Když to v roce 2003 všechno začalo, asi nikdo by nehádal, kam až to dojde. Ani sami „pachatelé“, Honza Orna s Pavlem Bartošem, kteří se tehdy sešli a rozhodli se, že by bylo dobré založit český klub majitelů Fordu Mustang. Dnes se může zdát myšlenka klubu českých příznivců jednoho z nejpopulárnějších amerických aut naprosto očividná, stejně jako fakt, že takový klub má desítky členů a pořádá velkolepé a skvěle organizované akce.
Svět nadšence do amerických aut byl ale v roce 2003 jiný než dnes. O hodně jiný. A pokud byly vaším objektem zájmu Mustangy, bylo to snad ještě patrnější. Z celé půlstoletí dlouhé historie fanoušků jsou totiž těžištěm zájmu dvě generace – první a poslední. První generace, „klasika“ ze šedesátých let byla samozřejmě populární i v roce 2003, co se však drasticky lišilo byla dostupnost. Kupní síla Čechů byla ve srovnání se západním světěm, který disponoval zásobami „strategické suroviny“ v podobě původních Mustangů, citelně menší dnes. A především nebylo zdaleka tak snadné jako dnes legalizovat provoz z ciziny dovezeného historického vozu - „veteránské značky“ byly teprve na začátku své cesty od podivného řešení s knihou jízd a policií obtěžující na každém kroku k dnešnímu stavu, kdy poskytují téměř dokonalou svobodu použití vašeho historického miláčka.
A pokud jde o poslední generaci? Tam byla situace jednodušší, ale ne zrovna v dobrém slova smyslu. Žádná totiž neexistovala. Na detroitském autosalonu byl sice představen první koncept „retro Mustangu“, který všechny milovníky slavného „pony caru“ naplnil nadějí, ale z výrobních linek měly ještě víc než rok sjíždět „devadesátkové“ Mustangy, které sice mají své kouzlo, ale nepoučený kolemjdoucí je často považuje za „prostě nějaký sporťák“.
Většinu Mustangů na českých silnicích tak v té době tvořily vozy třetí generace zvané Fox Body a právě oné „devadesátkové“ SN95. Obě stály poněkud ve stínu soudobých Chevroletů Camaro a Pontiaků Firebird, které si udržovaly popularitu díky působivějšímu, agresivnějšímu designu. Takže narazit na zajímavého Mustanga nebylo snadné dokonce ani na sraze amerických vozů.
Přesto se sešla dvojice nadšenců – Honza Orna s pětilitrovým kupé z devadesátých let, Pavel tehdy ještě se čtyřválcovým fastbackem bez turba, který sice občas předjížděly Škodovky, ale byl to Mustang (později ho v Pavlově garáži nahradilo mnoho silnějších a zajímavějších bratříčků, ale na neprávem opovrhované Fox Body nikdy nezanevřel) a začali verbovat další jedince s diagnózou „Mustang“.
Začátky nebyly zrovna velkolepé. Počty členů rostly po jednotkách a první setkání podle toho vypadala. První sraz byl ve skutečnosti spíše „odpojením se“ partičky Mustangů z velkého srazu amerických aut v Brně a výletem do Pavlových rodných Valtic. S každým dalším srazem ale bylo členů víc a víc, začaly se pořádat samostatné akce a výlety, a Mustang Riders Club začal vypadat jako skutečná, plnohodnotná organizace.
Důležitým mezníkem v historii klubu byl příchod Filipa Kloudy – zapáleného nadšence, který si právě splnil svůj sen a přivezl si z USA svého prvního Mustanga hardtop z roku 1968. Know-how získané dovozem i renovací svého kousku dal k dispozici i ostatním a brzy měl z dovozu, renovací, oprav a úprav Mustangů svou živnost. Přes firmu Kloado Mustang začaly do Čech proudit klasické Mustangy, nejdříve po jednom a později po tuctech. Nešlo samozřejmě o jediného dovozce klasických amerických vozů (a tedy i Mustangů) na trhu, ale vliv na českou „mustangovou scénu“ byl značný – v neposlední řadě i díky mnohem snazší možnosti Mustangy servisovat.
Filip Klouda se později stal na určitou dobu i předsedou Mustang Riders Clubu, ale jeho práci v klubu i při zvyšování počtu divokých koní na našich silnicích bohužel v roce 2013 předčasně ukončila motocyklová nehoda.
Pro majitele Mustangů u nás to byl možná konec jedné éry, ale Mustang Riders Club pokračuje dál v nezmenšené síle. Již pod vedením nového předsedy Martina Hejhala oslavil minulý rok padesáté výročí modelu Mustang velkolepými sprinty na runwayi pražského Letiště Václava Havla a i nadále pravidelně pořádá srazy, výlety a jiné klubové akce.
Na klubových akcích se objevují Mustangy všech věkových i cenových kategorií – od nenápadných šestiválcových exemplářů z let 80. a 90. až po nejnovější nebo naopak nejstarší verze Shelby, Boss a další. Stát se členem může každý, kdo vlastní jakéhokoliv Mustanga. Tedy, samozřejmě pokud je to Ford. Koně ani Jawy se prý nepřijímají, i když jsem si jistý, že pro North American P-51 Mustang by asi pánové udělali výjimku.
Zajímá vás to? Máte Mustanga, a chcete se setkávat s lidmi, kteří mají nejen podobný vkus jako vy, ale také vám mohou pomoci nebo poradit s provozem vašeho miláčka? A nebo ještě přemýšlíte, jestli si Mustanga pořídit? Ať tak či tak, podívejte se na klubové stránky Mustang Riders Clubu.
Fotografie: archív Mustang Riders Clubu
Vojta Dobeš
Automobilový novinář, který o amerických autech nejen píše, ale také s nimi jezdí. S oblibou provokuje svými názory nejen na auta.
