Tento stav změnilo použití letecké techniky, především vývoj těžkých bombardovacích letadel, schopných uletět velké vzdálenosti s těžkým nákladem bomb. Z taktického hlediska byly tyto stroje nejprve použity pro likvidaci vojenských cílů, ale poté, co Hitler v rámci „psychologické války“ srovnal se zemí anglické město Coventry, stala se na oplátku cílem spojeneckých náletů německá města.
Tím se otevřela Pandořina skříňka a mnoho evropských měst se změnilo v ruiny. Hitlerova původní myšlenka, že nálety na anglická města zlomí civilnímu obyvatelstvu ducha odporu, se nenaplnila. Podle hesla „kdo zaseje vítr, sklidí bouři“, dopadla potom ocelová metla na Německo a všechny státy které Němci obsadili.
PŘEČTĚTE SI:
Likvidace Německa
V okamžiku, kdy začaly oblohu brázdit spojenecké stroje typu Boing B-17 Flyng Fortrees , Consolidated B-24 Liberator, Avro Lancaster nebo Short Styrling, byla uvedena v život koncepce likvidace veškerého německého průmyslu, s vidinou toho, že nedostatek paliva, náhradních dílů a strategických surovin povede k brzké porážce Německa.
V mnoha případech se skutečně cílová zařízení podařilo zničit tak, že do konce války už nefungovala. Mnoho dalších ale Němci přesunuli do podzemí a tyto továrny chrlily válečnou výzbroj až do kapitulace Německa. Nemálo z nich bylo také na území Protektorátu Čechy a Morava. Továrny byly ukryté v podzemních dolech a otročili zde a umírali lidé z celé Evropy. Pro spojenecké bombardéry byly tyto cíle nedosažitelné.
Továrny ve městech jako snadný cíl
Co však dosažitelné bylo, byly továrny umístěné v blízkosti, či přímo ve městech. Z Kolína nad Rýnem, se po spojeneckém náletu stalo mrtvé město. Následoval Scheinfurt, Brémy, Berlín, Drážďany a mnoho dalších.
Do konceptu likvidace průmyslu protivníka tak zapadla i pardubická „Fantovka“ jako významný výrobce benzínu. Poté, co její význam odhalily anglo-americké zpravodajské služby, byl její osud zpečetěn.
Pardubice pod bombami
Na Fantovu rafinerii provedli spojenci tři nálety. V červenci, srpnu a prosinci 1944. První nálet provedla britská No.205 Group v noci z 21. na 22. července a místo rafinerie, která byla jejím cílem, srovnala se zemí pardubické čtvrti Židov, Familie, Zemskou donucovací pracovnu a ulice Jindřišskou a Karlovu. Rafinerie samotná prošla náletem „bez ztráty kytičky“. Při náletu zahynulo 44 osob a dalších 32 zemřelo v šesti sestřelených bombardérech. Nelze říct nic jiného než „velmi nelichotivá bilance“.
Druhý nálet - tentokrát v režii 15. letecké armády USAF - proběhl 24. srpna a byl ze tří provedených nejničivější. Cílem se stala „Fantovka“, ale k ní také nádraží a letiště. Nálet provedlo 366 bombardérů typu Boing B-17 Flyng Fortrees , Consolidated B-24 Liberator. Stíhací doprovod svazu tvořila 332. stíhací squadrona Red Tails, známá také jako „Tuskegee airmen“ (jednotka složená z černých pilotů). Nálet zničil rafinerii, cukrovar, nádraží a letiště. Mimo to dopadly bomby do Pardubic, Popkovic a Svítkova, počet obětí vyšplhal na 213. Provoz byl ve všech zasažených objektech obnoven (byť částečně) do podzimu 1944. Následoval však třetí nálet 28. prosince 1944, který zasáhl „Fantovku“ tak přesně, že ji vyřadil z provozu až do konce války.
Následky dodnes
Civilní obyvatelstvo z Pardubic si neslo traumata z těchto náletů ještě mnoho let po válce a krátery po bombách lze v okolí Pardubic najít ještě dnes. Mimo tyto viditelné stopy však jsou ještě ty, které viditelné nejsou. Je to smrt číhající pod zemí ve formě nevybuchlých 500 librových leteckých pum a jako válečné memento je zřejmě předáme ještě příštím generacím.
Informace a zajímavosti o bombardování Pardubic můžete najít na výstavě Bomby nad Pardubicemi.
Jan Korbel
Mám rád military a vojenskou historii. Nemám rád soudruhy odkudkoli a magory z ISIS. Jsem mladej kluk, jenom už trochu dlouho.
