Johnny Paycheck se stal psancem ještě předtím, než Waylon a Willie začali pomýšlet na to, jak svojí outlaw country převrátit Nashville vzhůru nohama. Po nějakých dvaceti letech nezřízeného pití, děvkaření, konfliktů se zákonem, polykání prášků a více či spíše méně úspěšných pokusů prorazit se svojí vizí honkytonku se na konci 70. let konečně propracoval ke komerčnímu úspěchu. Chlápek nevelkého vzrůstu, který se zastával pracujícího člověka a v jukeboxech hrdě hlásal „Take This Job And Shove It“, to ale nakonec stejně zase podělal. Po úspěchu v roce 1977 následoval rychlý a bolestivý pád zpět k alkoholismu a drogám, bankrot a přestřelka v baru, která vyústila v devítiletý trest odnětí svobody. Vraťme se ale na začátek jeho nevšedního životního příběhu.
Johnny Paycheck se narodil jako Donald Lytle 31. května 1937 v Greenfieldu v Ohiu. Hudebně nadaný chlapec už v šesti letech slušně hrál na kytaru a v devíti vystupoval v talentových soutěžích. Od patnácti se protloukal jako tulák po barech a klubech, kde hrál coby „Ohio Kid“. Koncem padesátých let nastoupil do námořnictva, ale jeho vojenská kariéra měla rychlý konec – za napadení důstojníka ho vojenský soud poslal na dva roky do vězení. Po propuštění se dostal do Nashvillu a pod vedením Buddyho Killena začal nahrávat pod jménem Donny Young pro společnosti Decca a Mercury.
Kdo by si pomyslel, že z toho na první pohled slušného hocha vyroste psanec se vším všudy…
Johnny Paycheck coby Donny Young
Postupně také začal spolupracovat s předními country kapelami, včetně těch okolo Portera Wagonera, Raye Price a Farona Younga. V roce 1960 se stal členem kapely George Jonese, ve které hrál na baskytaru a zpíval doprovodné vokály. Najdeme ho na nějakých 15 albech téhle country legendy a můžeme ho slyšet i v takových hitech, jako jsou The Race Is On a Love Bug.
Johnny s baskytarou v doprovodné kapele George Jonese
V doprovodné kapele hraje na baskytaru a zpívá Johnny Paycheck, tehdy si ale ještě tak neříkal.
Paycheck a Jones se brzy stali přáteli, ale vztah to byl hodně komplikovaný – oba hojně holdovali alkoholu a drogám.
Johnny Paycheck zpívá doprovod a hraje na baskytaru s Georgem Jonesem při písni Things Have Gone To Pieces z VHS kazety filmu Forty Acre Feud z roku 1965
V roce 1965 přijal jméno Johnny Paycheck (prý podle Johna Austina Paychecka, chicagského boxera) a ve spolupráci s producentem Aubreym Mayhewem dosáhl dvou menších country hitů Heartbreak Tennessee a A-11.
V následujícím roce založil s Mayhewem nahrávací společnost Little Darlin' Records a hned jedna z prvních nahrávek, píseň The Lovin' Machine, se stala jeho prvním hitem v Top 10. Následovaly další, dnes už klasické nahrávky, které popisovaly řadu podivných postav a zápletek jako (Pardon Me) I've Got Someone To Kill, He's In A Hurry (To Get Home To My Wife), Don't Monkey With Another Monkey's Monkey a If I'm Gonna Sink (I Might As Well Go To The Bottom).
Nahrávky u Little Darlin' (mezi lety 1966 a 1969 Paycheck vydal celkem šest alb) nabízely šťavnatý honky-tonk s výrazným hillbilly zpěvem a vynikající steel kytarou mladého Lloyda Greena. Bohužel vznikaly v době, kdy na rozhlasových vlnách vládla sladkobolná pop-country a Paycheckovy zemité a ničím nepřikrášlené písně neměly moc šancí se uspět. Prostě o nějakých pár let předběhly dobu. Paycheck se nicméně prosadil jako autor, písní Apartment No. 9 zajistil Tammy Wynette její první velký hit a Touch My Heart, další jeho skladba, přinesla úspěch v Top 10 Rayi Priceovi.
Vydavatelství Little Darlin' se na konci šedesátých let zaniklo a po krátkém pokusu pokračovat pod hlavičkou Certron Records se Paycheck a Mayhew rozešli. Paychecka to zavedlo do dvouletého „hudebního exilu“ kamsi do Kalifornie, kde se spíše než muzice věnoval drogám a alkoholu. Až teprve koncem 90. let 20. století se po třech desetiletích ignorování dostalo osobitým nahrávkám Little Darlin' uznání od historiků country.
George Jones, Tammy Wynette, Billy Sherill, Johnny Paycheck, rok 1976
Zpět ale na začátek let sedmdesátých. Byl to legendární nashvillský producent Billy Sherrill, který v roce 1971 díky hitům She's All I Got a Someone To Give My Love To vzkřísil Paycheckovu kariéru a ten se rychle stal oporou nashvillského vydavatelství CBS Records. Sherrill, proslulý svými nablýskanými „countrypolitan“ aranžemi, nikdy nedokázal (a budiž mu připsáno ke cti, že se asi ani příliš nesnažil) plně obrousit Paycheckovu drsnost, takže ačkoli jeho nahrávky nebyly tak divoké a nespoutané jako ty z časů Little Darlin', stále si zachovávaly určité napětí, které je povznášelo vysoko nad nashvillský standard.
Během následujících let se z Paychecka konečně začala stávat hvězda a neustále se držel v popředí hitparád. Ačkoli se zdálo, že už tolik nepije, jeho chování a způsob života se nicméně zas tak moc nezměnily. Byl odsouzen za padělání šeků a v roce 1976 na něj dolehla žaloba pro otcovství, daňové problémy a nakonec i bankrot. S těmi všemi průšvihy přišla i zpěvákova nová přezdívka – Johnny Bad Check.
Po několika hubených letech se vrátil zpět s tvrdším zvukem a novou image, tentokrát již neskrývaně psaneckou. Na obálce alba 11 Months And 29 Days z roku 1976 (což značilo délku jeho podmíněného trestu za padělání šeků) se skvěla jeho fotografie z vězeňské cely. Pokud jde ale o muziku, tak prožíval své nejúspěšnější období. V rozmezí jednoho roku zaznamenal tři velké hity: Slide Off Your Satin Sheets, I'm the Only Hell (Mama Ever Raised) a Take This Job And Shove It.
Johnny Paycheck a David Allan Coe – životní dráha téhle dvojice kámošů byla opravdu „outlaw“, stejně jako jejich muzika
Poslední jmenovaný singl, jeden ze zásadních kousků Davida Allana Coea namířených proti zkostnatělému establishmentu, se stal jedním z nejprodávanějších za celý rok 1977 (písni samotné bude věnován závěr dnešního povídání). Paycheckovy nahrávky v té době často působily jako parodie na jeho životní styl, což naznačovaly názvy jako Me And The I.R.S. a D.O.A. (Drunk On Arrival). Jeho nezřízené chování bohužel mělo opět vliv na jeho úspěch v žebříčcích. Letuška ho zažalovala za pomluvu poté, co se začal prát v letadle, a byl zatčen za údajné znásilnění (obvinění byla později stažena, kdo dnes ví, jak to vlastně bylo…). V roce 1982 toho už měli nicméně ve firmě Epic dost a vyhodili ho.
Johnny Paycheck v show Martyho Robbinse
To, že vůbec existuje a funguje Rádio Dixie a pořady jako třeba právě Country Heroes Evžena Müllera, je možné pouze díky prachům, který necháváte v našem vidláckém eshopu DixieGear.cz. Díky moc za podporu a pokud máte rádi poctivou psaneckou country, tak tohle triko určitě nepřehlídněte
VLEVO: Zastávka v baru u silnice nakonec skončila pouty a vězeňskými mřížemi
V letech 1984–1985 přešel k AMI, kde ale nahrál jen několik nepříliš úspěšných písní. A brzy mělo být ještě hůř. Když jel Paycheck 19. prosince 1985 do Greenfieldu v Ohiu na vánoční svátky za svojí matkou, zastavil se na občerstvení v North High Lounge. Uvnitř baru ho poznal jeho fanoušek jménem Larry Wise, který se chopil příležitosti promluvit si s jedním ze svých idolů. Paycheck byl ale hodně podrážděný z dlouhé cesty a rozhovor se rychle vyhrotil. Když Wise pozval hudebníka k sobě domů na domácí jídlo z jeleního masa a želví polévky, vytasil naštvaný Paycheck zbraň a údajně zařval: „Považuješ mě za nějakého venkovského burana?“ a vystřelil na Wise kulku, která prosvištěla jeho kšiltovkou a, s velkou dávkou štěstí, se jen otřela o jeho hlavu.
Zatímco se odvolával proti devítiletému trestu odnětí svobody za ublížení na zdraví, stačil nahrávat pro Mercury Records a v roce 1986 se dostal se skladbou Old Violin do první dvacítky hitparády.
I Merle Haggard věděl o životě v kriminále svoje…
Přestože se Paycheck v roce 1988 dal na křesťanskou víru, odvolání v následujícím roce vypršelo a v roce 1989 byl poslán do nápravného ústavu v Chillicothe v Ohiu. Než se v lednu 1991 dostal na svobodu, stihl za mřížemi i vězeňský koncert s Merlem Haggardem. Paycheck, který byl léta znám jako renegát a oběť drog a alkoholu, vyšel z vězení čistý, a splnil tak podmínky svého podmínečného propuštění. V rámci soudně nařízených veřejně prospěšných prací pak přednášel mladým lidem po celé zemi o boji proti drogám. Pokusil se také znovu vzkřísit svou kariéru – hrál v Bransonu ve státě Missouri a nahrával pro společnost Playback Records.
Unikátní video z vězeňského koncertu v Chillicothe Ohio Prison s Merle Haggardem
Nadějný Paycheckův comback se začal rýsovat v roce 1996, když nadace Country Music Foundation vydala kolekci jeho raných nahrávek pořízených vydavatelství Little Darlin', která si našla zalíbení u mladých fanoušků klasické country. V roce 1997 se dokonce stal členem Grand Ole Opry a v roce 1999 nahrál živé album Gilley's, které vyšlo u společnosti Atlantic. Když už se zdálo, že jeho život se mění k lepšímu, začal mít vážné zdravotní problémy, zhoršilo se jeho astma, další komplikací byla rozedma plic.
Hvězdné trio „zlobivých hochů“ americké country - Paycheck-Haggard-Jones
V lednu 1998 musel být po těžkém astmatickém záchvatu letecky převezen do nemocnice v Albuquerque v Novém Mexiku. Blake Chancey plánoval produkovat nové album s jednoduchým názvem Paycheck, ale přetrvávající zpěvákův špatný zdravotní stav projekt pozastavil. Problémy s dýcháním ho v posledních letech života znovu a znovu přiváděly do nemocnice. Jeho posledním příspěvkem jako interpreta se stala účast na albu Daryle Singletaryho That's Why I Sing This Way. Singletary znovu nahrál píseň Old Violin a přizval starého psance, aby dodal do písně recitativ. Ten, tou dobou už těžce nemocný, jej pořídil přímo ze svého nemocničního lůžka.
Jen o několik týdnů později, 18. února 2003, Johnny Paycheck ve spánku zemřel. Byl pohřben na hřbitově Woodlawn Memorial Park v Nashvillu na pozemku, který pro svého celoživotního přítele obstaral George Jones. I když se o tom příliš nemluvilo, byl Paycheck přes 30 let ženatý a s manželkou Sharon měli jednoho syna.
V písních, které Johnny Paycheck nazpíval, nenajdete nic falešného, každý jeho tón zní upřímně a opravdově. Velká část jeho tvorby odráží život, který žil. „To jsem já, to je celý můj život,“ řekl rok před svou smrtí, „i když spousty z těch věcí, které jsem udělal, lituji.“ Až příliš často Paycheckovy excesy zastiňovaly v titulcích novin jeho hudební výkony a úspěchy. Je to velká škoda, protože patřil bezesporu k nejlepším country zpěvákům své éry.
I když Paychecka mnozí spojují s jeho slavnou verzí songu Take This Job And Shove It, rozhodně nebyl zpěvákem jednoho hitu. Zanechal po sobě pestré dědictví v podobě mnoha špičkových honky-tonkových nahrávek. Nálepka „psance“, kterou si vysloužil, vždy přesahovala jeho problémy se zákonem. „Pro mě je psanec člověk, který dělá věci po svém, ať už se vám to líbí, nebo ne,“ řekl jednou. „Tento svět je plný lidí, kteří chtějí, abyste dělali věci podle jejich představ, ne tak, jak chcete vy. Já jsem ale vždycky dělal vše po svém.“
Nedlouho po zpěvákově smrti, v roce 2004 vyšlo na značce Sugar Hill album Touch My Heart: a Tribute to Johnny Paycheck. Projekt čítající celkem 16 písní produkoval Robbie Fulks a kromě něho zde můžeme v Paycheckových nejznámějších písních slyšet George Jonese, Marshalla Crenshawa, Neko Case, Gail Davies a Mavis Stapels, Dave Alvina či Hanka Williamse III.
Sám Hank III v písni Grand Ole Opry (Ain't So Grand Anymore) ocenil Paychecka (spolu s Waylonem Jenningsem, Johnnym Cashem a Hankem Williamsem Jr.) jako skutečného rebela, kterého Grand Ole Opry jen velice neochotně uvedla do svých řad. (Byli nervózní z Waylona, protože měl křivej úsměv / Dlouhý roky nechtěli Bocephuse, protože je zatraceně hlasitej / A opravdu si myslíš, že si přáli, aby se jim tam potloukal Johnny Paycheck? / To teda ne, protože tihle týpci jsou příliš divocí, protože skuteční rebelové se rádi spustí.)
Johnny Paycheck nechybí ani v animovaném dokumentárním seriálu Tales from the Tour Bus (2017), ve kterém mu je věnován celý díl. Zaposlouchejme se tedy do písní Johnnyho Paychecka, stojí to za to…
Take This Job And Shove It – víc než jen píseň
Stěžejní píseň repertoáru Johnnyho Paychecka Take This Job and Shove It napsal David Allan Coe. Zpívá se v ní o hořkých pocitech a naštvání člověka, který dlouho tvrdě pracoval a poté, co ho opustila žena, se snaží odhodlat k tomu, aby s nenáviděnou prací seknul.
Take this job and shove it
I ain't working here no more
My woman done left and took all the reason
I was working for
You better not try to stand in my way
As I'm a-walkin' out the door
Take this job and shove it
I ain't working here no more…
Vezmi si tuhle práci a strč si ji někam
Já tu už nebudu makat
Moje žena odešla a pryč jsou všechny důvody
pro který jsem se tu dřel
A radši se mi nepokoušej připlést do cesty
Když se chystám prásknout dveřma
Vezmi si tuhle práci a strč si ji někam…
Píseň se poprvé objevila na Paycheckově albu, které nese stejný název Take This Job and Shove It (1977). Nahrávka strávila dva týdny na prvním místě country hitparády, v žebříčku samotném vydržela dlouhých 18 týdnů a stala se Paycheckým největším hitem. B-strana z tohoto singlu, Colorado Kool-Aid, setrvalo ve stejném žebříčku deset týdnů.
Autorská Coeova nahrávka vyšla až v roce 1978 na jeho albu Family Album. Coe také nahrál na své album I've Got Something To Say (1980) variaci této písně s názvem Take This Job and Shove It Too a dvojsmyslným veršem „Paycheck, who knows after today / You may be a thing of the past“ (Výplato, kdoví, po dnešku nejspíš budeš minulostí). Coeovi možná trochu vadilo, že se lidé domnívali, že song napsal Paycheck, ačkoli jím vydaný singl i následné album správně uvádějí Coea jako autora písně.
Píseň žila dál svým vlastním životem a inspirovala stejnojmenný film z roku 1981. Vzniklo i několik velice různorodých coververzí – ta nejbizarnější pochází patrně od punkových Dead Kennedys (úvodní song alba Bedtime for Democracy). Další upravená coververze, Shove This Jay-Oh-Bee v podání Canibuse s Biz Markiem, se objevila ve filmu Office Space. Chuck Barris a Hollywood Cowboys zahráli upravenou verzi skladby jako Barrisovu labutí píseň, když byla v roce 1978 z NBC vyřazena The Gong Show.
Trailer k filmu Take This Job And Shove It
Samotné slovní spojení „Take this job and shove it“ se díky písni stalo oblíbenou frází, která inspirovala řadu názvů knih a článků ve tvaru „Take this job and ... it“.
Nejznámější z nich je patrně Take this job and love it, což byl název několika desítek knih, povětšinou o kariérním poradenství, ale i název jedné z epizod televizního seriálu Hannah Montana z roku 2007. Pozoruhodná varianta hlášky se objevila v názvu knihy amerického senátora Byrona Dorgana z roku 2006: Take This Job and Ship.
Zažilo se také rčení „Take this ... and shove it!“ pro jakoukoli nepříjemnost nebo mizernou věc.
Odkaz k písni najdeme též v epizodě Simpsonových Lisa vs. Malibu Stacy. Když Simpsonovic děda dává výpověď ve fast foodu, pronáší: „Mr. Peterson, you can take this job and... fill it.“
V jedné z nedávných nahrávek písně, kterou mají na svědomí buranští country rappeři Moonshine Bandits, se objevuje i sám autor písně David Allan Coe.
Playlist
Donny Young – Shakin’ The Blues
Johnny Paycheck – A-11
Johnny Paycheck – Apartment No 9
Ray Price – Touch My Heart
Johnny Paycheck & Jody Miller – Let’s All Go Down To The River
Johnny Paycheck – She’s All I Got
Johnny Paycheck – Mr. Lovemaker
George Jones – Once You’ve Had The Best
Johnny Paycheck – 11 Months And 29 Days
Johnny Paycheck – I’m The Only Hell (Mama Ever Raised)
Johnny Paycheck – Take This Job And Shove It
Johnny Paycheck – Friend, Lover, Wife
Johnny Paycheck – (Stay Away From) The Cocaine Train
George Jones & Johnny Paycheck – Proud Mary
Johnny Paycheck & Merle Haggard – Someone Told My Story
Johnny Paycheck – Mr. Bojangles
Daryle Singeltary – Old Violin
Hank Williams III – The Grand Ole Opry (Ain’t So Grand)
Evžen Müller
Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.
