Být u toho, když se někomu splní jeho životní sen, je vždycky zážitek. 20.června 2015 tomu nebylo jinak. Tím snem bylo muzeum (nejen) amerických historických aut v Nové Bystřici u Jindřichova Hradce a tak jsme si popovídali s kurátorem muzea Pavlem Janoušem, člověkem, který tuhle nádheru má na svědomí.
Pavle, jak ty ses vlastně dostal k americkým veteránům?
Já se do těch amerik prostě vejdu. Především do těch z dvacátých let, které jsou moje největší srdcovka a základ mé sbírky (Pavel má odhaduju kolem 190 čísel výšky). Pohodlně si do nich sednu, nepraštím se ho hlavy, vejdu se za volant, můžu v nich jezdit a tohle byl kdysi ten hlavní důvod, proč jsem začal sbírat ameriky.
Tak tomu bych rozuměl. Já mám ještě o pár čísel víc a naprosto tě chápu. Kolik těch aut vlastně máš?
Kolem 70.
Uff. Ďábelské. Jak ses dostal sem do Nové Bystřice? Vím, že bydlíš a pracuješ v Praze.
Já jsem rodákem odtud z Bystřice a tuhle fabriku jsem tím pádem dobře znal. Za bolševiků to byla textilka, po revoluci tady firma ALMA pár let dělala deky, to pak stejně jako skoro celý náš textilní průmysl díky globalizaci zkrachovalo a posledních devět, deset let ten objekt jen chátral. Já jsem v té době hledal po celé republice nějaké prostory pro uskladnění své stále se rozrůstající sbírky veteránů a současně i pro jejich důstojné zpřístupnění veřejnosti a tohle bylo přesně ono. A navíc tak trochu doma.
Jak dlouho trvalo od toho zpustlého stavu do současné podoby?
3 roky a 171 dní ode dne, kdy jsme s panem starostou začali komunikovat. Ovšem předtím je ještě potřeba započíst přípravnou fázi, protože jsem chtěl na obec přijít s jasným a podrobně zpracovaným projektem, takže se dá říct, že na tomhle projektu dělám zhruba posledních pět let.
Přestavět opuštěnou chátrající fabriku na muzeum určitě nebyla jednoduchá věc…
Zásadní byl samozřejmě přístup města a pana starosty, s řadou stavebních prací nám pomohly okolní odborné školy a učiliště, odborné subdodávky pak dělaly specializované firmy, ale maximálně jsme se snažili využívat místní řemeslníky a malé firmy. To platí i pro personál, který se o expozici i depozitáře bude starat, snažíme se maximálně zaměstnávat místní lidi.
Jak budete mít otevřeno?
Pondělky máme zavřeno, od úterka do pátku je otevřeno od 10 do 16 a přes víkend od 9 do 18. Samozřejmě je to sezónní záležitost, takže od začátku května do konce září.
Co z té bohaté expozice považuješ za zásadní a co Novobystřické muzeum třeba odlišuje od ostatních?
Máme taková tři základní témata. Prvním je takový průřez sto lety historie automobilismu vůbec, nejstaršímu našemu exponátu je 103 let, nejmladší DeLorean má teprve 33. Další myšlenka se zhmotnila v Sále legend, kde jsme záměrně postavili vedle sebe auta zhruba ze stejné dekády a protože každý vůz reprezentuje zemi svého původu, tak z toho vychází krásné srovnání technického vývoje a automobilismu v různých zemích světa. Třetí náš základní záměr se zhmotňuje v Sále techniky, kam bychom rádi dostali především děti, školní výpravy jak ze základek, tak z učňáků či středních škol. Mládež tam má možnost si sáhnout a v praxi vyzkoušet opravdovou techniku – spalovací motor, různé typy převodovek, řezy různých komponentů, ze kterých se skládá automobil. Interaktivní živá expozice.
Kolik těch aut tady v tuhle chvíli můžeme vidět? Jsou to renovované kousky nebo převažuje původní nálezový stav?
Teď je tady 50 vozů a je to tak půl napůl. Na každé auto bylo samozřejmě potřeba nějak sáhnout, momentálně jsou vystaveny vozy v původním stavu či po lehké a střední renovaci. Zbytek je v depozitu a v dílnách, kde probíhají ty velké zásadní renovace a v expozici se objeví v průběhu příštího roku postupně tak, jak budou práce u konce.
Takže chápu to správně, že se skladba vystavovaných aut bude průběžně měnit?
Přesně tak, každý rok chceme zhruba 10 vozů obměňovat a na tom si dám opravdu záležet, návštěvník by tady u nás měl pokaždé najít něco nového a zajímavého. Ta obměna se pochopitelně týká i vozů, které máme v zápůjčce, teď je jich tady asi pět a ty se budou točit ještě častěji.
Ke kterému z té spousty aut máš nejsilnější vztah? Které bys v žádném případě neprodal nebo nevyměnil? Které jsou ty největší srdcovky?
No tak to je fakt těžká otázka. Určitě bílozlatý Ford téčko, s ním jezdím po akcích, srazech a soutěžích, mám s ním strašnou spoustu zážitků, je to auto, které je asi nejvíc v pohybu, je ve velice dobrém technickém stavu, to je asi můj největší oblíbenec. Další vozy, které chci, aby byly prostě dokonalé, jsou právě ještě v renovačních dílnách, takže si na ně musíme ještě chvíli počkat. Ale mám rád každé z těch aut, každé je svým způsobem krásné, každé má svůj osobitý styl a bylo by škoda upřednostňovat jedno před druhým.
Muzeum není samozřejmě jen řada vystavených aut, ale máte toho tady ještě mnohem víc…
Je tady stylová kavárna, dětský koutek, máme tady kino, kam návštěvník přijde, na tabletu si navolí film podle historického období nebo podle značek aut a může se na něj podívat. Už nás oslovila řada klubů majitelů historických i současných aut a motocyklů, pro které je naše muzeum zajímavým cílem jejich akcí a výletů a to platí samozřejmě i pro ostatní návštěvníky.
Takže nezbývá než Pavlovi poděkovat za rozhovor, smeknout před úžasným dílem, které spolu se svými přáteli a spolupracovníky odvedli a jsem pevně přesvědčen, že si do nového muzea vonícího benzínem a olejem najde cestu spousta nadšených návštěvníků. Nádherné okolí Nové Bystřice toho nabízí víc než dost. Milovníci historické techniky určitě neopominou svést se parním vlakem na úzkokolejné železnici z Jindřichova Hradce, která má právě zde v Bystřici konečnou zastávku, nadšenci vojenské historie by neměli minout několik muzeí prvorepublikového opevnění a řadu turistů zláká i nedaleký hrad Landštejn. Česká Kanada je prostě nádherná. Jako ochutnávku doporučujeme internetové stránky muzea www.muzeumveteranu.cz
Martin Pešek
Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.
