Kdyby mohla oválná pracovna vyprávět aneb ujeté zvláštnosti amerických prezidentů

Američtí prezidenti a tedy i vrchní velitelé největší vojenské mocnosti byli často poměrně zvláštní lidé se zajímavými příběhy a divnými zvyky. Výčet zvláštností osmi amerických prezidentů od George Washingtona po Ronalda Reagana nás provede (nejen) historií lidí, kteří v nejvyšším úřadu sloužili své vlasti.

Nemocemi prolezlý George Washington (1789-1797)

Mytizovaný hrdina války o nezávislost USA na obrazu Emanuela Leutzeho překonává řeku Delaware, aby překvapivě zaútočil na žoldácké oddíly u Trentonu.

Žádný z přehledů zvláštností amerických prezidentů by nebyl úplný, pokud bychom nezačali s hned první celebritou Bílého domu. Byl jí generál George Washington, vystudovaný zeměměřič, profesí však majitel plantáže a palírny ve Virginii. Každé rozhodnutí či jednání George Washingtona nastavilo pravidla a zvyklosti, které jsou uplatňované na americké politické scéně dodnes. Ale i přes to byl člověk jako každý jiný – a navíc pořádně nemocný!

Washington během svého života trpěl snad všemi myslitelnými nemocemi své doby. Neštovicemi, malárií, záškrtem, úplavicí, zánětem hrtanu nebo tuberkulózou, která jej zřejmě učinila neplodným. Největší problémy měl však se svými zuby. Jeho chrup mu totiž vypadal a po dlouhá léta musel nosit protézu se zuby vytrženými otrokům z jeho plantáží nebo se zvířecími zuby a opracovanými kostmi. Používání protézy však bylo tak nepříjemné a tento hendikep by navíc shodil jeho pověst nezdolného bojovníka, že celé své druhé volební období mluvil na veřejnosti co nejméně. O to více však psal. Odhaduje se, že během svého života napsal až dvacet tisíc dopisů, což bylo v jeho době nepředstavitelné množství korespondence.

První prezident Spojených států byl živoucí encyklopedií bacilů.

O tom, že by za generála Washingtona nemohla být nikdy vyhlášená prohibice, svědčí fakt, že na své rozsáhlé farmě vybudoval na svou dobu jednu z nejrozsáhlejších a nejmodernějších palíren alkoholu na světě. Alkoholový magnát Washington vyráběl nejen tisíce litrů oblíbené whisky, ale pálil i delikátní brandy z jablek a broskví. Zrekonstruovaná palírna stojí v jeho bývalém sídle v Mt. Vernon a dodnes vyrábí alkohol nejen pro své návštěvníky.

Vojevůdce Andrew Jackson (1829-1837)

Andrew Jackson byl generál a prezident, který se s ničím moc nemazal a se zálibou vetoval zákony, se kterými nesouhlasil. Třeba ten o Bank of America jako státní bance.

Andrew Jackson je dodnes považovaný za zakladatele demokratické strany a hrdě se k němu hlásí i dnešní liberálové jako Barack Obama. Demokratická strana ale byla ve třicátých letech devatenáctého století úplně jiná, než je ta dnešní. Jackson byl hrdina bitvy proti Britům u New Orleans v roce 1815. Ta se konala až po datu oficiálního uzavření míru ve válce mezi USA a Velkou Británií. Mohla za to dlouhá doprava zpráv z vyjednávání na zaoceánských lodích. Američané proto mohli vypráskat Brity jednou pro vždy z amerického Jihu ve slavné bitvě - a ne jen od konferenčního stolu.

V Jacksonovi se spojila irská krev jeho rodiny s jižanskou výchovou z Caroliny. Měl zálibu pro sázení v kartách nebo na kohoutí zápasy. Za svůj život se účastnil blíže neupřesněného počtu v té době již nelegálních gentlemanských duelů (bylo jich údajně někde mezi pěti a stovkou). V nich zabil nejméně jednoho muže, jež se dotknul jeho cti. Jackson byl také první prezident, který se stal cílem atentátu. V davu se jej pokusil zabít muž jménem Richard Lawrence, jehož obě pistole při pokusu o střelbu z asi třiceti centimetrů selhaly (pravděpodobnost selhání obou zbraní je vypočítána na 125 000 ku jedné). Rázná hlava státu jej proto před davem občanů duchapřítomně zbila vycházkovou holí.

Generál Jackson ve slavné bitvě u New Orleans.

Elektřinou vystrašený Benjamin Harrison (1889-1893)

Na karikatuře satirického časopisu Judge dává prezident Harrison, boxující za průmyslové ochranářství, na frak Groverovi Clevelandovi, obhájci celní reformy.

Ben Harrison, vnuk devátého prezidenta Williama Harrisona, není postavou, o které by se děti dopodrobna učily ve školách. I přes to však byl tento státník, jehož volební období spadá do éry „pozlaceného věku“ konce devatenáctého století, v mnoha ohledech jedinečný. A to nejen proto, že jako první prezident schválil federální rozpočet ve výši jedné miliardy dolarů, nebo proto, že jako jeden z nejlepších řečníků v úřadu prezidenta během pouhých třiceti dnů pronesl rekordních sto čtyřicet odlišných projevů.

První elektrické světlo se v Bílém domě rozzářilo 14.9.1891. Prezident Harrison by zcela jistě raději zůstal u petrolejek.

Parními stroji poháněné americké kapitalistické společnosti už byl v té době petrolej na svícení příliš málo a smetánka proto začala ve velkém zavádět do svých domovů elektřinu a žárovky. Tento ďábelský vynález Thomase Edisona se nevyhnul ani Bílému domu, který byl elektrifikovaný právě za vlády Bena Harrisona v roce 1891. Konzervativní prezident, který se poučil z prvních - pro lidi i zvířata poměrně fatálních – veřejných experimentů z elektřinou, měl z používání vypínačů na ovládání světel panickou hrůzu. Často se proto stávalo, že spal se zapnutými světly, aby se nemusel k vypínačům ani přiblížit.

Harrisonův hlas můžeme navíc slyšet i po více než sto dvaceti letech. Byl totiž prvním prezidentem, jehož projev byl nahraný na voskový fonografový válec a zachoval se nám z roku 1889 až do dneška.

Ospalý Calvin Coolidge (1923-1929)

Prospat půlku mandátu prezidenta nebylo pro Tichého Cala žádný problém.

Americká velká města žila po první světové válce v extázi blahobytu. Pulzující život „Roaring Twenties“ se všemi nelegálními nálevnami, prvními sportovními auťáky, filmy a mrakodrapy, počátkem masové reklamy, jak ji dnes známe, a všudypřítomným jazzem, se moc netýkal politického života. Republikáni, kteří se na postu prezidenta během dvacátých let vystřídali, byli asi ti nejnudnější politici. A právě proto byli zvoleni.

Calvin Coolidge, výmluvně přezdívaný „Silent Cal“, dotáhnul prezidentské nicnedělání k dokonalosti. Jako prezident tvrdil, že se většina světových problémů vyřeší i bez pozornosti USA. Svůj volný čas v oválné pracovně proto vyplňoval spánkem a zejména po obědě si dával dlouhého šlofíka. Dobový vtip říkal, že prezident prospí víc než půlku své pracovní doby. A asi nebyl daleko od pravdy. I přesto Coolidge voliči nechali spát v úřadu hned dvě volební období.

Sběratel Franklin Delano Roosevelt (1933-1945)

New Deal a vítězné véčko, dvě poznávací znamení nejdéle sloužícího prezidenta USA.

V Americe není moc kontroverznějších prezidentů. F.D.R. převzal zemi během největší hospodářské krize, kterou svět do té doby poznal. Byl také jediným z amerických prezidentů zvoleným třikrát za sebou. A to i přes to, že jeho zdraví za moc nestálo, protože v roce 1929 dostal zákeřnou nemoc, která jej upoutala na vozík.

Historka o autě, které používali Al Capone i F.D.R., je pěkná, ale jen vymyšlená.

Oblíbenou historkou je také ta o Al Caponeho opancéřovaném Cadillacu. V padesátých letech se totiž objevil příběh o tom, jak tajná služba po útoku na Pearl Harbour neměla žádné bezpečné auto na převoz prezidenta do Kongresu. Údajně se proto rozhodla využít auto s palcovým neprůstřelným sklem a téměř tunou a půl vojenského pancíře, které bylo zabavené obávanému chicagskému mafiánskému bossovi kvůli daňovým únikům. Tato historka je ale bohužel stejně tak přitažlivá, jako je nepravdivá. V sedmdesátých letech se ale ukázalo, že tyto informace o tak neuvěřitelné historii Al Caponeho Cadillacu měly pouze vyšroubovat jeho cenu v aukci nahoru.

Co ale máme potvrzené, je fakt, že F.D.R. byl nejvášnivějším sběratelem známek v Bílém domě. Jeho sbírka čítala na tisíce vzácných kusů známek a za své tři mandáty nechal vydat více než dvě stovky nových amerických poštovních cenin.

Záletník John Kennedy (1961-1963)

John Fitzgerald Kennedy byl nejmladší prezident a první katolík v oválné pracovně Bílého domu. Jeho politická kariéra byla zosnována jeho otcem, bývalým Rooseveltovým velvyslancem v Londýně a jedním z vlivných stranických bafuňářů demokratů. Ten mu vylobboval a koupil nejprve místo ve Sněmovně reprezentantů za obvod v severním Bostonu, poté křeslo senátora za stát Massachusetts a nakonec i nejvyšší politickou funkci v zemi.

Věděli jste, že se prezident Kennedy objevil pár týdnů po své nečekané smrti i v jednom vydání Supermana od D.C. Comics, ve kterém měl Superman motivovat mladou generaci k pohybu a sportu?

J.F.K. od mládí trpěl mizerným zdravotním stavem a měl vážné problémy se zády. Ty nakonec vyvrcholily v to, že musel nosit speciální korzet, který jeho tělo udržoval „zdravě“ vzpřímené. Tyto problémy jej však nijak nelimitovaly od užívání si s děvčaty a dámami. Jeho prostopášné zálety se staly legendárními. Během války „randil“ s blondýnkou z Dánska, o níž se rozvědka domnívala, že je nacistickou špionkou v USA. Podložené spekulace o skutečné povaze vztahu obklopovaly i styky prezidenta se sexbombou Marylin Monroe.

J.F.K. a Marylin. Příběh, který nikdy nezestárne.

Během své politické kariéry se na Kennedyho stole vystřídaly jak stážistky a sekretářky, tak ženy jiných politiků i najaté společnice. Právě ženami podle svých spolupracovníků zaháněl trému před veřejnými vystoupeními a bylo proto zvykem, že před projevy nebo tiskovými konferencemi mu musel jeho „štáb“ přivést nějakou povolnou společnici. Stávalo se tak, že zatímco Jackie Kennedyová vstupovala do Bílého domu hlavním vchodem, prezidentovi sekretáři v tu samou chvíli odváděli zadním vchodem najatou společnici.

Na tomhle stole se odehrávalo leccos...

Život Johna Kennedyho ukončil atentát v Dallasu a J.F.K. se zařadil do čtveřice zavražděných prezidentů USA spolu s Abrahamem Lincolnem (1865), Jamesem Garfieldem (1881) a Williamem McKinleym (1901).

„Velký“ Lyndon Johnson (1963-1969)

Velký muž Lyndon Johnson udivoval své kolegy nejen velikostí svých bot.

I přes svou liberální politiku a snahu vyrovnat se za každou cenu svému politickému učiteli Franklinu Rooseveltovi, byl Lyndon Johnson jednou z nejzajímavějších prezidentských osobností. Vyrostl v poušti Texasu a na rozdíl od svého předchůdce Jacka Kennedyho se musel životem protlouct jen svou vlastní pílí. I kvůli jeho nepřehlédnutelné dvoumetrové postavě se v poměrně mladém věku stal jedním z klíčových asistentů v Kongresu v období New Dealu. Jeho politická hvězda poté začala strmě stoupat.

Prezident Johnson měl na svém ranči káru, která uměla i plavat.

Po atentátu na Kennedyho se v roce 1963 nakonec dostal až do pozice nejmocnějšího muže světa. Jeho metody práce s lidmi byly však - kulantně řečeno – poměrně neortodoxní. A to nejen proto, že často mluvil s několika lidmi zároveň přes více telefonních sluchátek. Také se proslýchá, že jeho obrovský ranč v Texasu byl financovaný z peněz „odkloněných“ z projektů NASA. Spolupracovníci i političtí protivníci byli často vystavováni takzvanému „treatmentu“, kdy je prezident hromotluk držel za klopy saka, lomcoval s nimi a z méně než třiceti centimetrů jim křičel do obličeje. I pro takto brutální vyjednávací taktiku dokázal zákonodárným procesem protlačit téměř vše, co si jen zamanul.

Pamětníci také často zmiňují jeho záchodové zvyky. Johnson byl fascinovaný velikostí svého přirození, které u pisoárů nezřídka ukazoval svým kolegům, nebo se alespoň nesnažil ho před ostatními návštěvníky záchodů ukrývat. Nejednou byl také viděn, jak močil do umyvadla. „Na míse“ ale také rozdával rozhovory. Novináři, ale i novinářky, si museli zvyknout, že jim prezident komentoval zásadní události buď přes dveře záchodové kabinky, nebo si je zcela otevřeně pozval, aby mu při zapisování odpovědí a memorand téměř „seděli na klíně“.

Nekuřácký hrdina Ronald Reagan (1981-1989)

Z herce v béčkových filmech se stal člověk, který poslal pod drn celý Sovětský svaz

Ronald Reagan je hrdinou republikánské strany. A to nejen proto, že svým úžasným volebním výsledkem v roce 1979 doslova zostudil svého předchůdce demokrata Jamese Cartera. Reagan začínal jako herec v podprůměrných hollywoodských filmech čtyřicátých a padesátých let. V jednom z nich dokonce hrál roli antropologa, který se snaží vychovat šimpanzí mládě jako dítě. Později odmítl pokračování příběhu, ve kterém by měl šimpanz jít na univerzitu. Údajně by totiž žádný divák nemohl uvěřit, že opice může hrát za univerzitní fotbalový tým.

Scéna z filmu Bedtime for Bonzo (1951). Bonzo je ten čtenář vpravo. Škoda, že to pokračování tenkrát nenatočili...

I když nejprve podporoval demokraty, po vlně McCarthyismu se jako zanícený antikomunista v roce 1964 veřejně postavil za republikánského prezidentského kandidáta Barryho Goldwatera. To odstartovalo jeho hvězdnou politickou cestu do pozice muže, který ukončil Studenou válku.

Reagan, tvář mnoha reklam na kouření, začal bojovat se svým zlozvykem v kampani na guvernéra Kalifornie v roce 1966 tak, že začal v obrovském množství pojídat lékořicové želé bonbony. Tento zvyk u něj přetrval až do prezidentských let a na mnoha fotkách ze zasedání kabinetu je vidět s velkou sklenicí gumových fazolek.

Reagan byl nesmírně velkorysý prezident. Často posílal osobní šeky na tisíce dolarů lidem, kteří mu napsali o svých problémech s penězi a v mnoha případech přikázal použít stíhačky amerického letectva pro převoz orgánů mezi nemocnicemi kvůli včasným transplantacím orgánů pro dětské pacienty. Proto je Ronald Reagan i po své smrti jedním z nejoblíbenějších Američanů, kteří vkročili do oválné pracovny.