Honkytonk Jukebox 79 - Příběhy ze zaplivaných uliček

Cesta k úspěchu bývá obtížná, trnitá, plná potu, dřiny, pochyb a obětí. Ať už se to týká jakéhokoliv oboru lidské činnosti, muziku samozřejmě nevyjímaje. Novodobí country hrdinové Charley Crockett a Benjamin Tod by o tom mohli napsat knihu. Ale místo toho natáčejí desky a to tak dobré, že se s nimi dostali i do tak prestižního média jako je Rádio Dixie a náš podcastový audiospeciál Honkytonk Jukebox. Dělám si prdel, samozřejmě. No a Willieho nejnovější řadové album The Border jsem zařadit prostě musel. Nejen kvůli krutě aktuální titulní písni. Tak si to užijte.

Tenhle klip berte jako návnadu k poslechu a četbě posledního dílu Country Heroes Evžena Müllera, který dnešní Jukebox víc než vhodně doplňuje – najdete ho ZDE . A jméno té sympatické dívčiny si zapamatujte. Presley Haile.

Willie Nelson – Tam poblíž hranice

Americko-mexická hranice byla vždycky docela drsné místo k životu. Cena lidského života tady nikdy nebyla moc vysoká a násilí a divoké historky k tomuhle kraji patří stejně jako kaktusy, písek a Willie Nelson. Jeho nejnovější řadová deska, která má v jeho diskografii neuvěřitelné číslo 152, vypraví o nekonečných cestách, útěku před smutkem, o ztracených i znovunalezených láskách a o ceně lidské svobody. Ze sestavy pouhých deseti písní, z nichž čtyři nesou Willieho podpis jakožto autora, jednoznačně vyčnívají songy převzaté z katalogu dalšího, jen o generaci mladšího geniálního písničkáře Rodneyho Crowella. Titulní The Border s epickým příběhem člena americké pohraniční stráže, kterého sžírá nevděčná práce a zoufalství, jehož je svědkem, by si zasloužila adekvátní filmové zpracování, ale sílu a přesvědčivost má i tak. Druhá „crowellovka“ Many A Long And Lonesome Highway zpracovává věčné téma cest bez konce a k Williemu sedí jak ulitá. „Věřím, že to nejlepší si mě najde na některé z těch nekonečných dálnic. A stejně si to nakonec udělám po svým.“

0401

Příjemným překvapením alba je především Nelson sám. Jasně, jeho hlas už nemůže být stejný jako v sedmdesátkách, ale jeho současný věk byste při poslechu určitě správně netipnuli. 91, panebože… Jeho zpěv zní… prostě nelsonovsky, přesně jak čekáte. Oproti předcházejícím nahrávkám se osvědčený producent a přítel Buddy Cannon rozhodl dát podstatně víc prostoru Willieho kytaře a charakteristický zvuk nylonových strun otřískaného Triggera se krásně doplňuje s vyhrávkami foukací harmoniky dalšího dlouholetého kámoše a posledního žijícího člena Nelsonova původního Family Bandu Mickeyho Raphaela. Skvělá práce, pánové, jen jediný drobný připodotek bych si dovolil. Dvě, tři další písničky s dalšími příběhy z pomezí Mexika a Texasu by se na album určitě vešly a výsledný efekt by byl ještě silnější. Ale i tak veliká paráda a klobouk dolů.

Willie Nelson – The Border
31.5.2024
Legacy
https://willienelson.com/

Charley Crockett – Osamělá cesta šestákového kovboje

Hrdý Texasan, potomek slavného hraničáře Davy Crocketta a jeden z nejpracovitějších country umělců současnosti to fakt dokázal. Už nehraje na chodnících zaplivaných uliček, ani v barech pochybné pověsti, nesnaží se z pozice předskokana ukrást show hlavní hvězdě večera, a po celonoční šichtě už nemusí nad panákem laciné whiskey snít o tom, že jednou vystoupí v Opry. Charley Crockett se tvrdou prací a nezpochybnitelným talentem dostal tam, kam patří. Jeho jméno se (spolu s dalšími, jako třeba Jesse Daniel) stalo synonymem pro celou novou generaci autorů a interpretů, kteří představují country hudbu 21.století. A dokázali to sami, odspodu, za pomoci sociálních sítí, bez nutnosti stát se kolečkem v soukolí hudebního průmyslu. Charleyho životní a hudební dráhu nedávno skvěle zmapoval kolega Evžen Müller v jednom z dílů své série Country Heroes, takže se nebudu opakovat a vřele doporučuju: čtěte a poslouchejte ZDE .

0403

Crockett se sice dostal na vrchol, ale jeho nové album $10 Cowboy není o tom, kde se právě nachází. Je o tom, jak se sem dostal, o bojích, které musel podstoupit, o neúspěších, které překonal, o vytrvalosti, kterou musel projevit, a o postavách a místech, která na své cestě potkal. Je to mapa cesty, varovný i inspirativní příběh o konečném úspěchu vyprávěný prostřednictvím tří akordů. Klasické country se zde misí s přívalem oldscholového blues, soulu a R&B ve skvělém podání Charleyho dporovodné skupiny Blue Drifters doplněné špičkovými hosty z austinské hudební scény, a výsledek? Vynikající, originální, autentická a upřímná deska, kterou byste zcela jistě neměli minout. Stejně jako těch víc jak deset předcházejících – ideálním startem do crockettologie by mohl být letošní živák z Opry Live From The Ryman.

Charley Crockett – $10 Cowboy
26.4.2024
Son Of Davy
https://charleycrockett.com/

Lost Dog Street Band – Kluci z Tennessee to vždycky přežijou

O hraní i životě na ulici, křižování Ameriky v nákladních vlacích, o drogách, alkoholu, vězeňských celách, ztracených přátelstvích i láskách, o beznaději i o touze vrátit se domů, ví Benjamin Tod skoro všecko. Už to skoro vypadalo, že svou kapelu Lost Dog Street Band definitivně pohřbí a bude se věnovat práci na své malé farmě v Kentucky, své ženě Ashley Mae (její housle jsou neodmyslitelnou součástí zvuku LDSB) a jen si tak bokem občas natočí nějaké to sólové album, ale písně, které měl původně připravené pro sebe, si prostě samy od sebe řekly o celokapelové pojetí. Ztracení psi jsou zaplaťpámbů zpátky. Našli svou cestu domů a jsou lepší, přesvědčivější a soustředěnější než kdy dřív.

0405

Odklon od akustického folk-grassového zvuku se naštěstí nekoná, kytaru, housle a basu citlivě doplňují vyhrávky steelkytary, pikování mandolíny či šustění bicích, hlavní posun probíhá v obsahu a podání Todových autorských písní. Krušné a bouřlivé časy se mu podařilo přežít, stejně jako demoralizující covidové období, a nové album Survived jako takové je spásou, fénixem povstávajícím z popela. Své pankáčské období samozřejmě Tod nemůže vymazat ze života, ale s přibývajícími léty se priority mění a člověk přichází na to, co je v životě opravdu důležité. Rodina, místo, kde žiju a kde je mi dobře, komunita lidí, na kterých mi záleží, a všechny ty příběhy, které s tím vším souvisí. Pokud Benjamin Tod vydrží na nastoupené cestě, zařadí se co nevidět mezi ty nejlepší z nových, alternativních hrdinů americké muziky, po bok Sierry Ferrell, Charleyho Crocketta či Jesse Daniela.