Smrt v ledovém pekle: Sebeobětování a hrdinství při záchraně ztroskotaných letců

Tři letci Kanadského královského letectva stojí na samém okraji ledovce a sledují, jak kutr americké pobřežní stráže Northland zvedá kotvy a pomalu odplouvá od zamrzlých grónských břehů. Slunce právě zapadlo, světla lodi jsou však dobře viditelná. Nikdo neřekne ani slovo. Všichni vědí, že je konec. Nemají už žádné zásoby ani sílu jít zpět k vraku svého letadla. To znamená, že všichni tři velmi brzy zemřou. Pak jeden z nich dostává poslední zoufalý nápad. Sundat teplé parky a zapálit je. Bez oblečení sice velmi rychle zmrznou, ale co na tom teď vlastně záleží. Shazují rychle oblečení a na několikátý pokus se jim celou tu hromadu podaří zapálit. Plameny zazáří v temnotě. Ani jeden z nich netuší, že v tuto chvíli jsou kdesi v ledové pustině další dvě letadla a jejich zoufalé posádky, které doufají, že je někdo zachrání. I jim se čas velmi rychle krátí.

Dvojice letounů Grumman J2F Duck U.S.Coast Guard nad pobřežím Grónska, rok 1942

Grónsko je země, která po celá staletí Evropu nezajímala. Jakoby snad ani neexistovala. Za druhé světové války se všechno začalo rychle měnit. Když Hitler obsadil Dánsko jehož je Grónsko správní součástí, spojenci měli obavu, že se na ostrově pokusí vybudovat meteorologické stanice nebo dokonce letiště, ze kterých by letadla startovala k náletům na Spojené státy. 

V Invigutu byl také důl na kryolit, vzácnou a strategickou surovinu, ze které se vyrábí aluminium. Němci ho museli vyrábět synteticky, protože žádné přírodní naleziště neměli, takže jeho obsazení by samozřejmě výrazně pomohlo jejich zbrojnímu průmyslu. Kvůli všem těmto důvodům Američané v Grónsku postavili několik leteckých základen nazývaných Bluie (kódové označení pro Grónsko).

Operace Bolero zajišťovala přelety bombardérů i stíhaček z USA do Velké Británie

Ztracená eskadra 

Tyto základny se velmi hodily, když se USA rozhodlo přesunout tisíce svých letadel do Velké Británie. Operace Bolero, jak se ohromný letecký přesun nazýval, vedla po tzv. Snowball Route z amerického státu Maine do Newfoundlandu, pak následoval přelet do Grónska, odtud dále na Island a nakonec do Skotska. Grónsko se stalo ústředním bodem na této cestě a dříve opuštěná letiště najednou výrazně ožila. Jenže vše nešlo vždy hladce. Grónsko má extrémní povětrnostní podmínky a není lehké nad ním létat. V mlhách a husté oblačnosti se dá velmi rychle ztratit směr. 

Lockheed P-38 Lighting „Glacier Girl“ ze Ztracené letky byl po dlouhých letech osvobozen z ledového sevření, zrestaurován a dnes je ozdobou leteckých dnů

To se stalo šesti stíhačkám P- 38 Lightning a dvěma létajícím pevnostem B-17, když společně 5. července 1942 vletěly při cestě do Skotska do silné bouře. Jedinou možností byl návrat zpět. Jenže piloti ztratili orientaci a neměli dostatek paliva, takže nakonec celá letka musela nouzově přistát na ledovci. V tomto případě se je podařilo brzy najít a evakuovat za pomoci psích spřežení. Také bylo léto a podmínky byly snesitelné. Ztracená letka, jak se skupině začalo říkat, však byla jen předzvěstí věcí daleko horších. 

První letadlo

Na Snowball Route letěl 5. listopadu 1942 i nákladní C-53 Skytrooper, jeden z osmnácti, které měly ten den v Grónsku přistát. Za kniplem byl Homer McDowell a na palubě s ním ještě další čtyři členové posádky. Cílem byla základna Bluie West One. McDowell před dvěma dny oslavil své dvaadvacáté narozeniny a tohle byl jeho první let trvající déle než dvě hodiny. Jeho stroj na Bluie West One nedoletěl a musel nouzově přistát. Důvody dodnes nejsou známé, některé zdroje mluví o tom, že mu selhal jeden z dvou motorů.

Douglas C-53 Skytrooper možná znáte pod označením C-47 Skytrain, ale pořád je to víceméně ta samá „Dakota“, spolehlivý dopravní mezek, který slouží v řadě zemí ještě dnes

Všichni muži přistání přežili a krátce po té vyslali volání o pomoc, kde oznámili svou předpokládanou polohu a situaci. Neměli zásoby, vodu, nic. 

Radiooperátor na základně v Reykjaviku jejich zprávu zachytil a předal na Bluie West One. Ihned vzlétla pátrací letadla a začala prohledávat grónské pláně. S McDowellem a jeho posádkou se dařilo komunikovat radiem a panoval všeobecný optimismus, že se letadlo musí brzy najít. McDowell měl za úkol ve stanovené hodiny střílet světlice. Piloti měli několikrát dojem, že je na obzoru viděli. 

Max Demorest

Po ledě se k předpokládanému místu havárie vydal velezkušený polárník Max Demorest se svými motorovými saněmi. Několikrát prý viděl na nebi světlice. Sáně se ale brzy porouchaly a Demorest nakonec k trosečníkům nedorazil. Jak dny plynuly, jejich signál slábl. Baterie vysílačky byly už téměř bez šťávy. Situace se najednou stávala kritickou. Nikdo letadlo stále nenašel. McDowell a jeho muži mohli být brzy mrtví.

Letecká základna Bluie West One na východním pobřeží Grónska

Dobrovolní hledači

Do pátrání se zapojil i bombardér B-17 s kódovým označením PN9E. Ten po Snowball Route přiletěl v ten samý den, kdy havaroval McDowell. Zbrusu nový letoun letěl bez výzbroje, jen s přeletovou posádkou ve složení kapitán Armand Monteverde, kopilot Harry Spencer, navigátor William O´Hara, mechanik Paul Spina, radista Loren Howarth  a Alexandr Tucciarone jako druhý mechanik. Nikdo z nich nikdy v Grónsku nebyl, ale chtěli pomoci v pátrání a tak se přihlásili dobrovolně do záchranné akce. 

Bombardér B-17 Flying Fortress s názvem Alabama Exterminator havaroval v nehostinném Grónsku jen pár týdnů před McDowellovou C-53

Jejich první let nic nepřinesl. Podruhé odstartovali 9. listopadu, to bylo čtyři dny po McDowellově havárii. Na palubě byli kromě členů posádky ještě tři dobrovolníci: Lloyd Puryear, Alfred Best a Clarence Wedel. I oni chtěli přispět k hledání McDowella.  Monteverde propátrával za vzduchu oblast nad Koge Bay, když se dostal do náhlé extrémní bouře. Viditelnost byla najednou nulová. Monteverde klesl do Koge Bay, aby bouři podletěl. Nezkušený pilot však brzy ztratil orientaci, výškoměr navíc neukazoval správnou letovou hladinu. Monteverde věděl, že je ve velkých problémech a pokusil se letadlo otočit, aby vyletěl ze zálivu. Křídlem přitom narazil do země. Byl mnohem níže, než čekal. 

Posádka B-17 PN9E před startem na svou poslední misi. Stojící zleva O´Hara, Monteverde a Spencer, klečící zleva Tucciarone, Howarth a Spina

Letadlo havarovalo a rozpůlilo se na dvě poloviny. Všichni členové posádky byli naštěstí naživu, ale mnozí měli zranění. Neměli žádné zásoby, jen termosku s kávou, která se proměnila v kostku ledu. Kolem panovaly mrazy kolem -35 stupňů Celsia.  Na Bluie West One večer zjistili, že jim chybí letadlo. Seznam cílů pátrací operace byl rozšířen. Všichni věřili, že Monteverde je určitě někde tam venku.

B-17 po nouzovém přistání

Kanaďané v nesnázích

A bylo ještě hůř. Dvoumotorový bombardér A-20 Havoc Kanadského královského letectva se zřítil o den později v husté mlze na ledovec. Kapitán David Goodlet, druhý pilot Arthur Weaver a navigátor Al Nash byli v pořádku, ale stejně jako McDowellova a Monteverdeho posádka neměli jídlo ani se jak zahřát. Nařezali padáky a zabalili se do nich jako mumie. Takto strávili několik dní, kdy kolem panovaly příšerné podmínky.

Clarence Wedel – na pátrací misi, která ho stála život, se přihlásil dobrovolně

Když se počasí po týdnu uklidnilo, rozhodli se, že vyrazí k nejbližšímu osídlenému bodu na mapě, který byl vzdálený 110 mil. Naházeli své věci do záchranného člunu dinghy a vydali se na cestu. Na Bluie West One mezitím řídili jednu z největších pátracích operací v dějinách války. Desítky letadel se snažily najít kterýkoliv ze tří havarovaných strojů. Nejhorší situace byla u McDowella, který vysílal už jen velmi zřídka. Poslední zpráva zněla krátce: H.U.R.R.Y.

Mohlo by se vám také líbit

Sázka na jedinou kartu

Pátrání nakonec přineslo první výsledky. Jedno z letadel našlo putující kanadskou trojici a shodilo jí zásoby, teplé oblečení a také instrukce, kam mají směřovat. Měli dorazit k pobřeží, kde na ně bude čekat kutr pobřežní stráže Northland. Šestašedesát metrů dlouhé plavidlo speciálně upravené pro službu v ledových vodách, bylo také zapojeno do pátrání. Navíc mělo na palubě hydroplán Grumman J2F Duck.  Kanaďané putovali dva dny a skutečně kutr spatřili, jak kotví nedaleko pobřeží. Ovšem Northland neviděl je. Dokonce nad nimi přeletěl Duck, ale ani ten je v mizerné viditelnosti nezahlédl.

Posádka kanadského A-20 Havoc se svými zachránci z US Coast Guard. Capt.Pritchard stojí vpravo omotán lanem.

Když Northland večer zvedl kotvy a odplouval pryč, mužů na ledovci se zmocnila panika. Rozhodli se zapálit své oblečení, aby na sebe upoutali pozornost. Byl to extrémní risk, protože bez teplých bund nemohli přečkat nadcházející noc. Věděli, že pokud je Northland neuvidí, zemřou během několika příštích hodin. Risk naštěstí vyšel. Na obzoru vyletěla k nebi světlice a po ní další. „Bylo to jako zatracenej ohňostroj na narozeniny královny Alžběty,“ vzpomínal na nejzásadnější moment svého života Goodlet. Northland všechny tři trosečníky zachránil, když vyslal na břeh záchrannou skupinu vedenou pilotem Johnem Pritchardem. 

Kutr americké pobřežní stráže Northland s hydroplánem J2F Duck na palubě. Letoun byl na vodu spouštěn pomocí palubního jeřábu a startoval z mořské hladiny

Lt.Pritchard startuje se svým Duckem k záchraně kanadských pilotů z havarovaného A-20 Havoc

Na scénu přilétá Balchen

Pátraní po zbylých dvou letadlech pokračovalo dál bez výsledku. McDowell už nevysílal, což bylo velmi znepokojující. Buď mu došly baterie, nebo už ve vraku nebyl nikdo, kdo by zprávy vysílal. Pátrání však pokračovalo, protože se stále nenašla ani pohřešovaná B-17 PN9E. Monteverdeho muži se drželi, ale i na ně už dopadaly důsledky okolní zimy i nedostatku jídla. Jedli jen zmrzlý sníh, občas kouřili cigarety. Zdravotní stav se rychle horšil zejména u O´Hary a Spiny. Dny trávili ukrytí a zahrabaní v ocasní části letadla. Všichni měli omrzliny. 

Boeing B-17E „My Gal Sal“ nouzově přistál v ledových pláních Grónska 27.6.1942. Celou jeho třináctičlennou posádku zachránil (stejně jako muže z kanadského A-20) Col.Bernt Balchen se svou Catalinou

Polární pilot Bernt Balchen

Týden po havárii se Howarthovi podařilo ze součástek postavit primitivní vysílač a vysílal několik zpráv. Netušili, zda je vůbec někdo slyší. Jednu ze zpráv naštěstí zachytili v Reykjaviku. Od té chvíle věděli, že Monteverdeho posádka je naživu. Z Bluie West One jim okamžitě odpověděli, že jim posílají potraviny a brzy pro ně pošlou záchranný tým. Radost mezi trosečníky byla nepředstavitelná. Howarthův um jim zachránil život.

Jenže dalších osm dní se kromě občasné konverzace se základnou nedělo nic.  Žádné letadlo se neobjevilo. Až dva týdny po havárii 24. listopadu vysoko nad nimi proletěl americký létající člun Catalina legendárního polárního pilota norského původu, nyní sloužícího u US Coast Guard, Bernta Balchena. Muž mimořádných kvalit s ohromnou reputací po celých Spojených státech. Právě on konečně našel B-17 PN9E. Věci se mohly dát do pohybu.

Americký létající člun Consolidated PBY Catalina

Záchranná operace začíná

Posádce ztroskotané B-17 PN9E brzy shodili ze vzduchu zásoby, spací pytle, rádio i další nezbytné propriety. Problém byl, jak se k trosečníkům dostat. Přistání velkého letadla, jako byla Catalina, se brzy ukázalo jako nemožné, okolí vraku bylo obklopené hlubokými průrvami, které znemožňovaly přistání. K trosečníkům vyrazila dvojice profesionálních záchranářů Max Demorest a seržant Don Tetley na dvou motorových saních. Demorest byl další velkou postavou polárnického světa, v době míru byl předním glaciologem, za války dal své služby k dispozici armádě.  

Psí spřežení a létající člun Catalina byly jedinými dopravními prostředky, které mohly trosečníky z ledové pasti vyprostit.

Lt. John Pritchard – pilot záchranného Grummanu J2F Duck

Do záchranné akce se přihlásil také Northland. Loď byla relativně blízko, kotvila v Comanche Bay a hlavně měla na palubě svůj hydroplán. Jeho pilot John Pritchard se nabídl, že zkusí přistát poblíž trosečníků a postupně je převeze na Northland. Byl to extrémně riskantní podnik, ale nic lepšího se dělat nedalo.  Akce obou záchranných skupin začala 28. listopadu 1942. S Pritchardem letěl i jeho nerozlučný radista Benjamin Bottoms. 

Bernt Balchen (druhý zleva) se svým záchranným týmem

Radioman 1st. Class Benjamin Bottoms – Pritchardův radista

Balchen odstartoval z Bluie West One v C-53 Skytrooper a vytrvale kroužil nad místem havárie. Pritchard se svým Duckem přistál dvě míle od vraku. Balchen jim shodil provazy a hole a odletěl, protože mu docházelo palivo. Bottoms zůstal v letadle, zatímco Pritchard vyrazil k trosečníkům. Monteverde vybral Tuccarioneho a Puryeara, aby letěli jako první. Pritchard je vzal na palubu a Monteverdemu slíbil, že se druhý den vrátí pro zbytek trosečníků. Bezpečně se vrátil i s prvními dvěma trosečníky na Northland.

Návrat prvních dvou členů posádky B-17 PN9E

Smrt v ledu

Lt.Pritchard (vlevo) na palubě kutru Northland

Ráno jako první dorazili k trosečníkům také Demorest a Tetley se svými motorovými saněmi. Když byli nějakých sto metrů od letadla, saně s Demorestem se z ničeho nic propadly do ledu. Slavný polárník zmizel v hluboké ledové průrvě. Tetley mu spěchal na pomoc, ale neviděl ani Demoresta, ani dno průrvy.

Přispěchal i Monteverde a další muži, ale nebylo jak se vůbec dostat dolů. Bylo jasné, že Demoresta ven nevytáhnou. Volali do ledové jámy, ale neslyšeli nic. Když přistál Pritchard a jeho Duck, Tetley a Monteverde ještě stále zoufale volali Demoresta. Marně.

Pritchard vzal s sebou na palubu Lorena Howartha. Byl to právě on, kdo dokázal dát dohromady provizorní vysílačku a navázat spojení se zachránci. Jemu vděčila celá posádka PN9E za svou záchranu a nyní odlétal do bezpečí. 

Krásný letový záběr létajícího člunu Grumman Duck verze J2F-6

Poslední let Johna Pritcharda

Po devíti minutách letu, což byla asi polovina cesty, vletěl Pritchard do prudké bouře. Bylo to jako letět v mléce.  Rádiem požádal Northland o zprávu o meteorologické situaci v oblasti. Radista z lodi mu začal odpovídat, když ho ve sluchátkách přerušil zoufalý Pritchardův hlas: „MO, MO, okamžitě!“  MO je znak pro určení magnetické orientace. Radista mu ji poslal, ale odpověď nepřicházela. Po chvíli bylo jasné, že Pritchard havaroval. 

Cpl. Loren „Lolly“ Howarth, radista nešťastné B-17 PN9E. K záchraně měl tak blízko…