Náš web se hodně věnuje také tématu alternativní historie, ale jednou jsme si řekli, že by stálo za pokus vylíčit i nějakou „alternativní budoucnost“. Současný svět je mimořádně turbulentní, obtížně předvídatelný a hodně nebezpečný, jelikož obsahuje spoustu hrozeb, jenže jak známo, na hrozby se vždycky můžete dívat i jako na příležitosti. Co kdyby se tudíž v blížící se dekádě 2020–2030 splnily některé pesimistické předpovědi vývoje světa obecně a Evropy konkrétně? Dokázali bychom si poradit? Ubránili bychom naše národní zájmy? Zkusili jsme popsat jeden takový scénář, který se týká zejména toho, jak by se v takové situaci změnila Česká republika, její politická scéna a především české ozbrojené síly.
Armáda České republiky se opět soustředila zejména na obranu domácího území a dostala k tomu působivou sestavu moderní výzbroje
Jak Trump ukončil tři války
Rok 2019 vstoupil do dějin jako „rok konce tří válek“. Byla podepsána mírová smlouva, která formálně ukončila korejskou válku, a dostavil se i průlom v rozhovorech v Afghánistánu, díky němuž mohlo začít postupné stahování zahraničních vojenských sil. Největší význam ale měla tzv. Rijádská dohoda, jak se jmenoval onen „velký plán“ konce izraelsko-arabského konfliktu. Bylo příznačné, že s Palestinci o něm nikdo nejednal, byl jim prostě předložen s tím, že pokud jej odmítnou, neuvidí už od arabských „ropných“ monarchií ani dolar! Přemýšlení bylo krátké a menšinu fanatiků zlikvidovali rozumnější Palestinci za pomoci Izraelců.
Donald Trump díky úspěchům na mezinárodní scéně a výtečně pracující americké ekonomice zůstal v Bílém domě další čtyři roky
Arabské monarchie formálně uznaly židovský stát, jenž provedl územní výměny s Jordánskem i novou Palestinou, jež se nadále mohla těšit z přílivu petrodolarů. Evropské státy dohodu pochopitelně podpořily, ačkoli mnozí evropští politici jen špatně skrývali znechucení z toho, že ten nenáviděný Trump uspěl tam, kde oni opakovaně pohořeli. Navíc si uvědomovali, že aureola mírotvůrce ohromně pomůže excentrickému magnátovi ve volbách, a nemýlili se. Úspěchy na světové scéně, dobře šlapající ekonomika a neschopnost demokratů najít vhodného kandidáta znamenaly, že Trump si s přehledem udržel svoje křeslo až do roku 2025.
Angela Merkelová jenom špatně zakrývala znechucení nad Trumpovými úspěchy
Evropské volby v roce 2019
Na starém kontinentu přinesly osudový zlom volby do Evropského parlamentu v květnu 2019, v nichž nevídaným způsobem zabodovaly subjekty, které mainstream většinou označoval jako „krajně pravicové“, „populistické“ či „xenofobní“. Nezískaly sice zdaleka většinu, avšak byly dost silné na to, aby téměř cokoli zastavily. Tím ale jejich schopnosti obvykle končily, jelikož kromě odporu k imigraci, islamizaci a bruselské byrokracii se neshodly takřka na ničem.
Volby do Evropského parlamentu v květnu 2019 přinesly nevídaný úspěch silám, které se stavěly proti islamizaci a byrokratizaci Evropy
Byly mezi nimi obrovské rozdíly v pohledech na regulaci ekonomiky, celní tarify, vztahy k Rusku i USA, náboženství a na další témata, takže sice dokázaly zablokovat snahy většiny německých a francouzských politiků zavádět další a další euronesmysly, ovšem samy nedokázaly prosadit téměř nic pozitivního. Proces integrace se zastavil, jenže žádná smysluplná alternativa k němu na stole nebyla. V řadě zemí rostla politická nestabilita, bezmála každý měsíc se někde konaly předčasné volby a úspěchy sbíraly stále radikálnější strany. Některé již úplně otevřeně užívaly staré nacionalistické resentimenty a žádaly změny hranic, bodovaly však také první strany, jež hájily postavení rostoucích muslimských menšin.
Rozsáhlé nepokoje, střetnutí různých radikálních skupin a násilné demonstrace se v západní Evropě staly už takřka všední záležitostí
Američané odchází z NATO
V této atmosféře se roku 2022 uskutečnil summit NATO v Římě, na němž se prezident Trump opět důrazně dožadoval zvýšení obranných rozpočtů. Znovu však narazil na odpor a debaty se tentokrát neodehrávaly jen za zavřenými dveřmi. Na jedné tiskové konferenci již Trump zcela otevřeně pohrozil, že USA by mohly odejít z NATO a stáhnout vojáky z Německa, a německá ministryně obrany (která prý právě měla „své dny“) vykřikla onu osudovou větu: „Tak jděte!“ Summit skončil v mrazivém ovzduší a prezident ihned po návratu domů sdělil, že USA nadále nevidí smysl ve svém působení v Alianci.
Římský summit NATO v roce 2022 způsobil vážnou krizi vztahů USA a Evropy
Začal proces stahování vojsk z Německa, ale Rusko se příliš neradovalo, jelikož většina těchto sil se přesouvala na novou základnu v Polsku, která se stala známou jako „Fort Trump“. Američané se v Evropě nadále angažovali, jenže tak činili na bázi dohod s jednotlivými státy, popř. také s uskupeními v čele s V5, jelikož k V4 se v roce 2021 přidalo Rakousko. Nevypukla ale žádná válka s Ruskem, jež se nadále omezovalo jen na špionáž či informační kampaně, nejvýše snahu ovlivňovat volby. Muselo totiž více pozornosti zaměřit na východ, kde se zhoršily vztahy s Čínou, jež narazila na limity svého ekonomického modelu, ovšem o to více v Asii harašila zbraněmi.
Po rozhodnutí Donalda Trumpa se americké vojenské jednotky začaly připravovat k přesunu z Německa na novou základnu v Polsku
Václav Klaus ml. na Hradě
Střední Evropa tak proti tomu všemu působila téměř jako oáza klidu. V Polsku a Maďarsku se nadále těšily velké veřejné podpoře konzervativní vlády, které hrály na národní a křesťanskou notu, a podobně uspěly konzervativní síly i na Slovensku. Horší situace ale panovala v Česku, kde žádná vláda nepřežila ani polovinu řádného volebního období, a proto se od roku 2020 do roku 2023 konaly troje parlamentní volby. Češi ale opět prokázali, že si v čele státu přejí silné osobnosti, a proto v roce 2023 na Hrad vyslali Václava Klause mladšího.
V čele Maďarska stále působil suverénní a voliči velmi podporovaný Viktor Orbán
S jeho podporou pak byl zformován nový pragmatický politický blok, který vyhrál v dalších parlamentních volbách a slíbil důslednou obhajobu národních zájmů proti narůstajícímu tlaku Německa a Francie, jež se pořád snažily rozklížit kooperaci zemí V5 s dalšími „rebely“. Evropský mainstream doufal, že právě obvykle kolísaví Češi by tomuto záměru mohli hodně pomoci, avšak politické změny v České republice napovídaly, že Češi tentokrát neuhnou. Středoevropské státy se v roce 2025 tvrdě vzepřely snaze Německa zakázat v Evropě stavbu nových jaderných elektráren a do čela tohoto rozhodného odporu se postavila právě Praha.
Česká republika se začátkem 20. let potýkala s velkou politickou nestabilitou, jež se odrážela mj. v opakujících se předčasných volbách
Změny zahraničních vztahů
Velmi výstražný příklad totiž poskytlo samo Německo, jež odstavilo své atomové elektrárny a chtělo totéž udělat i s uhelnými v groteskní naději, že všechno vyřeší ruský plyn a obnovitelné zdroje. Výsledkem byly ovšem jen opakované black-outy, které nejednou zasáhly i pohraniční oblasti Polska, Česka i Rakouska. Paradoxním výsledkem byl poté posun názoru Rakušanů na energii z jádra, a proto jim už příliš nevadila stavba nových bloků v Temelíně a Dukovanech a přípravy na budování dalších dvou českých atomových elektráren. Gigantický kontrakt získali Jihokorejci, což přispělo k rozmachu vztahů V5 se zeměmi východní Asie, které tak suplovaly horšící se vztahy se západní Evropou.
Kontrakt na rozšíření českých atomových elektráren (na snímku Temelín) a stavbu dalších dvou získalo konsorcium z Jižní Koreje
Evropská unie a Severoatlantická aliance formálně stále existovaly, ale jejich význam rapidně upadal. Brusel produkoval řadu směrnic a nařízení, jimž ale již jen málokdo věnoval pozornost. Spolupráce se odehrávala zejména na regionální bázi a velmoci většinou sledovaly klasické geopolitické imperativy. Velká Británie se tak soustředila na Skandinávii a Commonwealth, kdežto Francouzi hleděli hlavně do Středomoří a do Afriky. Německo se nadále snažilo získat vliv ve střední Evropě, všechny tři mocnosti se však musely potýkat i s hrozivě narůstajícími domácími problémy.
Cizinecká legie francouzské armády se stala jedním z hlavních nástrojů pro snahu Paříže obnovit svůj tradiční vliv na černém kontinentu
Zavedení dobrovolné služby
V každém případě bylo zjevné, že střední Evropu asi čekají nelehké časy. V západní Evropě si již podávaly ruce rozmanité radikální síly z obou stran politického spektra, ovšem proti nim se šikovali islamisté. Nebylo jisté, zda dojde k implozi v podobě občanské války, nebo zda přijde spíše exploze a vypuknou mezistátní konflikty. Dokonce mohlo nastat oboje současně, ale pro Českou republiku to každopádně představovalo důrazný apel na větší investice do bezpečnosti a obrany státu.
Armáda České republiky dostala ve 20. letech znatelně zvýšený rozpočet, který jí umožnil mj. pořádat rozsáhlá a realistická cvičení
Navzdory úzké spolupráci se Slovenskem a Polskem bylo zřejmé, že armáda je tu primárně kvůli zajištění suverenity vlastní země a musí být schopna bránit území státu proti útoku odkudkoliv. Nová politická garnitura tedy zavedla dobrovolnou vojenskou službu, která přinesla dramatické rozšíření záloh. Alternativu představovala podobná služba u policie, a kdo nechtěl do ruky zbraň, mohl nastoupit k hasičům či do zdravotnictví, což byl jakýsi ekvivalent někdejší náhradní „civilky“.
Aktivní zálohy české armády prodělaly díky dobrovolné službě výrazné rozšíření
Zájem nebyl malý, jelikož ti, kdo službu absolvovali, dostali jako odměnu druhý volební hlas. Česká republika si takto budovala důmyslný bezpečnostní systém a tomu, že o lidský potenciál určitě nebude nouze, pomohl i příslib, že druhý volební hlas poté dostane také každá žena za dvě řádně vychované děti.
Legální imigrace ze Západu
Počet obyvatel středoevropských zemí však nerostl pouze kvůli programům na podporu rodin, ale také díky imigraci. Byla to ovšem imigrace úplně jiného druhu než ta, která hodně přispěla k rozkladu evropské integrace. Ta tam byla doba, kdy si mladí Češi, Slováci, Poláci či Maďaři tolik cenili možnosti vyrazit na Západ za lepší kariérou. Německo či Francie už nebyly tím, co tak lákalo. Všudypřítomná byrokracie i děsivým způsobem se zhoršující bezpečnost způsobily přesný opak tohoto trendu, neboť se stále častěji stávalo, že mladí Němci, Francouzi, Švédové či Nizozemci hledali štěstí na Východě.
Stále více čtvrtí západoevropských měst se změnilo na vysoce nebezpečná ghetta, kde bylo vzácné potkat někoho evropského původu
Hlavně právě Česká republika se svým tradičně velmi tolerantním přístupem se měnila v lákavou destinaci pro ty, kteří se báli o své životy, zdraví či majetky. Češi byli vůči nově příchozím Evropanům velice vstřícní (přestože si leckdy neuměli odpustit rýpnutí ve stylu „My jsme vám to říkali!“), jelikož dobře chápali, že tito lidé přinášejí mj. peníze a know-how. Imigrační potůček se záhy měnil na solidní řeku, která se samozřejmě projevila i ve větších příjmech do rozpočtu. Ty přišly vhod, protože zajištění bezpečnosti státu v turbulentní Evropě vyžadovalo nemalé prostředky.
Kvůli prudce se horšící bezpečnostní situaci v západní Evropě museli čeští celníci a policisté zvýšit intenzitu hlídkování na hranicích
Akvizice obrněných vozidel
Profesionální jádro Armády České republiky se do roku 2030 rozrostlo na 38 000 mužů a žen. K dosavadní dvojici brigád („těžké“ 7. mechanizované brigádě a „střední“ 4. brigádě rychlého nasazení) přibyla třetí brigáda „superlehké“ koncepce, víceméně motorizovaná výsadková, ale plánovalo se i zformování nové „střední“ nebo „těžké“ brigády. Posílená armáda pochopitelně znamenala též rozsáhlé nákupy techniky. S malým zpožděním se povedlo dotáhnout do konce pořízení nového pásového bojového vozidla pěchoty. Výběrové řízení vyhrála značka General Dynamics Land Systems, a tudíž česká armáda zavedla obrněnce ASCOD 2. K původním 210 plánovaným kusům sedmi modifikací později přibyly další. Stejně jako tři předchozí uživatelé typu ASCOD se i Češi rozhodli mu dát domácí název a ministerstvo obrany vyzvalo veřejnost k předložení návrhů, z nichž nakonec vzešlo jméno Bivoj.
Bojové vozidlo pěchoty General Dynamics Land Systems ASCOD 2 dostalo od české veřejnosti a armády domácí bojové jméno Bivoj
Kromě toho se masivně nakupovala další vozidla, mj. obrněnce Patriot na osvědčeném šasi Tatra. Coby nový základní typ lehkého užitkového automobilu byl vybrán téměř příslovečně odolný Toyota Land Cruiser 70, jenž byl koupen i v těžších šestikolových a lehce obrněných variantách. Také on dostal jméno čerpající z domácí mytologie, jelikož se mu začalo říkat Vlasta.
Šestikolová Vlasta neboli jedna z verzí typu Toyota Land Cruiser v české armádě
Jak dál naložit s tanky T-72
Jako opravdu palčivá se ovšem projevila otázka tanků. Armáda vlastnila 30 tanků T-72M4 CZ a zhruba sedm desítek nemodernizovaných T-72M/M1, avšak z oněch třiceti „em čtyřek“ byla reálně v provozu jen zmenšující se část, jelikož chyběly náhradní díly. Mluvilo se o zakoupení nebo pronájmu německých tanků Leopard 2, avšak vzhledem k politické situaci v Evropě byla tato možnost stále vzdálenější a jiné nové tanky prostě k dispozici nebyly. Jako dočasné řešení tudíž dostala přednost cesta lehkého až středního tanku na platformě nového bojového vozidla pěchoty Bivoj. Vozidlo ASCOD 2 v odpovídajícím provedení se 120mm kanonem existovalo, takže se pořídilo 60 kusů pro dva tankové prapory.
Faktická bojeschopnost tří desítek tanků T-72M4 CZ povážlivě klesala a vynutila si rychlejší řešení otázky českého tankového vojska
Tanky T-72 ale do šrotu či do soukromých rukou neodešly. Expanze záloh totiž umožnila postavit i záložní tankový prapor, který obdržel 30 modernizovaných tanků nové verze T-72MR. Posléze se našlo využití i pro pořád poměrně kvalitní podvozky T-72. Bylo tedy vyrobeno 30 bojových podpůrných vozidel BPV-72 Varan, která se inspirovala ruským BMPT Terminator a obdržela automatické kanony Bushmaster III (konfigurace pro ráži 35 a 50 mm) a řízené střely Spike-LR a RBS-70NG. Další konverzí bylo hasičské a záchranářské vozidlo HZV-72 Bullfrog.
Dočasné řešení nabídla vozidla ASCOD 2 v obměně se 120mm tankovým dělem
Elegantní tanková odpověď
Vozidla Varan a Bullfrog pak trochu nečekaně zabodovala i na trhu, neboť obdobné přestavby si pořídili také Poláci a Maďaři. Armáda Maďarska se ovšem ocitla v absurdní situaci, protože si roku 2018 objednala obrněnce Leopard 2A7 a také je dostala, ale kvůli horšícím se vztahům s Německem je nedovedla udržovat v provozu. Totéž trápilo i polské Leopardy, a proto se oba státy rozhodly získat nové tanky, s čímž souhlasili i Češi (zatímco Slováci se rozhodli zůstat u zmodernizovaných T-72). Jenže kde brát a nekrást? Žádný nový tank se totiž v dohledné době nerýsoval.
Ruské „bojové vozidlo podpory tanků“ BMPT alias Terminator se stalo předlohou pro české bojové podpůrné vozidlo BPV-72 Varan
Naštěstí se naskytlo elegantní řešení, jehož kořeny sahaly do roku 2018, kdy byl na polské výstavě MSPO na stánku firmy CSG prezentován jihokorejský tank K2 Black Panther. Díky „atomovému kontraktu“ byli Korejci ochotní ke kooperaci, a proto se začalo pracovat na nových variantách tohoto vozidla. Základní konstrukce zůstala jedna, ale vznikly tři „národní“ modifikace, jež se odlišovaly zejména elektronikou. Polský K2PL a maďarský K2MG užívaly přístroje polské a italské výroby, kdežto český K2CZ sázel na špičkovou elektroniku z Izraele. Také díky tomu dostal domácí název Golem. Prototyp byl představen roku 2029 a dodávky 60 plánovaných sériových Golemů měly začít v roce 2031.
Coby základ nového středoevropského tanku posloužil korejský K2 Black Panther
Nákupy techniky od Izraele
Tradičně úzké vztahy Česka s židovským státem se projevily i v dalších oborech. O kompletní omlazení si říkalo i dělostřelectvo, takže ve spolupráci s firmou Elbit bylo zmodernizováno 24 houfnic DANA, jimž ovšem kvůli zásobám střeliva zůstal původní kalibr 152 mm. Koupilo se však 36 zcela nových 155mm samohybných děl ATMOS CZ s automatickým nabíjením, která nabízela největší dostřel zhruba 40 km. Izrael dodal i samohybné raketomety Lynx CZ, jejichž modulární konstrukce umožnila vystřelovat nejen rakety ráže 122, 160 a 227 mm, ale dokonce i operačně-taktické balistické střely Predator Hawk s doletem 300 km. Armáda ČR tím získala účinný nástroj pro dálkové „chirurgické“ nebo odstrašující údery.
Původní verze 155mm houfnice ATMOS 2000 měla ještě ruční nabíjení, ovšem varianta ATMOS CZ již byla plně automatizovaná
A třetí novinkou dělostřelců se stal 120mm samočinný minomet značky Soltam na šasi Bivoj. Izrael získal také kontrakt na protiletadlové komplexy SPYDER-MR (dosah 50 km), jež posléze doplnily ochranné systémy proti granátům, raketám a minám Iron Dome a protivzdušné lasery typu Iron Beam. Efektivita těchto zbraní byla šokujícím způsobem prokázána v roce 2027, když Prahu navštívil americký prezident, který se stal terčem pokusu o atentát za pomoci raket a dronů, ale izraelské výrobky zapracovaly dokonale a blížící se hrozbu zlikvidovaly.
Páteří české protivzdušné obrany se stal izraelský komplet SPYDER na šasi Tatra
Další změny u vzdušných sil
Všechny izraelské systémy (s výjimkou minometů) byly samozřejmě umístěny na podvozcích Tatra. Stejně tomu bylo i s další „raketovou“ akvizicí od Izraele, jež se plánovala na rok 2031. Ačkoli SPYDER-MR patřil ve své kategorii na špičku, postupně převážil názor, že by se měla zavést i zbraň s delším dosahem, která zajistí i obranu proti balistickým raketám. Logicky pak dostal přednost izraelský komplex Barak-8XR s max. dosahem až 200 km. Česko si objednalo dvojici baterií, aby byl pokryt vzdušný prostor nad celým státem. Problémy s integrací nového kompletu nikdo nečekal, jelikož (stejně jako SPYDER-MR, Iron Dome a Iron Beam) používal excelentní radiolokátory Elta EL/M-2084 MADR, které česká armáda provozovala a průběžně zdokonalovala už od roku 2020.
Od izraelské společnosti Elbit byla zakoupena taktická bezpilotní letadla Hermes se schopností používat i přesně naváděnou výzbroj
Izraelci dodali i taktické bezpilotní letouny Hermes 450A, jež mohly nést zbraně, čímž se splnil dlouholetý sen Miloše Zemana, ovšem modernizace letectva se jinak odehrávala převážně v americké režii. K dvanácti víceúčelovým helikoptérám UH-1Y Venom se zakoupil stejný počet bitevníků AH-1Z Viper a pak ještě 24 větších strojů UH-60M Black Hawk jako náhrada už nevyhovujících Mi-171. Dopravní kapacity poté výrazně posílily tři taktické transportní letouny C-130J Super Hercules.
Společnost Bell prodala Česku dvanáct víceúčelových vrtulníků UH-1Y Venom a k tomu shodný počet bitevních helikoptér AH-1Z Viper
Od letounů Gripen k F-35A
Česká firma Aero dodávala vynikající cvičné stroje L-39NG Albatros a modernizaci prodělaly také lehké bitevní letouny L-159 ALCA, ale nepříjemnou rychlostí se blížil konec smlouvy na pronájem čtrnácti nadzvukových stíhaček JAS-39C/D Gripen. České letectvo mělo ze začátku v plánu jejich odkup a modernizaci, případně pořízení nových letounů JAS-39E/F Gripen NG, avšak toto na pohled logické řešení zhatily zhoršující se vztahy se Švédskem, kde v roce 2026 usedla ve vládě „umírněná“ islamistická Strana spravedlnosti. Švédská strana se pořád bránila poskytnout Gripeny v nejlepší dostupné konfiguraci, a proto nastala chvíle těch, kteří se již od konce druhé dekády 21. století zajímali o americký F-35A Lightning II.
Navzdory dobrým zkušenostem s Gripeny v českém letectvu se poté ukázalo jako nemožné v provozu tohoto letounu pokračovat
Někdejší argumenty o vysoké ceně a četných potížích vesměs vymizely, jelikož masová produkce dotlačila cenu pod 90 milionů dolarů za kus a letoun v konfliktech nad Středním Východem dokázal, že náleží na absolutní špičku. O pořízení strojů F-35 ostatně jevili zájem i Poláci a Maďaři (kdežto Slováci spoléhali na stíhačky F-16V Block 70/72), a tudíž se Česko připojilo a v roce 2026 si oficiálně objednalo 24 kusů F-35A s dodávkami od roku 2028.
Česká republika se v roce 2028 zařadila mezi uživatele letadel F-35A Lightning II
„Projekt Kladivo“ je zpátky
Rozhodnutí koupit si americké bojové letouny mělo ovšem ještě další důvod, jenž se shodoval s jedním argumentem u Poláků, avšak rozdíl byl v tom, že v případě našich severních sousedů šlo o veřejné tajemství. Americké jaderné pumy B61 se totiž z Německa přemístily do Polska, které se přidalo do programu „nuclear sharing“, takže pro tyto zbraně potřebovalo mít vyspělý vzdušný nosič. Podobné úvahy se občas objevovaly i v Česku, avšak na veřejnosti měly pouze naprosto neoficiální charakter.
Americká letecká jaderná puma B61, základní prvek programu „nuclear sharing“
Jen hrstka lidí věděla, že v roce 2026 bylo přijato rozhodnutí si také pořídit (byť zatím tajně) odstrašující kapacity, neboť prognózy vývoje Evropy byly velmi chmurné. Na stůl se tak znovu dostal dokument „Projekt Kladivo“, který již na počátku 90. let sepsal tehdejší velitel vojenské rozvědky, generál Radovan Procházka, který doporučoval, aby se pro zajištění suverenity v neklidném světě zhotovilo několik desítek jaderných pum.
V důsledku výstavby nových nukleárních energetických bloků se Česká republika rozhodla obnovit těžbu uranové rudy ve velkém měřítku
O tom, že by to Česká republika dokázala, zde nikdo nepochyboval. Jak říkala stará poučka: „Bůh dal Arabům ropu. Ale nám dal uran!“ Navzdory tomu byla ovšem samostatná produkce jaderných zbraní na území Česka zamítnuta, jelikož by pochopitelně byla nesmírně nákladná a nesla by i nepominutelně vysoké politické a bezpečnostní riziko.
Izrael splácí svůj velký dluh
Pod nejpřísnějším utajením tudíž byly v roce 2028 zahájeny rozhovory s Izraelem, který tehdy slavil (stejně jako český stát) kulaté výročí své existence, kterou zásadně pomohly vybojovat i zbraně z Československa. Nebylo však třeba Izraelce nějak zvlášť přesvědčovat, jelikož jejich zpravodajské služby tento zájem Česka předvídaly, takže překvapeni byli spíše Češi, když jim bylo sděleno, že izraelská vláda jejich požadavek schválila, a to dokonce ještě před tím, než se oficiálně (byť tajně) vznesl. Židovský stát byl plně připravený splatit dluh a poskytnout Česku prostředky pro zajištění samostatnosti a bezpečnosti.
Izraelské bojové letouny F-35I Adir byly uzpůsobeny i pro nesení jaderných zbraní
Veřejně bylo známo jen tolik, že Izraelci kupují český uran (jehož těžba se znovu rozběhla kvůli palivu pro nové jaderné bloky), ovšem ve skutečnosti posloužil k výrobě 24 taktických nukleárních pum (ekvivalent volitelný do 300 kilotun) a Izrael upravil české F-35 na jejich nosiče podobně jako své F-35I Adir.
Zbraně byly uloženy na základnách u Čáslavi a Náměšti nad Oslavou a formálně zůstaly v majetku Izraele, jenž měl smlouvu o užívání základen k výcviku, a proto by Česko v případě prozrazení mohlo tvrdit, že to je pouze „sharing“, nikoli porušení dohody NPT (kterou Izrael nikdy nepodepsal). V roce 2030 se tak Česko stalo utajenou nukleární mocností.
Jako místo pro uskladnění nukleárních bomb byly vybrány dvě základny letectva u Čáslavi a u Náměšti nad Oslavou (na fotografii)
Za nápady a inspirace děkuji (mj.) své ženě, Martymu a kolegovi Jiřímu Vojáčkovi.
Jak se nám naše vize divoké budoucnosti světa, Evropy a České republiky líbila? Připadá vám jako pesimistická sbírka hrozeb, nebo naopak jako optimistická šance na úspěch? Co říkáte na naše návrhy reformy a přezbrojení české armády? Kterou vojenskou techniky byste rádi viděli v naší výzbroji? A proč? Budeme rádi, když se o své názory s námi podělíte.
Lukáš Visingr
Vojenský a bezpečnostní analytik, publicista, konzervativní vlastenec, sionista a milovník života, který chce vidět smrt politické korektnosti.
