Auta, která změnila americký, ehmm, způsob rozmnožování

Osobní automobil v průběhu dvacátého století změnil celou americkou společnost. Změnil americká města, americký způsob života, americkou kulturu a samozřejmě také, ehm, americký způsob rozmnožování.

Ford Model T

Slavné „Téčko“ změnilo všechno. Jeho masový útok na americký trh postavil Ameriku na kola a z osobního automobilu učinil běžnou záležitost. Před první světovou válkou bylo auto stále luxusním statkem, který byste našli jen ve 4 procentech amerických domácností. V roce 1927 už to bylo jedno auto na pět lidí – tedy skoro jedno na průměrnou americkou domácnost.

Skoro každý teenager a mladý muž tak měl alespoň k nějakému vehiklu přístup. Předcházející generaci se ještě na konci devatenáctého století musely spokojit s nesmělými schůzkami pod přísným dohledem rodičů nebo v nejlepším případě s tancovačkami a plesy, které neskýtaly mnoho útočišť pro dovádění. Najednou měli mladí k dispozici útulný malý pokojíček s polstrovanými křesílky, který se dal umístit na nějaké romantické místo. Nebo aspoň někam, kam nebylo moc vidět. Destrukce tradičních hodnot mohla začít. Fordky se kymácely v temných zákoutích a pobožné babičky se křižovaly.

Mercury '49 Custom

Ve dvacátých a třicátých letech byla auta prostředkem, jak se přepravit za zábavou – ať už na nějaké „pěší“ místo nebo třeba do autokina. Po válce se ale cesta sama o sobě stala cílem. Vznikaly první hotrody a customy a jejich majitelé se v páteční nebo sobotní večer vydávali na „cruising“ po svém městě aby předvedli své stroje. K zemi posazená auta se seříznutou střechou, nablýskaným lakem a zahlazenými detaily se líně sunula po hlavní ulici a soupeřila o pozornost okolí. Což, přinejmenším v myslích jejich majitelů, znamenalo především dívky. Vlastně to bylo podobné jako barevné peří u tokajících ptáků. A když se lov podařil, byl připraven kůží kompletně přečalouněný interiér...

'58 Chevy Bel Air

Postavit pořádný „rod“ nebo říznout střechu u starého Mercury bylo sice hodně cool, ale znamenalo to strávit spoustu času v dílně a ušpinit si ruce, nebo zaplatit velké peníze někomu, kdo to uměl. A pořád jste měli staré, často nespolehlivé auto. S hospodářským boomem po druhé světové válce si automobilky začaly naplno uvědomovat, že na ně v ulicích čekají miliony mladých a nadšených zákazníků. Na trhu se objevila spousta stylových kupé, kterými se jejich majitel mohl blýsknout při večerním korzování městě nebo postávání u místního rychlého občerstvení, tak jak to známe třeba z filmu American Graffiti. A nechyběly jim samozřejmě rozměrné gauče vpředu i vzadu, které usnadňovaly různé alternativní využití.

Volkswagen Typ 2

Ze stylových kupé s ploutvemi se vyvinuly řvoucí muscle cars, se kterými se mladí a alespoň trochu úspěšní předváděli na benzínkách, parkovištích před „dinery“ a na hlavních třídách. Ale čím dál větší část americký mládeže měla o životě jiné představy než hnát se za penězi, nablýskanějším autem a co největším domkem na předměstí. Vyměnili špičkové produkty amerického kapitalismu za skromnější stroje, které o čtvrt století dříve vznikly s úkolem motorizovat nacistické Německo a za vrčení plochých čtyřválců se vydávali pryč od zavedených hodnot.

A protože k oněm zavedeným hodnotám patřil i poněkud obehraný zvyk souložit jen s jednou (a navíc stále stejnou) osobou, přišlo velmi vhod, že velmi vážní a seriózní inženýři postavili na základě slavného Kraft durch Freude Wagenu také mikrobus s neobyčejně kreativním jménem „Lidový vůz Typ 2“. Dnes ho známe jako „hipícký mikrobus“, protože díky ekonomickým následkům druhé světové války stál tak málo peněz, že si ho mohla dovolit i partička vyznavačů východních filosofií.

Asi nikdy se však nedozvíme, kolik dnešních pánů a dam středního věku nezná své otce právě proto, že jejich matky před necelým půl stoletím nastoupily do kytičkované dodávky a ponořily se do mlh drogového opojení a volné lásky...

Custom Van

Vezměte typický „hipícký mikrobus“ a jeho posádku. Zahoďte východní filosofii a všechny hlubší myšlenky o svobodě, novém světě a jiné, lepší společnosti. Ponechte myšlenku na prostorné auto, ve kterém se dá dobře cestovat, nouzově bydlet či pohodlně souložit, a samozřejmě také nějaké ty drogy. Přidejte spoustu rámusu, chromu, lesku a kýče, aby se to celé líbilo i milovníkům hotrodů a muscle cars. Celé to důkladně zamíchejte. Gratulujeme! Právě jste vytvořili typický custom van ze 70. let.

Zatímco všechna předchozí stále prezentovala jako svůj hlavní účel přepravu (jakkoliv u kytičkovaného „busíku“ to mohlo být poněkud pochybné), custom dodávka mohla jen těžko zakrýt, že většina jejího vnitřního prostoru je dedikována zcela jiné činnosti. Lze důvodně předpokládat, že přijet k rodičům své dívky dodávkou, jejíž celou zadní část tvořila postel z červeného plyše, mohlo vynést nepříliš nadšené reakce. Zvláště pak pokud její dveře zdobily některé z tehdy tak populárních samolepek:

GAS, GRASS OR ASS – NOBODY RIDES FOR FREE!
(Benzín, tráva nebo zadek - nikdo nejezdí zadarmo!)

IF THIS VAN'S A ROCKIN', DON'T BOTHER A KNOCKIN'
(Když dodávka se hejbe, na dveře neklepejte)

I na pickup z padesátek se dá sbalit zajímavé koťátko, na tvorbu improvizované lůžkové úpravy je na korbě místa dost. Jinak tahle fotka slouží i jako promo na náš vidlácký eshop DixieGear.cz , kdybyste náhodou nevěděli...

Lincoln Town Car Stretch Limo

V osmdesátých letech začala ekonomika zase naplno fungovat a selhání utrpěl jen vkus a móda. Mladá generace byla spíš než volnou láskou inspirována Gordonem Gekkem z filmu Wall Street a jeho heslem „hrabivost je dobrá“. A ve světě automobilů začala éra prodloužených limuzín. Ať už jste byli rocková hvězda, osvěžující se bílým práškem cestou na koncert, mladý a úspěšný burzián či rozdováděná mládež mířící na maturitní ples, nemohli jste se obejít bez sedmimetrové obludy s barem, televizí a přepážkou oddělující řidiče. Zejména kombinace alkoholu a téměr dokonalého soukromí způsobila, že kdyby tahle auta mohla vyprávět, nesměla by to dělat před desátou večer...

Hot Shots! Part Deux - The Limo Driver from Tony Edwards on Vimeo.

Pontiac Aztek

S devadesátými léty a přelomem století přišla posedlost outdoorovými aktivitami, volnou přírodou a zdravým trávením volného času. Akčně se tvářící SUV nahradila „nudné“ kombíky a minivany, zatímco jejich řidiči si při každém přejíždění kanáldeklu nebo náročném stoupání do příjezdové cesty užívali představy, že se dobrodružně prodírají napříč Amazonií.

Občas se ale mezi pseudoterénními auty našlo i něco užitečného. Třeba zoufale ošklivý, ale přitom geniální Pontiac Aztek. Pokud jste chtěli strávit romantický víkend v divočině, Aztek originálním způsobem řešil staré dilema, jestli bude pohodlnější strávit noc v autě, nebo si raději postavit opodál stan, se vším z toho plynoucím nepohodlím a riziky. Stan jste totiž mohli postavit přímo na autě a vytvořit tak perfektní prostor pro nejrůznější odpočinkové aktivity.