Buldoci z pekla aneb Proč mají mariňáci rádi pejsky

Buldoci z pekla aneb Proč mají mariňáci rádi pejsky

Maskotem americké námořní pěchoty je buldok. Příběh pekelných psů trvá už sto let.

Dolů

„Není to ani lichotka, ani přehánění, když řeknu, že to je jeden z nejnezištnějších činů v dějinách.“ Citát bývalého britského premiéra Herberta Henryho Asquitha komentující vstup Spojených států amerických do první světové války vyjadřuje úlevu, kterou pocítily všechny státy Dohody, když se tuto šťastnou zprávu dozvěděly. Spojené státy v první světové válce ztratí 115 tisíc mužů, ale z války vyjdou jako nejsilnější světová velmoc. Kromě toho US Marine Corps, jedna z nejslavnějších částí americké armády, získá svůj symbol, který je s mariňáky spojen dodnes. Buldoka.


Buldoci a mariňáci – prostě patří k sobě

Na pomoc Britům a Francouzům

Březen 1917. Tři americké obchodní lodě byly právě potopeny německými ponorkami. Německo se vydalo na tenký led a netrpělivě čeká na reakci Spojených států amerických. Nechají to být? Vstoupí do války? 

Vlevo: Propagační plakát, ve kterém je chyba. V němčině nelze vytvořit Teufel Hunden, hned ze dvou důvodů. Zaprvé - slova vznikají skládáním, takže dostáváme tvar Teufelhunden. Druhá chyba je v koncovce, tvar Teufelhunden je ve třetím pádě, správně je Teufelhunde.

Německo mělo svou odpověď velmi brzy dostat. Druhého dubna svolal Woodrow Wilson, 28. prezident USA, Kongres a přednesl jeden z nejpůsobivějších projevů historie, ve kterém jej požádal o vyhlášení války Německu. I přes nejednotné hlasování vstupují Spojené státy 6. dubna 1917 do války.

V květnu se ve Francii vylodili první američtí vojáci, v návaznosti na to vzniká 6. července AEF (American Expeditionary Forces – Americký expediční sbor). Velitelem sboru byl jmenován jediný čtyřhvězdičkový zlatý armádní generál armády USA, John Joseph Pershing


Generál Pershing vystupuje z lodi ve francouzském přístavu Boulogne

Jedním z prvních úkolů, které Pershinga čekaly, bylo vyjasnění si pozic s Brity a Francouzi. Čerství američtí vojáci, kteří teprve podstupovali výcvik na evropské půdě, měli podle koncepce premiérů Lloyda George a Clemenceaua doplňovat stále více krvácející vojska Velké Británie a Francie. To bylo v přímém rozporu s vizí Američanů. Po několika ostrých výměnách názorů si Pershing prosadil své. A tak Němcům přibyl další soupeř – US Army s Pershingem v čele.

„La Fayette, už jsme tady!“ 

Bylo třeba dát světu signál, že US Army je připravená zachránit Evropu. Na kontinentu jste teprve chvíli, vojsko se teprve formuje, jak tedy dáte najevo, že se s vámi musí počítat? Ano. Mediální publicitou.  Na Den nezávislosti USA (4. července) naplánoval generál Pershing vojenskou přehlídku přímo v srdci Paříže. Vojáky dovedl až k hrobu markýze Lafayetta, který byl mimo jiné blízkým přítelem George Washingtona a pomohl USA v boji za nezávislost.


Američtí vojáci pochodují pařížskými bulváry

Dobový náborový plakát

„La Fayette, nous voici!“ – La Fayette, už jsme tady! Zvolání, které vstoupilo do historie a stalo se symbolem americké účasti v první světové válce. Autorem je často mylně označován sám generál Pershing, ale není tomu tak. Slavnou větu pronesl jeho pobočník, plukovník Charles Stanton. Světu vyslal jasnou zprávu – jsme tady a jsme připraveni.

Americké síly se dlouho nedostávaly do přímého kontaktu s nepřítelem. Změna přišla 20. října 1917, kdy se zapojily do střetnutí u města Lunéville v severovýchodní Francii. První tři Američané zahynuli v boji až 3. listopadu 1917. V prosinci 1917 bylo ve Francii jen 176 665 amerických vojáků. Na konci války to měly být dva miliony mužů.

Teufelhunde

Rok 1918 začal vcelku poklidně. Stálá fronta, neprobíhaly žádné větší operace a téměř nic nenasvědčovalo tomu, že již za pár měsíců zde dojde k těžkým bojům. Největším problém Němců byla ztráta morálky, mužstvo bylo pokleslé na duchu a fyzicky vyčerpané. Aby se nezhroutila fronta, tak západní frontu posilovaly jednotky z východu, plné ostřílených vojáků. Americké síly na tom byly přesně naopak. Čerství, mentálně silní vojáci se nemohli dočkat větší operace. 

Na tu si US Army musela počkat až do 28. května 1918, kdy Američané jednoznačně zvítězili v bitvě u Cantigny. A už se blížíme k té slavné bitvě, která k mariňákům navždy připojila psa. Stalo se tak během zastavování německé jarní ofenzivy v bitvě u Belleau Wood (1.7.-26.7). 


Bitva u Belleau Wood v představě malíře. 

Gen. Smedley Butler, zakladatel funkce maskota u USMC 

Mariňáci se projevili jako praví válečníci. Podle legendy bojovali s takovou zuřivostí, že když si německá generalita vyžádala hlášení o stavu na frontě, tak je Němci označili termínem „Teufelhunde“ – Ďáblelští psi. 
Podle Marines.com získali mariňáci svou přezdívku kvůli divokosti a nezdolnosti, díky které se dostali z beznadějné situace. Boj přitom probíhal přibližně takto - Američané se dostali pod těžkou kulometnou palbu, utrpěli těžké ztráty a zcela odstřiženi od zásob museli čelit stále silnějším německým útokům. Zdálo se, že porážka je pouze otázkou času. Nikoliv však pro US Marine Corps.    Dne 7. července se s pár zbývajícími granáty pokusili o protiútok. Nasadili bajonety a s hrůzu nahánějícím řevem vyrazili k německým pozicím.


Mariňáckého buldoka najdete i na jednom z triček DixieGear dostupných v našem eshopu

Němci, zcela šokováni sebevražedným odhodláním, se stáhli a přenechali mariňákům iniciativu. Roztříštěné síly se spojily a po devatenácti dnech urputných bojů Němce zcela vytlačili. Ti Němci, kteří přežili, v týlu začali šířit příběh o Teufelhunde. Vycházeli z bavorské mytologie, ve které existuje velký agresivní pes, přirovnatelný ke Kerberovi – trojhlavému psovi z antické mytologie, který střeží vchod do podsvětí.

Ačkoli nelze popřít hrdinství mariňáků v bitvě u Belleau Wood, legenda má trhliny. Neexistuje žádný dokument, ve kterém by byli mariňáci explicitně spojováni s Teufelhunde. Přezdívku „Ďáblovi psi“ použili novináři ve Spojených státech už dva měsíce před samotnou bitvou, ve které ji měli mariňáci získat. Noviny The LaCrosse Tribune vydaly článek o Teufelhunde už 27. dubna 1918, zřejmě narážející na nějakou z menších šarvátek, které se US Marines účastnili. Ať je tomu jak chce, dnes je označení Devil Dog vnímáno jako slavné dědictví US Marine Corps a mariňáci jsou na něj právem hrdí. 


Cpl. Chesty XIV. pózuje se současným velitelem US Marine Corps Sgt. Major Ronaldem Greenem

Sgt. Maj. Jiggs, Jiggs II. a Cpl. Chesty XIV.

Mariňáci se již v roce 1921 rozhodli, že je na čase mít vlastního maskota. Existuje vhodnější zvíře, než buldok? První pes nastoupil do služby vlasti díky veliteli US Marines Corps, dvojnásobnému držiteli Medaile cti, Brig. Gen. Smedleymu D. Butlerovi

První maskot mariňáků Jiggs

Pes se původně jmenoval King Bulwark, což se mariňákům moc nelíbilo, takže King byl přejmenován na Jiggse. Jiggs obdržel oficiální uniformu, šitou na míru. Dne 14. října 1922, během ceremonie, podepsal Butler Jiggsovu smlouvu s US Marine Corps. Ve smlouvě byla například zakotvena délka služby vlasti – do konce života. Jako všichni mariňáci, i Jiggs měl povinnosti. Jeho povinností bylo sedět, ležet a zůstat. Dále bylo podepsáno, že Jiggs může být povýšen – což se nakonec dělo v pravidelných intervalech.


Jiggs II.

Bohužel, Jiggsova životní pouť netrvala dlouho, umírá 9. ledna 1927. Byl pohřben se všemi poctami na vojenském hřbitově Quantico. Jiggsův odkaz ale žil dál. Jeho funkce byla svěřena historicky druhému psovi v řadách US Marine Corps, Jiggsovi II. Od třicátých do padesátých let dvacátého století se noví maskoti pojmenovávali Smedley, na počest generálu Smedley Butlerovi, zakladateli tradice.


Jiggs byl všude – na moři, na zemi, dokonce i ve vzduchu 

Počínaje rokem 1957 jsou všichni noví psi pojmenováváni Chesty, tentokrát na počest Lt. Gen. Lewise “Chesty” Pullera, jediného mariňáka v historii, který během své kariéry obdržel pět Námořních křížů. Dnes je ve funkci maskota od března 2013 Cpl. Chesty XIV. Oficiální motto US Marine Corps přijaté v roce 1883 – Semper Fidelis, znamená vždy věrný. Anglický buldok je loajální, houževnatý, rozhodný a věrný. Dokonalý maskot US Marine Corps.


Chesty XIV. a jeho oblíbená miska 


Chesty XIII. a Chesty XIV., oba jsou miláčci americké veřejnosti

Zdroje:
http://usmclife.com/2015/04/the-dogs-of-the-devil-dogs-a-quick-history-of-canine-marines/
http://mashable.com/2014/08/30/marine-corps-chesty-bulldog-promoted/#qUSNctDtKsqD
https://www.dvidshub.net/news/84547/birth-marine-corps-mascot
http://semperfidelisbulldogs.com/history-of-bulldogs/
https://www.canidae.com/blog/2015/06/how-the-bulldog-became-the-u-s-marine-corps-mascot/

Vojtěch Vávra

Vojtěch Vávra

Ambiciózní sprinter a začínající novinář se zálibou v historii, politice a vojenství. Obzvláště rád mám dějiny 20. a 21. století.

All articles of the author

Legendární mariňák John Basilone: Tři dny jeho kulomety kosily Japonce

Legendární mariňák John Basilone: Tři dny jeho kulomety kosily Japonce

Tomáš Chalupa , Guadalcanal 1942. Nekonečné útočné vlny ječících Japonců zastavilo pár mariňáků se svými kulomety. 

Sestřelená Zera, rvačky a prázdné lahve: Stíhací eso USMC Gregory „Pappy“ Boyington

Sestřelená Zera, rvačky a prázdné lahve: Stíhací eso USMC Gregory „Pappy“ Boyington

Tomáš Chalupa , V čele svých Černých ovcí sestřeloval jedno Zero za druhým, ale nakonec skončil v moři i jeho Corsair. Pravdivý příběh opileckého krále nebes Gregory „Pappy“ Boyingtona 

Zajal čtyři Italy, dostal vyznamenání a pak mu ho zase sebrali, protože byl pes

Zajal čtyři Italy, dostal vyznamenání a pak mu ho zase sebrali, protože byl pes

Tomáš Chalupa , USA vrhly do víru druhé světové války na 10 000 vycvičených vojenských psů. Nejdál to dotáhl kříženec Chips, který se zapsal do dějin války jako jediné zvíře, které kdy zajalo nepřátelské vojáky.