Nemusíte být ani fanoušci country, abyste zaregistrovali existenci něčeho, čemu v Americe říkají „Nudie Suit“. Viděli jste film Elektrický kovboj? Pamatujete si na šílený oblek se žárovičkami, který v něm nosí Robert Redford? To je jeden, poněkud extrémní, případ. Ale zdaleka ne jediný. Za všemi těmi okázalými a z pohledu Evropana asi i přeplácanými a kýčovitými obleky stojí práce Nudie Cohna. Obleky s falešnými drahokamy, výšivkami, obleky ze zlaté látky. Cohn šil i pro hvězdy jako byl Elvis Presley nebo Gram Parsons – ten byl svou zálibou v Nudieho oblecích zvláště pověstný.
Cohn přitom nebyl žádný odchovanec amerického Západu – narodil se v roce 1902 v ukrajinském Kyjevě, odkud ho rodiče v 11 letech poslali do Ameriky, aby unikl před protižidovskými pogromy v carském Rusku. V Americe se brzy stal uznávaným krejčím, na začátku 40. let přestěhoval z New Yorku do Kalifornie a začal šít bláznivě extravagantní obleky pro country zpěváky. Prvním z nich a Cohnovým investorem byl Tex Williams, kterého Nudie přesvědčil, aby mu pořídil šicí stroj výjimkou za dodávky obleků.
Krejčí slavných
V 50. a 60. letech se z Nudie Cohna postupně stal oblíbený dodavatel obleků pro největší hvězdy country, a stal se sám o sobě celebritou. Elvis byl v Nudieho obleku vyfocen na přebalu svého alba 50,000 Elvis Fans Can't Be Wrong, již zmíněný Gram Parsons a jeho Flying Burrito Brothers měli tyto obleky na obálce alba The Gilded Palace of Sin. Mezi Cohnovy zákazníky patřil i John Lennon, John Wayne nebo herec a pozdější prezident Ronald Reagan.
Už v roce 1963 byla poptávka po Nudieho oblecích taková, že musel přestěhovat sídlo svojí firmy do nové, větší budovy v severním Hollywoodu. Zároveň se přejmenovala na Nudie's Rodeo Tailors.
A jedním ze svých největších zákazníků byl Cohn sám. Existuje spousta jeho fotografií, na kterých pózuje v tom nejokázalejším, nejšílenějším a nejkýčovitějším, co jeho dílna nabízela. Nezůstalo přitom jen u oblečení. Nudie Cohn se totiž v padesátých letech stal i automobilovým úpravcem a do roku 1975 na zakázku upravil 18 vozů.
PŘEČTĚTE SI:
Magický kýč na kolech
I když jste nikdy žádný z jeho výtvorů neviděli, budou vám téměř určitě připadat povědomé. Jsou totiž ztělesněním všeho, co si my Evropané představíme, když se řekne „opravdu hodně westernové auto“. Ten typ vehiklu, ze kterého ve filmech vystupují parodie na bohaté Američany v obrovských stetsonech, s tlustými doutníky a Nudieho obleky. Představte si všechno, co je pro americká auta typické, a znásobte to deseti.
Tak to dělal i Nudie Cohn. Typickým materiálem pro jeho vozy byly kabriolety Pontiac Bonneville, ale upravil i několik Cadillaků. Jeho auta si objednávaly nejčastěji hvězdy country nebo rock'n'rollu. Téměř nikdo jiný si je ostatně nemohl dovolit – ať už finančně (Nudieho auto vyšlo v 60. letech na více než $20,000 – tedy kupříkladu cenu více než 6 Pontiaců GTO nebo 2 nejluxusnějších limuzín Cadillac) a nebo společensky. Jezdit v takové šílenosti si nemůže dovolit každý.
A jaké úpravy vlastně Nudie na svých autech prováděl? Vezměme si jako příklad Pontiac Bonneville z roku 1965, postavený na zakázku pro Hanka Williamse Jr., který v roce 2010 za necelý čtvrtmilion dolarů pořídil zpěvák Kid Rock. Stručný recept by byl asi takový – vezměte každý typicky americký kýč, a dejte ho na auto.
Revolvery a stříbrné dolary
Konkrétně to začínalo pár relativně běžnými úpravami, jako prodloužený zadní nárazník s Continental Kitem nebo přečalouněním interiéru do pravé kůže. Obojí by se dalo ještě považovat za docela normální. Potom ale přišly bláznivější záležitosti. A kravské rohy na kapotě byly stále jen začátek. Kromě nich totiž na automobil přibyly zejména zbraně. Kdyby byly funkční, byl by z Nudieho vehiklu docela zajímavý nástroj na čištění silnic od neurvalých řidičů. Ve skutečnosti ale chromované revolvery a pušky sloužily jako náhražky klik u dveří a podobně, nebo byly čistě na ozdobu. Stejně tak měly jen ozdobnou funkci stříbrné dolary, podkovy nebo zlatý hřeb interiéru – jezdecké sedlo mezi předními sedadly.
Je vcelku pochopitelné, že takto pojaté auto nebylo úplně vhodné jako prostředek každodenní přepravy – stejně jako jste v Nudieho obleku nechodili nakupovat. Většina z nich, včetně Hankova Bonnevillu, sloužila k propagaci svých majitelů, ať již na turné, na koncertech nebo na stříbrném plátně či v televizi.
Propagovat sebe sama i jiné a šokovat okolí. To šlo Nudie Cohnovi vždy nejlépe.
Vojta Dobeš
Automobilový novinář, který o amerických autech nejen píše, ale také s nimi jezdí. S oblibou provokuje svými názory nejen na auta.