Ford Mustang Boss 302: Šéf mezi Mustangy

Když se Larryho Shinody v roce 1969 kolegové ptali, na čem pracuje, odpovídal jim tajemně, že na „šéfově autě“. Boss's car. Tak nějak se to vžilo a když byl do té doby tajný projekt představen, dostal jméno Boss 302. Boss podle šéfa, Semona „Bunkie“ Knudsena. A 302 podle objemu v kubických palcích.

Mustangy, nosící jméno závodníka Shelbyho, už v té době byly spíše marketingovým cvičením. Přecpané výbavou a na hony vzdálené původní myšlence „závoďáku na silnici“. Ale pro stále populárnější závody SCCA Trans Am bylo třeba postavit něco, co Camarům a Javelinům ukáže, zač je toho loket. Muselo to být lehké, rychlé a mít objem do pěti litrů, aby to bylo možné použít k homologaci speciálního modelu pro závodní účely.

Pětilitrový motor nebyl pro Ford žádný problém. Narozdíl od Chevroletu, který musel svůj pětilitr poskládat bloku většího motoru o 327 kubických palcích a klikové hřídele s krátkým zdvihem z menší 283, Ford měl pětilitrový motor hned po ruce v podobě slavné „302“. Z motoru, který byste našli v dědečkově Galaxii, tady ale mnoho nezbylo. Měl lepší blok, lepší hlavy s vysokým průtokem, větší karburátor, ostrou vačku a na svoji dobu brutální kompresní poměr 10,5:1.

Reklamní prospekt z roku 1970. Jó, to byly časy...

Takže když vám prodejce řekl, že vaše nová kára bude mít 290 koní, vlastně vás podváděl a zkoušel na vás klamavou reklamu. Ve skutečnosti měl Boss 302 koní skoro 400. A točil šest a půl tisíce.

Nebylo to ale jen o motoru. Boss 302 byl například jedním z prvních aut, na kterých jste našli křídlo na kufru a spoiler pod předním nárazníkem. A protože byl konec šedesátých let a všechno bylo bláznvě barevné, mohli jste si objednat celou paletu šílených barviček – od klasické červené před oranžovou, žlutou až třeba po mátově zelenou.

My jsme si pro tričko v limitované 50ks sérii DixieGear vybrali Bosse 302 v barvě modré. Tričko najdete v našem eshopu. A pozor, zbývá posledních pár kousků. Reedici v dohledné době neplánujeme.

Šéf byl spokojen. Ale aby jeho spokojenost byla maximální, bylo zapotřebí, aby se Mustang předvedl také na okruhu. V té době ještě platilo, že když v neděli vyhrajete, v pondělí prodáte, a vítězství Chevroletů Camaro v předchozích letech narušovala dominanci Mustangu v jeho vlastní ktegorii „pony cars“.

Parnelli Jones a Boss 302 v akci

Naštěstí měli kromě výborné techniky i schopné pomocníky v podobě závodního týmu Buda Moora a především jeho hvězdného jezdce Parnelliho Jonese. V první sezóně nového vozu se ještě kýžený úspěch nedostavil, ale v roce 1970 se Jones konečně probojoval před Marka Donohue a přinesl Fordu jedno z mála vítězství v této sérii – o rok později už přišel nový, obtloustlejší Mustang a vláda na závody Trans Am se přesunula do rukou „čtvrtého vzadu“, automobilky AMC.

Boss 302 se kterým závodil Parnelli Jones, jezdí závody historických aut Trans Am dodnes. Ten zvuk je skutečně nádherný.

Kariéra „šéfa mezi Mustangy“ byla sice na závodních okruzích krátká, ale o to zářivější. A tomu dnes odpovídá i popularita a hodnota zachovaných exemplářů...