Polární expres: Kouzelným vlakem přímo za Santa Clausem

Polární expres: Kouzelným vlakem přímo za Santa Clausem

Fenomén předvánočních jízd starými vlaky nastartovala knížka pro děti a jeden přeslazený animovaný film.

Dolů

V době kouzelného vánočního času se může stát ledacos. Třeba že se skutečná lokomotiva dostane do animovaného filmu a odveze děti na severní pól za Santa Clausem. A že pak po vzoru tohoto filmu začne řada železnic po celých Spojených státech pořádat předvánoční jízdy. Hou, hou, hou, nastupujte – Polární expres právě odjíždí!


Kdybyste náhodou neměli náladu na čtení, v tomhle videu najdete vše podstatné. Hlavně krásné záběry na lokomotivu 1225. Ať žije pára!

Skřítkové, kam se podíváš

Ti z Vás, co mají doma nějaké ratolesti, nebo si rádi v předvánočním shonu odpočinou zaslzením nad nějakou přeslazenou pohádkou, možná zaznamenali na konci roku 2004 animovaný film Polární expres (The Polar Express). Spojili v něm své síly režisér Robert Zemeckis, který se hodně proslavil trilogií Návrat do budoucnosti (nejlepší reklamou na DeLorean DMC-12) a herec Tom Hanks, který zazářil v mnoha filmech – Šifra mistra Leonarda, Most špiónů, Sully: Zázrak na řece Hudson. Hanks i Zemeckis už mají doma poličku s několika Oskary a na společných projektech se potkali už dříve – například u kultovního Forrest Gump nebo dobrodružného snímku Trosečník (nejlepší reklamy na firmu Wilson).

Předlohou Polární expresu byla stejnojmenná kniha autora dětských knih a kreslíře Chrise Van Allsburga. Jednoduchá zápletka začíná 24. prosince pozdě večer. Malý chlapec (jeho jméno ve filmu nezazní) nemůže usnout, protože nedočkavě naslouchá, neuslyší-li rolničky Santa Clause. Zato zaslechne rozhovor rodičů, ve kterém se baví o tom, že se kouzlo Vánoc už vytratilo. Klučík začne pochybovat, zdali Santa vůbec existuje. Pak ale před jejich dům přijede tajemný vlak, jehož průvodčí kluka vybízí, aby si nastoupil. Ten zpočátku váhá, ale pak nastupuje (jak je vidět, varování rodičů, aby nechodili s cizími dospělými, moc nefungují). Vlak prý jede do Santova sídla na Severní pól. Jak jinak se přesvědčit, zdali vousáč v červeném hábitu opravdu existuje? Ve vlaku je již řada dalších dětí a společně zažijí cestou na pól nečekaná dobrodružství. 


Tvůrci nejdříve nahráli výkony skutečných herců a poté je převedli do digitální podoby. Takže například průvodčí má tvář Toma Hankse, který ho namluvil spolu s několika dalšími postavami. Všechny dětské postavy ztvárnili dospělí herci za použití kulis uzpůsobených jejich výšce, aby scény byly přirozené (nicméně dětští hrdinové na mě nepůsobili příliš sympaticky). 
Optimální film pro trojrozměrné kino IMAX je určen hlavně dětskému divákovi. Případně tomu, koho – půjčím-li si slova jednoho z komentářů na ČSFD – přepadne závan infantility a bude chtít vidět něco miloučkého, slaďoučkého, kde budou děti a rolničky a písničky a Santa a… samozřejmě nezbytné morální poučení.

Celé je to laděné do stylu reklamy na Coca-Colu (ty jedoucí svítící kamióny) a dá se to vydržet zhruba do poloviny. To se ještě lze pousmát nad tím, jak se vlak řítí „nebezpečným úsekem“, proti kterému jsou i ty nejbrutálnější horské dráhy světa pouze prolézačkou na pískovišti, nebo jako si „hobo“ (železniční tulák) na střeše jedoucího expresu vaří v kotlíku kafe. Mimochodem, pokud tohle měla být parodie na Vládce severní dráhy, tak se docela povedla. 


„Severní vítr je krutý…“

Od poloviny je to stále přeslazenější limonáda, ze které Vás bolí žaludek. V jednom filmu kdysi zaznělo, že nejhorší jsou trpaslíci a je to asi pravda. Finální scénu, kde na jakémsi náměstí vítají Santa Clause, jsem už nemohl vystát. Celé to připomíná spartakiádu přesunutou na Rudé náměstí v Moskvě a je to neuvěřitelně natahované, není to ani akční, ani vtipné. 


„Když se podaří, co se dařit má…“

Je zarážející, že si ani v tomto snímku tvůrci nedali pozor na chyby, které se často ve „vlakových filmech“ vyskytují. Totiž měnící se počet vagónů v soupravě. Toho si v jiných filmech nemusí méně pozorný divák všimnout, ale tady je do očí bijící, když ve scéně nastupování jasně vidíme, že vlak má pět vagónů, přičemž později má v několika scénách asi tak dvacet vozů. Jinak při jejich vytváření se kreslíři inspirovali klasickými starými vagóny Pullman, přičemž poslední vůz má vyhlídkovou plošinu, obvyklá praxe v řazení (zejména) starých vlaků.  

Skutečná parní lokomotiva, která měla velké štěstí

Digitální podoba mašiny v čele Polárního expresu vychází ze skutečné parní lokomotivy Pere Marquette 1225. Tvůrci si vybrali tuto lokomotivu kvůli jejímu číslu, jelikož 12/25 je americký zápis data tamějšího Štědrého dne (jak asi víte, dárky se v USA rozdávají až 25. prosince ráno). Tvůrci si zároveň nahráli z lokomotivy píšťalu a další zvuky. 

Mašinu vyrobila v roce 1941 na objednávku pro železnici Pere Marquette (PM) továrna Lima Locomotive Works v Ohiu. Tucet těchto lokomotiv typu 2-8-4 Berkshire, které byly součástí dodávky, však měly u PM poměrně krátkou kariéru. Železnice přešla v roce 1947 pod Chesapeake and Ohio (součást dnešní CSX), ve které lokomotivy sloužily ještě dalších pět let, než byly všechny vyřazeny z provozu. Lokomotiva s číslem 1225 si z nich jako jediná ponechala až do konce původní nátěr PM. Ušla také přečíslování, což bylo v případech, kdy jedna železnice „spolkla“ druhou, celkem obvyklé.


„Patřičně nažhavená“ Pere Marquette 1225 v čele „Polárního expresu“ v roce 2014

V roce 1954 při lokomotivě stálo velké štěstí, když se vyhnula sešrotování, které potkalo její „kolegyně“. O tři roky později ji od tehdejší C&O pak získala Michiganská státní univerzita (MSU). Bývalý vlastník před předáním provedl pouze několik kosmetických oprav a lokomotiva pak stála na podstavci před univerzitním stadionem. V roce 1971 vznikl při MSU klub železničních nadšenců, kteří se sháněli po lokomotivě, kterou by mohli renovací přivést zpět k životu. Poté, co se klub v roce 1978 změnil v Michigan State Trust for Railway Preservation, jim lokomotivu MSU prodala. 


PM 1225 před odjezdem z Owosso v Michiganu (kde má také depo) v roce 2014

Spolek založil „Projekt 1225“ a díky pomoci řady přispěvatelů a sedmi let tvrdé práce byla nakonec v listopadu 1985 lokomotiva opět provozuschopná. „Sesterská“ lokomotiva s číslem 1223 „darovala“ několik dílů.  

Dnes je Pere Marguette 1225 majetkem Steam Railroading Institute a je možné ji vidět převážně ve státě Michigan v čele turistických výletních vlaků. Mimo jiné i „Polárního expresu“, jehož filmová předloha zvýšila zájem nejen o ní, ale i o další lokomotivy typu Berkshire.

Odkud já toho průvodčího jen znám…


Reklama na jízdu polárním expresem z Chicagského nádraží – no řekněte, které dítě by odolalo? 

I když knižní předloha filmu vyšla už v roce 1985, teprve po uvedení snímku do kin začala řada turistických železnic a muzeí organizovat vyhlídkové jízdy ve stylu filmu. Každý rok jezdí v listopadu a v prosinci po celých Spojených státech speciální vlaky, které se sice neřítí po nějaké šílené trati, ale cestující si v něm vyslechnou známý příběh Chrise Van Allsburga, k tomu dostanou čokoládu a sušenky, přesně jako ve filmu. Pokud je to jen možné, je v čele vlaku zapřažena parní lokomotiva. Polární expres se také vrátil do digitální podoby, a to v podobě modelů do železničního simulátoru Trainz


Pere Marquette v čele Polárního expresu ve státě Michigan

Na stránce http://www.american-rails.com/polar-express-train-rides.html můžete najít odkazy na webové stránky železničních společností, které výlety ve stylu Polárního expresu pořádají. Z přehledu je vidět, že téměř každý stát nějakou takovou předvánoční jízdu pořádá. Doba jízdy se samozřejmě odvíjí od lokality, ale podle další specializované stránky http://www.raileventsinc.com/polar-express/faqs trvá obvykle mezi 60 a 75 minutami. Cena jízdenky je samozřejmě také různorodá. Pokud například pojedete z Chicaga, stojí jízdenka pro dospělého kolem 50 dolarů, dětská se pohybuje mezi 35 a 40 dolary. Leckde také záleží na tom, v jakém vagónu jedete – za svezení v „obyčejném“ turistickém voze dáte 40 dolarů, ale luxusnějších svezení Vás může vyjít až na 70 dolarů.


Jízda ve skutečném Polárním expresu

Tolik tedy ke spojení Vánoc, dětského příběhu a skutečných vláčků. Ať už někam za svými blízkými pojedete jakýmkoliv dopravním prostředkem, přeji Vám, abyste vždy dorazili do cíle v pořádku, a to nejen během Vánočních svátků, ale i celý příští rok. Veselé Vánoce a hodně zdraví v roce 2017!


Šťastnou cestu za Vašimi blízkými!

Zdroje: american-rails.com, chicagothepolarexpressride.com, thisperfectmessblog.com

Richard Spitzer

Richard Spitzer

Mým koníčkem vždy byly železnice, a po návštěvě USA dostalo mé hobby konkrétnější směr. Baví mě také detektivky, psaní a focení.

All articles of the author

California Zephyr: Stříbrný vyhlídkový sen na cestě Amerikou padesátých let

California Zephyr: Stříbrný vyhlídkový sen na cestě Amerikou padesátých let

Richard Spitzer , Na přelomu 40. a 50. let minulého století začal mezi Chicagem a San Franciskem jezdit elegantní transkontinentální vlak, který konkurenci válcoval průjezdem nejkrásnějšími místy Ameriky a nezvykle přátelským a sympatickým personálem.

Na radaru Big Red One: Velitelství severoamerické protivzdušné obrany už 60 let monitoruje Santu Clause a jeho sobí spřežení

Na radaru Big Red One: Velitelství severoamerické protivzdušné obrany už 60 let monitoruje Santu Clause a jeho sobí spřežení

Tomáš Chalupa , Miliony dětí volají do NORADU a ptají se, kde je Santa. Za vše může dávný omyl.

Vánočně osvětlený vlak projíždí Kanadou a USA, přiváží dobrou muziku, sdružuje lidi a odváží si charitativní příspěvky

Vánočně osvětlený vlak projíždí Kanadou a USA, přiváží dobrou muziku, sdružuje lidi a odváží si charitativní příspěvky

Richard Spitzer , V době adventu je ten pravý čas představit si jednu vánoční tradici na americké železnici.