Honkytonk Jukebox 88 - Rozbijte ty řetězy!

Tak tohle už se mi dlouho nestalo. Každou z dnešní trojice novejch desek bych vám tady nejradši pustil celou, od začátku pěkně do konce. No, na to nemáme prostor, takže to už budete muset udělat sami, já vám jenom na rovinu říkám: Udělejte to! Všechny tyhle desky si poslechněte celý, a až je bude sjíždět počtvrtý, možná popátý, tak mi dáte zapravdu, že to jsou jedny z nejlepších věcí, který jste letos slyšeli. A platí to jak pro fandy country, tak pro bluesmany i pro rockery. Vítejte na Jihu!

Ale ještě nepřeskočte tohle video. K záležitosti jménem Toy Factory Project se stopro dostaneme v příštím Moonshine Jamu a velkej profil Marshall Tucker Bandu už v edičním plánu taky máme.

Cody Jinks – Když to máš v krvi

Tomuhle uhrančivému Texasanovi s dneska už lehce prošedivělým dřevorubeckým plnovousem jsme se v Honkytonk Jukeboxu věnovali už víckrát. Nejen proto, že jeho desky patří k tomu nejlepšímu, co v „našem“ žánru vostrý rockující country a vidláckýho bigbítu vychází, má to i pár dalších důvodů. Písně Codyho Jinkse jsou osobní, uvěřitelné, jdou přímo z jeho duše bez jakýchkoliv prostředníků přímo k srdci a uším posluchače, žádnej kalkul, marketing, přizpůsobování se aktuálním módním trendům. Tenhle týpek je navíc prostě cool. Sympaťák, na první pohled drsňák, ale zároveň žádný přiblblo, je to velice chytrej, přemejšlivej a upřímnej chlap, se kterým by bylo fajn pokecat a urazit pár piv. No, dneska asi spíš nealkoholických, dny masivních kaleb plnejch fetu a chlastu, má Cody už definitivně za sebou. Kdybych měl někomu odpovědět na otázku „A co vlastně hraje Rádio Dixie?“ jednou jedinou písničkou, byl by to nejspíš některý ze songů právě Codyho Jinkse.

0101

Zvuk jeho doprovodné kapely The Tone Deaf Hippies, se kterou natáčí svoje desky místo obvyklé praxe angažování jednorázově najatých muzikantů, je už pár let víceméně stejný. Je to mix toho nejlepšího z psanecké country a jižanského rocku, s výraznou steel kytarou a záplavou elektrických kytarových sól, s výraznou basovou linkou a neuhýbajícím rytmem bicích. Zvuk je to hutný a čistý zároveň, hrne se vpřed jako rozjetá lokomotiva, s občasnou pauzou na doplnění vody a uhlí v podobě baladičtějších kousků třeba jen s lehkým klavírním doprovodem. Možná to někomu přijde jako fádní a málo objevné, ale já to beru jako plus. Cody a jeho boys prostě už před pár lety našli svoji parketu, sound, který jim sedí, a zatím nemají důvod ho měnit. A přesně tuhle muziku dostanete i na nové desce In My Blood.

Cody Jinks je už od roku 2023 čistej. Skončil s fetem i s chlastem, těsně po čtyřicítce se stal šťastným otcem a jak sám s pousmáním říká, už prostě není ten drsňák jako dřív. O to víc se může soustředit na to, co úspěšně dělá celej život a bez čeho prostě nemůže bejt. Na muziku. A o tomhle jsou i texty jeho písní. O poznání, co je v životě opravdu důležité, o tom, že nikdy není pozdě říct ďáblovi ne, o vytrvalosti a neustávající touze dělat naplno to, co člověku dává smysl, o tom, že bejt jinej není stigma, ale výhra a svoboda zároveň. Dělat si svý věci po svým, tak to Cody Jinks prostě má a i když je to často těžký, stojí to za to. V muzice i v životě obecně. Takže za mě super, jedna z nejlepších desek roku 2025 a určitě si pusťte tenhle videoklip. Protože slovy klasika – „vo tom to všecko je.“

Cody Jinks – In My Blood
25.6.2025
Late August
https://codyjinks.com/

Marcus King & The Marcus King Band – Desperát s kytarou proklatě nízko

Nejnovější album kytaristy, zpěváka a skladatele Marcuse Kinga je ryzí ukázkou toho, že muzika, kterou na Rádiu Dixie hrajeme, se škatulkovat prostě nedá. Čtrnáctku vesměs jeho autorských songů můžete zkoušet nacpat do šuplíků s nálepkama „country“, „southern-rock“, „blue eyed soul“ nebo „blues“, ale marně. Furt vám budou víc nebo míň vylejzat ven a vesele trsat před otevřenou skříní či hudební knihovničkou. Tohle je prostě americká jižanská muzika. Tečka. A ještě k tomu naprosto skvělá.

0102

Marcus King dostal od pánaboha nadělíno jak se patří. Na vizáži Mr.Nejvyšší sice dost fest ubral a našeho dnešního hrdinu vyslal do světa v podobě lehce přidementnělýho výsledku příbuzenské plemenitby kdesi na jižanským řepákově, ovšem o to víc zbylo na talent pro muziku. Tenhle chlapík je prostě ďábel. Naprosto excelentní kytarista, charismatickej zpěvák přesně s tím správným, expresivním a lehce dryáčnickým projevem, kterej k týhle muzice perfektně sedne. A v neposlední řadě vynikající autor, kterej ke zdánlivě vyčerpanýmu žánru dokázal přistoupit po svým, s respektem k tradici, se všema těma nezbytnejma ingrediencemi zatřást trochu jiným způsobem než jeho velký vzory jako Allmani nebo Marshall Tucker Band. A výsledek? Famózní jízda na plnej plyn, která vás neunaví ani na několikátej poslech.

Novinka Darling Blue se od předchozích Marcusových desek liší mimo jiné tím, že jde o projekt celé jeho doprovodné kapely, pan vedoucí je tady vědomě „jenom“ jednou, byť nejdůležitější součástkou skládačky a neubírá prostor dalším muzikantům. The Marcus King Band prostě funguje jako kompaktní celek a kamarádská a uvolněná atmosféra, která při natáčení alba panovala, se rozhodně pozitivně podepsala i na výsledku. Ve slavném studiu Capricorn v Maconu v Georgii to snad ani jinak nejde. Schválně zkoukněte tohle video a budete mít jasno.

Na nové desce, především v její první polovině, je Marcus King rozhodně nejvíc country, než kdy byl. Dočkáte se banja, steelky i housliček, podtrhuje to i účast hvězdných hostů v čele s Jameym Johnsonem a dalším „zázračným kytaristou“ Billym Stringsem, ale Kingova country je, jak to jen nejlíp nazvat…, prostě taková jiná. Sice jasně vychází z tónů, které od dětství nasával doma v Jižní Karolíně, ale je okamžitě znát, že ji hraje a zpívá rocker se soulovou a R&B duší. Ve druhé půlce alba už je to Marcus King tak, jak ho znáte. Pan kytarista a zpěvák. Rocker s velkým R a je jen na vás, které části alba dáte přednost, já si ho užívám s úsměvem od ucha k uchu jako celek. A naživo to dostává ještě mnohem větší grády, tak to taky u týhle muziky má bejt, video níže je toho přesvědčivým důkazem. I když je to klišé jak prase, v tomhle případě si ho neodpustím: Tuhle desku prostě nesmíte minout! A já si ji jdu dát ještě jednou.

Marcus King & The Marcus King Band – Darling Blue
26.9.2025
American Records
https://www.marcuskingofficial.com/

Whiskey Myers – Vobyčejnej americkej rokenrol

Partu kluků z texaského zapadákova, kteří si říkají Whiskey Myers, sleduju už od jejich prvního alba Road Of Life (2008) a je to čirá radost. A taky trošičku zadostiučinění, že jsem už tenkrát měl pravdu, když jsem tvrdil, že tahle kapela bude jednou vyprodávat velký haly a bude důstojným pokračovatelem jižanský rockový tradice. Nejsou to noví Skynyrd nebo Allmani, žádnej kopírovací cover band, muzika WM je ryze současná, o něco víc rozkročená směrem ke country a na druhý straně až téměř k trash metalu, ale ten fundament je pořád stejnej. Basa, bicí a pořádně nažhavený elektrický kytary. Americkej rokenrol pro 21.století. A jelikož jsme pořád dole na Jihu a protože jsou kluci velice talentovaní muzikanti i autoři, má to celý ten správnej šmrnc a šmak, v jejich písničkách slyšíte někdy víc, někdy míň, tu obrovskou sílu hudby všech možnejch žánrů a chutí, která tam posledních sto let vzniká a kterou v sobě mají geneticky zakódovanou a přirozeně z ní čerpají. A navíc je to fajn show a zábava pro všechny zúčastněný. Super!

0103

Když se provalilo, že produkci nový desky WM bude mít pod palcem Jay Joyce, pro hudební svět a speciálně pro tisícovky fanoušků kapely to byl důvod k silný nervozitě. Průšvih jak vrata už klepal na dveře a ve vzduchu visela zásadní otázka: „Proč panebože zrovna Joyce? Dyť z kluků udělá to samý jako z Erica Churche, ze syrový a upřímný rockový kapely stvoří zas nějakej přeprodukovanej umělohmotnej popovej blivajz a celý to totálně zabije!“ A ejhle, nestalo se tak. Whiskey Myers prošli svou zkouškou dospělosti a dokázali sobě i všem okolo, že si za svojí muzikou dokážou stát a jestli má hudební průmysl a nashvillskej showbyznys jinej názor, tak ať si trhnou. A nadšení panuje i pod pódiem, nakonec čísla hovořej samy za sebe – počty prodaných nosičů, streamů, shlídnutí a hlavně návštěvnost koncertů jdou pořád nahoru, sláva nazdar aleluja!

Nový album Whomp Whack Thunder je totiž výborná rocková deska. Nic víc, nic míň. Kapela je za ty roky vyhraná do maxima, šlape jim to spolu nejen muzikantsky, ale i lidsky, zjevně je ten kočovnej a někdy těžko zvládatelnej život „on the road“ pořád baví a furt jsou schopní nacházet nápady na nový, originální songy a riffy, který nám do těch hlav natlučou pořádně velkým kladivem. Berte nebo nechte bejt, tohle je náš život a náš rokenrol , a jestli je vám to málo, tak jděte o dům dál. Whiskey Myers znova potvrdili, že jsou spolu s Blackberry Smoke naprostou špičkou v žánru, kterýmu my tady u nás říkáme „jižanskej rock“, a můžeme jenom doufat, že je někdy v budoucnu třeba uvidíme i v Čechách naživo. Zkusíme pro to jako Rádio Dixie něco udělat…