Jackson Taylor & The Sinners: Kokain, whiskey a špinavý holky

Jackson Taylor & The Sinners: Kokain, whiskey a špinavý holky

Jackson Taylor se s country prostě nemaže. Nashvillská megastar z něj nikdy nebude a tak si může psát písničky, jak sám chce. Natvrdo. Redneck hardcore. Wow!

Dolů

Jsme v Texasu.  Populární podnik zvaný Billy Bob´s  ve městě Fort Worth sám sebe nejspíš oprávněně označuje jako největší honkytonk tančírnu na světě.  Takže se není co divit, když na CD a DVD zachycený živý koncert jednoho z mála opravdových následníků praotce country desperádů Waylona Jenningse začne slovy : „Přivítejte nejlepší honkytonk kapelu v celým tomhle zkurveným vesmíru!“ A Jackson Taylor a jeho Hříšníci dělají maximum pro to, aby vás o tom přesvědčili svým skutečně syrovým, valivým a nezaměnitelným zvukem.

Jsou to sice většinou na pár akordech vystavěné písničky klasického countryového formátu, ale pozor lidi, tahle country je těžkej bigbít. Jako předkapela třeba jižansko-rockových ikon Lynyrd Skynyrd ideální.

Ještě trochu víc přiložit pod kotlem a tihle hoši by taky mohli hlavním hvězdám tu celou show ukrást. A to jen s bicíma, baskytarou (obsluhuje většinou sám pan vedoucí), párem elektrickejch kytar a steelkou.

Zesilovače volume doprava prosím. Jakou jinou muziku byste taky chtěli hrát k textům Jacksona Taylora – prý posledního outlaw americké country. Ten týpek je teda jako docela hustej. Chlap jak hora působící dojmem, že by si s přehledem poradil kvérem či pěstma s bandou obchody rabujících šmejdů stejně dobře jako s tlupou zdivočelejch pseudolevičáckejch intelektuálek odněkud z Manhattanu. O pravdivosti historek na téma pozdních začátků některých jeho koncertů nepochybujte. Ono dostat frontmana kapely na kauci z vězení, kam ho místní šerif posadil za hospodskou rvačku, pár hodin trvá. Kokain, pivo, whiskey, bouchačky a špinavý holky. Redneck hardcore. A pak, že je country mrtvá…

Martin Pešek

Martin Pešek

Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.

Všechny články autora