Krvavou řež u Shilohu vyhrál Sever

Po pádu Fort Henry a Fort Donelson v únoru 1862 musel velitel Jižanů (Konfederace) na západě generál Johnston ustoupit z Kentucky a ponechat hodně z území západního a středního Tennessee Seveřanům (Unie). Protože se chtěl Johnston připravit na budoucí útočné operace, soustředil své síly v Korintu v Mississippi. Ústup Konfederace byl vítaným překvapením pro velitele Unie generála Granta, jehož Army of Tennessee potřebovala čas na přípravu svého vlastního útoku podél řeky Tennessee.

Grantova armáda se utábořila na Pittsburg Landing, kde strávila nějaký čas nabíráním čerstvých rekrutů a čekáním na Army of Ohio generála Buella. Johnston potřeboval udeřit na Granta v Pittsburg Landing dřív, než se dvě federální armády budou moct spojit .
Protože Johnston znal Grantovo umístění, sílu i to, že většina „ Yankees“ je ještě na cestě, plánoval zaútočit na nekryté postavení Unie 4. dubna. Počasí a další logistické problémy však zpozdilo útok, který začal ráno 6. dubna 1862.

Unie

• 65 085 nasazených, 1 754 zabitých, 8 408 zraněných, 2 885 pohřešovaných/zajatých
• 13 047 - kompletní ztráty
• Bojová sestava

Velitelé unie:

• Gen.Mjr. Ulysses Simpson Grant (1822 - 1885) - velitel Unie „Army of the Tenessee“
• Gen.Mjr. John Alexander McClernand (1812 – 1900) - velitel první divize
• Brig.Gen. William Hervey Lamme Wallace (1821 – 1862) - velitel druhé divize
• Brig. Gen. Lewis "Lew" Wallace (1827 – 1905) - velitel třetí divize
• Brig.Gen. Stephen Augustus Hurlbut (1815 – 1882) - velitel čtvrté divize
• Brig.Gen. William Tecumseh Sherman (1820 – 1891) - velitel páté divize
• Brig.Gen. Benjamin Mayberry Prentiss (1819 – 1901) - velitel šesté divize
• Gen.Mjr. Don Carlos Buell (1818 – 1898) - velitel Unie „Army of the Ohio“
• Brig.Gen. Alexander McDowell McCook (1831 – 1903) - velitel druhé divize
• Brig.Gen. William "Bull" Nelson (1824 – 1862) - velitel čtvrté divize
• Brig.Gen. Thomas Leonidas Crittenden (1819 – 1893) - velitel páté divize
• Brig.Gen. Thomas John Wood (1823 – 1906) - velitel šesté divize

Konfederace

• 44 968 nasazených, 1 728 zabitých,8 012 zraněných, 959 pohřešovaných/zajatých
• 10 669 - kompletní ztráty
• Bojová sestava

Velitelé konfederace:

• Gen. Albert Sidney Johnston (1803 – 1862)-velitel „Army of the Mississippi“
• Gen. Pierre Gustave Toutant-Beauregard (1818 –1893)- velitel „Army of the Mississippi“
• Gen.Mjr. Leonidas Polk (1806 –1864)-velitel prvního armádního sboru
• Brig.Gen. Charles Clark (1811 –1877)-velitel první divize 1/arm/sb.
• Brig.Gen. Benjamin Franklin Cheatham (1820 –1886)-velitel druhé divize 1/arm/sb.
• Gen.Mjr. Braxton Bragg (1817 –1876)-velitel druhého armádního sboru
• Brig.Gen. Daniel Ruggles (1810 –1897)-velitel první divize 2/arm/sb.
• Brig.Gen. Jones Mitchell Withers (1814–1890)-velitel druhé divize 2/arm/sb.
• Gen.Mjr. William Joseph Hardee (1815 –1873)-velitel třetího armádního sboru
• Brig.Gen. Thomas Carmichael Hindman, Jr. (1828 –1868)-velitel první brigády
• Brig.Gen. Patrick Ronayne Cleburne (1828 –1864)-velitel druhé brigády
• Brig.Gen. Sterling Alexander Martin Wood (1823 –1891)–velitel třetí brigády
• Brig.Gen. John Cabell Breckinridge (1821 –1875)-velitel rezervního armádního sboru
• Brig.Gen. John Stevens Bowen (1830 –1863)-velitel druhé záložní brigády

Sršní hnízdo odolalo

Ranní útok Rebelů Unionisty zcela překvapil – spousta unionistických vojáků vybíhala do boje přímo ze stanů, kde spala. Odpoledne se několika skupinám Seveřanů podařilo postavit bojovou linii podél hlubokého silničního příkopu, později nazvaného "Hornets Nest“ (sršní hnízdo - hvízdání projektilů připomínalo sršně). Přes opakované pokusy o dobytí pozice se Rebelové přes Yankee nedostali i když na pozici stříleli dělostřelectvem.

Vojáci Konfederace u Shilohu

Generál vykrvácel v boji

Později v průběhu dne Unionisté založili obrannou linii pokrývající Pittsburg Landing, při níž se opírali o dělostřelectvo a kterou rozšířili Buellovi muži, jenž mezitím přispěchali na bojiště . Boje pokračovaly až do setmění, ale Federálové se v pozicích udrželi .
Přestože Rebelové Seveřany překvapili a přiměli je ustoupit, byli to právě oni, kdo utrpěl velmi významnou ztrátu. Johnstona postřelili do nohy, když jel příliš daleko před svými vojáky. Vzhledem k tomu, že dříve utrpěl v souboji ránu, která mu poškodila nervy, neuvědomil si závažnost svého zranění dokud neměl botu plnou krve. Generál rychle vykrvácel na bitevním poli a paradoxem bylo, že když zemřel, měl škrtidlo v kapse. Velení Konfederovaných sil přešlo na generála Beauregarda.

Památník bitvy u Shilohu

Početní převaha na straně Severu

S posilou Buellových mužů stála federální síla 40 000 vojáků proti Beauregardově armádě s méně než 30 000 muži. Beauregard ovšem netušil, že na bojiště už dorazily Buellovy síly a tak, když Buellova armáda zahájila 7. dubna v 6:00 útok, Beauregard okamžitě nařídil protiútok.

Ačkoli Beauregardův protiútok byl zpočátku úspěšný, odpor Unie narůstal a Jižané museli ustoupit a přeskupit se. Beauregard nařídil druhý protiútok, který zastavil postup Seveřanů, ale nakonec skončil patem. V tomto okamžiku si Beauregard uvědomil, že stojí proti přesile a poté, co již utrpěl obrovské ztráty, přerušil bojový kontakt se Seveřany a ustoupil do Korintu.

Grant poslal vojáky pod velením generálů Shermana a Wooda sledovat Beauregarda. Ti se ale utkali se zadním vojem Jižanů, jemuž velel plukovník Forrest. Ten agresivní taktikou přiměl Seveřany k návratu do Pittsburg Landing, což umožnilo Jižanům bezpečně uniknout. Vítězství v bitvě u Shiloh výrazně přidalo na Grantově rostoucí reputaci jako úspěšného polního velitele. Dvoudenní bitva stála více než 23 000 životů a byla nejkrvavější bitvou v americké historii ve své době.

Bitvy války Severu proti Jihu:

• u Manasassu (u Bull Run)
• o Fort Donelson

Co o bitvě napsal přímý účastník?

Tady je dopis nadporučíka F. M. Posegatea ze 48.Ohijského dobrovolnického pěšího regimentu (Sever).

Od dopisu, který jsem vám psal naposled, se události pohnuly, až nakonec vyvrcholily v jednu z nejvelkolepějších bitev, jaké kdy svět poznal. Měli jsme v průběhu minulého týdne několik potyček s nepřítelem, ale nikdo ani na chvíli nepředpokládal, že bude mít odvahu nás napadnout.

Ve čtvrtek vyslali náš sbor na průzkum. Pochodovali jsme asi tři míle od tábora, kde jsme zanechali zvědy. Naše záloha se teprve formovala, když jsme uslyšeli rychlou střelbu po naší pravici i levici. Postup 2. brigády se zastavil a všichni jsme netrpělivě očekávali zprávu od našich zvědů. Posel brzy přišel a prohlásil, že jednotka kavalérie Rebelů napadla malý odřad (Jednotka zorganizovaná ke splnění konkrétního úkolu, pozn. red.) naší brigády. Plukovník Buckland velící brigádě jim poslal ihned posilu. Posílený odřad odrazil Rebely bez ztráty jediného muže a po uplynutí určité doby jsme se zvolna vrátili zpátky do našeho tábora. Všichni jsme byli spokojeni s výsledky celodenního průzkumu.

V pátek přišel rozkaz vytvořit linii obrany a vyčkat útoku. Pak přišla zpráva, že naši hlídku napadli a major, který jí velel, spolu s několika vojíny a poručíkem zajal tři Rebely. Šarvátky mezi našimi hlídkami a předvojem Rebelů pokračovaly až do sobotního večera. Pak přišel zvěd se zprávou,že na nás postupuje velká síla nepřítele. Nevím proč,ale velící generál (Grant, pozn. red.) tuto informaci nebere na vědomí, jako by zvědovi nevěřil a nás převeleli zpět do našeho ležení, aniž by nám vydali rozkaz k připravenosti k boji.

Přestože bylo možné, že na nás rebelové zaútočí v sobotu v noci, spal jsem tak tvrdě jako asi nikdy v mém životě. V neděli ráno (6. dubna, pozn. red.) vyšlo slunce na oblohu bez jediného mráčku. Bylo krásné tiché ráno, že jsem ani nepomyslel na nadcházející boj. Můj sluha Lafayette nás právě zavolal k snídani, když jsme zaslechli rychlou a pronikavou palbu z mušket. Rychle jsem si připnul šavli a šel do přední linie našeho praporu. Chlapci se postavili na svá místa v linii a během pár minut byl pluk připraven k boji.

Dostali jsme rozkaz, aby náš pluk pochodoval po silnici vpřed. Pochodovali jsme svižně z kopce, ale asi po 300 yardech (270 m, pozn. red.) jsme zjistili, že se v lese pohybuje nepřátelská jednotka v síle brigády, která se nás snaží obejít z pravého boku. Plukovník Parker okamžitě vydal rozkaz k návratu na kopec a vytvoření linie se 72. plukem. Linie byla téměř dokončena, když jsme dostali pořádnou sprchu kulek. Naši kluci stáli pevně a opětovali palbu.

Při prvním útoku, jsem byl ve středu praporu. Měl jsem na starosti poručíka Cyruse, který byl původním povoláním úředník, ale Dick (kapitán Richard S. Robbins, pozn. red.) byl s ním, tak jsem doufal, že bude stát pevně a nepošpiní svoji čest. Prošel jsem rychle do zadní části linie, kde na pravé straně oba stáli. Zjistil jsem, že vše je naprosto v pořádku, vojáci byli nadšení a Dick byl naprosto v pohodě.

Přestože vír kulek vypadal, že nás smete, neměli jsme kupodivu téměř žádné ztráty. Šel jsem zpět do přední linie a postavil se vedle Billyho Langa. Stál jen pár metrů ode mě, když tu najednou upustil zbraň a upadl bledý jako smrt. Myslel jsem, že je smrtelně zraněn a zavolal jsem na nejbližšího vojáka a řekl mu, aby odnesl Billyho do bezpečí. Až další den jsem zjistil, že se Billy praštil do rozkroku pažbou pušky (je mi záhadou jak to dokázal), ale ta rána ho úplně omráčila.Mimo to žádné zranění neměl! Teď už je zcela zdráv.

Elias Henry z mé jednotky dopadl hůř. Stál asi deset stop po mé levici. Díval jsem se na něj a obdivoval jeho chladnokrevnost, když mu náhle z rukou vypadla puška. Henry zvedl ruku k čelu a padl na zem. Díval jsem se na něj, jak se pokouší vstát, ale spadl zpátky. Druhý den ráno jsem se dozvěděl, že jej odnesli z pole a přijali mezi zraněné s těžkou ránou do hlavy. Své zranění bohužel nepřežil.

Několik okamžiků poté, co Henry padl, Clement Tudor, jeden z nejlepších chlapců z mé jednotky, padl mrtev ani ne šest kroků od místa, kde jsem stál . Bojoval skvěle a jeho smrt se hluboce dotkla celé jednotky. Viděl jsem Davida Morgana, desátníka George Conarda a Davida Woosleyho, jak kulhají pryč z linie - všichni zranění. Morgana střelili do břicha a druzí dva to dostali do nohou. George je velmi vážně zraněn a bude nějakou dobu trvat, než se bude moci postavit na nohy.

Stáli jsme v linii asi dvě a půl hodiny. Ani jeden muž - jak jsem viděl, neprojevil strach nebo zbabělost. Stáli pevně na svých místech, přestože kulky létaly jako krupobití. Náš pluk se udržel na pozici, dokud nedostal rozkaz ustoupit za vlastní obranné linie. Odrazili jsme nepřítele dvakrát a tak tvrdě, že se nás při ústupu neodvážil sledovat. Generál Sherman jel podél naší linie a řekl, že 48. je nejlepší pluk v divizi - udržoval svou pozici déle než jakýkoli jiný pluk.

Museli jsme ale ustoupit přímo přes naše ležení a vše v něm ponechat nepříteli. Šlo to hodně proti srsti našim chlapcům, ale žádná jiná alternativa neexistovala - nepřítel rychle získával naše zázemí. Nezachránili jsme nic z našich stanů a já ztratil všechno kromě toho, co jsem měl na zádech, stejně jako každý důstojník v pluku.

Zastavili jsme na chvíli na Purdyho cestě s tím, že se zde zformujeme, jenže po celé linii divize ustoupily a bylo by naprosté šílenství, abychom se nepříteli postavili sami s jistotou, že nás odříznou. Nepříteli se ale zatím podařilo proniknout na naše levé křídlo a zahájil na nás ničivou palbu. V té chvíli mě kulka trefila do levé lopatky a vytvořila ránu asi dva a půl palce dlouhou a přibližně palec a půl hlubokou. Žádné kosti jsem neměl zlomené a rána se rychle hojila.
Šel jsem na svém místě v pluku asi čtvrt míle k místu, kde jsme zaujali obranné postavení v malé rokli. Přesnou palbou jsme pak přiměli Rebely, aby trochu ustoupili. Jejich baterie nás ale brzy našla, zahájila na nás palbu kartáčovými střelami a my museli opět ustoupit.

Podařilo se nám dostat se až k řece a já musel vyhledat ošetření na parníku Hannibal, protože mě rána hrozně bolela. Po umytí a ošetření mého ramene jsem se cítil velmi dobře. Loď splula asi kilometr dolů po proudu. Z palby na břehu se dalo usuzovat, že Rebelové pomalu tlačí naše muže k řece.
V té chvíli bylo jasné, že pokud nedostaneme posily, bude jedinou cestou kapitulace. Naštěstí pro nás, se Rebelové na chvíli zastavili a na protějším břehu se objevila Nelsonova 23. divize Buellovy Ohijské Armády. Na nic nečekali a ihned se zapojili do boje.
Za pár minut Rebelové opět obnovili útok. Ouha, jaké hrozné překvapení je čekalo. Přestože Rebelové zdvojnásobili své úsilí, nepostoupili už ani o krok. Na obou stranách bylo ale mnoho mrtvých.

V noci byl klid, vojska se nadechovala k dalšímu dni. Ráno, když jsem se pokusil dostat z postele, jsem zjistil, že si bez pomoci neobuju boty. Na naléhání kapitána Fraziee a dalších přátel na lodi jsem došel k závěru, že zůstanu na palubě.
Boj se rozhořel v pondělí ráno s prvním denním světlem. Během noci překročila větší část Buellových sil řeku a celá naše armáda bouřila divokým nadšením. Stál jsem na palubě, abych mohl lépe slyšet a sledovat průběh boje.
Asi tři hodiny trvala neustálá střelba mušket a dělostřelectva a zdálo se, že ani jedna strana nezískala. Na zdravotní loď donesli desítky zraněných a brzy byly všechny parní čluny přeplněné. Chirurgové měli plné ruce práce, ale vypadalo to, že příval zraněných zvládnou.

Jen Bůh ví, že už nechci být svědkem takových hrozných scén, jaké jsem viděl na naší lodi. Přinesli chudáka s ustřelenou rukou, další s nohou napadrť, jiný s celou tváří pryč.

Nemohl jsem to vydržet a jakmile se mi udělalo trochu lépe, rozhodl jsem se vrátit k pluku. Nic jsem nikomu neřekl a velmi tiše jsem opustil loď. Během chvíle jsem našel Williama Fraziera z 1. kompanie a s jeho pomoci se mi podařilo dostat se zpátky do tábora.

Je zbytečné , abych se pokusit o popis té části bojiště, přes kterou jsem prošel cestou k nám. Mrtvých a raněných na obou stranách tam leželo téměř nespočetně, ale podle mrtvých se zdálo, že Rebelové utrpěli větší ztráty.
Naše dělostřelectvo jim dalo pořádně zabrat, na několika různých místech jsem napočítal tři až pět Rebelů,kteří se téměř dotýkali jeden druhého - skoro jakoby spali. Nebýt ovšem těch strašných zranění, která z nich vyhnala život! Bitevní pole mělo asi čtyři míle a cesta z lodi do našeho tábora vedla téměř přímo, takže jsem nemohl vidět všechen zmatek a padlé.

Ovšem to, co jsem viděl, mi úplně stačilo. Neměl jsem naprosto žádnou touhu vidět více hrozných připomínek na boj, který zde proběhl. Porážka Rebelů byla absolutní. Na míle daleko kolem cesty zem pokrývali mrtvoly a zranění Jižani, jejich vozy, zbraně, batohy a části uniforem.

Abyste měli představu, jak hrdinsky bojoval náš pluk v neděli ráno, tak poté, co byl nepřítel poražen, tak před naší obranou linií leželo 150 mrtvých Rebelů, z toho 64 jich bylo přímo před palebnou linií mojí kompanie. Sherman nás velmi chválil a kluci byli na tuto čest velmi hrdí. Naše ztráty byly následující - Clement Tudor zabitý v v poli a David Morgan zemřel na své zranění v pondělí. Kromě těchto dvou mrtvých mělo deset našich chlapců zranění – „Geo“ Conard a já nejvážněji. „Asa“ Adams je zraněn na rameni a je nyní na palubě nemocniční lodi. Doufám, že jeho zranění není vážné.

Náš pluk má dvacet padlých a kolem stovky zraněných a nezvěstných. Našeho chirurga zajali. Co se bude dít dál, zatím nevíme. Někteří důstojníci si myslí, že na nás tady Beauregard znovu zaútočí. Já si myslím, že tady už se nic dít nebude a že Beauregard ustoupí do Korintu.

Vyřiď prosím Kate, že až táta přijde domů, přinese své malé Kate něco pěkného. Musí teď být hodná holka pomáhat mamince a starat se o malou sestřičku Ellu. Musím končit a modlím se, ať Bůh žehná a chrání moji ženu a děti.

Váš manžel
Frank