Autokemp Stříbrný rybník kousek za Hradcem Králové je jedním z míst, který se v mým životě tak nějak zvláštně čas od času zjevujou. Kdysi jsme sem s kámošema jezdili na motorkách za kunama. Přijde-li vám tohle spojení přinejmenším podivné, dodám vysvětlení. Slovem kuna u nás označujeme osobu ženského pohlaví, nejlépe v reprodukčním věku, pokud možno neodpuzujícího zjevu a v ideálním případě skýtající vysokou pravděpodobnost realizace kvalitního pohlavního styku. Fanoušci filmu Big Lebowski už možná tuší. Studentky hradecké pedagogické fakulty ubytované místo na koleji v tomto lesním areálu se tenkrát těmito identifikačními znaky vyznačovaly v míře více než hojné a tak se ty rozvrzané dřevěné chatičky na Stříbrňáku staly vyhledávaným cílem různých existencí a dějištěm vskutku prostopášných a nevázaných večírků. Alespoň pokud se dobře pamatuju. Ale toho hajzla, kterej mi tam prošlápnul kapotu u mého prvního automobilu (Austin Allegro 1500), toho si vybavuju naprosto přesně…
PŘEČTĚTE SI:
Unikátní zážitek s kapkou nostalgie
Takže se nedivte, že sem jezdím rád. Těch důvodů je samozřejmě víc. Určitě je to trošku nostalgie, co mám možná společnou s dalšími pamětníky zdejších srazů amerických aut, které se tady konaly v těch divokých a veselých devadesátých letech. Zcela jistě je to příjemným prostředím zdejšího kempu. Když vyjde počasí, tak se pár kroků od své káry můžete vrhnout do vln zdejšího rybníka, všude pobíhají kuny v plavkách a vizuální dojem z celé akce se tak dostává o level výš.
V našich luzích a hájích ojedinělá je těsná blízkost stotisícového města, které se vyznačuje nejen dostatkem příjemných osvěžoven, před nimiž můžete v klidu svoji ameriku zaparkovat, ale především velkoryse, téměř až po americku dimenzovaným městským silničním okruhem. Což přímo vybízí k projížďce. Pohled na desítky rozsvícených amerických korábů cruisujících svižně či důstojně večerním městem může trumfnout pouze účast na této kratochvíli za volantem vlastního auťáku. Vřele doporučuji. Nesmíme zapomenout na to hlavní a to je setkávání s kamarády i se zcela neznámými lidmi. Taková normální, byť trochu větší, hlučnější a víc místa zabírající rodinka.
Bacha na zvuky z výfuku!
A jaké to bylo letos? Crusing jsme povětšinou stihli, ale pak přišlo mokré peklo. Pár odolných jedinců ovšem noční průtrž mračen ani nezaznamenalo a nedali svým plechovým ořům spočinout, o čemž nejlépe vypovídají skvělé fotky, které najdete v připojené galerii. A v sobotu jakoby nic, sluníčko, rekordní účast aut i pěšáků a i na ty kuny nakonec došlo, byť bez plavek. Náš DJ Mescalero/Kamil Honisch (na obrázku) hrnul muziku tak, jak má ve zvyku, což znamená pod tlakem a furt, se spoustou z vás jsme si fajn pokecali, prodali a rozdali docela dost triček a samolepek, takže paráda. A pro mě osobně to znamenalo jednu novou zásadní životní zkušenost. Odchytne-li vás cestou pro kafe pořadatel s prosbou, abyste šli dělat porotce v soutěži o nejhustší zvuk linoucí se z výfuku amerického auta, vymluvte se na cokoliv (pracovní schůzka, rande s blonďatou devatenáctkou, průjem) a prchejte v dál. Jinak budete dalších pár hodin slyšet úplně kulový jako já. Příště nesmím zapomenout svý ženě ukradnout špunty do uší.
Foto: Radek Caddy Beneš
Martin Pešek
Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.