Říká se, že Fordův Model T byl "otcem amerického automobilu". Není to ale tak docela pravda. Model T byl otcem masově vyráběných aut obecně, bez ohledu na zemi nebo kontinent. Otcem amerického automobilu tak, jak ho známe dnes, se všemi jeho typickými znaky a odlišnosti od zvyklostí zavedených zejména v Evropě, byl až Model 18. Možná ho znáte spíše jako Ford V8 z roku 1932.
Cílem Fordu Model T bylo postavit masy na kola. Jeho hlavní technické přednosti byly víceméně dvě: bylo to auto a bylo levné. V honbě za co nejnižší cenou se postupem času dokocne přestal nabízet v jiné barvě než černé.
Jak moc podivné bylo ovládání "Téčka"? Podívejte se na video!
Henry Ford to tak měl rád. Nezajímala ho luxusní auta nebo sportovní vozy. Budoucnost viděl v automobilech, které si mohl koupit každý dělník či farmář. Designem víceméně opovrhoval a pohodlí nebo rychlost pro něj byly vcelku vedlejšími parametry.
Přesto však i on viděl, nebo se nechal přesvědčit od svých spolupracovníků, že Model T se svou prapodivnou převodovkou, slabým motorem a brzdami jen vzadu nelze prodávat donekonečna. Jeho původní ideou sice bylo udržet ve výrobě jeden model tak dlouho, než se mu podaří vyvinout další vůz, který bude stejně přelomový (od převodovky Modelu T chtěl kupříkladu rovnou přejít k planetovému automatu), ale nakonec naznal, že bez vyrábění konvenčních vozů to nepůjde.
Ve dvacátých letech tak vznikl Model A, o něco konvenčnější vůz se standardní manuální převodovkou. Prodeje však stále uvadaly a bylo potřeba uvést na trh něco, na co konkurence nebude mít odpověď. Například dostupné auto s výkonným motorem.
Konkurenční levné značky Chevrolet a Plymouth v té době začínaly nabízet řadové šestiválce, které jim dávaly zásadní výhodu oproti Fordu, který se stále držel čtyřválců. To se ale mělo brzy měnit.
Vývoj osmiválce "Flathead" (s plochou hlavou neboli s rozvodem ventilů typu SV) byl asi posledním skutečným úspěchem stárnoucího Henryho Forda, než ztratil kontakt s tržní realitou. Osmiválcové motory už na přelomu dvacátých a třicátých letech nebyly ničím neznámým, ale průkopnickou myšlenkou byl dostupný osmiválcový motor.
Ford nechal své inženýry sehnat tolik ojetých osmiválců, kolik jen dokázali, důkladně je prozkoumat, a potom zahájil vývoj svého vlastního. Jejich cílem bylo něco, co dosud nikdo neudělal. Chtěli udělat osmiválec dostatečně jednoduchý a výrobně levný, aby ho mohli montovat i do svého základního modelu. A nakonec se podařilo.
Když v roce 1932 přišel na trh nový Model B, objevil se po jeho boku i vzhledově víceméně identický, ale technicky naprosto průlomový kolega. Model 18 měl pod kapotou osmiválec o objemu 3,6 litru a výkonu 65 koní. Z dnešních poměrů se to může zdát jako směšné číslo - vždyť i litrová Fiesta má dnes téměř dvojnásobek - ale na tehdejší dobu to bylo něco neslýchaného. Britský magazín Autocar napsal, že Ford V8 kabriolet dosáhne rychlosti téměř 130 kilometrů v hodině. Na dostupný automobil té doby to bylo něco nevídaného!
Drahý pane Forde -
chtěl bych vám poděkovat za to, že jste udělal Ford V8 tak rychlý a odolný, jak jste udělal. Nebýt něj, nikdy bych těm policajtům ve Wisonsinu a Minnesotě neujel.
Zůstávám s pozdravem, než budu mít to potěšení vás potkat
John Dillinger
Díky svému výkonnému motoru si novinka brzy získala obrovskou popularitu a osmiválcová verze se prodávala mnohem lépe než o 50 dolarů (nenechte se mýlit, v tehdejší době to byly slušné peníze) levnější Model B. Oblíbila si ho celá Amerika.
Ač to možná nebyla ta nejlepší reklama, měli ho rádi zločinci. Používali je Bonnie a Clyde a v jednom z nich nalezli i svou smrt. John Dillinger dokonce napsal Fordovi děkovný dopis za to, jak skvělé auto pro přepadání bank a ujíždění před policií vyrobil.
Ale mnohem důležitější byla obliba mezi běžnými motoristy a také změna v tom, jak typický Američan vnímal auta. Ford V8 představil americkému řidiči svět, ve kterém kdokoliv mohl mít dostatečně výkonný vůz. Už jste se nemuseli plahočit do kopců krokem a závidět těm zámožnějším jejich tempo. Ano, existovala superdrahá auta, která nabízela super výkony. Ale "dostatečný" výkon byl příchodem lidového osmiválce "demokratizován".
PŘEČTĚTE SI:
Spolu s tím se také zrodila další stránka americké automobilové kultury. Čerstvě vyvinutý Flathead měl totiž obrovské rezervy k dalšímu vývoji a úpravám. Základních 65 koní z téměř čtyřlitrového motoru bylo skutečně docela málo - ale bylo snadné získat víc. Nadšenci tedy začali svoje stroje upravovat a získávat z nich vyšší výkon.
Zrodily se tak nejen podomácku stavěné hot rody, ale především průmysl na ně navázaný. Začaly se objevovat firmy, které vám na Ford V8 prodaly lepší karburátory či sací potrubí. A také firmy, které ho přetvořily v něco úplně jiného a mocnějšího. Mohli jste si koupit například hlavy válců Ardun od budoucího otce Chevroletu Corvette, Zory Arkus-Duntova, které změnily Flathead v moderní osmiválec OHV.
Fordův osmiválec tak změnil celý americký pohled na automobil. Model T udělal z luxusního zboží pro elitu běžný dopravní prostředek pro masy. A Model 18 způsobil, že drahá auta už se lišila spíše vnitřní výbavou a prostorem než tím, že na rozdíl od těch levných vyjela kopec. Navíc se stalo poměrně normálním, že auto je věc, kterou si můžete upravit a vylepšit. Přestalo být něčím vzácným, co navrhují nedotknutelní inženýři kdesi v nablýskané továrně. Nebýt Fordu V8, dost možná by nikdy nevznikly hot rody a tudíž by se později nezrodily ani muscle cars. A svět amerických aut by vypadal úplně jinak.
A v Evropě? Fordy z roku 1932 byly jedny z posledních, které se ještě daly považovat za "globální". Ford sice vyvinul pro Evropu menší verzi osmiválce, ale v zásadě prodával stále stejná auta na obou kontinentech. Pro Evropany však osmiválec představoval problém. Narozdíl od amerického prostředí zde totiž daně a pojištění automobilů závisely na objemu, a příklon Ameriky k velkým motorům tak přinesl i postupný odklon obou automobilových kultur.
To, co se díky Fordu V8 stalo v Americe běžným standardem, vytlačily evropské předpisy a daně do pozice luxusního zboží pro bohaté. Dále se tak rozevřela propast mezi americkými a evropskými vozy - propast, která se začala zavírat teprve v poslední době, kdy se americká auta mírně zmenšila, evropská zase zvětšila a oba trhy se začaly opět přibližovat. Trvalo to ale víc než 80 let.
Vojta Dobeš
Automobilový novinář, který o amerických autech nejen píše, ale také s nimi jezdí. S oblibou provokuje svými názory nejen na auta.