světlomet pracovat jako aktivní nasvícení. 

K motocyklu se běžně dodávají také dvě pobočné sedlové brašny na dokumenty. Motorka M1030M1 měří na délku asi 2,2 m, na výšku má 1,37 m a na šířku 91 cm. Provozní hmotnost činí necelých 200 kg a do palivové nádrže lze natankovat 16 litrů paliva, což nemusí být nutně jen nafta, protože motor je schopen práce i na letecký petrolej (kerosin). Posledně zmíněná vlastnost je vysoce důležitá, protože určila i další směr vývoje dieselových motocyklů společnosti Hayes.

Motocykl Hayes M1030M1 lze dnes běžně zakoupit i na civilním trhu

Modernizace na sedm druhů paliva

V rámci armád NATO se totiž etablovala i specifikace OBF (One Battlefield Fuel), která žádá používání jen jednoho typu paliva pro všechny standardní typy pozemní a letecké techniky na bojišti. Jelikož proudové, turbovrtulové a turbohřídelové motory letounů a vrtulníků potřebují právě kerosin, v praxi to znamená uzpůsobit dieselové motory všech vozidel pro stejné palivo. Naprostá většina soudobých západních obrněných bojových a podpůrných vozidel, aut a další pozemní techniky už tedy může bez problémů pracovat na kerosin. 

Firma Hayes pochopitelně tento požadavek respektuje a motocykl M1030M1 běžně pracuje na naftu i na kerosin JP8. Do výzbroje americké námořní pěchoty se dostalo asi 440 kusů, další neznámý počet byl zaveden do výbavy speciálních jednotek velitelství SOCOM. Pro evropské země byla vyrobena úprava M1030M1E, optimalizovaná pro poněkud odlišný kerosin AVTUR. 

Motorky Kawasaki-Hayes M1030 patří také do výbavy námořní pěchoty

Společnost Hayes pak ale posunula toto paradigma ještě dále, když v roce 2010 představila motocykl M1030M2, jenž je řešen pro sedm různých druhů paliva; kromě klasické nafty je to bio-nafta a kerosiny JET-A1, AVTUR, JP4, JP5 a JP8. Motor má také objem zvětšený na 670 kubických centimetrů a může dodávat až 25 kW (33 koní). Tento motocykl se již prodává i na civilním trhu, a to za cenu asi 18 500 amerických dolarů, od ozbrojených sil však zatím žádná objednávka nepřišla. Majitelé soukromých exemplářů prý budí zajímavé reakce obsluh u benzinových stanic, když do svých motocyklů začnou tankovat naftu. 

Zdokonalená verze M1030M2 může fungovat na sedm druhů paliva

Pro zajímavost lze ještě doplnit, že pro vojenské motocykly značky Kawasaki ve vojenských službách byla vyvinuta i lehká sajdkára SideStrider, na níž se nacházela lafeta pro 7,62mm kulomet M60. Navzdory dobrým výsledkům testů ovšem nebylo toto pozoruhodné vozítko zavedeno do řadové služby.

Prameny: HDT, US Army, USMC, Olive-Drab