Bazooka ve vzduchu: „Rakeťačka Rosie“ a bizarní obrana bombardérů

„Bazooka“, jak se běžně říkalo přenosnému protitankovému raketometu M1, byla ve své době opravdu přelomovou zbraní. Obyčejnému pěšákovi dávala možnost vyřadit i těžký tank, avšak byla hodně rozměrná a nespolehlivá, a proto byla její pověst směsí popularity a nechuti. Nelze však pochybovat, že na africké, italské a západní frontě odvedla veliký kus práce a že položila základy pro další vývoj pěchotních protitankových zbraní.

Její význam ještě bizarně podtrhuje fakt, že byla adaptována pro použití ve vzduchu. Jeden pilot americké armády, kterého někteří pokládali za vzor odvahy, kdežto jiní za regulérního blázna, totiž umístil šestici raketometů na lehký pozorovací letoun, s nímž napadal německé tanky.

Účinná, avšak nemotorná „Bazooka“, měla svého času značně kontroverzní pověst

Příkladná odvaha učitele dějepisu

Jistě si vzpomínáte na postavu kapitána Millera z filmu Zachraňte vojína Ryana, který v civilu pracoval jako učitel angličtiny. Skoro stejné povolání jako tento fiktivní hrdina ale měl i jeden úplně skutečný hrdina, a to major (později podplukovník) Charles M. Carpenter, který působil coby učitel dějepisu. Narodil se 29. srpna 1912 v Edgingtonu ve státě Illinois, po získání titulu na vysoké škole Centre College v Kentucky začal vyučovat, ovšem v roce 1942 se dobrovolně přihlásil do US Army a stal se pilotem.

Charles Carpenter si díky svému nápadu získal přezdívku „Bazooka Charlie“ a měl na oficiálním kontě sedm vyřazených německých obrněnců

Neposadili jej ale do stíhačky či bombardéru, nýbrž do maličkého neozbrojeného pozorovacího stroje, který měl za úkol zajišťovat průzkum bojiště a řídit palbu dělostřelectva. Carpenter tudíž létal na typech Piper L-4 Grasshopper a Stinson L-5 Sentinel a ukázal se jako dobrý pilot, dosáhl hodnosti majora a roku 1944 se dostal do Francie v rámci 1. bombardovací divize. Tam ho však záhy „uzemnili“, když jej přidělili k průzkumné jednotce s úkolem hledat vhodné lokace pro polní letiště. Při jedné takové akci se ale tito muži nečekaně dostali pod německou palbu a zřejmě zpanikařili.

Carpenterův záměr vyzbrojit letadlo L-4 se setkal s velkým nadšením jeho kolegů, kteří mu samozřejmě poskytli i technickou asistenci

Chladnou hlavu si zachoval jenom Carpenter, který vyšplhal na nejbližší tank, chopil se kulometu Browning ráže .50, začal střílet a s voláním „Let’s go!” vedl Američany do úspěšného protiútoku. Naneštěstí na to však neměl velitelskou pravomoc, takže jej vojenská policie zatkla a uvěznila! Z vězení jej vytáhnul zásah samotného generála Pattona, který vychválil Carpenterovu příkladnou odvahu, navrhnul jej na Stříbrnou hvězdu a poslal jej zpátky k jeho jednotce.

Lehké letouny L-4 Grasshopper vypadaly neškodně, takřka roztomile.

Malé letadlo se šesti „Bazookami“

Carpenter tedy usedl zpátky do letounu L-5 Grasshopper a létal nad bojištěm, ale vzhledem ke své povaze byl silně iritován faktem, že se nemohl bránit německé střelbě a nemohl na Němce sám útočit. Zaslechl však i příběhy o některých pilotech, kteří své letounky zkusili vyzbrojit, a tudíž se domluvil s útvarovými mechaniky a požádal je, aby na vzpěry křídla jeho L-5 umístili dva raketomety M1 ráže 2,36 palce (60 mm), tzn. známé „Bazooky“.

„Rakeťačka Rosie“ čili letoun Piper L-4 Grasshopper se šesti raketovými zbraněmi „Bazooka“ uchycenými na křídelních vzpěrách

Letounu dal nové jméno „Rosie the Rocketer“ (opravdu „Rocketer“, nikoli „Rocketeer“, jak se někdy nesprávně uvádí) neboli „Rakeťačka Rosie“, což byla narážka na ikonickou postavu zvanou „Nýtovačka Rosie“ („Rosie the Riveter“), jež symbolizovala americkou ženu pracující ve zbrojním průmyslu.

Pak odstartoval do akce a záhy si připsal první úspěch, jelikož zničil německé obrněné auto. To jej přimělo ještě zvýšit palebnou sílu jeho letounku, a proto požádal mechaniky, aby namontovali na vzpěry další čtyři „Bazooky“. Všech šest raketometů M1 bylo prostřednictvím elektrických kabelů napojeno na spínače v kokpitu, avšak jejich použití rozhodně nebylo snadné.

Jméno „Rakeťačka Rosie“ bylo narážkou na populární „Nýtovačku Rosie“, tzn. na symbol zapojení amerických žen do válečného úsilí

Carpenter neměl k dispozici žádný vhodný zaměřovač, navíc „Bazooka“ nebyla právě nejpřesnější zbraň a Grasshopper pochopitelně nebyl určen k takovým experimentům, takže Carpenter musel své útoky provádět na skutečně krátké vzdálenosti. Obvykle odpaloval rakety na vzdálenost menší než 100 m, takže jej „vítala“ intenzivní německá střelba.

Rakety schopné vyřadit i Tiger II

Němci na americká pozorovací letadla samozřejmě stříleli již dříve, ale v některých případech s palbou vyčkávali, protože k sobě nechtěli přitahovat nechtěnou pozornost. Carpenter to však změnil, když se svým malým a tichým letounkem prováděl odvážné nálety na německé pozice a kolony a odpaloval salvy protitankových raket.

Jeden z mála snímků zachycujících Carpenterův vyzbrojený letoun L-4 během letu

Jeho skóre tudíž utěšeně narůstalo a nakonec mu bylo oficiálně přiznáno dohromady šest vyřazených německých tanků a ono první obrněné auto, ovšem on sám i mnozí jeho kolegové tvrdili, že skutečný počet byl mnohonásobně vyšší. Carpenter mezitím vyměnil původní raketomety M1 se střelami M6 za zdokonalenou variantu M9 s výkonnějšími raketami M6A1, které probíjely pancéřování o síle až 100 mm, což stačilo na boční a stropní pancéřování i nejodolnějších německých vozidel včetně typu Tiger II.

Tiger II (alias Königstiger) byla pořádná a obávaná potvora

Mezi Carpenterovy „oběti“ se tak řadil také nejméně jeden tank tohoto velmi obávaného typu, jenže odvážný major útočil takřka na všechno, co na sobě mělo černé kříže. O jeho úspěších se záhy dozvěděla i média a Carpenter řekl jednomu novináři, že jeho příspěvkem k co nejrychlejšímu konci války je „útočit, útočit a zase útočit“.

Carpenterův vyzbrojený Piper L-4 samozřejmě reprezentuje i nesmírně zajímavou předlohu pro výrobce a stavitele plastikových modelů

Několik dalších pilotů Grasshopperů proto zkusilo napodobit jeho nápad, ale žádný z nich zřejmě neuspěl, protože je odradila právě nutnost mířit na velmi krátkou vzdálenost. Carpenterovu chladnokrevnou odvahu mnozí pokládali za projev šílenství a kromě přezdívky „Bazooka Charlie“ mu říkali i „Mad Major“, avšak skutečností je, že německá palba mu způsobila pouze několik škrábnutí.

Charles Carpenter byl snad nejsvéráznější ze vzdušných „lovců tanků“.

Další kousky „Bláznivého majora“

Část pilotů Grasshopperů dokonce Carpenterovi zazlívala, že jen kvůli němu nyní Němci střílí na jakýkoli pozorovací letoun, ale „Bazooka Charlie“ se tomu smál a říkal, že je rád, že naučil Němce bát se zdánlivě bezbranných Piperů. Mezi jeho nejnáročnější dny patřilo 20. září 1944, kdy uskutečnil tři lety a odpálil nejméně šestnáct střel, pomocí nichž zničil nejméně dva tanky Panther. Výrazně tehdy přispěl k zastavení německého protiútoku na Arracourt.

„Rakeťačku Rosie“ lze spatřit v leteckém muzeu Valiant Air Command na Floridě

Jindy dokázal salvou raket rozprášit německou obrněnou kolonu, načež se němečtí vojáci rozprchli do okolí, ale Carpenterovi to nestačilo. Přistál se svým L-4 na zemi, sebral dvě odhozené pušky a s těmi v rukou pak s bohorovným klidem zajal šest šokovaných Němců. Za odvahu si tudíž vysloužil povýšení na podplukovníka, k oné Stříbrné hvězdě přidal druhou, měl také Bronzovou hvězdu a k tomu dvě Letecké medaile.

Vojenská služba se mu zalíbila a byl by v ní patrně i zůstal, ale v roce 1945 bohužel onemocněl Hodgkinovou chorobou, tzn. rakovinou mízních uzlin, a tudíž se musel vrátit k povolání učitele dějepisu. Zákeřné nemoci však vzdoroval velice dlouho a do věčného nebe si ho smrt zavolala až 22. března 1966.

Prostý náhrobní kámen muže, který byl nositelem mnoha vyznamenání za odvahu, jejíž úroveň část jeho kolegů pokládala spíše za šílenství

Coby malou kuriozitu lze ještě dodat, že zřejmě inspiroval též Němce, protože ti na samém konci války vyslali do boje několik lehkých strojů Bücker Bü 181 Bestmann, které nesly pod křídly čtyři Panzerfausty. Toto zoufalé řešení ovšem lavinu sovětských tanků samozřejmě nezastavilo.

4,5palcové rakety M8 pro letouny

„Rakeťačka Rosie“ se nalézá v muzeu Valiant Air Command na Floridě, kdežto Carpenter má skromný náhrobek v rodném Edgingtonu. Ačkoliv byl nejznámějším a nejúspěšnějším letcem, který odpaloval „Bazooky“ ze vzduchu, je nutné se zmínit ještě o jedné záležitosti.

Leckde lze narazit na tvrzení, že se „Bazooky“ používaly též coby součást výzbroje amerických bojových letounů zejména nad italským bojištěm. Tak trochu ano, ale záleží na tom, čemu přesně chcete říkat „Bazooka“, neboť pěchotní raketomety M1 a M9 byly opravdu jen pozemními zbraněmi, samozřejmě když nepočítáte bláznivé kousky Carpentera a těch, kdo jej toužili napodobit.

Pod křídlem tohoto stroje P-47D Thunderbolt od 353rd Fighter Group jsou kromě bomb zavěšeny trubice M16 pro 110mm rakety M8

Ale US Army měla ve výzbroji ještě jednu raketu, jíž se občas také přezdívalo „Bazooka“, ačkoliv s tou pěchotní měla společného jen málo. Oficiálně se jmenovala M8, měla ráži 4,5 palce (110 mm) a obvykle se odpalovala z vícenásobných pozemních raketometů, z nichž asi nejznámější byly T34 Callioppe na tanku M4 Sherman. Užívala se ale i u US Army Air Force, a to vesměs u stíhacích a bitevních letadel P-47D Thunderbolt, pod jejichž křídla se kvůli tomu instalovala dvě trojitá odpalovací zařízení M16.

Závěs zařízení M16 pod zádí stroje B-24 Liberator byl řešen jako pohyblivý kvůli možnosti zaměřovat a následně znovu nabíjet

To by ještě nebylo nic až tak zvláštního, ale někdo dostal nápad vyzbrojit raketami také bombardéry B-24 Liberator. Mělo jít vlastně o pádnou odpověď na fakt, že Němci užívali neřízené rakety na stíhačkách, které s bombardéry bojovaly, takže se Američané rozhodli jim to vrátit. Koncept obrany bombardérů pomocí raket M8 ale byl hodně neobvyklý, protože se mělo střílet směrem dozadu!

B-24 Liberator se řadí mezi nejslavnější bombardéry druhé světové války.

Palba z bombardérů směrem vzad

Mechanici vzali ono trojnásobné odpalovací zařízení M16 a umístili ho pod záď trupu letounu B-24 Liberator tak, aby ústí mířilo vzad. Montáž byla pohyblivá, a to ze dvou důvodů. Prvním byl požadavek, aby sklon raketometu mohl měnit střelec v zadní věži, a druhým požadavek na možnost opětovného nabíjení. Po vypálení raket se měl raketomet sklonit tak, aby zadní konce trubic zapadly do výřezu v trupu, na což by již čekal další voják, který by tam zasunul další tři rakety M8 z připravené zásoby.

Takhle američtí mechanici vybavili letoun B-24 Liberator trubicemi pro rakety M8

Zajímavé ovšem byly i samy použité rakety, protože obdržely relativně málo známý prvek v podobě přibližovacího rádiového zapalovače T5, díky němuž se hlavice uvedla v činnost ve vzdálenosti několika metrů od cíle. Záměr použití byl tedy zjevný. Na přibližující se německé stíhačky se měly odpalovat salvy střel M8, které by je zničily nebo zahnaly.

Rakety M8 ráže 110 mm měly sloužit pro obranu formací amerických bombardérů proti německým stíhačům, avšak tento nápad neuspěl

Velení nápad schválilo a jeden takto vybavený B-24 absolvoval zkoušky, jenže jejich výsledky byly dosti rozpačité. Kvůli palbě vzad měla raketa nízkou počáteční rychlost, a tudíž byla přesnost opravdu mizerná, takže i s přibližovacím zapalovačem by byla třeba velká várka štěstí. Navíc oheň a kouř z motorů raket hodně zhoršovaly rozhled zadního střelce, takže by to z hlediska efektivity obrany nadělalo asi víc škody než užitku.

Uvažovalo se o vyřešení těchto slabin, avšak než se k něčemu dospělo, válka v Evropě skončila a z nápadu umístit „Bazooky“ na Liberator zůstala jen kuriózní poznámka pod čarou.