Dixie kuchyně: Chili con carne

Dixie kuchyně: Chili con carne

Chili con carne, neboli masová směs s pálivými papričkami, typicky doplněná o fazole a následně zabalená do tortilly, je asi nejznámějším jídlem tex-mex kuchyně. A nejlepší je, že jí zvládne i "nekuchař"!

Dolů

K Americe, americké muzice a americkým autům nebo motorkám patří i americké jídlo. Vítejte v Dixie kuchyni! A nebojte se vstoupit, ani pokud neumíte vařit a nemáte spižírnu naditou pravými americkými surovinami. Půjdeme na to zlehka a jednoduše.

A začneme hluboko na americkém jihu. Někteří by možná mohli tvrdit, že hned na začátek zajdeme až moc daleko na jih - naše první jídlo je většinou spojováno spíše s Mexikem, ale je také nejtypičtějším pokrmem Tex-Mex kuchyně a Texas je rozhodně „tak akorát“ na jihu.

Chili con carne je ideální jídlo, pokud se chystáte pohostit partičku kamarádů a potřebujete něco jednoduchého a dobrého ke spoustě piva. Samozřejmě ho můžete uvařit i na nedělní rodinný oběd a překvapit manželku, ale v takovém případě šetřete papričkami.

Stejně jako řada dalších jídel, s nimiž se v našem seriálu setkáte, je chili ideálním základem pro experimenty. O tom, jak vypadá „to správné chili“ se vedou odjakživa spory a v zásadě jediné, na čem se všichni shodnou, je to, že by v něm měly být ostré papričky (chili)(con) masem (carne). Ani já si tedy nebudu dělat nároky na to, že jsem přišel na jediný správný a neměnný recept. Berte to jako základ, na kterém budete stavět na cestě ke svému ideálnímu chili.

Krok první: Jdeme na nákup

K tomu, abyste uvařili dobré chili, nepotřebujete mnoho exotických surovin.

  • Maso: Tradiční jsou nudličky hovězího masa, my použijeme mleté. Nejlépe namleté přímo od řezníka.
  • Zelenina: Pár červených cibulí a česnek.
  • Konzervy: Dvě plechovky nekořeněných červených fazolí. Nepovinná je plechovka krájených rajčat.
  • ChiliPytlík kajenského pepře, pokud nejste na pálivé zvyklí. Vlastně to není pepř, ale namleté chili papričky. Vyšší level jsou papričky habaneros. Prodávají se čerstvé v plastových vaničkách -  takové žluté, vrásčité a už od pohledu nepřátelsky vyhlížející potvory. Proto vaničku neotvírejte, nesahejte na ně a hlavně je, proboha, nezkoušejte ochutnat.

Ti z vás, kteří zkusili habanero ochutnat, si teď dají litr čerstvého mléka a budou zpytovat svědomí, proč se od chvíle, kdy jim přimrzl jazyk ke školnímu zábradlí, ani trochu nepoučili.

  • Koření: V nouzi postačí prefabrikovaná směs na fajitas. K lepším výsledkům povede směs mletého římského kmínu (pozor, není to totéž jako běžný kmín – hledejte v oddělení cizokrajných kuchyní, obvykle v sekci věnované Indii) a mletého koriandru (najdete tamtéž).
  • Další: Tortilly (v mexické sekci) a případně tamtéž nakládané jalapenos na dozdobení. Pak už jen zakysanou smetanou (přinejmenším jeden kelímek na dvě porce).

Krok druhý: Příprava

Vařit chili je vážně jednoduché, ale i tak se vyplatí připravit si všechno v předstihu. Zvláště pokud nejste zvyklí vařit, ušetří vám to spoustu stresu.

Nejdříve nakrájíme, co má být nakrájeno. Cibuli nahrubo, což znamená, že kousky mohou být třeba centimetr na centimetr. A nebo prostě tak, jak vám to vyjde. Klidně na proužky. Česnek oloupeme nakrájíme na plátky. Stačí dva stroužky.

Dále přistoupíme k nejdelikátnější operaci, což je krájení papričky. Slabší povahy, které používají kajenský pepř, mohou vynechat.

Na naši porci spotřebujeme zhruba 1-4 papričky habaneros (od „hodně pikantního“ po „zatraceně pálivé“). Pokud máte zmražené papričky od minule, použijte jich méně – zhruba polovinu oproti normálnímu množství. Ano, opravdu méně. Papričky v mrazáku nevyčpí, ale stanou se pálivějšími.

Varování: Pokud máte citlivou kůži nebo povahu, použijte jednorázové gumové nebo igelitové rukavice. A jestli je používat nebudete, nesahejte si na žádnou odhalenou část těla, než si nejméně dvakrát důkladně umyjete ruce. Kapsaicin, obsažený v papričkách, se používá také jako účinná látka pepřových sprejů. A v habaneros ho není zrovna málo – takže pokud si promnete oko nebo se podrbete na tváři, budete to cítit následujících několik hodin.

Papričky rozřízněte na polovinu, vyřízněte stopku a zahoďte semínka. Pokud jste opravdu drsní, můžete je v jídle nechat, ale nestěžujte si, pokud potom shoříte.

Papričku potom nakrájejte na nejmenší možné kousky. Ne, ještě na menší, než jste si mysleli, že jsou dost malé. Milimetr na milimetr budou fajn – když je všechno nakrájeno, vypadá to nějak takhle:


Najděte otvírák a otevřete obě plechovky fazolí i plechovku rajčat. Otevřete všechny pytlíky s kořením a připravte si všechno poblíž sporáku.

Krok třetí: Vaření

Postavte na rozpálenou plotnu velkou pánev a nalijte do ní trochu oleje – obyčejný slunečnicový stačí, případně můžete použít i olivový olej nebo sádlo. Oleje by mělo být jen „po dně“, ne víc než pár milimetrů silná vrstva. Počkejte, až se olej ohřeje – poznáte to podle změn na jeho hladině. Pokud si nejste jistí, hoďte do pánve kousíček cibule. Když kolem něj olej zabublá, máte správnou teplotu.

Hoďte na olej cibuli, vezměte do ruky vařečku (dřevěná věc, která vypadá jako lžíce) případně jiný podobný plastový/dřevěný předmět, který se nalézá v kuchyni.

Míchejte. Cibule musí změknout. Vypadá to nějak takhle:

V tu chvíli si připravte všechna koření, nasypte je na cibuli a ryclhe míchejte. Teď je jediná chvíle, kdy můžete něco zkazit. Když koření spálíte, zhořkne. Kořením nešetřete – v Texasu se na špetky nehraje. Takže tam hoďte třeba polévkovou lžíci od každého koření.

Koření nechte na pánvi jen pár desítek sekund, a přidejte maso. Smažte ho do chvíle, kdy mírně zhnědne. Mělo by to vypadat nějak takhle:

V tuto chvíli maso osolte (soli, na rozdíl od koření, použijte jen pár špetek – dosolit můžete vždycky) a přidejte obě plechovky fazolí, rajčata a rajský protlak. Rajčata ani protlak nejsou povinná a podle některých tvrzení do chili nepatří, ale mně se tam osvědčila.

Teď už máte v podstatě hotovo. Stáhněte oheň a nechte vařit přibližně půl hodiny, než chili zhoustne a fazole a maso změknou. Občas zamíchejte, aby se chili nepřichytilo.

Krok čtvrtý: Dlabanec!

Pokud chcete opravdu dobré chili, čeká vás nyní časově a na sebeovládání nejnáročnější fáze přípravy. Stejně jako guláš nebo svíčková, i chili chutná mnohem lépe druhý den, kdy se uleží a chutě ve výsledné směsi se řádně promíchají.

Až přijde jeho čas, prostě ho ohřejete na plotně – pokud v chladu ztuhlo, přidejte malou trošku vody. Moc vody? Vařte znovu do doby, než směs znovu zhoustne. Chili není jako brambory nebo těstoviny, převařit ho není možné.

Když konečně nadešel onen kýžený čas jídla, máte několik možností, co s vaším chili provést. Podle našeho názoru nejlepší, a „nejvíce mexická“ varianta je zabalení do tortilly. Tortilly ohřejte z obou stran na suché pánvi, až se na nich začnou objevovat hnědé flíčky. Změknou a budou se lépe rolovat. Hoďte tortillu na talíř, na ní vrhněte pár lžic ohřátého chili con carne a zabalte. Vypadá to nějak takhle:

Teď nadešla chvíle pro zakysanou smetanu, která nejenže dotváří chuť, ale také zmírní požár ve vašich ústech. Takže šup s ní na tortillu. případně můžete dozdobit pár kolečky nakládaných jalapenos – ty se, na rozdíl od habaneros, dají normálně jíst. V tomto případě fungují asi jako kyselé okurky k žebírkům nebo uzenému. Je to s nimi prostě lepší.

A máte hotovo. Teď prostě vezmete příbor a celé to sníte. K zapíjení je ideální studené pivo.

Jako přílohu můžete použít i rýži, v nouzové situaci se chili dá konzumovat i s chlebem, podobně jako guláš. Ale pozor na pálivost. To, co zvládnete v kombinaci se zakysanou smetanou na tortille, může v kombinaci s prostou rýží způsobit, že vaše chuťové buňky dopadnou jako čarodějnice v Salemu.

Jak už jsme zmínili na začátku, chili nemá žádný „jediný správný“ postup a stejně jako u guláše nebo svíčkové, každý si nakonec vytvoří ten vlastní a jeho chuťovým buňkám milý recept. O nejrůznějších variacích a možných úpravách si popovídáme v některém z dalších dílů Dixie kuchyně.

Vojta Dobeš

Vojta Dobeš

Automobilový novinář, který o amerických autech nejen píše, ale také s nimi jezdí. S oblibou provokuje svými názory nejen na auta.

All articles of the author