Jak se zrodil off-road

Jak se zrodil off-road

V předvečer 2. světové války dostaly tři automobilky za úkol vyvinout v šibeničním termínu nové terénní vozidlo pro americkou armádu. Uspěly, a změnily tím svět. Nejenže pomohly spojencům vyhrát válku, vytvořily také základ moderního off-roadu. Ale jejich tvůrci z toho téměř nic neměli.

Dolů

Terénní automobil tak, jak ho známe dnes, před 2. světovou válkou neexistoval. Dostupný pohon všech kol zatím neexistoval a auta se zvýšenou světlou výškou a průchodností terénem nebyla potřeba – běžné auto té doby mělo světlou výšku větší, než dnešní SUV.

V armádních službách tak byla lehká vozidla obvykle zastoupena směsicí upravených civilních automobilů a motocyklů, případně motocyklů se sajdkárami. V předvečer války si ale americká armáda uvědomila potřebu lehkého vozidla, které by dokázalo spojit více rozmanitých úkolů – od přepravy vojáků přes bojový průzkum až po spojovací úkoly. Nemělo být o mnoho dražší než motocykl, ale zároveň mělo pojmout tříčlennou posádku, nabídnout možnost upevnění kulometu a překonat těžký terén. Navíc mělo vážit maximálně 590 kilogramů a mít točivý moment více než 115 Nm.

Prototyp American Bantam

7 týdnů na výrobu

Nejhorším nepřítelem byl čas. Svoje představy si totiž armáda ujasnila teprve v červenci 1940 – tedy v době, kdy už se v Evropě zuřivě válčilo. A bylo nutné počítat i s tím, že se do bojů dříve nebo později zapojí i Spojené státy. Na vývoj a výrobu prvního prototypu měli oslovení výrobci jen 49 dní. Čtyřicet devět. Měsíc a půl. Doba, za kterou se běžně vyvíjí možná tak šlapací autíčko, ale rozhodně ne válečný stroj, co má změnit svět. A za 75 dní už měli výrobci připravit první sérii 70 zkušebních kusů...

PŘEČTĚTE SI:

Z oslovených automobilek byl American Bantam, dosud výrobce nepříliš úspěšných klonů anglického Austinu, jediným, kdo dokázal prototyp postavit v termínu. Armáda podepsala kontrakt na zbývající předsériové vozy bez toho, aby její zástupci prototyp American Bantamu vůbec viděli.

Protože by ale bylo příliš riskantní spolehnout se v dodávkách tak důležité techniky na jedinou společnost, zvláště tak malou a nepříliš úspěšnou jako American Bantam, rozhodli se generálové k poněkud kontroverznímu kroku. Odeslali výkresy prototypu od American Bantam jeho konkurentům, automobilkám Willys-Overland a Ford. Ty tak mohly začít pracovat na vlastních variantách terénního automobilu, aniž by musely s vývojem postupovat od samého začátku.

Jeden z prvních Willysů MA

Výsledkem bylo, že všechny tři modely ve výběrovém řízení se nápadně podobaly původnímu American Bantamu. Jak Ford, tak i Willys ale původní nákresy použili jen jako základ pro návrh vlastních modelů, které se navzájem v mnoha ohledech lišily. Všechny armádu uspokojily natolik, aby zadala výrobu 1 500 kusů od každého z nich, pro potřeby praktických zkoušek.

Těsný souboj

Každý z vozů měl své výhody a nevýhody. Willys přišel s nejlepším motorem a byl nejodolnější, ale nevešel se ani do zvýšeného váhového limitu 975 kg. Bantam nejlépe brzdil a zatáčel, zatímco Ford měl nejpohodlnější sedačky a komisi nadchla také plochá kapota, využitelná jako prostor k převážení další výstroje.

Nakonec se Willysu podařilo snížit hmotnost na přijatelnou úroveň a zakomponovat do své konstrukce prvky ostatních dvou. Ve finálním hodnocení tak zvítězil před American Bantamem, který byl příliš choulostivý a nespolehlivý, a Fordem s jeho zoufale slabým motorem a zastaralou převodovkou.

Willys MB, tak jak ho známe z válečných filmů

Propad pro původního vítěze

Pro American Bantam ale druhé místo nebylo žádnou útěchou. Dvěma automobilkami, které nakonec dostaly zakázku na výrobu lehkých terénních automobilů, pro něž se postupně vžilo označení Jeep, se staly Willys-Overland a Ford. American Bantam, pro který by tak velká zakázka byla darem z nebes, nebyl uznán dostatečně stabilním a solventním partnerem pro tak zásadní produkci, a musel se tedy spokojit s výrobou přívěsných vozíků. Automobilka nakonec zanikla, a dnes si na ní vzpomenou už jen ti, kteří se zajímají právě o historii Jeepu.

Ten se nakonec stal mnohem populárnějším, než si armáda původně dokázala představit. Za druhé světové války byl zcela všudypřítomný a rychle se z něj stal jeden ze symbolů spojeneckého vítězství. Sloužil nejen v americké armádě, ale i u všech spojenců, včetně Sovětského svazu. A po válce zaplavily svět použité Jeepy, díky kterým se s tímto geniálním strojem seznámili i ti, co do bojů přímo nezasáhli.

Toyota FJ40 - podobnost čistě náhodná?

Jen těžko tak můžeme považovat za náhodu, že když se po válce začaly objevovat další terénní automobily, držely se všechny stejné koncepce – čtyřválcový motor umístěný vpředu podél, pohon zadní nápravy s připojitelným pohonem předních kol, redukční převodovka... Když se podíváte na původní Land Rover, legendární Toyotu Land Cruiser FJ40 nebo i Mercedes „Geländewagen“, vyráběný od sedmdesátých let až dodnes. Rodokmen téměř každého off-roadu tak můžeme vysledovat až k tomu měsíci a půl horečného vývoje v roce 1940.

Obrázky: Wikimedia Commons

Vojta Dobeš

Vojta Dobeš

Automobilový novinář, který o amerických autech nejen píše, ale také s nimi jezdí. S oblibou provokuje svými názory nejen na auta.

All articles of the author