Až se vykulíte ze stanů či hotelů, najedení a schopní znovu vnímat decibely linoucí se z vítkovických „Hradčan“, nechť vaše kroky opět zamíří ke svaté pódiové trojici Drive, Arcelor a Full Moon Stage. Češi, Francouzky a Amíci vám předvedou rockabilly, country, bluegrass i soul v leckdy neobvyklém podání a především s nevídanou hlasovou výbavou.
Zombie jedoucí noční Nevadou
Páteční program Drive Stage odstartují Plzeňáci Mordors gang. Zpěvák a kytarista Petr Hrabák, basista Martin Pok a bubeník Lukáš Tričler řadí svou tvorbu s českými texty na pomezí rockabilly a psychobilly, tedy něco jako „zombie s vytuněnou slečnou v otevřeném Thunderbirdu jedoucí noční Nevadou…“.
Předskakovali mnohým ze svých slavnějších kolegů, sami se však také činí. Za třináct let trvání kapely vydali šest alb i jedno live DVD. Názvy písní jako Strach nad Bobří řekou, Papamobil v Bonnevillee, Draculand či Balada o vačici napoví, že se rozhodně nudit nebudete už jen díky vtipným textům. Jak to celé zní, glosují chlapci sami „Vezměte pěkně uzrálého Elvise a Johnnyho Cashe a vhoďte do mixéru, nadrobno nakrájejte country a surf music, přikořeňte lžící punku. Míchejte, a když směs začne modrat, přidejte slovní eskamotérství Felixe Hollzmanna a zbytky šminek po Marillyn Monroe. Takto zhotovenou směs za stálého míchání vlejte do nejbližšího kanálu. A jsou tady Mordors gang, hudba, která nezřídka pobaví!“
Mladé, krásné, talentované
Poté máte pěkných devadesát minut na očíhnutí dalších kapel, případně důkladným se zamyšlením, čemu dát přednost. Čeká vás totiž Sofiina volba. Dvě francouzské dračice, nebo neuvěřitelný americký soulový zpěvák Charles Bradley?
Isaya se sice na facebooku hlásí k žánrovému zařazení folk, nicméně směs bluegrassu, folku i irské muziky těchto sester, má údernost koltů Kalamity Jane. Vyrůstaly na Janis Joplin, Doors, Eddiem Vedderovi i Cashovi, sjížděly Tarantinovy bijáky, proto nepřekvapí, že se do toho Caroline a Jessica Jeandon umí dost opřít. Od mládí cestují a hrají na ulicích po celém světě, kritici od zrodu kapely roku 2010 dávají Isaya do žebříčků skupin, které stojí za sledování.
Na kontě mají prozatím jen dvě EP, na nevraživosti Francouzů vůči Angličanům je sice hodně pravdy, z úst dvojčat ale angličtina plyne s přirozeností. K tomu se doprovází na kytaru a autoharfu a nebudeme zapírat, dámy mají nepochybně styl i oku lahodící vzhled.
Život, proti němuž je film nuda
Doporučujeme se proběhnout, abyste od provensálských kovbojek zastihli i Charlese Bradleyho s jeho doprovodnou kapelou Extraordinaires. Kdo před dvěma lety nevěřícně sledoval v kině osud Sixta „Sugarmana“ Rodrigueze a říkal si, jak je možné nastartovat hudební kariéru ve značně vysokém věku po desítkách let životních útrap, bude asi obdobně zírat i na Bradleyho.
Letos šestašedesátiletého zpěváka matka záhy po porodu opustila a výchovy se ujala přísná babička. Když bylo Charlesovi osm let, jeho matka se objevila na scéně znovu, s úmyslem vzít ho s sebou do New Yorku. Babička nechtěla povolit, matka ho s pomocí staršího bratra unesla ze školy a dovezla do velkoměsta. Nové prostředí ale nebylo změnou k lepšímu, rodina dřela bídu s nouzí, Bradley proto ve čtrnácti utekl z domu, toulal se po ulicích a přespával ve vyřazených vagónech metra. Toho roku ho sestra vzala na koncert Jamese Browna – a bez nadsázky mu změnila život. Brown se pro něj stal ikonou, začal si jej pro sebe napodobovat. V šestnácti se díky vládní organizaci Job Corps vyučil kuchařem a dalších deset let za plotnou i strávil. Brzy ale vařečku začal střídat s mikrofonem, to když si kolegové všimli, že je svému idolu Brownovi nejen podobný, ale umí i skvěle zpívat.
Charles Bradley
Vietnamská válka odvelela muzikanty z jeho doprovodné kapely do válečné vřavy, Bradley se opět vydal na toulky, příležitostně pracoval jako dělník, sem tam i vystupoval. Roku 1996 se opět ozvala jeho matka s omluvou, prosíkem a přáním, aby se přestěhoval z Kalifornie nazpět do Brooklynu. Hluboce věřící Bradley se opravdu vrátil, živil se vandrováním s brownovským programem po tamějších klubech pod alter egem Black Velvet.
Že by se nad ním život nějak smiloval, nehrozilo. Během hospitalizace v nemocnici málem zemřel kvůli špatné medikaci, navíc byl zavražděn jeho milovaný starší bratr, stárnoucí matka se zhroutila, peněz nazbyt nebylo.
Jako Black Velveta ho objevil Gabriel Roth, zakladatel proslulého Daptone Records a okamžitě s ním sepsal smlouvu. Pomalu se před Bradleym otvíral dlouho vytoužený sen. Pod producentským vedením Toma Brennecka vydal Bradley konečně první desku No time for dreaming – ve svých třiašedesáti letech!
Jeho příběh neušel ani filmařům, před dvěma lety vznikl dokument Soul of America, o rok později nahrál další album Victim of Love. Nadšené ohlasy na sebe nenechaly dlouho čekat, Bradley je navíc znám svou láskou k fanouškům, které po koncertě objímá projevujíc jim vděčnost za to, že může dělat to, co ve svém životě miluje nejvíce – muziku.
Kvůli svému výraznému, jako dýka ostrému hlasu, zabodávajícímu se snad až do duše, je přezdívám „Screaming eagle of soul“. Nechte se okouzlit životními příběhy na vlnách šedesátkového soulu a funky „Černého sametu“.
Tradiční přístup slaví úspěchy
Pokud si do vyhledávače zadáte Denver Broncos UK, jako první na vás vypadne tým amerického fotbalu z Colorada a možná někde hluboko i odkaz na kapelu. Je vám trojice vousáčů povědomá? Jak by ne, Slim Cessna, Munly Munly, Lord Dwight Pentacost a jejich kolegyně Rebecca Vera, jsou srdcem i Slim Cessna’s Auto Club.
Z množství projektů, které má čtveřice v portfoliu, ale Denver Broncos UK reprezentují především tradiční přístup k původní americké hudbě, podpořený akustickými nástroji.
Perkuse, autoharfa, akordeon, banjo, dávné historky a pověsti z kterých se vám mnohdy budou ježit vlasy na zátylku. V Evropě hrají pramálo, deska neexistuje, nutno zažít na vlastní kůži!
Colours of Ostrava 18. 7. 2014
- Mordors Gang (ČR)
- Drive Stage 16:00-17:00
- Isaya (FR)
- Drive Stage 18:30-19:30
- Charles Bradley and His Extraordinaires (USA)
- Arcelor Mittal Stage 18:30-19:30
- Denver Broncos UK (USA)
- Full Moon Stage 20:00-21:00
