Dnes to bude o několika velmi výjimečných kapelách, pocházejících z Jacksonville, které snad nejvýrazněji zasáhly do vzniku a vývoje southern rocku. Ve 2. polovině 60. let byla Florida živnou půdou pro teenagerské kapely, především proto, že zde existovaly desítky mládežnických klubů, které se věnovaly lidem z období baby boomu a jejich volnočasovým aktivitám. V Jacksonville tomu nebylo jinak, ale jenom tady se sešlo tolik skvělých osobností, a podmínek, že se udál tento neuvěřitelný příběh. Z velkého množství místních lokálních, více či méně významných kapely vyrostlo několik absolutně nejlepších i v tom světovém měřítku. Prostě se ve správný čas na správném místě sešlo dost správných lidí.
Obyčejná ulice v Jacksonville v roce 1970
Jako jedni z prvních se prosadili bratři Duane a Gregg Allmanovi. Byť se sami narodili jinde (v Nashville), tak právě v Jacksonville se v roce 1969 spojili s Dickey Bettsem, Berry Oakleyem, Butchem Trucksem a Jai Johanny Johansonem a vznikla první z největších, nejslavnějších a stylotvorných kapel jižanského rocku Allman Brothers Band.
Kapela během své mnohaleté existence zažila obrovské úspěchy, ale i tragédie. Hlavně ty dvě, kdy se s odstupem jednoho roku na motorkách zabili Duanne Allman (29.10.1971) a Berry Oakley (11.11.1972). Prapor ABB pak drželi hlavně Gregg Allman a až do svého odchodu v roce 2000 Dickey Betts. Vedle Bettse vyrostli další skvělí kytaristi Waren Haynes a Derek Trucks. Kapela během své existence vydala třináct studiových alb a v roce 2014 ukončila svou činnost.
Druhou dnešní a pravděpodobně vůbec nejznámější a nejlepší kapelou southern rocku, která rovněž pochází z Jacksonville, jsou Lynyrd Skynyrd. Rozhodně se tady, ani v audioverzi našeho pořadu nebudu zabývat detaily vzniku a existence této legendy. Tomu už bylo v našich podcastech věnováno dostatek času a prostoru a taky lze v archivu podcastů v pořadu Southern Legends dohledat několikadílný speciál od kamaráda Erika Kriššáka alias Hejkala z Bratislavy.
Vedle úspěchu a slávy přinesl život Lynyrd Skynyrd také spoustu bolesti a smutku. Začalo to leteckým neštěstím 20. října 1977. Ti, kteří přežili, se dlouho léčili a vzpamatovávali. Pak přišla automobilová havárie, při které zemřela manželka Allena Collinse, a on sám zůstal na invalidním vozíku. 23. ledna 1990, ve 37 letech, zemřel na zápal plic. Předčasně pak zemřeli Leon Wilkeson (49 let), Billy Powell (56 let), Bob Burns (65 let – autonehoda), Ean Evans (49 let) a Hughie Thomasson (55 let). Když pak 5. března 2023 odešel na druhý břeh poslední zakládající člen kapely Gary Rossington, spekulovalo se, jestli budou Lynyrd Skynyrd dále pokračovat. 7. července loňského roku jsme v Praze viděli, že pod vedením Johnyho Van Zanta kapela jede dál a dál rozdává radost svým věrným fanouškům.
Ta další kapela, o které bude dnes řeč, tedy Blackfoot, to taky neměla jednoduché, ale ostatně kdo to v této branži má jednoduché. Blackfoot jsou ve své existenci dost propleteni s Lynyrd Skynyrd. Jednak měli v začátcích své činnosti pauzičku, když jejich frontmanovi Rickey Medlockovi hodili Skynyrdi lano, aby nahradil na nějakou dobu odešlého, ale pak se zase navrátivšího bubeníka Boba Burnse. No a pak následovalo sedmiměsíční lano i pro basáka Grega T. Walkera. Když trochu předběhnu čas, tak v roce 1994 Medlocke u Lynyrd Skynyrd zakotvil trvale a hraje u nich dodnes.
Blackfoot si také užívali své dny štěstí a slávy a nakonec i zmaru. První dvě alba byla ve své době téměř nepovšimnuta, zato následující tři všechno změnila a dostavil se velký úspěch. Miliónové prodeje a vyprodané koncerty. Začátkem 80. let se ale všechno změnilo a s příchodem kabelové televize a videokanálů i muzika zkomerčněla. Najednou bylo důležitější, jak kapely vypadají a ne co a jak hrají. Změnil se zvuk rocku i popu, a větší prostor dostaly klávesy a syntezátory. Některé jižansko rockové kapely to zabilo, některé se dokázaly přizpůsobit. Blackfoot přizvali do své sestavy Kena Hensleyho z britských Uriah Heep a poslední dvě studiová alba s ním byla už jen labutí písní. Po roce 2000 byly snahy o obnovení kapely, ale Medlocke už byl zakotvený u L.S. a zbylým muzikantům to nadšení taky dlouho nevydrželo. V roce 2015 sehnal R.Medlocke pár mladých muzikantů a rozjel svůj projekt obnovení New Blackfoot. Dokonce v roce 2016 vydali jedno album, ale … uvidíme. Tady ale máte ty PRAVÉ, skutečné a nejlepší Blackfoot.
Další, velice úspěšná kapela z Jacksonville také začínala a své první úspěchy sklízela jako jižansko rocková partička. Aby taky ne, když ve svém středu měla bratra Ronnieho Van Zanta - Donnieho Van Zanta. Společně s Donem Barnesem dali dohromady kapelu, kterou pojmenovali podle nábojů do revolverů a poloautomatických pistolí 38 Special. Změna hudebního vkusu posluchačů na začátku 80. let, podporovaná komerčními televizními kanály, zahnala i tuhle kapelu do „náruče popu“, i když, poctivě řečeno, velice kvalitního popu.
Kapela hraje dodnes, i když v mnohokrát obměněné sestavě. Jediným původním členem a kapelníkem je kytarista a zpěvák Don Barnes. Dobrým dokladem o jejich existenci a velmi dobré muzice je loni vydané studiové album Milestone, z něhož jsme si v září hráli jednu ukázku. Ale jako videoukázkou tvorby 38 Special jsem vám tady vybral starší věc, kdy byli hoši ještě pořádně vlasatí a drhli to víc po jižansku.
A jsme u poslední kapely našeho dnešního pořadu. Kapely Molly Hatchet, která rovněž pochází z města Jacksonville na Floridě a ve svých začátcích byla také docela úzce spojena s Lynyrd Skynyrd. Aby taky ne, když byli z jednoho hnízda a byli fakt dobří. Ronnie Van Zant jim pomáhal sehnat první nahrávací kontrakt a chtěl produkovat i jejich první album. K tomu už ale nedošlo, protože se v roce 1977 stalo to letecké neštěstí.
To první album vydali M.H. až v roce 1978 a vyšlo pouze pod jménem kapely. Byla to bomba a velký úspěch. Platinový prodej a smlouva na další alba. Toto album zjevně vzešlo ze stejné pravěké jižansko rockové polévky jako Lynyrd Skynyrd. Zároveň však bylo tvrdší, drsnější, syrovější, jakoby Lynyrd Skynyrd převzali hardcore motorkáři. Za svou existenci nahráli Molly Hatchet 13 studiových alb, z nich byly první tři v prodeji platinovými, druhé dokonce s dvojí platinou. V jejich diskografii pak najdeme 7 živých alb a několik výběrových kompilací. Členové M.H. přicházeli a odcházeli. Někteří se vrátili, odešli a pak se zase vrátili. Nakonec odešli i oba zakladatelé kapely Dave Hlubek a Steve Holland. Několik let zůstal Duane Rolland jediným původním členem. V roce 1995 odešel do důchodu a licenci a později i práva na název kapely prodal Bobby Ingramovi, který pokračuje v poslání kapely dodnes. V roce 2005 se Dave Hlubek do M.H. vrátil a podílel se na třech studiových albech. Někdy v roce 2004/05 nahradil u mikrofonu Danny Joe Browna PhilMcCormack. Molly Hatchet jsme u nás mohli vidět, v sestavě s D.Hlubekem, v letech 2010 a 2011 v pražské Retro Music Hall na Vinohradech a ve Zlíně. Podle všeho kapela stále ještě živě vystupuje, ale o žádných albových počinech (od koncertního Battleground z roku 2019) už nevím.
Přeji vám všem příjemný poslech, zůstaňte nám věrní a za měsíc opět Hurá na Jih!
