Strakonický dudák odstřelovačem ve službách Jeho Veličenstva aneb Kterak vzniklo slovo veterán

Slovo veterán znají dnes lidé téměř na celém světě. Označuje vojáky, kteří byli propuštěni z armády nebo vojáky, kteří již nějaký ostrý boj prodělali a něco zažili. Málokdo ví, že tento termín vznikl za tureckých válek v Uhrách, že u jeho kořene je císařský generál a skupina vojáků 11. píseckého pěšího pluku.

HRDINNÝ GENERÁL VETERANI

V roce 1692 probíhala desátá válečná kampaň císařských vojsk v Uhrách. Bojovalo se desátý rok po vypuknutí války s Osmany, která začala obležením Vídně. V této době byly Uhry již téměř celé v moci císařských vojsk, ale Turci se stále pokoušeli tento stav zvrátit. O rok dříve byla svedena bitva u Slaného kamene, kde 18 955 císařských pěšáků a 14 500 jezdců markraběte bádenského rozdrtilo pokus velkovezíra Mustafy Köprülli znovu vtrhnout do Uher s 65 000 muži a 112 děly. Na bojišti zůstalo 20 000 mrtvých Turků, mezi nimi i velkovezír, 18 pašů a na 60 vyšších důstojníků. Ze 17 000 elitních janičárů vyvázly jen 2 000. Pouze 14 000 Turků se dostalo nazpátek do Bělehradu a ustupovalo dále k Niši. Kořist vítězů čítala 154 děl, 54 beden měděných mincí, bedny slavnostních oděvů, 10 000 stanů, 10 000 buvolů, 5 000 koní, 2 000 velbloudů a mul.

Turecká armáda v počtu 80.000 mužů pochoduje na bulharskou Sofii v květnu 1788

Válečná kampaň roku 1692 se ale vyznačovala vleklými, opatrnými a nedůraznými operacemi. Obě nepřátelská vojska byla vyčerpná, trpěla nemocemi a shromažďovala síly pro konečné rozhodnutí. A právě v tomto roce se Turci pokoušeli proniknout u Krvavého kamene, v místě, kde Dunaj protéká skalnatou soutěskou Klisurského pohoří. Zde probíhala tzv. vojenská hranice Uher proti Osmanské říši. Soutěsku hájily oddíly císařského generála Veteraniho, který se ocitl v menšině a opevnil se v jeskyni přímo v soutěsce. Odsud odrážel osmanské útoky tak statečně, že na jeho počest bylo místo pojmenováno Veteraniho jeskyní.

Uplynulo celých 96 let. Generál Veterani byl dávno mrtev (roku 1695 mu Turci u Luboše uřízli hlavu), ale jeskyně stále nesla jeho jméno.

Veteraniho jeskyně někdy před rokem 1837. Přehrada na Dunaji tehdy ještě nestála...

DALŠÍ VÁLKA S TURKEM, TENTOKRÁT PO BOKU RUSKA

Roku 1787 vypověděla Osmanská říše válku ruské carevně Kateřině II . Rakouský císař Josef II. si byl vědom povinnosti, která jej podle smlouvy z roku 1781 zavazovala ke spojenectví s Ruskem. Pokoušel se válce vyhnout diplomacií, ale Kateřina II. se války nebála. 2. února tedy vyhlásil Turecku válku i Josef II.

Císařská armáda byla soustředěna v nevídaném počtu 250 000 vojáků s 898 děly pod velením maršála Mořice Lacyho. Tažení se od počátku vyvíjelo pomalu a váhavě, čímž byl znehodnocen moment překvapení, kdy proti Uhrám stály jen slabé krycí síly. Lacy byl zřejmě vyveden z míry rozsahem bojiště a proto dosti neúčelně rozdrobil armádu do šesti větších celků rozptýlených mezi Bělehradem a Bukovinou. Selhávala i koordinace akcí a sbory operovaly nezávisle. Po prvních neúspěších se velká část vojska utábořila v bažinách u Zemína, kde tisíce vojáků onemocněly.

Roku 1788 dosáhly úspěchů útvary operující na křídlech, ale Turci mezitím dokázali soustředit proti rakouské armádě větší síly a získat převahu na centrálním bojišti. Turecké útoky se pak soustředily na bažinatý násep zemínského opevnění. Krycí oddíly měly Turky zadržet právě v soutěsce u Krvavého kamene. O dalších událostech víme jen proto, že je popsal literárně nadaný Čech Jan Jeník rytíř z Bratřic, tehdy důstojník plzeňského 35. pěšího pluku.

Vrchní velitel rakouské armády hrabě Franz Moritz von Lacy

STRAKONICKÝ DUDÁK V BOJI

Začátkem srpna 1788 dorazily čtyři setniny Brechainvillova 11. píseckého pěšího pluku do Nové Ršavy a odsud do soutěsky. Redutu postavenou nad Veteraniho jeskyní obsadila a hájila posádka 280 mužů hraničářského pluku. Písečtí obsadili jeskyni a polovinou praporu posílili posádku reduty.

Vzápětí se celá oblast ocitla v obklíčení tureckou přesilou. Přes tři týdny se písečtí i hraničáři bránili v zoufalé situaci bez posil. Měli velké ztráty, docházely potraviny i střelivo. Morálku držel na výši strakonický dudák Jan Podrazil. Hrál na dudy, ošetřoval raněné a osvědčil se jako ostrostřelec, když z plovoucí čajky sestřelil tureckého pašu. Nakonec byl i on sám zasažen, ale jen zraněn.

Rakouský pěšák z období války s Tureckem L.P. 1787

Písečtí odmítali vzdát se na milost a nemilost, protože dobře znali tureckou krutost. Turci s oblibou padlým a zajatcům uřezávali hlavy, které naráželi na tyče. Při nemožnosti další obrany vojáci raději vyhodili redutu do povětří. Při výbuchu zahynulo 420 píseckých vojáků, kteří se raději takto zabili, než aby padli do zajetí. Zbylí vojáci v jeskyni se vzdali 30. srpna, kdy jim ohromený velkovezír nabídl volný odchod.

SBOHEM, ARMÁDO!

A pak se stalo cosi neuvěřitelného, něco, co se doposud ještě nikdy v císařské armádě nestalo. Většina zbylých obránců Veteraniho jeskyně, zvláště ranění, byli za odměnu propuštěni z armádní služby domů. Vojenská služba, doposud doživotní, měla uplatnění i pro raněné, pro invalidy i pro vyslovené starce. Ti všichni mohli sloužit v týlu, ve strážích, ve skladištích, u technických služeb a podobně, ale domů propouštěni nebyli.

Tak se do Záhoří vrátil i uzdravený dudák Jan Podrazil a brzy se zde oženil. Propuštění vojáci byli takovou zvláštností, že se o nich mluvilo v celé říši. Byli označováni jako ti z Veteraniho jeskyně, později zkráceně veteráni.