Kapela The Georgia Thunderbolts patří už několik let k velkým nadějím southern rocku. Nejen tím, co a jak hraje, ale především tím, že všem muzikantům je pod 30 let a jsou skutečně skvělí. Přesvědčil jsem se o tom osobně na jejich vystoupení ve francouzském klubu Music and Bike v Noyers Le Val.
Americkou kapelu The Georgia Thunderbolts sleduji už cca tři roky a poctivě se s vámi o své názory a poznatky dělím. Poprvé jsem tuhle kapelu představil v srpnu 2022 v 89. dílu našeho podcastu v podobě profilu jejich tehdejší nové desky ZDE. Podruhé jsem se The Georgia Thunderbolts více věnoval v září 2024 ve 114. dílu Hurá na Jih, když vydali svou, zatím poslední, desku Rise Above It All a z té jsme si zahráli 6 písniček. Hudba téhle partičky mě od začátku natolik uhranula, že jsem byl okamžitě rozhodnutý za nimi vyrazit, když jsem se dozvěděl, že budou začátkem května hrát v Evropě.

Zase tak jednoduché to ale nebylo. Pozorně jsem nastudoval všechny destinace, kde se mají koncerty konat a hledal místo, které by bylo nejbližší a dobře dostupné. Žádné Německo, Rakousko, Polsko nebo dokonce naši republiku jsem ale v plánu turné nenašel. Byly tam jen Francie, Španělsko, Holandsko a Belgie. Při vší smůle se ale na mě usmálo i štěstí. Nejbližším a docela dobře dostupným místem se ukázala východní Francie. Oblast, ve které bydlí kamarádi z kapely Natchez…

Přesvědčit bráchu, aby se mnou jel, nebyl žádný problem a protože Ivča nemohla, měli jsme v autě ještě volná místa. Nabídl jsem je, cca dva měsíce před akcí samotnou, kamarádům. Jednak prostřednictvím svého FB účtu, ale v několika případech i osobně telefonicky. Nikdo další se k nám ale nepřidal. Ať už z důvodu velké dálky (900 km a cca 9 hodin jízdy), časové vytíženosti nebo už i zdravotních problemů, které náš věk přináší … Tak jsme tedy v sobotu 3.5.2025 vyrazili poránu s bráchou sami. Těch 9 hodin jízdy samozřejmě nebylo úplně snadných, ale cestu jsem si zpříjemňovali poslechem audio knihy s detektivkou a hudbou … no, které asi kapely? Samozřejmě The Georgia Thunderbolts.

Plán cesty
Zázemí pro náš skoro třídenní pobyt ve Francii nám poskytl zpěvák a kytarista kapely Natchez Thierry Aeschbach se svou manželkou Laurence. V neděli dopoledne nás vzali i na prohlídku místních významných přírodních a historických míst. Hlavně památníky z doby 1. světové války jsou v tomto kraji v blízkosti Verdunu velmi časté.

S Thierry a Laurence Aeschbachovými
No a pak už přišlo nedělní odpoledne a my se přemístili do Noyers Le Val, kde se nachází motorkářský klub Music and Bike. Na místě už byl Manu Aeschbach (sólový kytarista Natchez) a tak jsme si udělali na památku fotku s jeho rodinou. Ten usměvavý mládenec vpravo je syn Manua, Tom Aeschbach, „stálý host“ a třetí kytaristy Natchez.

S Manu a jeho rodinou
Po zvukové zkoušce The Georgia Thunderbolts, když se kapela chystala odjet k ubytování, se mi podařilo k nim dostat a věnoval jsem jim naši poslední kompilaci českých southern rockových kapel Whiskey & Poslední rebel a láhev domácí slivovice. Domluvili jsme se také na setkání s focením po jejich vystoupení. Mezitím měla zvukovou zkoušku francouzská kapela Redneck Roots Band, které se dostalo cti rozehřát publikum před hlavní hvězdou večera. Za těch 6 let, kdy jsem v roce 2019 viděl Redneck Roots Band poprvé a naposledy na oslavě 30 let Natchez, udělala tahle partička slušný pokrok.
Z toho roku 2019 jsem měl i jedno CD této méně známé francouzské kapely, ale když jsem si uvědomil, že dostali jako předkapela přednost před známějšími a lepšími Natchez, těšil jsem se na jejich vystoupení. Bylo to hodně dobré a rozhodně lepší, než jak jsem si je pamatoval z toho roku 2019. Zjednodušeně řečeno, klasický skynyrdovský southern rock. Vůbec jsem neváhal a zakoupil dvě nová CD. Dvě písničky jsem si nahrál i na video a tady máte druhou z nich. Jistou, ne zrovna obvyklou, zvláštností je přítomnost hezké baskytaristky Sophie Huaedel.
Redneck Roots Band dohráli a po krátké přestávce přišli ti, kvůli kterým jsme podnikli tu dlouhou cestu. Vzhledem k tomu, že jsem měl strategicky docela dobré místo, rozhodl jsem se natočit na video co nejvíce písniček. I když jsem byl trochu stranou a zvukově to tedy není úplně optimální, v naprosto našlapaném klubu bych lepší místo nenašel. Obrazová kvalita je myslím velice dobrá, zvuk si posuďte sami. Kapela hrála převážně písničky z obou posledních alb, ale zaznamenal jsem i čtyři covery. Od Lynyrd Skynyrd, Allman Brothers Bandu a od Johna Lenonna. A tady máte ty čtyři zmíněné covery za sebou:
Když koncert skončil, zašel jsem za muzikanty na terasu klubu poděkovat za skvělý zážitek a trochu se představit, abych získal aspoň trochu jejich důvěru. Ukázal jsem jim odkazy na ty dva podcasty Hurá na Jih, které jsem o nich dělal a oni se o to živě zajímali. Baskytarista Zach Everett, který mě od začátku překvapil jednak krátkým sestřihem vlasů, ale hlavně dotazem, jestli ta slivovice, co jsem jim dal je z Moravy. Tím mě dostal. Odkud zná Moravu? Tak jsem z něj vytáhl, že studuje dějiny a nejvíc ho zajímá období života našeho krále Karla IV.
A vůbec, pojďme si teď jednotlivé muzikanty kapely The Georgia Thunderbolts představit. Výše jsem zmínil na krátko ostříhaného a historii studujícího baskytaristu Zacha Everetta. A tady ho máte:
Zach Everett
Kapelníkem je výborný kytarista Riley Couzzourt s nejdelší hřívou vlasů ze všech muzikantů a frontmanem, který tomu všemu dává „punc nejvyšší kvality“ je T.J. Lyle. Ten občas hraje na akustickou kytaru a v jedné písničce hrál i na piáno. A tady je máte oba vedle sebe.

R.Couzzourt a TJ.Lyle
Poslední dva kousci jsou druhý kytarista a vokalista Logan Tolbert a do bicí soupravy řeže pohodový „fat man“ Bristol Perry.

L.Tolbert a B.Perry
A tady je fotka, kde jsme všichni hezky pohromadě …

Když jsme se tak neformálně všichni seznámili, požádal jsem zpěváka T.J. o krátký rozhovor pro Rádio Dixie. Nebyly to žádné špeky, nic, co by o kapele nebylo známo, jenom mě zajímalo, jak se ke kapele dostal, protože mám dojem, že v začátcích nepatřil k zakládajícím členům kapely. Moc jsem jeho americké angličtině nerozuměl, ale spoléhal jsem na to, že si záznam doma v klidu přeložím. Nakonec jsem ho požádal o nějaký vzkaz, nebo pozdrav pro posluchače Rádia Dixie a po cca pětiminutovém rozhovoru jsme se rozloučili.

Dališ & TJ
Jaké pak bylo večer moje zděšení, když jsem zjistil, že na záznamníku nemám nic nahraného. Zřejmě jsem špatně / málo zmáčknul patřičné tlačítko a při té nervozitě a snaze se soustředit na vlastní komunikaci jsem nezkontroloval, jestli se skutečně nahrává … OH SHIT!
Druhý den jsem si na FB našel profil T.J. a požádal ho o přátelství. Vzápětí přišlo potvrzení a tak jsem se pokusil T.J., už za pomoci překladače, vysvětlit, co se stalo a požádal jsem ho o písemné odpovědi na několik otázek. Samozřejmě jsem se snažil být zdvořilý a bez nějakého nátlaku, protože mi bylo jasné, že na šňůře, kde hrají téměř každý den, mají muzikanti svých starostí a radostí víc než dost.
Když se tři dny T.J. neozval podíval jsem se na jeho FB profil a našel tam čerstvé blahopřání jeho mamince k narozeninám. Připsal jsem tam, že na něj musí být jeho maminka hrdá a během chvilky přišla, kdy mi paní Tony N Niki Lyle mou poznámku olajkovala a připsala, že to teda HRDÁ na něj opravdu je a nabídla mi FB přátelství … Ani přátelství s maminkou T.J. mi ale k odpovědím na mé otázky nepomohlo, ale pal to čert. Ty vzpomínky a hromadu fotografií a videa mi nikdo nevezme.
Co říct závěrem? Vy všichni, kdo mě znáte, víte, že v jižanském rocku dávám přednost tvrdším a rockovějším kapelám a písničkám. Musí tam samozřejmě být cítit i to evropské country a černošské blues. To všechno The Georgia Thunderbolts splňují do puntíku, a toho šlapavého rocku je tam přesně tolik, co miluju. Manu Aeschbach dokonce ještě před koncertem řekl, že oni jsou takovým spojením Black Sabbath s Lynyrd Skynyrd a ono na tom něco bude. Těžké kytarové, až „sabbatovské riffy“ (viz dnešní písničky Stand Up, Can I Get A Witness nebo Rise Above It All) jsou střídány jižanskou countryovou melodičností a melodickou a hravou rytmičností (viz Looking For An Old Friend nebo Wait). Předposlední písničkou dnešního pořadu bude šlapavý rock´n´roll She´s Gonna Get It, který kapela zahrála jako poslední ve svém playlistu a já ho mám i na svém videu.
Samozřejmě, že posluchači nepustili kapelu z pódia po poslední ohlášené písničce, ale vytleskali a vyvolali si ještě přídavek. Nebudeme naivní a je nám jasné, že jeden ze svých největších hitů si The Georgia Thunderbolts nechali na ten skutečný konec – na přídavek. A posluchači skutečně svýma rukama a svými dlaněmi pomohli (Land a Hand) kapele dotáhnout jejich skvělý koncert až do samotného závěru. Viz poslední video.
A to už je pro dnešek vše, přeji vám příjemný poslech.
Děkuji všem za důvěru a přízeň a za měsíc opět další HURÁ NA JIH.