Obránce se vzdal příteli

Když se obyvatelé státu Kentucky rozhodli, že se nepřipojí ke Konfederaci (Jihu), jižanští velitelé museli vytvořit obranné pozice u řek Tennessee a Cumberland, jižně od hranice Kentucky .Těmito obrannými pozicemi se staly pevnosti Henry, Heiman a Donelson. Pevnosti měly ochránit západní Tennessee před silami Unie (Severu). Navíc, šly využívat řeky Tennessee a Cumberland jako vodní cesty.
Gen.Por. H. W. Halleck, který v té době velel missourskému sboru, schválil (pod tlakem okolností) generálu Grantovi plán rychlého přesunu a útoku na Fort Henry před příchodem Konfederačních posil. Nadcházející bitva vyvrcholila porážkou Konfederace, která pro ni měla velké strategické následky.

Unie

24 531 nasazených, 507 zabitých, 1 976 zraněných, 208 pohřešovaných/zajatých, 2 691 - celkové ztráty

Bojová sestava Unie

Velitelé Unie:

Gen.Por. Henry Wager Halleck (1815 – 1872) - velitel oblasti

Brig.Gen. Ulysses Simpson Grant (1822- 1885) - velitel armády Unie

Vlajkový důstojník Andrew Hull Foote (1806 – 1863)

Brig. Gen. John Alexander Mc Clernand (1812 – 1900) - velitel první divize

Brig.Gen. Charles Ferguson Smith (1807 – 1862) - velitel druhé divize

Brig. Gen. Lewis "Lew" Wallace (1827 – 1905) - velitel třetí divize

Konfederace

16 171 nasazených, 327 zabitých, 1 127 zraněných, 12 392 pohřešovaných/zajatých, 13 846 - celkové ztráty.

Konfederáti dále ztratili mimo velkého množství zásob také 20 000 pušek, 48 polních děl, 17 těžkých děl a kolem 4 000 koní.

Bojová sestava Konfederace

Velitelé Konfederace:

Gen. Albert Sidney Johnston (1803 – 1862) - velitel oblasti

Brig.Gen. John Buchanan Floyd (1806 – 1863) - velitel obrany Fort Donelson

Brig.Gen. Gideon Johnson Pillow (1806 – 1878) - velitel levého křídla obrany

Brig.Gen. Bushrod Rust Johnson (1817 – 1880) - velitel levého křídla obrany

Brig.Gen. Simon Bolivar Buckner (1823 – 1914) - velitel pravého křídla obrany

Pplk. Nathan Bedford Forrest (1821 – 1877) - velitel brigády kavalerie

Pplk. Milton Andrews Haynes (1814 - 1867) - velitel dělostřelectva

Nejasné velení v pevnosti

Bitva byla především první kombinovanou operací, ve které spolupracovali dvě složky unionistické armády - námořnictvo a pozemní armáda. Plán Severu byl natolik dobrý, že přinesl rychlé vítězství u Fort Henry. Přibližně 2 500 jižanských obránců uteklo před zajetím a stalo se součástí obrany Fort Donelsonu.
Pevnost byla velmi dobře opevněna, vyzbrojena a před samotným útokem byla ještě posádka posílena o 12 000 mužů. Velkým problémem byly velitelské kompetence v pevnosti. Veleli čtyři generálové, z nichž dva byli ne zcela kompetentní. Dnes je nezastíraným faktem, že porážku Fort Donelsonu způsobila z velké části neschopnost jejího velení, obzvláště generálů Floyda a Pillowa.
Toto potvrzuje i událost, která se stala v situaci, kdy už byla pevnost obklíčena Unionisty. Floyd, jenž měl nejvyšší velení, se natolik bál porážky a kapitulace, že raději rychle předal velení Pilowovi. Ten nechtěl být obětním beránkem, ani tím kdo bude muset Granta požádat o podmínky kapitulace. Velení se tedy rychle zbavil a předal ho Bucknerovi. S takovou zodpovědností velitelů nemohli Jižani uspět.

Přátelé stanuli proti sobě

Tím se dostáváme k jádru toho, co je na celé bitvě nejzajímavější. V okamžiku, kdy Fort Donelsonu velel Buckner, proti sobě stanuli dva přátelé, z nichž válka učinila rivaly. Jak k tomu došlo?
Začneme unionistickým generálem Grantem, který byl na závěr své vojenské kariéry povýšen do hodnosti armádního generála (Tato hodnost vznikla kvůli němu, aby byly náležitě oceněny jeho zásluhy.). Poté byl dvakrát zvolen prezidentem USA.
Tento muž v roce 1839 nastoupil studium na vojenské akademii West Point a jeho spolužákem byl právě Buckner. To by nebylo zase tak zvláštní, kdyby osud tyto dva muže nespojil znovu v roce 1854. Grant tehdy rezignoval na hodnost kapitána US Army a vracel se domů. Byl zcela bez prostředků a Bucknera požádal o půjčku. Ten mu ji samozřejmě poskytl a přátelství se mezi nimi ještě prohloubilo.
Další osudové setkání jim připravil v roce 1862 právě Fort Donelson. Grant byl vítěz a Buckner poražený.

Z Bucknerova deníku:

„S Grantem jsem se setkal ve Fort Donelsonu. Potom, co jsme se vojensky pozdravili, přišel ke mně a povídá: "Myslel jsem, že tomu tady velí Pillow“. „No velel“. „A kde je teď?“ „Pryč,“ řekl jsem. „Proč utekl?“ „ Myslel si, že bude lepší, když zajmete mě, než kteréhokoli jiného generála jižanské Konfederace.“ „Ale ne,“ odpověděl rychle Grant, „ Kdybych ho dostal, zase bych ho pustil, přece bych vás chlapi nepřipravil o tak dobrého velitele!“ Oba jsme si v té chvíli vzpomněli, jaký byl Pillow neschopný velitel v mexické válce a začali jsme se smát. Mexická válka, to bylo naše romantické mládí v armádě, byli jsme mladí důstojníci čerstvě ze školy, první velení a první kampaň v zahraničí. Vzpomněl jsem si na každou fázi tažení a na tu radost, kdy jsem si o tom s Grantem mohl promluvit pokaždé, když jsme se potkali. V té chvíli, když jsem si na to vzpomněl, pohlédl jsem mu do očí a řekl jsem mu: „Generále, jak se říká v Mexiku, tento dům je tvůj.“

Hladká kapitulace do rukou přítele

Na závěr nabízíme plné znění dopisů, které si mezi sebou tito muži jako vítězná a kapitulující strana vyměnili. Víme též, že díky Grantově formulaci dostal tento generál přezdívku „Bezpodmínečná kapitulace“.

Pane,
od tohoto data navrhuji příměří, a jmenování komisařů. Co se týče podmínek kapitulace o které mě žádáte Vám sděluji toto. Žádné podmínky kromě bezpodmínečné a okamžité kapitulace nemohou být přijaty. Navrhuji, aby jste vaše pozice vyklidili ihned.
US Grant
Brig. Gen

Buckner reagoval na Grantovy podmínky takto:

Pane,
neočekávané události při změně velitelů, rozložení našich sil a drtivá síla pod vaším velením, mě nutí bez ohledu na dřívější vynikající úspěchy konfederačních vojsk, přijmout skoupé a bezectné podmínky, které jste navrhnul.
SB Buckner
Brig.Gen