Indián na válečné stezce

Indián na válečné stezce

/ROZHOVOR/ - Věta z titulku tohoto článku mě vždy napadne, když vyrazí na trať Jan Loučka se svým strojem Indian Scout v závodech Jízda pravidelnosti historických závodních motocyklů (JPHZM), kterých se už třetí rok sám účastním.

Dolů

Nejdřív vysvětlení, co je Jízda pravidelnosti historických závodních motocyklů. Jsou to závody strojů, jejichž výroba končí rokem 1978.  Motocykly jsou rozděleny do kategorií, podle objemu a ročníku výroby. Jak již název naznačuje, oficiálně se hodnotí to, s jakou pravidelností - tedy s jak podobnými časy - zajel jezdec tři měřená kola závodu. Etalonem pro porovnávání je vždy druhé kolo závodu, a která další dvě to jsou, to ví jen časomíra a vedení závodu, jež je vylosuje. Jezdci sami si však cení i pořadí tzv. "na rychlost" v jakém dojedou do cíle. A mnohdy se tato pořadí překrývají, protože rychle = pravidelně.

S Janem Loučkou (na titulní fotografii uprostřed) jsem během tří let měl možnost několikrát hovořit a zjistil jsem, že on sám je chodící encyklopedií motocyklové historie. O to víc mě zajímal on i jeho Indian. A na závodech ve Dvoře Králové konečně podlehl mému naléhání a domluvili jsme termín, kdy za ním můžeme přijet na jeho chalupu, kde nám o svém stroji něco povypráví.

Když jsme za ním s kolegou Martinem Peškem dorazili, na dvoře historické chalupy stál krásně zrenovovaný Indian Scout. Ještě z něj sálalo horko a ozývalo se jemné cvakání chladnoucího motoru. „Byl jsem ho trochu provětrat,“ pravil majitel a pak už jsme zasedli k povídání. Loučka nás po prvotním oťukání zaplavil mořem informací a jeho povídání byl spíše monolog, ale občas se mi podařilo podstrčit nějakou otázku.

PŘEČTĚTE SI:

Radio Dixie: Začneme trochu ze široka, jak jste se k motocyklům a především k Indiánům dostal?
Loučka: Motocykly mě provázejí od mládí. Jako kluk jsem se ve všem, co trochu smrdělo benzínem, rád vrtal a průběžně jsem na různých strojích s kamarády „lítal“ po okolí. Lásku k Indiánům jsem získal jako bonus ke své manželce a obojí mám dodnes. Nemocí Indián mě totiž nakazil můj švagr. Tu na něj přenesl jeho strýc, pan Pelikán, který společně s panem Menčlem závodil na Indianu Daytona 1000 z roku 1926 ze sajdou, až zhruba do roku 1950.

No a tak postižen touto nemocí, začal jsem skupovat, kde bylo co k mání. Abyste si namysleli, že jsem se topil v penězích a utrácel tisíce. To opravdu ne. V té době se totiž Indiani prodávali za pár korun. Jednoho jsme například s kamarádem vytáhli z bezinkového křoví a odkoupili za celých padesát korun!

Jednoho jsme s kamarády „zakoupili“ ještě levněji, když jsme se vraceli po dlouhé a nerozvážné noci. To, že jsme ho pořídili, jsem však zjistil, až když jsem se vyspal a on stál v druhém patře pavlačového domu. Tam jsme ho s rozjařenými kamarády totiž vynesli, když jsme ho při cestě domů našli odloženého na hromadě šrotu určené k odvozu, protože byla „železná neděle“.

Moje maminka dělala školnici a já svými stroji zabral většinu sklepních prostor této školy. Měl jsem zde v různě rozedraném stadiu cca 24 motocyklů, převážně Indianů. Když jsme se odtud stěhovali, odváželi jsme je Škodou 1203, která se otáčela přibližně 10x. 

Radio Dixie: Jak jste se dostal k tomuto konkrétnímu Indianovi, na kterém teď závodíte?    
Loučka: Tohohle Indiana jsem koupil od již zmiňovaného pana Menčla v polorozebraném stavu. Měl trochu podivný vzhled. Zkrácené blatníky a různé další úpravy. Myslel jsem nejdřív, že je to nějaké „samodomo“, ale z toho mě Menčl vyvedl, protože mi sdělil, že tento Indian byl zakoupen pro závodní účely přímo u obchodního zástupce zn. Indian v ČSR Maříka, a že s ním jeho majitel Holoubek úspěšně závodil a na dlouhé ploché dráze na Strahově v roce 1928, kde dojel na druhém místě.

Radio Dixie: A jak jste začal se závody Vy sám? 
Loučka: Všechno okolo závodů začalo v roce 1997, kdy jsme se se synem Frantou zajeli podívat do Hořic na závody veteránů a zjistili, že to je TO co chceme dělat. Po peripetiích se nám podařilo získat závodní motocykl Walter, na kterém Franta začal jezdit. Netrvalo dlouho a Walter mu nestačil a tak přešel na silnějšího Triumpha. Jenže pak si zkusil „ostrou“ silnici a rozhodl se, že mu závody veteránů přijdou moc pomalé a bude jezdit závody ostrých šestistovek.

Mě ale veteránské závody chytly za srdce a chtěl jsem na ně jezdit dál. Nejsem zvyklý jen koukat s rukama v kapsách a tak jsem začal přemýšlet, na čem bych mohl jezdit já. V podstatě připadal v úvahu jen Indian. Ale teď šlo o to jaký. Vzpomněl jsem si na Scouta, koupeného od Menčla a na jeho závodní minulost. Byl v té době stále ještě uložen a zakonzervován. Vytáhnul jsem ho a celkově zrekonstruoval a od roku 2009 s ním kroužím po závodních tratích.

Radio Dixie: Jezdil hned dle vašich představ, nebo jsou na něm udělané nějaké „závodní „ úpravy?
Loučka: Protože jsem ho při restaurování dělal naprosto z gruntu, tedy repas kliky, výbrus, písty, vodítka, tak aby motor byl jako nový, fungoval od počátku velmi dobře. Přesto však při extrémním závodním namáhání, kdy v podstatě jedete celý závod naplno, došlo po čase k zásadní závadě na klice. Původní klika má litinové setrvačníky na kuželovém čepu. A litina stárne. Došlo tedy k uvolnění setrvačníků a ohnutí ojnice. Bylo nutné tedy setrvačníky vyrobit nové, ocelové. Nastal problém s vyvažováním kliky. Motor jsme museli smontovat dohromady, odzkoušet, zjistili jsme, že vibruje, rozmontovali jej, kliku odhadem dovážili, smontovali, odzkoušeli… a stále dokola.

Dobovou dokumentaci s váhou a vyvážením totiž není možné sehnat. Několik dní nám trvalo, než se nám to definitivně podařilo. Výsledek ale stojí za to. Motor teď jde zcela hladce (tedy na dvouválec z roku 1927) a může jít celý závod na plný plyn.  Žádné jiné zásahy nebylo na motocyklu za pět závodních sezón nutné udělat. 

Radio Dixie: Jaké jsou vaše plány do budoucna? Nechystáte se na důchod.
Loučka (nazlobeně): Jakýpak důchod, na to není čas! Chystám se dál závodit, dokud to zdraví dovolí a postupně chci uvádět do života další stroje, které na to v dílně čekají. Indiany, Triumphy, Račky (Rudge)… Práce moc a času málo!

Povídání s panem Loučkou by bylo ještě na dlouho. A tak si něco necháme také na příště. To ale bude zase jiný příběh o jiném motocyklu.
Tento příběh byl o motocyklovém nadšenci a závodníkovi Janu Loučkovi (rok výroby 1947) a jeho motocyklu Indian Scout 750 vyrobeném v roce 1927.

Za poskytnutý rozhovor i příjemné chvíle plné zajímavých informací děkujeme.

Petr Brábník

Petr Brábník

Jsem patriot, nacionalista a rebel. Mám rád motocykly s karburátorama, holky bez silikonu, pivo s pěnou a muziku naživo.

All articles of the author