Lucky Cruisers Weekend porušoval fyzikální zákony

Vzhledem k tomu, že Lucky Cruisers Weekend (dále jen LCW) neboli sraz veškerého detroitského železa je jednou ze stěžejních akcí amerikanofilské automobilové scény u nás, nemohli jsme v autokempu Konopáč u Heřmanova Městce chybět ani my s naším Radio Dixie stánkem. Dovolte mi podělit se s vámi o můj osobní dojem z tohoto vskutku žhavého víkendu z pohledu jednoho z účastníků celé akce.

1. Při LCW dochází zcela jistě k porušování základních fyzikálních zákonů. Hranice areálu autokempu bych přirovnal k neviditelné pružné bláně, která zjevně umožňuje nafukování těchto hranic víceméně libovolným a prostorově neohraničeným způsobem, přičemž nikdo uvnitř ani vně areálu si tohoto skrytého rozpínání není vědom. Jinak si nelze vysvětlit fakt, že do toho kempu dokázali organizátoři vtěsnat více než 550 vozidel typicky amerických rozměrů (cca 6 x 2 metry). Asi brnknu panu Grygarovi.
2. Dalším zcela běžným jevem na LCW jsou časoprostorové skoky. Sedíte ve stánku, probíráte záležitosti zásadního celosvětového i lokálního významu s kamarády i náhodnými kolemjdoucími, kolem vás hlemýždím tempem projíždí vláček sestavený ze spousty nádherných či poněkud zašlých kár, do toho občas kolem proběhne nějaký ten kolega Daniels, sem tam studené pivo na chuť, něco veselého do cigárka taky nezaškodí, mezitím se setmí, auťáky začnou doplňovat stylovou muziku svojí vlastní barevnou světelnou show a vy se nestačíte divit. Tohohle chlapíka vidím dneska už počtvrtý a pokaždý v jiným autě. Nebo popátý? Anebo je to několik lidí, co si jsou jen podobný? A se kterým z nich jsme si před hodinou slíbili, že musíme pokecat? Může mi někdo vysvětlit, jak je možný, že ten černej pickup s konfederační vlajkou jede už asi podesátý zleva doprava, ale nikdy ne naopak? Přitom všechny ostatní auta si to šinou kolem nás tam i zpátky, zajímavé... Ježišmarjá, ta luxusní bloncka v puntíkovanejch šatičkách, co se na nás před chvílí tak slibně usmívala, má teď na sobě vypasovaný vorvaný džíny a vedle sebe nebezpečně vypadajícího pokérovanýho týpka, jak se mohla stihnout tak rychle převlíct a někoho sbalit? Že už je sobota a ty svůdný pohyby proběhly v pátek? Blbost. Že by tady měla ségru? Dál pokračujte dle libosti...
3. Použití kufru Cadillacu s nainstalovaným continental kitem (to je to falešný rezervní kolo vzadu za kufrem) jakožto mobilního příručního skladu triček není dobrý nápad. Triček se tam sice vejde dost, ale najít to pravé je téměř nemožný úkol. Hledaná velikost není nikdy nahoře, velmi často není ani úplně dole na dně, ale ve většině případů se nachází někde uprostřed, nejčastěji mezi pátou a osmou vrstvou. Povede-li se najít požadovanou velikost na první, druhý či třetí pokus, s 90% pravděpodobností to bude dámský model (hledáme-li tričko pánské), případně naopak. O barevných kombinacích ani nemluvě. Ale pochvalme se, nakonec jsme každému dokázali najít to pravé. Anebo ho ukecat, že tohle mu bude slušet prostě víc.

V tomto duchu bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale je to zbytečné. Díky všem kamarádům, známým i neznámým, se kterými nám bylo fajn a příště přijeďte taky! Nechte všední starosti někde v dálce v prachu za sebou a užijte si to stejně intenzivně jako my. A až narazíte na stánek Rádia Dixie, tak se nezapomeňte zastavit a dát řeč. Nebo tak nějak.

Mrkněte na naši obsáhlou fotogalerii

 

foto: Radek "Caddy" Beneš