Heslo dne zní jasně: Pořešit resty! Takovejch dobrejch novejch desek v minulým roce vyšlo, a kdybych je měl všechny zařadit do svýho Honkytonk Jukeboxu, kde mám prostor se jim věnovat podrobnějc, tak bych tenhle podcast musel dělat snad ob tejden. Což časově i technicky není možný, vono by vás to asi taky brzo přestalo bavit, takže zaplaťpámbů, že je tady Moonshine Jam. Dnešní dávka singlů bude tudíž kombinací novinek z roku 2026 a nejzajímavějších písniček z loňska. Tak šup na to.
Na začátku dnešního Moonshine Jamu se vrátíme do právě do nenávratna zmizivšího roku 2025. Loni mimo jiné vyšlo sedmý řadový album Jona Pardiho Honkytonk Hollywood. Slyšíte ty rány? To jsou ty vobrovský šutráky, který padaj ze srdcí velkejch hvězd moderní country. Konečně můžou přestat točit ty country-popový sračky, do kterejch je nutěj producenti a mainstreamový country rádia, a s úlevou se vracej ke zvuku, kterej vždycky chtěli mít. A když to spojíte i s vlastníma písničkama, což je právě případ Jona Pardiho, tak to prostě a jednoduše funguje. Módní trendy budiž pochváleny, tradiční honkytonk je zase cool a hot. Tak ať to dlouho vydrží!
„Kdybych mohl vrátit včerejší noc zpátky do láhve, vytáhl bych ji a vypil znova“, zpívá Randy Houser ve svým songu Back In The Bottle. Je to taková oslava všech těch večerů a nocí, který jedou s cihlou na podlaze a s utrženým zpětným zrcátkem. O to těžší a zpomalenější jsou pak ty rána. Ale to asi všichni známe...
„Míň kecat a víc makat.“ Tenhle song napsal a poprvé nahrál Hank Williams Jr. ve dvaadevadesátým na album Maverick a o rok pozdějc z něj velkej hit udělal na svým debutovým albu „nejzazobanější vidlák v celý country music“ Toby Keith. A novej remake týhle nesmrtelný věci má na svědomí zlobivá nashvillská superhvězda Ashley McBryde, která ho natočila na album k poctě nedávno zesnulýho Tobyho. Gratulujeme k vybranýmu vkusu!
Hailey Whitters – jméno této pětatřicetileté blonďaté boubelky se konečně začíná v country kruzích prosazovat a to v souvislosti s její loňskou deskou Corn Queen. Její zvuk kdesi mezi tradiční country a nasládlým retro-popem je docela unikátní, ty songy mají hlavu a patu a v dnešní době, kdy můžeme sledovat, jak mainstreamový country průmysl hledá novou inspiraci v tradičních zdrojích a v doposud nezávislé a někdy až garážové scéně, má opravdu šanci prorazit až na vrchol. Každopádně tuhle „kukuřičnou královnu“ se určitě vyplatí sledovat.
Jedna z věcí, který se mi na country muzice líběj, je respekt, kterej i ty největší hvězdy žánru mají k těm, kteří je inspirovali, k písním, který je nasměrovaly k tomu, co dělají dneska, respekt a úcta k tradici a vědomí toho, že oni sami jsou jen jedním malým dílkem ve skládačce, která tvoří dějiny týhle muziky. Parker McCollum takhle vzdává poctu svejm vzorům jako Guy Clark nebo John Prine a dost možná, že to bude inspirace i pro spoustu jeho fanoušků. Ve Státech určitě. A u nás? Zapátrejte v našem archívu a budete se divit, jak skvělou muziku v našich podcastech najdete. Doporučuju kolegu Evžena Mullera a jeho pořady Country Heroes a Americana Express.
Don't You Ever Give Up On Love (Nikdy se nezdávej lásky) – tak se jmenuje jedna z desek vyšlých v loňském roce 2025, na které mi v Honkytonk Jukeboxu prostě nezbyl prostor. Její autorka Brennen Leigh je jedním z velice dobře utajených pokladů country muziky a je to obrovská škoda. Psát se třeba rok 1965, tak by to bylo na zlatou desku, první místa v hitparádách a Brennen by byla velikánská star. Taqkže jestli máte ucho na tradiční country v „haggardovským stylu“, tohle je přesně pro vás. A ty videa si dáme hned dvě.
Zůstaneme ještě u tradičního zvuku a jmen, který nikdy nebudou velkým písmem na plakátech megafestivalů a těžko kdy posbírají ceny všech možnejch akademií. Luke Bell už to rozhodně nestihne. Jeden z nejtalentovanějších honkytonkových písničkářů už tady mezi námi tři roky není, ve svých dvaatřiceti letech mu fatálně přetrhnul životní cestu ten zkurvenej fentanyl a zůstala po něm jen skvělá muzika. Album The King Is Back obsahuje 28 skladeb a je fakt obrovská škoda, že k nim už žádný další nikdy nepřibydou.
Na předávání cen ACM Awards 2025 vystoupilo i hvězdné trio Reba McEntire, Miranda Lambert a Lainey Wilson s novým songem Trailblazer, který je poctou všem ženám v historii country hudby, k těm, které svým tvrdě vydřeným úspěchem prošlapaly cestu svým následovnicím. Loretto, Tammy, Patsy atd.atd. – díky!
A na závěr tady máme jednu vidláckou. Nick Bosse & The Northern Lights jsou příkladem toho, že zajímavá a úderná country s psaneckým feelingem může vnikat i na „dalekém severu“, konkrétně v New Hampshire. Tenhle zvuk mám prostě rád. Nový album The Press Room jim vyjde letos v březnu.
Toť vše. Takže se jako dycky mějte fajn a až si budete chtít rozšířit svoje hudební obzory, pusťte si nějakej náš další podcast. Máme jich plnej archív ZDE. Stay tuned!
