Honkytonk Jukebox 87 - Starý fotky a texaskej two-step

Weldon Henson vám ukáže, jak se dole v Texasu hraje pořádnej honkytonk, dívčí trio The Castellows barví svou muziku do sépiovejch odstínů starejch fotek a kapela The Steeldrivers přidává k bluegrassu tu správnou dávku rocku a soulu.

Trojice novejch desek, který mám v dnešním Honkytonk Jukeboxu na vás nachystaný, má výjimečně jednu zásadní věc společnou. Všechno je to vlastně docela stará muzika. Texaská honkytonková country Waldena Hensona přirozeně pokračuje v tom, co dělali Bob Wills nebo Merle Haggard, dívčí trio The Castellows si svými harmoniemi sahá někdy až do nejhlubších kořenů celé country muziky a dvacáté narozeniny slavící The Steeldrivers dávají z principu „staré“ bluegrassové hudbě současný rockový a soulový švih a šmrnc. Ale nebojte se, žádný unylý pidlikání vás dneska nečeká, jste na Rádiu Dixie, takže je jasný, že to bude pěkně šlapat, dunět a odsejpat. Aspoň vobčas…

Weldon Henson – Todle je, kurva, kántry!

Až někdy budete mít cestu do Texasu, určitě se zastavte v Austinu a to nejlíp v úterý. V kultovní honkytonkové tančírně a hospodě Broken Spoke tam každej tejden jede svoji tří až čtyřhodinovou show sympatickej kytarista, zpěvák a skladatel Weldon Henson a jeho kapela Honky Tonk Frontier. Když teda zrovna nejsou někde na turné. Pokud umíte aspoň trochu tancovat, máte výhodu, oni vás místní ten jejich two-step rychle naučej, no a i kdyby ne, zcela jistě tam pochopíte, co vlastně dovopravdy znamená to často skloňovaný slovní spojení „honky tonk“. Protože jestli by se měl někdo honosit titulem „dokonalej a typickej texaskej honkytonkovej zpěvák (a kapela samozřejmě)“, tak je to právě Weldon a jeho boys. 

Nové, už tuším páté řadové album Weldona Hensona to všechno vystihuje už svým názvem. Tohle je to pravý countryový zlato. Pár kytar, basa, bicí, housle a steelka, písničky žádná složitá intelektuálština, vlastně nic zvláštního. Ale jako celek je to dokonalý. Jak z učebnice country muziky. K tomu si připočtěte Weldonův hlas s typickou texaskou výslovností a až tyhle desku budete sjíždět podruhý, tak zjistíte, že texty jeho písniček mají nápad a tu správnou špetku nadhledu kombinovanou s upřímností a autenticitou, kterou prostě nejde nasimulovat nebo předstírat. Tenhle chlápek to tak prostě má. Zpívá o tom, jak žije a žije tak, jak zpívá. Má rád starý, poctivý věci a dokáže je podat s lehkostí získanou talentem a dlouhejma rokama hraní všude, kde to jde. Doma v Texasu jsou Weldon Henson a jeho Honky Tonk Frontier v daným žánru docela velký hvězdy a mám takovej dojem, že jim to takhle vyhovuje. Ale když vidím, kam to s touhle muzikou dneska dotáhnul třeba Zach Top, tak si kladu otázku, kdy po nich konečně sáhne nashvillskej showbyznys. Teď je ta pravá chvíle na to, narvat lidem do hlav pořádnej texaskej honkytonk. No a kdyby to nevyšlo, tak holt budete muset skočit do káry nebo do letadla a vyrazit směr Texas.

Weldon Henson – Stone Cold Country Gold
31.5.2025
Hillbilly Renegade Records
http://weldonhenson.com/

Nějaký triko naší vidlácký značky DixieGear už určitě doma máte. Tak nezapomeňte říct svejm kámošům, kde jste ho koupili. Čím větší obrat v eshopu DixieGear.cz, tím víc muziky na Rádiu Dixie a v našich podcastech. Díky!

The Castellows – Hudba starejch fotek

Když jsem před dvěma lety zaregistroval první singl a první video téhle sesterské trojice, bylo mi hned jasný, že o Balkcomových ďoučatech (Ellie kytara, Powell banjo, Lily hlavní zpěv) ještě hodně uslyšíme. Ale přiznám se, že jsem byl trochu skeptickej. Že by si hudební průmysl nechal utýct šanci pořádně se na The Castellows napakovat? Úplně jsem viděl ty manažéry a producenty, jak se při pohledu na tyhle koťátka mlsně volizujou. Vizálně famózní, dohromady jim to skvěle ladí, hrát a skládat taky svedou, tak šup s nima na trh a rozjedem to ve velkým. Přidáme elektrický kytary, automatickýho bubeníka, nějaký ty nasamplovaný smyčky, trošku odvážnější kostýmky, sem tam přihodíme malej, ale šťavnatej skandálek, voroštujeme to na sockách a dolary se budou jen hrnout. Dyť jsou to jen tři holky z ňáký vidlákovský farmy vodněkaď z Georgie. Ani nevíte, jakou mám radost, že jsem se tenkrát totálně zmejlil. Všechno je jinak, a to tak, jak to má správně bejt.

Děvčata z The Castellows sice loni podepsala smlouvu s velkým labelem (Warneři měli šťastnou ruku), ale vývoj své kariéry dál drží pevně v rukou a nenechají se nikam tlačit. Pěkně pozvolna vydávají singl za singlem, klip za klipem, průběžně zdokonalují své písničkářské talenty, sbírají ostruhy v živých vystoupeních přes stále větším publikem a postupně nacházejí ty správné spolupracovníky, kteří cítí muziku stejně jako ony (producent Beau Bedford, skladatelé a interpreti jako Cleto Cordero z Flatland Cavalry či Colby Acuff). Promo na sociálních sítích si dál holky dělají samy a výborně.

Píseň The Old Way dneska v Honkytonk Jukeboxu neuslyšíte, ale klip k ní určitě za pár minut vašeho času stojí.

A muzika? Sound The Castellows se těžko slovy definuje. Country hudba má v jejich podání barvu starých polaroidových fotek či sépiových rytin, banjo a housle to posouvají kamsi k old school folkovému dojmu, ale přitom jsou jejich autorské písně ryze současné, svěží, osobní a díky unikátnímu trojhlasu naprosto jedinečné a na první dobrou rozpoznatelné. Staré i mladé, nové i klasické se tady přirozeně propojuje do tvaru, který pohladí na duši a vyvolává nutkavou potřebu slyšet víc. Skvělá práce, dámy, neuhejbat a takhle to hrňte dál!

Song Sheltered je asi nejchytlavější pecka na novém EP The Castellows…

…ale to nejlepší, co The Castellows doposaváď udělaly, je tady. Akustické verze těhle čtyř songů jsou skvostné. V téhle poloze je holkám jednoznačně nejlíp. A interiér starého kostela nemá chybu.

The Castellows - Homecoming
30.5.2025
Warner Music
https://www.thecastellowsmusic.com/

The Steeldrivers – Smrťák za volantem Shelby GT

Není bluegrass jako bluegrass. Tenhle prapůvodní základ současné country muziky je dneska jejím trochu okrajovým proudem, ale o to víc to tady pod pokličkou bublá a syčí. Kromě nejrůznějších odstínů více či méně tradičního bluegrassu ctícího odkaz pánů Monroea, Flatta či Scruggse existují stovky a stovky kapel, které tuhle převážně akustickou hudbu posunují někam dál nebo jinam. Někdy až na samou hranu poslouchatelnosti. Zvuk houslí, banja nebo mandolíny může být ještě víc old-time jako kdysi před sto lety, může vzlétnout k výšinám ve zběsilých jazzových improvizacích, nemá problém se pořádně ušpinit a zhrubnout při pouličním hraní punkových desperátů, ale největší peckou jsou (aspoň pro moje uši) momenty, kdy se do pomyslného „grassového“ kotlíku přidá pořádná dávka druhé základní ingredience americké muziky. Blues. Už od počátku výrazná bluegrassová rytmika začne rockovat a celý ten vlak se najednou rozjede na plný pecky. A přesně tenhle zvuk nám už přes 20 let přinášejí The Steeldrivers.

Z rockové muziky si The Steeldrivers vždycky brali rytmus a nasazení, i v jejich nejvíc tradičně znějících písních byl rockový základ vždycky slyšet. A díky expresivnímu projevu všech zpěváků, kteří kapelou prošli, můžeme s klidem mluvit o bluegrassu se soulovou duší. Nejvíc to platilo samozřejmě o původním zpěvákovi Chrisu Stapletonovi, dnes jedné z největších a nejvlivnějších hvězd americké country, ale podobný výraz a cítění měli všichni další vokalisté The Steeldrivers, včetně současného frontmana Matta Damea. Nové album Outrun, které vychází u znovuobnoveného vydavatelství Sun Records, je stejně silné, jak těch šest předchozích. Skvěle sehraná sestava ostřílených nashvillských veteránů, dává do svého projevu vášeň, sílu i respekt k tradici, ale hlavně onen těžko definovatelný šmnc, energii a důraz, bez ohledu na to, jestli témata jejich písní jsou nadčasová nebo současná. Život bude vždycky přetahovaná mezi světlem a tmou, ďábel bude pořád číhat v temných uličkách nebo v bahně Mississippi a svému osudu neunikneme ani za volantem nadupaného Fordu od Shelbyho.

The Steeldrivers – Outrun
23.5.2025
Sun Records
https://www.thesteeldrivers.com/