Go West XVIII.: Do San Francisca po Pacific coast highway!

Naše cestování po „Mother Road“ skončilo, ale poznávání Ameriky zpoza okna velkého kabrioletu pokračuje. Máme na něj ještě celé tři dny. Volíme jednodenní pobyt v Los Angeles s procházkou po chodníku slávy a návštěvou Hard Rock Cafe. Samozřejmostí je prohlídka Universal Studios v Hollywoodu – nezažít na vlastní kůži ten obrovský „cirkus“ pro lidi s mnoha a mnoha atrakcemi si prostě nemůžeme dovolit. Mnohem větším lákadlem je pro nás však jízda po State Route No 1 (Pacific Coast Highway), kopírující pobřeží Pacifiku až do San Francisca.

Mercury vyzvednut ze servisu. Převodovka už zase řadí zpátečku.

Vyrážíme hned v sobotu a cruising po „jedničce“ plné zatáček, skalních útesů a nádherných scenérií s výhledem na oceán si opravdu užíváme. Mercury s opravenou převodovkou jede jako loď, a když je potřeba, zase i couvá! Míjíme poloostrov s majákem, pláže se stovkami surfařů a jen o pár mil dál pobřeží plné tuleňů. Po půl dni cesty zastavujeme v Moonstone Beach, ale v hotelu na útesu chtějí 150 dolarů za dvoulůžkový pokoj, takže pokračujeme dál. Avizovaná uzavírka silnice nás odklání od moře, vede přes hory a vrací nás až k Paso Robles. „Rancho Tee Motel“ leží už v Atascaderu a má mnohem příznivější ceny.

Jízda po Pacific Coast Highway je opravdovým zážitkem...

Ráno u našich aut zastavuje Toyota Prius a pán, který z ní vystupuje neskrývá svůj obdiv k poctivému detroitskému železu. Při pohledu na tvary Priusu se mu vůbec nedivíme. Hory a kopce v této části Kalifornie vypadají, jako by byly potažené hustým zeleným kobercem. Konečně úrodná půda, všechno kolem má mnohem živější barvy a některé lány končí až přímo u oceánu. Projíždíme známou vinařskou oblastí. Obědváme v Santa Cruz a dozvídáme se smutnou zprávu. Městečko Joplin, kterým jsme projížděli před 14 dny, zničilo tornádo. Střed Joplinu zmizel z mapy…

Kam dál:

Go West I-XVIII

Přijíždíme do San Francisca, druhého nejhustěji obydleného města Spojených států. Šokuje nás všudypřítomnost hybridních Priusů, které tu slouží i jako taxíky. Smutné. Jízda po kaskádovitých křižovatkách má své neopakovatelné kouzlo a evokuje vzpomínky na jedinečnou automobilovou honičku z filmu „Bullittův případ“ se Steve MC Queenem. San Francisco je ale jedinečné i svou „Municipal Railway“ s kolejovými lanovkami, vzhledem připomínajícími staré tramvaje. Na San Francisco máme pouze jeden a půl dne. I přesto stíháme vidět legendární Golden Gate, dvoupatrový Oakland Bay Bridge, alespoň z dálky Alcatrazz a navštívit letadlovou loď Hornet. Zcela nevšedním zážitkem je pak noční návštěva velkého krabího baru, kde každých 20 minut odbíhají barmani na pódium a společně tančí. Skvělá nálada a symbolická tečka za naším cestováním na západ. Předáváme auta k nakládce a odjíždíme na letiště. Žij blaze Ameriko!

Golden Gate je z letadla stejně krásný...

1) Co se nám na Route 66 líbilo nejvíc?
Staré úseky s železnými mosty.

2) Co nás každý den fascinovalo?
Vlaky a jejich houkání.

3) Co nás příjemně překvapilo?
Za celou dlouhou cestu jsme neviděli jedinou autonehodu.

4) Co nás zaskočilo?
Přísadu do benzínu, nahrazující olovo, nelze koupit u benzinové pumpy, ale pouze v prodejnách s autodílny.

5) Co bychom si přáli?
Projet celou trasu ještě jednou!

...no a přesně to se nám nyní po čtyřech letech vyplnilo. V době odesílání posledního dílu GO WEST do Rádia Dixie balíme kufry do Ameriky. Až budete v pondělí 29.6.2015 tenhle text poprvé číst, budeme mít za sebou už hezkých pár stovek mil po staré dobré Route 66, a samozřejmě opět v klasických amerikách. Redakce Chrom&Plameny tentokrát vyrazila v hojnějším počtu a přibrala natěšené kamarády. Trasu z Chicaga do L.A. jedou čtyři posádky + doprovodné servisní vozidlo. Kdo jednou Route 66 okusí, musí se na ní vrátit!