Najít si čas na přípravu dalších dílů Honkytonk Jukeboxu je čím dál tím obtížnější. Poslouchat nový věci furt stíhám, ale s tím psaním už je to horší. Tak mi snad odpustíte, že se dnešní trojicí novejch desek vrátím ještě do loňskýho roku, speciálně novýho Stapletona by byla věčná škoda prošvihnout. Až doposloucháme jeho nezaměnitelnej soulovej chraplák, tak pak už to bude fakt hodně country. Obroda tradičnější podoby týhle muziky vesele pokračuje kroky mílovými, čehož jsou důkazem i další dvě alba, který tady mám na vás nachystaný. Ale nejdřív si poslechněte, jak vycházející hvězda amerického folku Oliver Anthony sjíždí skynyrdovskou klasiku Ballad of Curtis Loew.
Chris Stapleton – Medvídek na bílém koni
Kdybych měl vybrat jedno jediné jméno symbolizující současnou podobu americké country music, volba by byla jednoznačná. Chris Stapleton. Fousatý méďa z Kentucky s elektrickou kytarou a neodmyslitelným pomačkaným kloboukem. Silný přesah do jižanského rocku, spousta funku, R&B a blues, ale pořád je to pocitově country. Naprosto nezaměnitelný hlas, který dokáže lehce šeptat i zoufale řvát a podat svoje písně (velice často autorské) uvěřitelně, bez manýr a laciných gest, prostě od srdce. Nejnovější album Higher jakoby přímo navazovalo na Stapletonův debut Traveller, tématicky i zvukově. Vítězný tým se nemění, takže produkci i natáčení ve slavném nashvillském RCA Studiu A měl pod palcem věhlasný David Cobb, který nahrál i řadu kytarových partů, pominout nelze vklad Chrisovy manželky a doprovodné vokalistky Morgane, kolegů z kapely či hvězdných hostů (Paula Franklina a jeho steelkytaru určitě znáte).
Výsledkem jsou hned dvě ceny Grammy za největší pecku alba, píseň White Horse, a to naprosto oprávněně. Takhle máme Chrise Stapletona rádi a takhle to chceme. Za mě osobně by v playlistu mohlo být o něco víc rockovějších čísel, pomalejší kousky zabývající se různými vztahovými tématy mi sem tam trošku splývají, ale jako celek deska bezesporu funguje. Ve svých pětačtyřiceti je Stapleton na vrcholu a album Higher je to přesvědčivým důkazem, stejně jako jeho živá vystoupení v největších arénách, která jsou vyprodaná během pár minut. Cesta do Dvorany slávy country music je otevřená dokořán. A časem určitě dojde i na to rokenrolovou…
Chris Stapleton - Higher
10.11.2023
Mercury Nashville
https://www.chrisstapleton.com/
Cody Johnson – Ze hřbetu bejka do záře reflektorů
Country umělců, kteří dokázali prorazit na scéně rodného Texasu, přísahali na George Straita, Willieho Nelsona a poctivou a pravdivou muziku, a pak je semlelo soukolí nashvillského hudebního byznysu, už tady pár bylo. Bývalému jezdci rodea a vězeňskému dozorci Cody Johnsonovi tohle zjevně nehrozí. S každou ze svých šesti nezávisle vydaných desek se plynule posouval dál a výš, spolu se svou kapelou Rockin´CJB´s šli nekompromisně za svým a ze své vize neuhnuli ani u velkého vydavatelství. Současná vlna „návratu ke kořenům“ hraje Codymu bezesporu do karet, u Warnerů nejspíš pochopili, že do popové či rapové polohy jeho talent nenaroubují a nechávají ho dělat to, co umí nejlíp. Zpívat a hrát tak, že fandové Alana Jacksona či Dwighta Yoakama můžou přestat truchlit, že takovouhle odpichovou country už dneska nikdo v rádiích nehraje.
Je sobota večer, pickup je umytej, dáma vašeho srdce se hodila do gala, ještě přeleštit boty, oprášit prach z klobouku a zábava může začít. V honkytonkový tančírně už to kapela rozjíždí, na parketu začíná bejt těsno a všechno je tak, jak to má bejt. A když se do písní, který Cody Johnson zpívá, trochu zaposloucháte, s potěšením zjistíte, že mají hlavu a patu. Nápad. Příběh. Vždyť tohle nebo něco hodně podobnýho se nejspíš stalo i vám. A o tomhle je právě country muzika. Tak ať to valí!
Cody Johnson - Leather
3.11.2023
Warner Music Nashville
https://www.codyjohnsonmusic.com/
Emily Ann Roberts – Country nikam neschováš
„Čím je žena v country music mladší, blonďatější a krásnější, tím více se její muzika přiklání k popu. To je nešťastný stereotyp, kterému byli fanoušci country v posledních zhruba 15 letech nuceni věřit. Emily Ann Roberts je tu však od toho, aby toto mylné přesvědčení vyvrátila svým debutovým albem Can't Hide Country.“ Tak praví můj oblíbený recenzent Trigger na webu SavingCountryMusic.com a má recht. Emily Ann má bezesporu talent, image i zkušenosti z talentových soutěží či nashvillského showbyznysu, klidně by dokázala prorazit u některé z velkých firem a stát se jednou z mnoha jednorázových hvězdiček středního proudu country, ale zvolila si obtížnější, ale o to trvalejší a zajímavější cestu. Vlastní písně, vlastní prožitky, city, vzlety i pády. A funguje to samozřejmě mnohem líp, byť nelze pominout vklad ostříleného producenta Trenta Willmona.
Zvuk desky je typicky devadesátkový, zcela v duchu „obrodného procesu“, který v mainstreamové country v současné době tak nějak samovolně probíhá. Nečekejte osamělé pijácké „rádoby outlaw“ lamentace nebo honkytonkový kolovrátek. Je to reprezentativní a autobiografické vyprávění mladé ženy z jihu USA o nadějích, radostech a strastech jejího života. Procítěné a rozkošně prosté a pravdivé. Can't Hide Country není ani tak světoborná deska, jako spíš opravdu dobré znamení, že se country hudba ubírá správným směrem, a navíc je to prostě fajn zábava. Mladé ženy a muži, kteří je milují, si zaslouží i dobrou country hudbu. A od Emily Ann Roberts jí dostanou.
Emily Ann Roberts – Can´t Hide Country
22.9.2023
Starstruck Records
https://www.emilyannroberts.com/
