Deset příšerných příšer z amerických béčkových a céčkových hororů

Cílem každého režiséra horou by mělo být, aby si divák nadělal do textilu a ne vyprskl smíchy. Přitom hororových monster, které nás svou bizarností akorát tak pobaví, je víc než dost. Inspirujte se deseti nejdivnějšími kreacemi scénáristů a režisérů a pobavte se u hororů z výprodeje.

Klauni zabijáci (Killer clowns from outer space, 1988)

Nevím jak vás, ale vždycky mě děsili klauni. Nejen kvůli jejich hloupému chování, ale i kvůli tomu, že maska z barevného make-upu může zakrýt tvář kdejakého magora. Protože moje fobie je asi poměrně rozšířená, klauni se jako krvelačná monstra v hororech objevují docela často. Problém však nastane, když místo děsu odporní hororoví klauni šíří spíš nezájem a nechuť shlédnout další minutu filmu. Přesně to se totiž děje i u Zabijáckých klaunů z dalekého vesmíru a jedinou věcí, která drží film pohromadě, je bizarnost scén a zvědavost, jak bude vypadat další ze smrtí některého z aktérů z rukou vesmírných klaunů. Zpracování cirkusových potvor a loutek je nicméně zajímavé a některé postavy by kvůli svému děsivému opuchlému vzhledu a ven z tlamy se ježícím zubům mohli v určitých zemích klidně kandidovat na prezidenta.

Fakt vám nikoho nepřípomíná? Nám teda ano...

Noc králíků (Night of the Lupus, 1972)

Alfred Hitchcock byl bourák. Jeho Ptáci jsou dodnes klasika, u které se člověku ježí chlupy na zádech. Tímto bravurním počinem vzniknul nový žánr hororů o „věcech, které jsou zpravidla neškodné“. A protože hitchcockovské napětí nikdo jen tak nenapodobí, vznikla řada absolutních blbostí, které si na filmový horor jen hrají. Jedním z nich je i Noc králíků z dekády drog a disca. Ve filmu se mírumilovná chundelatá zvířátka nepřekvapivě mění na krvelačné bestie. Pod vlivem nákazy od zmutovaného králíka, který byl objektem experimentů s omezováním reprodukce, totiž ostatní králíci na jedné kansaské farmě překvapivě vyrostli do velikosti dobře vykrmených pašíků a z býložravé raw diety přešli na lidské maso. Ňuňaví miláčci tedy najednou začali znamenat velký problém, který nakonec končí efektním králičím masakrem, kde jsou nejen stříleni (doslova „jako králíci“), ale taky smaženi na pekáč elektrickým proudem i plamenomety.

Pozvěte partu kámošů, kupte basu piv, trochu zahulte a tenhle film si fakt užijete. Německá verze plakátu nemá chybu.

Zuby (Teeth, 2007)

Pánové, film Teeth – Zuby si radši nepouštějte. I když do našeho výčtu „echtovních“ monster tento film ne zcela zapadá, mezi hrůzostrašné určitě patří. Hlavní hrdinka by totiž asi měla chodit k zubaři častěji, než je běžné. Hlavní hrdinka, pokud to tak můžeme říct, má takový malý problém. Po strašném znásilnění jí totiž narostly zuby v ehm...intimních místech. Film v sobě kombinuje nejen moderní problémy a neskutečně divnou mutaci, po které vyměkne i pořádný chlap, ale i fascinující a zároveň nepříjemný motiv zubů z klasické novely Berenice od suverénně nejlepšího autora hororových povídek všech dob – Edgara Allana Poea.

A pak že gynekologie není nebezpečné povolání. Už se to blíží. Kuk na strejdu!

Děsivý námět je však režisérem skvěle uchopený a zpracování přineslo filmu několik ocenění včetně nejlepšího dramatického ženského výkonu z festivalu Sundance. Zuby si pustě ale jen v případě, že jste si jistí, že to psychicky zvládnete.

Žralokonádo (Sharkonado, 2013)

Představte si, že si jen tak sedíte v kansaské hospodě (je možná s podivem, že je tolik divných hororů zasazeno do kulis Kansasu – že by na tom státu bylo něco divného?) a najednou se na vás přiřítí tornádo. Dost děsivé, ale pořád uvěřitelné, že ano? Co když ale k nepřízeň počasí doprovodí i stovky krvelačných žraloků, které tornádo nese s sebou z oceánu až do obydlených oblastí uprostřed Ameriky? To už je pořádná krize! A přesně o tom je film Sharkonado z roku 2013. Všudypřítomní žraloci, proti kterým se tradičně brání parta vyvolených, posouvají námět přírodní apokalypsy do úplně jiného rozměru. Bizarnost scénáře skoro až bere dech a hrdina, čelící s motorovou pilou v ruce padajícímu žralokovi, je pak zlatým hřebem celého filmu.

Není nad motorovou pilu. Kultovní scénka.

Žralokochobotnice (Sharkoctopus, 2010)

Když už jsme u těch žraloků, nelze minout další horor z let nedávných. Letní pohodu na pláži si totiž můžete zpestřit třeba filmem Sharkoctopus z roku 2010. Jeho zápletka je přesně o tom, co si po přečtení názvu představíte. Krásnou písečnou pláž, na které chybí už jen David Hasselhof a Pamela Anderson, totiž napadne zmutované monstrum, které vzniklo během experimentů amerického námořnictva. To totiž chtělo získat nový bojový prostředek – smrtící kombinace žraloka a chobotnice s bodci na konci chapadel měla přinést rozdíl v závodu ve zbrojení. Ale jak si můžete domyslet, něco se pokazilo a monstrum uteklo do oceánu, kde si za gáblík vybíralo nic netušící nebohé plavce a plavkyně v bikinách.

Nic nového pod sluncem, už za Masaryka se v létě každý rok objevila v novinách nějaká ta česká učitelka sežraná na Jadranu žralokem.

Skoro až neuvěřitelnou zápletku plnou brutálních úmrtí na nespočet způsobů korunuje i závěr, který v divákovi zanechává dlouhotrvající umělecký dojem. I když recenze filmu nestojí za nic, autoři se tématu nevzdali a natočili hned dvě pokračování. Druhý díl si bere na paškál souboj žralokochobotnice a pterodaktylobarakudou a ve třetím a zatím posledním pokračování se naše monstrum střetává s velrybovlkem.

Frankensteinka (Frankenhooker, 1990)

Mary Shelly, autorka klasiky všech klasik – Frankensteina, se teď rozhodně obrací v hrobě. Její motiv umělého člověka sešitého z jednotlivých částí mrtvol, ukradených z hrobů, totiž na přelomu osmdesátých a devadesátých let našel dost divnou podobu. Jeffrey je normální kluk, který má rád svou slečnu a taky si občas rád zaexperimentuje s oživováním lidské tkáně a úpravami sekaček. A právě jím upravená sekačka jednoho neblahého dne vedla k pro jeho přítelkyni Elizabeth poměrně fatálnímu incidentu, po kterém už by ji nedal dohromady už ani doktor Cvach. Aby film dostál svému jménu, chudák Jeffrey ve svém žalu sestrojí z částí mrtvých prostitutek, které zabíjí „supercrackem“. K tělu sešívanému jako slávistický dres přidal hlavu své lásky a vytvořil postavu, která si to sice ráda s kdekým rozdá, ale se stejným potěšením také zabíjí.

Pak se někdo diví, že spousta lidí radši sedne do auta než by riskovala cestu metrem. Tam bejvaj k vidění i o dost horší věci.

Šílenství proutěného košíku (Basket Case, 1982)

Lidi zpravidla nemají rádi pohled na znetvořené postavy. A jedna taková je právě středobodem tohoto béčka z roku 1982. Duane Bradley je tajemný mladý muž, který s sebou po New Yorku stále nosí podivný proutěný košík. Postupně se dozvídáme, že v košíku není prádlo pro maminku, ale siamské dvojče Duanea, příznačně nazvané podle jednoho z démonů – Belial. Na rozdíl od svého bratra je znetvořený až hrůza a kromě bestiálního požírání párků z hot dogů si rád vybíjí svoji frustraci ve spektakulárních vraždách, které s divákem docela zahýbou. V průběhu filmu se dozvídáme nejen děsivý osud obou bratrů, ale i motivace nepovedeného dvojčete, které se snaží najít doktory, kteří jej oddělili od jeho bratra a „odvděčit“ se jim za to. I kvůli tomu dostal film relativně vysoká recenzní hodnocení a nakonec byla natočena dvě další pokračování.

Tohle najít doma v koši místo špinavejch fuseklí, tak je po mně.

Strýček Sam (Uncle Sam, 1996)

Není snad nic více americky stereotypního jako „Strýček Sam“. Tvář, která se dívala na budoucí rekruty z vojenských plakátů a na čtenáře satirického časopisu Puck z jeho listů, dostala ve stejnojmenném bijáku opačnou roli. Seržant Sam Harper byl sestřelený spojeneckou střelbou ve svém vrtulníku nad Kuvajtem. Z celé jeho čety nikdo nepřežil. A vlastně nepřežil ani on. Po převozu do svého rodného města nikoho ani nenapadne, že Sam, zavřený v rakvi, není tak úplně mrtvý. Aby se ale pomstil za chybu, která jej stála život, seržant Harper se vrátil mezi americký lid 4. července v Den nezávislosti. A jako správný „veterán“ zakryl svou spálenou a zjizvenou tvář, za kterou by se nemusel stydět ani „elmstreetský“ Freddy Krueger, maskou Strýčka Sama. Film je plný bezbřehé brutality a zabíjení lidí, kteří se nechovají jako správní patrioti. O Samovi Harperovi se však jeho děti, zničené jeho smrtí, dozví nakonec mnohem víc, než jen to, že se vrátil z hrobu a vraždí na potkání.

Ten policajt byl evidentně houby vlastenec...

Trollenbergský děs (The Trollenberg Terror/The Crawling Eye, 1958)

Přijdou vám děsivé lidské oční bulvy? Tak to si nepouštějte tenhle béčkový horor ze zlatých padesátek. Zápletka nepřekvapí, ale zpracování stojí za to vidět. Skupina mladých hrdinů přejede zastávku a objeví se u hory, jejíž jižní svah obklopuje jakýsi podivný radioaktivní mrak. Jelikož je nukleární válka za dveřmi, není se tedy čemu divit. Podivná zápletka se začne odvíjet v momentu, kdy začnou mizet horolezci a jejich těla se najdou zohavená a bez hlavy. Hrůza, kterou s sebou nese toxický mrak, se zhmotní až po pěkné řádce minut, když se ukáže, že mrak s sebou nese i monstra, která připomínají něco jako suchozemské chobotnice, která na vás koukají velkým vyloupnutým lidským okem. Sluší se říci, že závěrečný zásah letectva je efektním vygradováním celého bijáku, který stojí za to vidět.

Ano, i mezi plastikovými modeláři se najdou fandové do horrorů. A není jich málo. Schválně klikněte na web autora tohoto povedeného diorámatu. Ale jestli je to Hasegawa nebo Revell, to netuším.

Faunův Labyrint (The Pan’s Labyrinth, 2006)

I když nejde o horor, ale spíše o dobrodružný film, Sivý muž (Pale Man) je jednou z nejděsivějších potvor, které ve filmu můžete vidět. Snímek popisuje dětskou hrdinku uprostřed španělské občanské války, která při cestě za svým otcem, frankistickým vysokým důstojníkem, objeví skrytý Faunův pohádkový svět, jenž má údajně zachránit. Senzačně zpracovaný film graduje do konfrontace s esencí zla, jemuž příznačná je i postava Pale Mana (Sivého muže). Jeho hrůzostrašné tělo vypadá, jako by bylo macerované v bělidle na prádlo. Nejděsivější jsou ale jeho oči, které nejsou na ještěří hlavě, ale jsou implantované do dlaní. Prolínající se realita a snový Faunův svět dodávají filmu strhující kulisy. Z výběru filmů je to jasná volba, pokud si chcete užít nejen precizní zpracování a námět, který diváka chytne.